Fotogalerie

Godzilla II Král monster: souboj o dominanci mezi prehistorickými monstry [recenze filmu]

Marek Čech

2. června 2019

Dvojka Godzilly je postavena na řežbě mezi prehistorickými monstry. Lidské postavy jsou při tom odsunuty do pozice komentátorů jejich mytologie.

Plusy

Řežba monster dostává díky více než uspokojivému rozpočtu velkolepý destruktivní ráz.

Minusy

Lidské postavy jsou odsunuty do pozice komentátorů jejich mytologie.

4 /10

Vypadá to, že po vzoru MCU, jež patří pod Disneyho a DCEU, jež patří pod Warner Bros., bude chtít mít každé studio své filmové série s navzájem propojenými světy. Je tomu tak i v případě projektu MonsterVerse, do něhož se Warneři pustili ve spolupráci se studiem Legendary Pictures.

Prvním filmem tohoto projektu nebo série byla nová Godzilla. Britský režisér Gareth Edwards se rozhodl tomuto ikonickému monstru k jeho šedesátému výročí vzniku složit hold, v němž vsadil na postupně budované napětí, nolanovskou atmosferičnost a spielbergovský strach z plně nezjeveného nebezpečí, i jeho filmům blízkou rodinnou linku.

Druhým filmem v této sérii byl Kong: Ostrov lebek, u něhož se režisér Jordan Vogt-Roberts nějak nemohl rozhodnout, zda Konga pojmout vážně či brakově. Výsledek tak lavíroval mezi dobrodružným akčním příběhem, monster rubanicí, komedií a reflexí války ve Vietnamu.

Monster rubanice

Na příští rok se chystá crossover Godzilly a Konga, ale ještě předtím tu máme dvojku Godzilly. Její režii se studio Legendary Pictures rozhodlo svěřit scenáristovi (X-Men 2, Superman se vrací) a režisérovi Michaelu Doughertymu. Ten dosud točil převážně hororové filmy (Halloweenská noc, Krampus: Táhni k čertu), takže jde o podobnou sázku na tvůrce, jako v případě série DCEU, kde poslední dva filmy (Aquaman, Shazam!) také točili hororoví režiséři. Podobná volba ostatně byla uplatněna i v případě režiséra chystaného snímku Godzilla vs. Kong Adama Wingarda.

Vždy jde o režiséry spíš menších, nezávislých filmů, kterým studia dávají možnost se na výpravných blockbusterech takzvaně udělat. Čtyřiačtyřicetiletý americký režisér Michael Dougherty dostal od studia velice štědrý rozpočet 200 milionů dolarů a úkol natočit tentokrát pořádnou monster fackovanou.

Tedy opak toho, s čím přišel v první Godzille Gareth Edward, který nesázel na prvoplánový efekt, ale spíš na osobité pojetí, s níž velmi pozvolna budoval atmosféru, aby pak až v závěru dal vyniknout epickému měřítku vyprávění a majestátnosti ústředního monstra.

Souboj Titánů

Osobně se mě toto jeho pojetí líbilo, ale fanoušci chtěli většinově něco jiného, čemuž se nyní režisér snaží vyhovět. Takže do popředí staví gigantická monstra a jejich vzájemnou řežbu. Těch monster má být ve filmu až sedmnáct, ale pozornost je zaměřená především na čtyři z nich. Godzillu, obří radioaktivní můru Mothru, kaiju ptakoještěra Rodana a trojhlavého draka King Ghidoraha, metajícího blesky, který je hlavní alfa samčím protivníkem Godzilly. Zbývající monstra tu hrají druhé housle a dostanou větší prostor zřejmě v dalších filmech této série.

Godzilla: recenze filmu

Každé z těchto hlavních čtyř monster odkazuje ke svému japonskému předobrazu a vytváří se okolo nich mytologie, již nám zprostředkují lidské postavy. Monstra jsou ve filmu nazývána slovem Titáni a jejich role je podobná jako v předchozích dvou filmech MonsterVerse. Jsou tedy jakousi archetypální silou, obnovující nebo zachovávající na naší planetě její původní rovnováhu.

Příroda se za pomocí nich brání necitlivým zásahům do jejího chodu ze strany člověka a je jen na lidech, jestli si tato monstra dovedou naklonit na svou stranu, nebo si je znepřátelí. Třeba tím, jak se je snaží zneužít. Souboj o dominanci tu ale neprobíhá ani tak mezi lidstvem a monstry, jako mezi monstry samotnými navzájem, kdy se země stává místem, kde tento souboj probíhá.

Lidské postavy jako živé vysvětlivky

Z toho je patrné, jakou roli hrají v příběhu lidské postavy. Ocitají se v rolích statistů těchto monster soubojů, přičemž jejich hlavní úlohou je vysvětlovat důvody, proč byli Titáni vypuštěni na zemi, i jaká je jejich mytologie. Stávají se tak jakýmisi živými popisnými vysvětlivkami toho, co se na plátně děje a jakou to má souvislost s minulostí a účelem těchto monster.

Pochopitelně, že úlohu lidských postav trochu zlehčuju, ale ony opravdu díky scenáristům působí především takto. Michaelu Doughertymu a Zachu Shieldsovi se nepodařilo vzbudit náš zájem o ně, přestože se o to herci snaží. Činí tak ale způsobem, z něhož je patrné, jak moc berou vážně své účinkování v příběhu, který prostě vážně brát nemůžete.

Kong: Ostrov lebek – recenze filmu

Dobré a zlé postavy poznáte hned, podle toho, jak se zatváří, některé působí přehnaně pateticky, ale silné emoce z nich přesto necítíme. Vystupuje jich tu asi patnáct a zapamatujete si z nich ústřední rozdělenou rodinu Russellových a dvě postavy z minulého dílu Godzilly, tedy vědce, doktora Serizawu (Ken Watanabe) a jeho pravou ruku, Dr. Vivienne Graham (Sally Hawkins). Záporák je pak zcela generický, stejně jako jeho plán na ovládnutí Titánů.

Otázka koexistence lidí a monster

Děj se odehrává pět let po událostech jedničky, v níž se San Francisco stalo místem střetu nebezpečných příšer. O syna přitom přišli manželé Russellovi, což se podepsalo na rozpadu jejich vztahu. Oba dříve pracovali pro kryptozoologickou vládní agenturu Monarch, která se která se zabývá nejen mimozemšťany, ale i výzkumem a pozorováním prehistorických zvířat.

Po rodinné tragédii v ní paleobioložka Emma Russell (Vera Farmiga) působí dál a zasvěcuje do světa vědy i svou dospívající čtrnáctiletou dceru Madison (Millie Bobby Brown). Její otec a bývalý manžel Emmy, odborník na chování pravěkých zvířat, Mark (Kyle Chandler) se uchýlil mimo civilizaci.

Aquaman: recenze filmu

Bývalí manželé zastávají po smrti jejich syna i rozdílný pohled na vzájemnou koexistenci lidí a monster. Zatímco Emma věří v jejich mírové soužití, Kyle je v tomto ohledu skeptičtější. Že Emma zastává tento názor, souvisí s prací organizace Monarch, která registruje, že po světě se nachází hned několik těchto příšer, které jen čekají na svou hibernaci.

Přeskupování sil

Emma a její dcera se na jedné ze základen Monarchu stávají svědky zrození obří larvy Mothry, s níž za pomoci přístroje, který to umožňuje, navážou komunikaci. A právě o tento přístroj, který s prehistorickými zvířaty dovede nejen komunikovat, ale částečně je i ovládat, má zájem i vůdce ekoteroristické skupiny Jonah Alan (Charles Dance), který je bývalým plukovníkem britské armády a agentem MI-6.

Ten si vezme Madison a její matku Emmu jako rukojmí ve svém plánu na ovládnutí světa za pomocí těchto Titánů. Agentura Monarch proto povolá zpět Marka, aby jí pomohl mu v tom zabránit. Alanovy kroky vedou do Antarktidy, kde se nachází nejmocnější ze všech monster, drak King Ghidorah. K jeho osvobození přispěje právě Emma, která se rozhodne provést radikální ekologickou revoluci ve snaze spasit svět.

Shazam!: dospívající kluk v dospělém superhrdinském těle [recenze filmu]

Probouzet se začnou i další monstra, mezi nimiž se začnou odehrávat střety, jež připomínají ty lidské. Vládnou mezi nimi vzájemné antipatie a pocity dominance, v jejichž důsledku se síly různě přeskupují. Některé monstra se přidávají na stranu těch silnějších, jiná proti sobě pletichaří. Ve finále pak proti sobě stojí Ghidorah s Godzillou, která stejně jako v minulém díle stojí na straně lidstva.

Akční scény, utopené v dešti

Různé přeskupování sil mezi monstry a lidmi, kde se hraje o to, na jakou stranu se přidá Emma, pak tvoří základ akčních scén. Řežba monster dostává díky více než uspokojivému rozpočtu velkolepý destruktivní ráz. Jiná je i práce s perspektivou jejich vyobrazení. Minule režisér pracoval s náznaky a zprostředkování soubojů či řádění příšer zabíral z pozice té postavy na plátně, která je právě v nastalém chaosu vnímala. Jejich plné odhalení pak nechal až na finále.

Teď je vidíme v celé kráse a monstróznosti, což nám umožňuje vychutnat si víc jejich design, který se možná nejvíc povedl u Mothry. Provedení monster je plně digitální a přiblíží nám každý detail jejich struktury. Fanoušci japonských příšer budou potěšeni, škoda jen, že v bitevních scénách se přehled o nich trochu vytrácí.

Může za to jak zběsilý střih a třepání kamery, tak okolnosti, za nichž se odehrávají. Ve tmě, v dešti, v bouři, včetně té sněhové, pod vodou, kdy panuje snížená viditelnost. Je to příklad jak scény na Antarktidě, tak té finálové v Bostonu, kde dochází k prolínání perspektivy lidské a té titánské.

Dvojka Godzilly tak stojí především na soubojích monster, které odsouvají lidské postavy do pozice komentátorů jejich mytologie. Oproti osobité jedničce se nám dostává klasického blockbusteru typu Transformerů, který po vás nechce víc, než abyste vypnuli mozek a bavili se. Škoda jen, že při té zábavě tvůrci neponechali ve dvojce víc toho, co v jedničce fungovalo, tedy postupného budování napětí. Kdyby se to spojilo s tím, co od dvojky fanoušci požadovali, tedy řežby monster, mohl to být mnohem lepší film.