Kontinuálně běžící proud spektakulární akce, plné honiček, leteckých soubojů a šermovaček se světelnými meči.
Díky kvapícímu tempu vyprávění není čas mnoho věcí vysvětlovat a ony pak působí nahodile.
6 /10
V předvánočním čase a opět po dvou letech od toho předchozího přichází do kin nový díl Star Wars. Devátý a uzavírající tak nejen třetí, sequelovou trilogii k té původní ze sedmdesátých a osmdesátých let, ale i celou tuto ságu, jež definovala podobu moderního hollywoodského blockbusteru.
Spory progresivistů a tradicionalistů
Režisér J.J. Abrams, který stál v roce 2015 u jejího restartu, podobně jako tomu bylo v případě Star Treku, měl poměrně těžký úkol. A to zodpovědět všechny otázky, které se objevily v průběhu nové trilogie, ale zakončit i ságu rodu Skywalkerů, tedy jakousi rámcovou linii celé této ságy.
Dlužno hned na začátku říct, že splnění prvního úkolu se mu daří lépe než toho druhého, i když ani u jednoho to není stoprocentní. Ten hlavní důvod, proč se mu to nedaří, vězí v neujasněnosti koncepce, jak by měla nová trilogie vypadat. Osmý díl se charakterem liší od toho sedmého a devátý se snaží o jakousi jejich syntezi, při níž ale díky kvapícímu tempu vyprávění není čas mnoho věcí vysvětlovat a ony pak působí nahodile.
Na výsledném tvaru se také projevuje, jak je nesnadné uspokojit všechny fanoušky této ságy a jak v rámci diskuzí o ní probíhá boj mezi progresivisty a tradicionalisty. Těm druhým šel na ruku víc J.J. Abrams v sedmém dílu a počátku nové trilogie Síla se probouzí a bylo to tehdy logické.
Abrams se poučil z chyb trilogie s pořadovým číslem I-III a z nových Stars Wars učinil dokonale vyladěný fanouškovský film, v němž zmizelo to, co příznivce ságy štvalo a naopak se tam vrátilo to, co na ní vždy obdivovali.
Noví hrdinové působili životněji než ti z Lucasova prequelu a celkový charakter nového vyprávění byl svižnější, realističtější a také emotivnější. O to poslední se postaraly staré postavy z původní trilogie, jež těm mladým z nové posloužily jako mýty, s nimiž se mohou identifikovat.
Tato až přílišná sázka na jistotu zároveň byla na sedmičce nejvíc kritizována. Že Abrams jen zasadil nové postavy do světa starých konfliktů, spojených s vyhrocenými rodinnými vazbami. A to, že schéma vyprávění až příliš připomínalo původně první, v pořadí ale čtvrtou epizodu Nová naděje.
Rian Johnson v osmičce Poslední z Jediů na tyto výtky reagoval a posílil v ní především to, co bylo na sedmičce nové. Tedy Rey jako silnou emancipovanou hrdinku, jež se v nové trilogii stala odpovědí na všechny ty dystopické teenagerské orwelliády typu Hunger Games, a její provázání skrze Sílu s Kylo Renem. Johnson šel také mnohem dál co do genderové a rasové rozmanitosti postav a filmu dal také mnohem silnější feminní nádech než minule.
Postavy působily plastičtěji, vyprávění díky překrývání několika dějových linií epičtěji, i když v závěru se díky několikrát nastavovanému konci dostavoval už jistý pocit únavy ze všech těch proběhlých zvratů. Celé to tentokrát připomínalo Impérium vrací úder, pátou a nejtemnější část z celé ságy. A když jsme u těch srovnání, tak asi nepřekvapí, že závěrečný díl trilogie i celé ságy upomíná na závěr původní trilogie v podobě Návratu Jediho. Vidět je to zejména ve finále snímku.
Hlazení fanoušků po srsti
Abrams se tu snaží udobřit ty fanoušky, kteří Posledního z Jediů vnímají jako příliš inovativní a svou cestou si jdoucí díl a v tom novém se je snaží víc hladit po srsti. To znamená dát jim to, co očekávají, víc se jim zavděčit. Sází tedy opět na nostalgii, množství odkazů k celému universu a moudra, předávaná starou generací té nové.
Objevuje se tu nový záporák, který v předchozích dvou dílech nebyl a jenž je dobře známý z původní trilogie, naopak některé linie, jako je ta romantická mezi Finnem a Rose, jsou zavrženy. Abrams se scenáristy Derekem Connollym, Chrisem Terriem a Colinem Trevorrowem, který měl podle původní představy studia Disney devítku režírovat, utlumují rozvětvenou vypravěčskou strukturu osmičky, probíhající v několika liniích a nahrazují jí pestrostí prostředí, kam se hrdinové vydávají za různými artefakty.
Příběh devítky je tak oproti tomu minulému mnohem přímočařejší a jednodušší. Zároveň chtějí tvůrci mnoho věcí říct a doříct, ale jakoby jim 142 minutová stopáž nestačila a oni to tak sdělují ve strašném shonu. Na filmu je přitom vidět, že měl mnohem větší délku a že se v něm po testovacích projekcích hodně stříhalo.
Překotné tempo vyprávění
Oproti Poslednímu z Jediů, jenž se snažil provázáním jednotlivých linií o jakousi komplexnější strukturu vyprávění, tak ta ve Vzestupu Skywalkera působí víc epizodicky. Hrdinové vždy přiletí na nějakou planetu nebo se objeví v novém prostředí, kde se musí rychle zorientovat, infiltrovat se do něj a získat tam, co chtěli. Pokud se jim to nepodaří, dostanou alespoň informaci, která je na této cestě za získáním daného artefaktu posouvá dál.
Připomíná to trochu videohru, v níž se rychle mění prostředí a s nimi i varianty, jak se do nich dostat, nebo z nich naopak uprchnout. Z hlediska tempa vyprávění je Epizoda IX ta nejdynamičtější, nebo přesnější výraz by byl ta nejpřekotnější. Informace jsou nám díky tomu podávány jak z rychlíku, není čas si vyhrát s timingem a vyzněním jednotlivých momentů, protože se už spěchá dál a dál.
Důvod, proč tomu tak je, spočívá nejen v tom, že bližší vysvětlování by už tak dlouhou stopáž ještě víc prodloužilo, ale možná i v obavě, aby se divák nad všemi těmi zvraty a překvapeními nezačal zamýšlet víc do hloubky, zda z hlediska konzistence vyprávění obstojí a nejsou až příliš účelové. To je vedené snahou zavděčit se fanouškům.
Kontinuální epická akce
Klouže se tak víc po povrchu, odpovědi na otázky jsou vágní a zkratkovité, ale z hlediska gradace akčních scén budou diváci určitě spokojeni. Je jich tu hodně, vlastně jedna kontinuálně přechází do druhé a jejich choreografie je zvládnuta na jedničku. Ať už jde o souboje se světelnými meči, letecké scény nebo souboj v troskách Hvězdy smrti, na všech je vidět, že si s nimi tvůrci vizuálních efektů dali práci.
Z technického hlediska není možné mít k filmu výhrady, kombinují se tu digitální triky s těmi praktickými, akce působí epicky, stejně jako hudba sedmaosmdesátiletého veterána Johna Williamse. Paradoxně tempo nejvíce poleví v samotném finále, což je ale dáno tím, že je potřeba dohrát všechny ty rodinné vazby, které se v této sérii objevují a jež vám připomenou onu známou větu z Limonádového Joea "Padouch nebo hrdina - my jsme jedna rodina."
Všechny otázky, nastolené v předchozích dvou dílech jako, kdo jsou rodiče Rey, odkud pochází Snoke a co je zač a jaká je provázanost mezi Kylo Renem a Rey jsou uspokojivě zodpovězeny. Pnutí mezi Rey (Daisy Ridley) a Kylo Renem (Adam Driver) je pro vyprávění určující, protože s sebou nese jeho hlavní téma i téma celé této ságy. A to je nepodlehnutí silám zla, i když vás k tomu předurčuje váš rodinný či genetický původ.
Návrat císaře Palpatina
Světlá (Jediové) a temná (Sithové) strana Síly svádí souboj o jejich duši, přičemž hned na začátku do této hry vstupuje postava z minulosti, která se zdála být mrtvá. Její hlas prozradil už trailer a chce se pomstít za dávnou porážku celé galaxii. Je to císař Palpatine neboli Darth Sidious (Ian McDiarmid), který spřádá své plány, jejichž součástí mají být právě Rey s Kylo Renem.
Ten se postavil do čela Prvního řádu, Rey pod vedením generálky Leiy Organy (Carrie Fisher) pokračuje ve svém výcviku na rytíře Jedi. Děj se odehrává rok po událostech bitvy u Crait. Členové odboje jako velitel povstalců Poe Dameron (Oscar Isaac), ex-stormtrooper Finn (John Boyega) a Chewbacca (Joonas Suotamo) pokračují v boji s jednotkami Prvního řádu a obávají se, že s návratem Palpatina a jeho vizí proměnit První řád v ten Konečný by mohla být znovu nastolena sithská vláda. Jeho návrat do čela Sithů je ale nežádoucí i pro Kylo Rena, který cítí, že by mohl ohrozit jeho vůdčí pozici. Palpatine ho svádí různými lukrativními nabídkami, zatímco členové Odboje se ho snaží vypátrat, aby zabránili tomu, že uvede do chodu svou ničivou flotilu vesmírných křižníků.
Vztah Rey a Kylo Rena prochází turbulentním vývojem, co do oscilace nebo rozpolcenosti mezi temnou a světlou stranou Síly, a ostatní postavy se ocitají v jeho stínu. Platí to jak pro ty nové, tak pro členy původní sestavy jako je Lando Calrissian (Billy Dee Williams), který se naposledy objevil v Návratu Jediho.
Luke Skywalker a Han Solo tu sehrávají úlohu jakýchsi „mystických“ rádců, přízraků, s nimiž se živé postavy konfrontují ohledně správnosti svých rozhodnutí. Smrt Carrie Fisher tvůrcům zamíchala kartami, ohledně toho, jak linii její postavy uzavřít, ale nakonec se jim to za pomocí nepoužitých záběrů z předchozích dvou dílů podařilo docela dobře a s pietou.
Uspokojivé, ale nepřekvapivé zakončení
Postavy ze záhrobí tak vedou ty nové stále trochu za ručičku, přičemž se smrtí se tu nakládá způsobem, kdy se dost často stává, že některá z postav umře, aby se vzápětí ukázalo, že to bylo jen mylné zdání nebo že ji někdo za cenu vlastní oběti vrátil zpátky do života.
A tak je to vlastně i s celou touto novou trilogií. J.J. Abrams i Rian Johnson v ní pracují s konceptem vyprávění, který je daný a oni do něj jen dosazují nové figury, které jsou ale ve vleku starých konfliktů. Podoba těchto svárů mezi světlou a temnou stranou Síly dostává technicky nablýskanější a dynamičtější kabátek, v závěrečném dílu z hlediska tempa vyprávění snad ten nejvíc pádící.
Ten, kdo tuto ságu nezná a neorientuje se v její mytologii, bude asi ztracen, naopak u zasvěcených roste pocit uspokojení s každou další narážkou na něco z její historie. Abrams v závěrečném dílu nové trilogie na nostalgii sází a vyprávění kočíruje vstříc jeho očekávatelnému zakončení.
Nezdržuje se přitom nějakým podrobným vysvětlováním zákrut vyprávění, ale činí z něj kontinuálně běžící proud spektakulární akce, plné honiček, leteckých soubojů a šermovaček se světelnými meči. Prostředí se střídají a z hlediska výpravy, kostýmů, triků, hudby, kamery a celé technické stránky filmu tomu není co vytknout.
Jen je to rozvíjení, kdo je čím příbuzným a jaký to má vliv na morální rozhodování hrdinů, už hrozně předvídatelné. Kruh se uzavírá, ale nepochybuji o tom, že toto schéma vyprávění bude do budoucna ještě mnohokrát vytěženo. Abrams ho v závěrečném dílu nové trilogie i celé ságy naplnil uspokojivě, ale nijak překvapivě.
Star Wars: Vzestup Skywalkera
- Žánr: space opera
- Původní název: Star Wars: The Rise of Skywalker
- www.starwars.com
- USA, 2019
- Scénář: J.J. Abrams, Derek Connolly, Chris Terrio, Colin Trevorrow
- Režie: J.J. Abrams
- Hrají: Daisy Ridley, Adam Driver, Oscar Isaac, John Boyega, Naomi Ackie, Carrie Fisher, Mark Hamill, Billy Dee Williams, Joonas Suotamo
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 19. 12. 2019