Andy a Lana Wachowští se po adaptaci komiksu Alana Moorea V jako Vendeta, variaci na japonský manga seriál Mach Go Go Go pod názvem Speed Racer a kolážovitém vyprávění na motivy bestselleru Davida Mitchella Atlas mraků vrací znovu k autorské tvorbě. Po dvanácti letech od třetího dílu Matrixu Revolutions.
Styčné body s Matrixem a Atlasem mraků
A právě s Matrixem a s pátou kapitolou z Atlasu mraků, jež se odehrává v dystopické budoucnosti roku 2144, má Jupiter vychází hned několik styčných bodů. Hlavní hrdinka Jupiter Jones (Mila Kunis) podobně jako Neo zjistí, že je vyvolená. Vztah Nea a Trinity nebo Sonmi~451 z Atlasu mraků a jejího zachránce, vojáka Hae-Joo Changa tu má analogii v poutu, jež se rodí mezi Jupiter a jejím ochráncem, vojákem Cainem (Channing Tatum).
V Matrixu Neo zjistí, že lidstvo slouží jako pouhé baterie pro dodávání energie vládnoucím robotům. Replikantka Sonmi se dozví, že klony jako ona jsou zabíjeny a „recyklovány“ jako potrava pro další klony. A k podobné poznání dojde i ruská imigrantka Jupiter.
Ruská Popelka na královském dvoře
Dcera ruské matky a amerického astronoma žije spolu se svou přistěhovaleckou rodinou v Chicagu a živí se jako nájemná uklízečka ve vilách movitějšího obyvatelstva. Svůj nuzný život i tento rodinný úklidový byznys nenávidí a sní o tom, že si koupí teleskop, jaký míval její otec. Proto kývne na nápad jejího bratrance, že by na reprodukční klinice prodala svá vajíčka.
Tomu zabrání elitní vesmírný legionář Caine, který ji vytrhne ze spárů jisté smrti. A vyjeví ji, kým ve skutečnosti je a proč po ní jdou zabijáci z vesmíru všeho druhou. Jupiter je totiž reinkarnací zesnulé královny vesmíru, díky čemuž má dědičný nárok na panování nad hned několika planetami ve sluneční soustavě, včetně Země.
Caine má za úkol ji přivést do kosmu a představit ji vládnoucímu rodu Abrasaxů. Mezi jeho třemi dědici, Balem (Eddie Redmayne), Titem (Douglas Booth) a Kalique (Tuppence Middleton) zuří boj o to, kdo pro sebe urve právo na absolutistickou vládu. A genové vybavení Jupiter by mohlo jejich plány pořádně zamíchat, protože je díky němu něco jako jejich „matkou“.
Pohledná dívka se tak ocitne uprostřed dvorských intrik, při nichž si nemůže být jistá, komu může důvěřovat a kdo na ní naopak chystá smrtící past. Konglomerát rodiny Abrasaxů, která se považuje za příslušníky vyšší vývojové kultury, má totiž důvod, proč se své konkurentky a právoplatné vládkyně Země zbavit.
Antikorporátní poselství
Pozemšťany sice tito příslušníci královské vesmírné korporace považují za zaostalou rasu, ale jejich geny si pěstují jako jakousi zásobárnu svých vlastních genů na trhu s věčným mládím. V momentě, kdy lidstvo na planetě dosáhne svého populačního maxima, dojde ke sklizni, z níž je možno tento elixír věčného mládí namíchat. Ta chvíle se blíží a přetahovaná mezi sourozenci díky tomu nabývá na intenzitě. Ve hře je tak nejen osud nebohé dívky, ale i celé Země, již nechají sourozenci radši zničit, než aby vládnutí nad ní připadlo Jupiter.
Vesmírné rody, jimž humanoidní obyvatelstvo slouží jako zdroj energie a dlouhověkosti, nejsou v podání sourozenců Wachowských ničím jiným než metaforickým vyjádřením pro bezskrupulózní nadnárodní korporace. Pro ně člověk jako jedinec není víc než prostředkem ke zvětšování jejich kapitálu. Komoditou, vhodnou k průmyslovému využití, již je třeba jednoho dne „sklidit“. Odtud i paralela mezi „sklizní“ planety a „sklizní“ vajíček (jako symbolů zárodků života) hlavní hrdinky.
V tomto je jejich poselství víceméně stále stejné. Jsme ovládáni lidmi, kteří propadli chamtivosti, což jednou vyústí v pád naší civilizace. Přesto má stále smysl proti sobectví bojovat, neboť drobná vítězství lidskosti dávají ostatním naději. Téma antikorporátní revolty proti systému, který doslova „vysává“ člověka, bylo přítomné v Matrixu i Atlasu mraků a zaznívá i zde.
Univerzum, které volá po následnících
Vážné, v jejich případě ale už trochu omšelé, ideologické poselství kyberpunku Wachowští roubují na žánr ve své podstatě nepříliš vážný. Tedy na space operu, která se od té „vyšší“ science fiction odlišuje větší měrou brakovosti, přepálenosti, přiznané naivity, ale i zábavnosti.
Jupiter vychází využívá některé ze stěžejních motivů nebo výrazových prostředků nejslavnějších děl tohoto subžánru. Ať už jde o elixír dlouhověkosti (Duna), rodové vazby (Star Wars) nebo design vesmírné výpravy a architektury (Flash Gordon). Z hlediska výtvarného a trikového tu máme před sebou excelentní ukázku toho, jak barvitý umí svět za horizontem našeho vnímání být.
Wachowští stvořili impozantní vesmírné univerzum s vlastní historií a do detailu propracovaným designem, jehož možnosti ale jakoby jim trochu přerostly přes hlavu. Mírně přesahující dvouhodinová stopáž nám neumožňuje blíže se seznámit se všemi různými mimozemskými rasami a jejich zástupci, kteří se zde objevují a jejichž počet jde do desítek.
Zdá se, že dílo bylo koncipováno jako základ, volající po dalších spin-offech, seriálech, videohrách a komiksech. Otázkou je, zda se povede tuto sériovou filmovou franšízu ve stylu Star Wars nebo Star Trek rozjet a snímek nepotká spíš osud Johna Cartera.
Imaginativní výpravnost
Tipoval bych to spíš na druhou možnost. Protože o co víc tvůrci investovali do vytvoření opravdu propracovaného fantaskního světa, kde to jen hýří zajímavými kostýmy nebo členitou výpravou, o to méně pozornosti věnovali samotnému vyprávěnému příběhu.
Královské paláce, obří města, vesmírné lodě i samotní mimozemšťané, vše působí nesmírně komplexně, nápaditě a imaginativně. Točení před zeleným plátnem je pochopitelně znát, ale delší postprodukce a půlroční odložení premiéry se příznivě podepsaly na tom, jak trikové efekty ve filmu za 175 milionů dolarů vypadají. Tvůrci se nechtěli spolehnout jen na CGI triky, ale využili i ty klasické.
Vykrádání sebe sama i druhých
Co je to ale vše platné, když vytvoříte barvitý svět, hodný obdivu, když do něho zasadíte příběh, který působí jako ten dort, který dohromady splácali pejsek s kočičkou z Čapkova povídání. Wachowští eklekticky vykrádají jednak sami sebe (mesiáš kontra odlidštěný systém) a vypůjčují si osvědčené prvky i od druhých.
Objeví se tu proto kruhy v obilí jak ve Znamení, dinosauří mimozemšťané i princezna v ohrožení, již zachraňuje zmutovaný terminátorský vlčák, který má antigravitační létající boty a uřezaná křídla. Princezna odmítá výhodný dynastický sňatek z rozumu a vzhlíží ke svému plebejskému bodyguardovi. Když už se vynucená svatba blíží… no však víte.
V galaktické pohádce s odlehčenými romantickými dialogy typu: „Nejsme si předurčeni, ty jsi královna a já napůl pes.“ „Já mám ale psy ráda“ i satirou na vesmírnou byrokracii se ústřední pár potácí mezi aristokraticky povýšenou trojicí dědiců z rodu Abrasax, Ti mezi sebou rozehrávají politické čachry jak z Hry o trůny.
Z trojice sourozenců, ztvárněných britskými herci, vyniká Eddie Redmayne (Bídníci, Teorie všeho) jako nejvážnější adept na vládnutí. Jeho komplex z matky, nemohoucně zlověstný sípavý hlas a všeobecné přehrávání z něj dělají ideálního ústředního záporáka.
Neúspěšná snaha překročit vlastní stín
Ona teatrální přepjatost jeho hereckého výkonu je příznačná i pro ostatní složky vyprávění. Wachowští jsou v nelehké pozici, protože od Matrixu, který natočili před šestnácti lety, od nich každý očekává, že se jim podaří ho překonat. A oni to zkouší. V tomto případě za pomocí velkolepé sci-fi s vlastní rozlehlou a komplexní mytologií, v níž ale nedostanete čas se zorientovat.
Pokud tedy k jejím pravidlům nepřistoupíte jako uklízečka toalet Jupiter Jones, která se jednoho dne dozví, že je Jejím veličenstvem a galaktickou dědičkou, což vezme jako fakt nástupu do nového a podstatě lukrativnějšího zaměstnání. Aby se v něm neztratila, v tom jí pomáhá dobře vysvalený ochránce samotář, který zas moc neví jak se k ní kvůli jejímu rodovému původu přiblížit.
Romance si tu podává rukou s mocenským soupeřením trojice sourozenců a ze všeho nejvíc to připomíná béčkové space opery z osmdesátých let typu Flash Gordona. Formální stránka s dobře odvedenými speciálními efekty, barvitými kostýmy a vesmírnými plavidly se zajímavým designem uspokojí první signální, toužící po pouťové atrakci, v níž se neustále něco děje.
Pod vším tím blyštivým obalem ale nenacházíte příběh, který by vás zaujal nebo hrdiny, kteří by vám přirostli k srdci a měli jste potřebu se k jejich osudům vracet. Pokud chtěli sourozenci Wachowští nastartovat novou sérii, v níž by mohli uplatnit vesmírné univerzum, které vytvořili, tak se jim to nepovedlo.
Nezrodily se totiž nové Hvězdné války, ale spíš takové roztomilé guilty pleasure, jež se utápí v anachronismech jejich předchozí tvorby. Příště by možná nebylo od věci vykročit úplně jiným směrem, protože v tomto, zdá se, svou pozici žánrových vizionářů už trochu ztratili.
Jupiter vychází
- Žánr: space opera
- Původní název: Jupiter Ascending
- www.jupiterascending.com/
- USA 2015
- Scénář: Andy Wachowski, Lana Wachowski
- Režie: Andy Wachowski, Lana Wachowski
- Hrají: Channing Tatum, Mila Kunis, Eddie Redmayne, Sean Bean, Douglas Booth, Tuppence Middleton, Nikki Amuka-Bird, Christina Cole, Ramon Tikaram, Ariyon Bakare
- Distribuce: Warner Bros. CZ
- Distribuční premiéra v ČR: 05. 02. 2015