Fotogalerie

Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn): křiklavě maniakální jízda s Margot Robbie [recenze filmu]

Marek Čech

8. února 2020

Přepálená vizuální stylizace koresponduje s vyšinutým chováním hlavní anti-hrdinky, které se díky tomu, jak je definována, jen obtížně daří utáhnout celý film.

Plusy

Akční scény jsou choreograficky dobře zvládnuté a mají docela brutální ráz.

Minusy

Snaha udělat z Harley Quinn ženského Deapoola nevychází, protože její excentričnost začne po čase působit otravně.

4 /10

Letošní rok se v komiksovém světě ponese ve znamení ženské emancipace. U Marvelu se konečně dočká sólovky Black Widow a ještě předtím se u konkurenčních DC Films objeví dvojka Wonder Woman. První na řadě je ale u Warnerů v rámci jejich universa Harley Quinn. Ta se poprvé představila před čtyřmi lety ve filmu Sebevražedný oddíl a její kreace zde patřila k těm nejvýraznějším.

Ženský projekt

Proto jí studio přidělilo vlastní sólovku, která je, jak již název napovídá, zároveň týmovkou. Osmý titul v rámci universa DCEU tak blíže představuje Jokerovu holku a současně zde vše spěje ke vzniku ženského superhrdinského spolku, podle něhož se film jmenuje a jehož cílem je potírání zločinu v Gothamu. Dojde k tomu ale až na konci vyprávění a ze způsobu, jakým se to stane, je patrné, že tvůrci berou tento film jako jakýsi prolog k dalším dobrodružstvím tohoto uskupení.

Ambici odstartovat ságu s hrdinkami z Birds of Prey ostatně deklarovala už nejvýraznější představitelka z nich, Margot Robbie v roli Harley Quinn. Ta o realizaci tohoto projektu hodně stála, o čemž svědčí i to, že se u něho ujala role producentky. On je to vůbec hodně ženský film ve všech tvůrčích složkách, protože jeho scenáristkou je Christina Hodson (Bumblebee) a režisérkou čínsko-americká filmařka Cathy Yan, která dřív působila jako reportérka v denících Los Angeles Times a Wall Street Journal.

Její žurnalistická zkušenost se odrazila i v jejím autorském režijním debutu Dead Pigs (2018), k němuž ji inspiroval článek o nálezu 16 tisíc mrtvých prasat, které se vznášely v roce 2013 na řece ve východní Číně. Tato temná komedie si odnesla z festivalu Sundance Zvláštní cenu poroty.

Charakter postavy, nutící k přehrávání a afektovanosti

Její druhý režijní počin už vznikl v americké produkci, ale křiklavou asijskou estetiku v něm nepouští. Film, natočený na motivy komiksů Grega Landa pro vydavatelství DC Comics, pracuje s přepálenou vizuální stylizací, jež koresponduje s vyšinutým chováním hlavní anti-hrdinky.

Zároveň je ale patrné, že se režisérka snaží touto přebujelou vizuální stylizací, v níž hrají důležitou roli barevné kostýmy, výrazný make-up hrdinek, masky, které si postavy nasazují, extravagantní kulisy, dunivá hudba, střih, kamera, zvukové efekty i brutální ráz některých scén, přehlušit to, co ve filmu nefunguje. A tím je samotný příběh a prokreslení postav.

Sebevražedný oddíl: recenze filmu

Všechno to třpytivé, hlasité a rychle se hýbající nemůže přitom zakrýt, že v případě hlavní hrdinky sledujeme postavu, které se nedaří utáhnout celovečerní film. Snaha udělat z ní ženského Deapoola nevychází, protože excentričnost Harley Quinn začne velmi záhy působit otravně. Psychopatický, maniakální charakter této postavy nutí Margot Robbie k přehrávání, afektovanosti. V Sebevražedném oddílu se v jejím zjevu zvrhlé roztleskávačky mísila erotika, humor, sadismus i křehkost, tady cítím v jejím stylizovaném hereckém projevu ze všeho nejvíc šklebivé pitvoření.

Odplata mužskému světu

Margot Robbie se snaží a film stojí do velké míry právě na jejím živelném výkonu, ale chybí jí partner, na něhož by mohla dorážet nebo mu být zcela oddána jako Jokerovi. O toho rozchodem přijde a sama se tak ocitá v gothamském podsvětí bez jeho ochrany. A těch lidí, kterým během jejich partnerství zkřížila cestu a nějak jim ublížila, je dost na to, aby se jí to teď nevrátilo.

Jedním z nich je i sadistický gangster Roman Sionis (Ewan McGregor) se zálibou ve vyřezávání obličejových masek v těle obětí, díky níž získal přezdívku Black Mask. Právě on Harley Quinn využije k tomu, aby získal zpět diamant s kódy k bankovnímu kontu, který mu odcizila dvanáctiletá pouliční zlodějka Cassandra (Ella Jay Basco).

Deadpool 2: recenze filmu

Harley Quinn se ale s asijskou dívkou sblíží a rozhodne se ji ochránit. Do hry ještě vstupuje lesbická policistka Renee Montoya (Renee Montoya), zpěvačka z Sionisova nočního klubu Dinah alias Black Canary (Jurnee Smollett-Bell) a dcera jiného mafiánského bosse Helena neboli tajemná mstitelka s kuší Huntress (Mary Elizabeth Winstead).

Režisérka se scenáristkou s těmito ženskými postavami různé etnicity rozehrávají téma utlačování žen a jejich emancipace. Harley Quinn se učí žít bez svého zločinného protějšku, policistka se vyrovnává s křivdou pracovní, Helenu pohání odplata rodinného charakteru. Každé z nich muži nějak ublížili, ukřivdili nebo je podrazili a ony se teď rozhodly, že jim to vrátí.

Ploché charaktery postav a jednoduchý děj

Mužské postavy jsou tedy skoro výhradně negativní. Ewan McGregor v černé masce kolem sebe šíří strach a teror, ale čím se snaží působit děsivě a krutě, tím je směšnější. U ženských postav z formujícího se týmu pak zaráží, že když je tématem filmu jejich emancipace, že se jim to nedaří především na úkor Harley Quinn.

Osudy ostatních členek týmu jsou jen naťuknuty, Huntress se do děje zapojí až ke konci druhé poloviny vyprávění, charaktery postav jsou ploché a výraznější interakce probíhá především v rámci trojlístku Harley, Black Canary a Cassandra.

Nejde přitom o žádné superhrdinky, ale ženy a dívky, které se umějí dobře rvát nebo zacházet se zbraněmi a dopravními prostředky. Z toho vyplývá i charakter akčních scén, kdy jde o choreograficky dobře zvládnuté, ale opakující se rvačky a honičky, při nichž mimo aut a motorek dojde i na zapojení kolečkových bruslí. Tyto scény mají díky ženským protagonistkám až taneční choreografii, stačí při nich vtipkovat, ale zároveň jsou docela brutální.

Wonder Woman: recenze filmu

To je ostatně příznačné pro celý film. Humor (hyena) se tu mísí s explicitním násilím, podobně jako v Deadpoolovi. Z něho tvůrci přebírají i narativní strukturu, která se jednoduchý děj snaží ozvláštnit. Dochází tak bourání čtvrté stěny, Harley, která je vypravěčkou příběhu, se za pomocí voiceoveru vrací zpět, přeskakuje v čase, komentuje probíhající děj, vystupuje z něj a pomrkává přitom na diváka.

Ale opět za tím cítíme jen snahu o efekt, která má zakrýt to, co vyprávění chybí. Zajímavý děj a propracované charaktery postav. Jejich extatické dovádění v křiklavě barevné stylizaci filmu vás po čase začne iritovat a u deklarovaného emancipačního rázu snímku vás zase zarazí, že emancipovat by se v něm měly především ostatní hrdinky ze vznikajícího uskupení na úkor té hlavní. Ta ale ukazuje, že postavit na ní celovečerní film je trochu nad možnosti toho, jak je definována. Jak si s tím tvůrci poradí v případné sérii s těmito hrdinkami a zda vůbec vznikne, na to jsem zvědavý.