Deset let dělí agenty J (Will Smith) a K (Tommy Lee Jones) od jejich posledního setkání s vesmírným šmejdem. Režisér předchozích dvou dobrodružství, v nichž se objevili, si dal s jejich připomenutím na čas.
Po šesti letech, vyplněných produkováním seriálů (Řekni, kdo tě zabil, Bejbybum, Hackett) se ale vrací k celovečerní režii a látce, jejíž převedení mu zajistilo ještě větší věhlas než v případě jeho adaptací příběhů morbidní Addamsovy rodiny. K hraní se po čtyřech letech od Hancocka a Sedmi životů vrací i Will Smith. Vyplatilo se čekání na ně?
Návrat do minulosti
Ano, protože snaha o posun tu je a hlídači planety Země se ve třetím pokračování vracejí posilněni o Joshe Brolina, stylové šedesátkové retro, zápletku s cestováním v čase, připomínající Návrat do budoucnosti a 3D.
A pokud zde zmiňujeme motivickou příbuznost se Zemeckisovým Návratem do budoucnosti, jedním dechem je nutno dodat i jméno výkonného producenta této trilogie Stevena Spielberga. Neboť právě on, tak jako v případě jím dozorovaných filmů Super 8 nebo Ocelová pěst, vsází i u třetích Mužů v černém na nostalgii po nekomplikované zábavě, jež kralovala kinům v osmdesátých letech. V MIB se spojují dva žánry, pro blockbustery té doby tak příznačné. A to sci-fi komedie typu Krotitelé duchů a policejní buddy movie z rodu Smrtonosné zbraně, v níž více než o akci jde o parťácké špičkování.
Scenáristické rošády
O to, aby se i v éře marvelovských komiksových adaptací pro celou rodinu a Nolanova sofistikovaného nakládání s batmanovským mýtem podařilo přitáhnout diváky zpět ke komiksové předloze Lowella Cunninghama a hlavně jejímu filmovému ztvárnění se postarala hned čtveřice scenáristů.
Původně osloveného a v distribučních materiálech zmiňovaného Etana Cohena (Tropická bouře) postupně doplňovali nebo nahrazovali další tvůrci. Mimo Michaela Soccia (seriál Dva z Queensu) se jednalo o stálé spolupracovníky Stevena Spielberga Davida Koeppa (Spider-Man, Válka světů) a Jeffa Nathansona (Terminál, Indiana Jones a Království křišťálové lebky). Posledně jmenovaný měl zřejmě na starosti rozvinutí té části scénáře, jež vzbuzovala ze strany studia největší obavy. V průběhu natáčení totiž prosakovaly na veřejnost zprávy, že scénář se podobně jako v případě dvojky dodělává za pochodu a že autoři měli hotovou linii ze současnosti a tápali, jak pojmout druhý a optikou výsledné podoby nosnější plán vyprávění z minulosti.
Stroj času
Problematický vývoj scénáře je na výsledku znát. Dějová zápletka působí spíše nahodile a oživuje ji právě schéma cestování v čase. Nápad to není s přihlédnutím k již zmíněnému Návratu do budoucnosti nebo třeba i k české komedii Jindřicha Poláka z roku 1977 Zítra vstanu a opařím se čajem nijak originální, ale záleží vždy na tom, jak si tvůrci s časoprostorovými zvraty a paradoxy poradí nebo jak jich využijí ve prospěch příběhu.
Stroj času zde nabývá formy větších kapesních hodinek, pomocí nichž lze nejen cestovat v čase, ale jak se později ukáže i časem jako veličinou posouvat. Díky tomuto všemocnému nástroji se tak nemusíme o hrdiny příliš strachovat, neboť v jejich závodu s časem může stroj napravit to, co oni pokazí. Pro cestu do minulosti stačí být vlastníkem tohoto zařízení a vyhledat dostatečně vysokou budovu.
Agent J použije například newyorský mrakodrap Chrysler Building. Skok z něho zavdá záminku k jedné z nejvtipnějších scének ve filmu, kdy letícímu agentovi J během volného pádu vrazí do obličeje noviny s titulkem „Krach na burze“ právě v momentě, kdy vedle něho letící finančník v obleku reaguje sebevražedným skokem na tuto situaci. Zkratkovitý, ale přitom zábavný a výstižný komentář k současné ekonomické situaci.
Vymazání z historie
Ve filmu cestování v čase do minulosti, konkrétně do roku 1969, slouží k provedení zásadního historického úkolu, který bude mít vliv na chod lidstva v budoucnosti. Tedy z pohledu agenta J v neutěšeně se vyvíjející alternativní přítomnosti, nad níž se stahují mraky chapadlovitých nestvůr nebo kobylek mimozemské rasy, podléhající jednomu opravdu zlému mimozemskému padouchovi.
Oním mimozemšťanem je Boris Bestie (Jemaine Clement), kterému právě v latexu vyšňořená Nicole Scherzingerová z Pussycat Dolls pomohla k útěku z vězení na Měsíci, kam ho v roce 1969 poslal agent K. Intergalaktický renegát Boris, který vypadá jak fanoušek Motörhead nebo člen Hell's Angels s nepříliš dobře udržovaným chrupem, chce do inkriminovaného roku odcestovat, zneškodnit svého dávného protivníka a uvolnit tím cestu k mimozemské invazi, která čeká na svou šanci zmocnit se lidstva. Nyní má totiž šanci svůj zmařený plán dotáhnout do konce a pomstít se přitom svému pronásledovateli, jenž mu v čase startu Apolla 11 ustřelil ruku.
To se mu i povede a K v minulosti zabije, čímž ho vymaže z historie. Tomu musí zabránit J, jehož nerudný parťák K jednoho dne z ničeho nic zmizí. J zjišťuje, že K byl ještě víc tajnůstkářský, než si myslel a že mu toho zamlčel ze své minulosti opravdu hodně. Vrací se v čase zpět ještě dále než Boris a nachází zde K (Josh Brolin) v mladším vydání, jehož musí varovat před nebezpečím. Za pomocí něj se pak pokusí změnit budoucnost. A zachránit tak svět i svého parťáka. Třeba přitom i pochopí, odkud se bere ta jeho zakaboněná nerudnost.
Zlatá šedesátá
Po úvodním dějství, kde dojde k útěku Borise z vězení a vymazání K z historie, naberou události spád a přichází nejzábavnější část vyprávění, jejíž kouzlo těží z konfrontace J s dobou šedesátých let a K neznalostí událostí, věcí a informací z budoucnosti. J se seznamuje se svým parťákem v mladší verzi a jejich chemie funguje stejně dobře jako u J a K v prvních Mužích v černém.
J na vlastní kůži poznává, co jsou to rasistické předsudky a že postavení Afroameričanů se během pár desítek let přeci jen změnilo. I to, že v šedesátých letech vypadali jako mimozemšťani tak trochu všichni. Proto Boris mezi hipíky tak dobře zapadl. Ve slavné Factory se potkává s Andy Warholem (Bill Hader), což zavdá opět příležitost k velmi vtipné scéně. V ní vyjde najevo, že muž v bílé paruce je ve skutečnosti značně otrávený agent MIB, monitorující v přestrojení aktivity mimozemšťanů. A že jich mezi umělci je. Stěžuje si, že mu docházejí nápady a on začíná kreslit polévky a banány.
Štěpení časových linií
Situační a referenční popkulturní vtípky i slovní výměny fungují se střídavou úspěšností, ale pořád lépe než akční stránka filmu, složená z trikových přestřelek a honiček, které jen recyklují to, co už jsme nejen v MIB několikrát viděli. Vyvrcholení na na odpalovací rampě Apolla 11 mě na film s rozpočtem více jak 200 milionů dolarů přišlo trochu málo výživné. Režisér Barry Sonnenfeld se sice během inscenování dynamických pasáží hrdě hlásí ke své kameramanské minulosti a nabízí několik efektních průletů, náklonů a nájezdů kamery, ale 3D využije zapamatovatelněji jen v okamžicích pádu do prostoru z mrakodrapu.
Konec je navíc poznamenaný evidentní scenáristickou nejistotou ohledně toho, jak příběh uzavřít. Vypomohli si proto postavou vševědoucího osamělého a notně potrhlého mimozemšťana Griffina (Michael Stuhlbarg z Coenovic Seriózního muže), žijícího v několika vrstvách reality najednou. Díky tomu dokáže predikovat hned několik verzí budoucnosti najednou, i když sám si není úplně jistý, ve které z nich se právě nachází. A „zcela náhodou“ vlastní i artefakt, jenž odvrátí hrozbu invaze. Muž v kapuci tak zafunguje jako deus ex machina, sloužící k elegantnímu propojení časových smyček a vysvětlení nevysvětlitelného, neboť s principy cestování v čase se nakládá ve vyprávění velmi svévolně.
Tajemství mužského přátelství
Časoprostorové hrátky směřují k odhalení tajemství K, kdy se jeho parťák J dozvídá více nejen o něm, ale zprostředkovaně i o své vlastní identitě. J poznává, že K nebyl vždy tak zapšklý a snaží se pochopit jeho pozdější proměnu. Vztahová linie mezi J a K tím získává až dojemný nádech a můžeme ji brát jako jakýsi prequel k jejich kolegiálnímu nažívání v prvních dvou dílech.
Josh Brolin má bondovské charisma a pro sérii je určitě oživením. Jeho kreaci si budete vychutnávat o to víc právě v porovnání s jeho starším posunem. U Tommyho Lee Jonese není jisté, zda stylizaci věčně zasmušilého, otráveného a rezignovaného starého agenta, jehož přemohla rutina jeho práce, dotáhl do nejmenších detailů, nebo je svou postavou spíš už doopravdy znuděn a cítí se v ní tak trochu proti své vůli. K oboum hereckým K pak kontrastuje Smithova žoviální výřečnost až vlezlost. Ženy v příběhu mužského přátelství mají úlohu dekorativní (Alice Eveová) nebo až trapně zanedbatelnou (Emma Thompsonová).
Konverzační humor, situační gagy, vypiplaný retro design a nová krev v podobě Joshe Brolina, to jsou přednosti, na něž film láká. Kdo očekává efektní akci, neotřelé řešení zápletky s cestováním v čase nebo je zvědavý na 3D konverzi, která se projeví zřetelněji jen při seskocích z výšky, ten by se měl v multiplexech poohlédnout po jiných sálech. Třetí Muži v černém míří na fanoušky předchozích dvou dílů a ty nové se dle mě nesnaží ani příliš přitáhnout. Jako nenáročná letní zábava fungují dobře, ale po jejich zhlédnutí se dostavuje vlastně podobný pocit, jaký návštěvě kina předcházel. Bude to asi fajn, ale když to neuvidím, nic se nestane.
Muži v černém 3
- Žánr: Sci-fi komedie
- Původní název: Men in Black III
- www.meninblack.com
- USA 2012
- Scénář: Etan Cohen, David Koepp, Jeff Nathanson, Michael Soccio (podle námětu Lowella Cunninghama)
- Režie: Barry Sonnenfeld
- Hrají:Will Smith, Tommy Lee Jones, Josh Brolin, Alice Eveová, Emma Thompsonová, Bill Hader, Jemaine Clement, Michael Stuhlbarg, Nicole Scherzingerová, Kevin Covais
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 31. 05. 2012