Dinosauří Disneyland zprostředkovává dětské okouzlení, indianajonesovské dobrodružství i hororové napětí. Ideální letní blockbuster a po jedničce nejlepší díl série.
Kapitoly článku:
Před 22 lety Steven Spielberg oživil dinosaury v Jurském parku. Za pomoci kombinace počítačových efektů a animatronických loutek stvořil rodinný dobrodružný snímek, jemuž nechyběl humor i hororové napětí. A také vytvořil ukázkový blockbuster, na němž se dá demonstrovat využití merchandisingu v dnešním filmovém průmyslu.
Na trikově revoluční záležitost navázaly další dva díly, které ale původní nápad jen rozmělňovaly a působily dojmem nastavované kaše. Zvlášť patrné to bylo u trojky v režii Spielbergova dlouholetého spolupracovníka Joea Johnstona.
Režisér prvním příjemným překvapením
Dohromady tato trilogie vydělala dvě miliardy dolarů, takže není divu, že se k ní Universal po čtrnácti letech vrací. Ve 3D formátu, s úplně novými hrdiny a také s novým režisérem. Tím se stává osmatřicetiletý americký režisér Colin Trevorrow, který má na svém kontě zatím jen romantickou indie komedii o cestování v čase Vlastní zbraň podmínkou (2012), která se s úspěchem promítala na festivalu v Sundance.
Jeden čas se o něm mluvilo jako o potenciálním režisérovi nových Hvězdných válek, ale nakonec skončil u jiné populární série. Steven Spielberg dává rád jako výkonný producent šanci novým talentům a Trevorrow se scenáristou jeho debutu Derekem Connollym jsou přesně těmi případy.
Na vývoji scénáře se podílela dvojice Rick Jaffa a Amanda Silver, která má za sebou restart Planety opic (Zrození Planety opic, Úsvit planety opic), ale do konečné fáze ho dovedl Trevorrow s Connollym. Možná i to byl jeden z důvodů, proč byla premiéra filmu o rok odložena.
Po zveřejnění prvních trailerů se ozývaly spíše skeptické hlasy, které upozorňovaly na to, že půjde o další zbytečné pokračování po letech. Režisér, který s tímto typem vysokorozpočtových podívaných neměl dosud žádné zkušenosti, nakonec velmi příjemně překvapil a vsaďte se, že další nabídky na bijáky podobného ražení se mu odteď jen pohrnou.
Dinosauří Disneyland
Přitom ho není možné označit za režiséra-vizionáře, který by osobitým způsobem přistupoval k dinosauřímu universu a snažil se mu dát nějaký nový výklad. Ale ani za pouhého řemeslníka-rutinéra, který by jen naplňoval vyzkoušenou formulku, která je od něj očekávána.
Pohybuje se někde mezi těmito dvěma břehy a zprostředkovává nám z technického i vypravěčského hlediska vyváženou směs toho, co od letního blockbusteru s tématem ohrožení dinosaury očekáváme. Ctí přitom zlaté pravidlo všech sequelů, tedy nabídnout všeho minimálně dvakrát tolik než posledně.
Vzhledem k tomu, že jeho ambicí bylo srovnávat se spíš s prvním dílem v režii jeho mentora Spielberga než s tím třetím, nebyl to úkol jednoduchý. Režisér v něm obstál a už dopředu je třeba říci, že čtyřka je po jedničce nejlepším dílem jurské série.
Máme tu tedy více postav, více lokací a i více dinosaurů. Park má designově zajímavé řešení a připomíná jakýsi dinosauří Disneyland, v němž se mohou dětští návštěvníci v doprovodu svých rodičů těšit z jednotlivých živých atrakcí, k nimž přistupují podobně jako k těm živým v zoologické zahradě nebo neživým na Matějské pouti.
Dětské okouzlení
Režisérovi se prostřednictvím dvou sourozenců, kteří přijíždí do parku na návštěvu za svou tetou, která zde pracuje jako manažerka, daří zprostředkovat ono dětské okouzlení, spojené s respektem, strachem i úžasem, jež zná každý, kdo se poprvé setkává s něčím tak majestátním a roztodivným jako jsou jednotlivá prehistorická zvířata v parku.
Tento pocit zažívá už několik generací diváků při sledování Zemanovy Cesty do pravěku a dnešní třicátníci ji zažívali v čase premiéry prvního Jurského parku. Kamera Johna Schwartzmana park přibližuje jak z ptačího pohledu, tak nás seznamuje s jeho vnitřní infrastrukturou, která má velmi interaktivní futuristický charakter.
V momentech, kdy se asi dvanáctiletý Gray (Ty Simpkin) a jeho o pár let starší pubertální sourozenec Zach (Nick Robinson) vydávají jako VIP návštěvníci v průhledné gyroskopické kouli vstříc této dinosauří safari, má vyprávění charakter toho pravého klukovského dobrodružství, které bychom v jistém věku chtěli asi všichni zažít.
Spielbergovský model ohrožené rodiny
Později, kdy se po uprchnutí geneticky modifikovaného Indomina Rexe ocitají nejen chlapci v ohrožení, film zas nabírá rysů hororově klaustrofobických (Vetřelec, Predátor). A také indianajonesovských, ať už v osobě hlavního hrdiny, bývalého mariňáka, biologa a cvičitele velociraptorů Owena Gradyho (Chris Pratt) nebo v celkovém ladění akčních scén. Ty oplývají velkou dynamikou, gradací i napětím, které je ale v patřičných momentech odlehčováno humorem.
Trevorrow má spielbergovské trademarky v úctě a vzdává jim zde sofistikovaně hold. Dětské okouzlení zhmotněným fantazijním světem v podobě Jurského světa totiž nemůže trvat věčně. V situaci ohrožení vnějším nebezpečím dochází k upevnění sourozeneckých vazeb. A potažmo celé rodiny, kterou prožitý traumatizující zážitek chlapců stmelil. Neboť jak je nám naznačeno, před odjezdem chlapců procházelo manželství jejich rodičů velkou krizí.
Zdolávání překážek přiměje k přehodnocení priorit i stroze upjatou workoholičku Claire Dearing (Bryce Dallas Howard), která je tetou oněch chlapců a také panovačnou šéfovou Owena. Krotitel se jí líbí, ale zároveň ji štve. Při jejich společné záchraně v sobě objeví nejen potlačovaný mateřský pud, ale i romantické já, jemuž rovněž nedávala příliš průchod.
Prehistoričtí Avengers
Na rozdíl od Owena, který zvířatům a jejich potřebám jako jejich krotitel a zaříkávač rozumí, Claire je bere jen jako kolonku v účetnictví. A čísla hovoří jasně. Návštěvnost klesá, tržby s ní a proto majitel parku, indický multimiardář pan Masrani (Irrfan Khan) přistoupí k tomu, že do parku vypustí novou atrakci v podobě geneticky modifikovaného dinosaura.