Kapitoly článku:
Organizovaný zločin, prorůstající do státní správy, složek policie a nejvyšších pater politiky, se stal v polistopadové éře námětem mnoha televizních a filmových projektů. Ty měly více či méně reálné kontury, odkazující ke skutečným případům hospodářské nebo kriminální povahy.
Častým autorem zpracování těchto látek se stal investigativní novinář Josef Klíma. Právě on stál za televizní Ránou z milosti, seriálem Expozitura, který se zaobíral případem Berdychova gangu, nebo Nahotou na prodej, jež přinesla první porevoluční pokus o exploatační film.
Jaroslav Kmenta
V posledních letech roste Klímovi zdatná konkurence v osobě Jaroslava Kmenty (1969). Jeho kolegy a držitele Ceny Karla Havlíčka Borovského za dlouhodobou a investigativní žurnalistiku. Tento dlouholetý novinář Mladé fronty Dnes, který po vstupu Andreje Babiše do tohoto mediálního koncernu přešel do Reportér magazínu, v roce 2007 uvedl na trh knihu Kmotr Mrázek. Ta se stala bestsellerem a dočkala se dalších dvou pokračování.
Kontroverzní postava vyučeného lakýrníka a veksláka, který měl už před rokem 1989 výborné kontakty na politiky a policisty a po revoluci je jen rozšiřoval, pro filmaře představovala snad ještě výživnější materiál než případ notorického recidivisty Jiřího Kajínka.
Už proto, že na rozdíl od doživotně odsouzeného vězně, který byl pouhým pěšákem či vykonavatelem zločinu, je František Mrázek (1958-2006) dodnes označován za nekorunovaného krále českého podsvětí počátku devadesátých let.
Právě éra transformace a divoké privatizace nahrávala vekslákům Mrázkova typu, kteří zbohatli na bankovních podvodech a vytunelovaných fondech. Procházelo jim to díky důvěrným známostem s politiky, soudci a policisty.
Po Mrázkovi Krejčíř
Ztělesněním další generace zločinců, kteří vydělávali stamiliony a miliardy na gigantických daňových podvodech v obchodu s naftou a benzínem, se dle Jaroslava Kmenty stal Radovan Krejčíř (1968). Třetí fázi organizovaného zločinu zažíváme dle něj dnes, kdy tzv. kmotři neřeší problémy vraždami či únosy, ale snaží se co nejvíce a nejtišeji vysávat státní rozpočet přes různé zakázky.
Zločinu bílých límečků neboli kmotrů se český film zatím moc nevěnuje a spíše se hledají kořeny dnešního stavu. Po Příběhu kmotra, který na motivy knihy Jaroslava Kmenty zpracovával mrázkovskou látku, se nyní dostávám k té krejčířovské.
Autorem námětu je opět Kmenta, který vydal dvě knihy s názvem Padrino Krejčíř. Ta první s podtitulem Afričan vyšla už loni a věnuje se jeho jihoafrické anabázi. Druhá s podtitulem Gangster vyšla před pár dny a mapuje jeho působení v Čechách.
Příbuzné znaky s Příběhem kmotra
Právě jím se zabývá i tento film, druhý díl s názvem Gangster Ka: Afričan přijde do kin na konci listopadu. Produkce obou snímků se chopil Adam Dvořák, který má za sebou divácky úspěšné filmy jako Rafťáci, Bobule nebo Lidice.
S Kmentou spolupracoval jako střihač právě na Příběhu kmotra. I v něm se tvůrci zaštiťovali, že půjde o opravdu výbušný materiál, v němž se poznají mnohé známé postavy z prostředí politiky, policie, soudnictví a byznysu. Tato očekávání byla ještě přiživena zprávami o tom, že se produkci filmu ozvali advokáti Ivana Langera nebo rodiny Františka Mrázka s tím, aby se tvůrci zdrželi užívání jmen, příjmení či identity jejich mandantů v souvislosti s tímto filmem.
Čekalo se, jak si tvůrci s choulostivým tématem poradí a jak moc reálné obrysy si mu dovolí dát. Známá jména byla nakonec ukryta do slovních přesmyček, skutečné případy zkombinovány s těmi fiktivními. V závěrečných titulcích bylo přítomné sdělení, že nejde o Mrázkův příběh, ale o uměleckou rekonstrukci rysů jedné doby.
Buď se tvůrci až příliš obávali žalob právníků nebo postupovali v rekonstrukci éry mafiánského kapitalismu na konkrétním příběhu jednoho z jeho nejvýznamnějších představitelů až příliš alibisticky a bázlivě. Divák se tak nedozvěděl víc, než v obsáhlejším novinovém článku na dané téma.
Nyní se situace víceméně opakuje. Před dvěma roky byla premiéra načasována na čtvrtek, den před předčasnými parlamentními volbami. Pozván na ni byl například Jan Kubice, první ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, jenž se Mrázkovým případem intenzivně zabýval. Letos se na ní objevili ex-ministři vnitra František Bublan a Jan Ruml nebo bývalý ředitel civilní rozvědky Karel Randák.
Scénář v zajetí publicistické předlohy
Jaroslav Kmenta hovoří o tom, že ve filmu je osmdesát procent skutečnosti a dvacet procent fikce, tvůrci jsou ale ve svých vyjádřeních opatrnější. Zdůrazňují, že se životem Krejčíře pouze inspirovali a zejména v částech o podnikatelově osobním životě využili umělecké licence.
Sloučením více postav do několika vedlejších, přejmenováním ústřední postavy na Radim Kraviec, přičemž toto jméno souvisí s těšínským původem skutečného Krejčíře, a prohlášeními, že se inspirovali pouze událostmi, nikoliv konkrétními lidmi, si dle svých vyjádření uvolnili ruce k tomu, aby mohli v příběhu víc fabulovat.
K tomu ale moc nedochází. Scénář je v zajetí publicistické předlohy, která objasňuje složitý propletenec vztahů uvnitř podsvětí. Ve filmu jsou postavy sice redukovány, ale přiblížení jejich motivací se děje skrze jiné osoby. Nejčastěji prostřednictvím dvou postav - policisty Lánského (Filip Čapka) a gangsterova albánského pobočníka Dardana (Predrag Bjelac).
To, co by mělo být odvyprávěno obrazem, se tak zejména v první polovině příběhu při postižení minulosti postav přibližuje spíše rozhlasové hře, kdy se jen ilustruje, co tito dva říkají. Vnitřní monology a komentáře byly přítomné i v režisérově předchozí práci pro televizi v seriálu Cirkus Bukowsky, ale tady je voiceover vyloženě nadužíván.