Monstrum: recenze filmu

Producent seriálu Ztraceni J. J. Abrams se rozhodl, spolu se svým kamarádem, režisérem Mattem Reevesem, oživit žánr monster movies. Učinil tak prostřednictvím příběhu party kamarádů, pro něž se v mžiku změní rozlučkový mejdan v záchranu holého života.

Rozjezd jak z teenagerské komedie

Děj je prostinký a rozjíždí se v expozici velmi pozvolna. Rob (Michael Stahl-David) získává místo vicepresidenta ve firmě v Japonsku, tedy zemi, jež dala filmovému světu monstrózní bestii Godzillu.

Na právě probíhající párty před jeho odchodem, kterou pro něj připravil jeho bratr Jason (Mike Vogel) s přítelkyní Lily (Jessica Lucasová) se objevuje i jeho dávná láska Beth (Odette Yustmanová), na kterou stále nemůže zapomenout. Vše zaznamenává na digitální kameru kamarád Hud (T. J. Miller), kterého momentálně více než gratulace hostů zajímá půvabná Marlena (Lizzy Caplanová).

   

Rozložení sil pětice protagonistů je jasné a zápletka, jak vystřižená z nějaké studentské komedie o loučení se s bezstarostným mládím nebo romance, tvoří pozadí pro nefalšované peklo, které přijde vzápětí.

Náhle vypne proud, ozve se hrůzyplný neidentifikovatelný zvuk, který se rozléhá nad New Yorkem a v ulicích nastává panika, kterou se snaží armáda neúspěšně zvládnout. Večírek předčasně končí, hosté, stejně jako ostatní Newyorčané, zmateně prchají ze středu města, netušíc, před čím vlastně a do toho vybuchují domy a kolem letí utržená hlava sochy Svobody. V okamžiku, kdy probíhá evakuace Manhattanu, Robovi zavolá Beth, že je zraněná a uvězněná u sebe doma v Central Parku. Boj o přežití i o záchranu Beth může začít.

Godzilla digitálního věku

Režisér Matt Reeves, zaštítěn producentským dohledem J. J. Abramse (tvůrce seriálu Ztraceni a Alias a režiséra třetích Mission: Impossible) a scenáristickou podporou Drewa Goddarda, rozvíjí nebo spíš navazuje na nápad tvůrců „fiktivního dokumentu“ Záhada Blair Witch. Jeden z nejvýdělečnějších snímků všech dob podobně jako Monstrum marketingově výborně pracoval s očekáváním a internetovou šuškandou. Jen marylandskou čarodějnici a hororový žánr vystřídalo ještěrčí monstrum, z něhož padají další malé potvory a žánr katastrofického filmu.

Ten po nezdařilé Emmerichově Godzille dostává konečně po padesáti letech důstojného nástupce japonského originálu. Reeves natočil monster movie pro 21. století, digitální Godzillu pro generaci (nejen) teenagerů, jejichž mobily jsou vybaveny foťákem a minikamerou – se všemi žánrovými klišé, jež k těmto snímkům náleží. Takže se dočkáme jak armády neúspěšně svádějící boj s nestvůrou, tak odvážných mladých hrdinů vypadajících jak z módního žurnálu. A dojde pochopitelně i na love-story, která ale děj spíš zdržuje než koření.

Metoda, kdy vše sledujeme jakoby očima jednoho z účastníků, už nás nepřekvapí. Hra na „realitu“ je od začátku přiznaná, ale o to víc si užíváme, jak dovedou tvůrci svůj nápad zabalit a prodat. A zde se seriálová zkušenost s příběhy, pracující s motivy tajemna a nadpřirozena, opravdu vyplatila.

Mladší divák bude nadšený a ten o něco odrostlejší a přemýšlivější, přestože nedostane uspokojující odpovědi na otázky, odkud se monstrum vzalo, co je vlastně zač a proč si vybralo právě Big Apple ke zničení, nakonec taky. Výhrad lze mít samozřejmě mnoho, včetně toho, že je těžko uvěřitelné, aby někdo ve vypjaté situaci ohrožení života věnoval tolik pozornosti filmovému záznamu na úkor vlastního bezpečí.

Pevně strukturovaný chaos

Vizuální forma dovádí k dokonalosti současný trend realisticky či paradokumentaristicky působícího snímání dění. To má v divákovi navodit dojem, že se sám ocitl uprostřed neředěného chaosu, kde musí uhýbat, stejně jako mladí hrdinové uhýbají létajícím troskám kdysi pyšných symbolů Ameriky. Obrazový koncept, jenž se po Spielbergově Zachraňte vojína Ryana či Potomcích lidí stává trademarkem snad každého druhého akčního filmu, začíná pomalu zavánět manýrou, ale zde má své plné oprávnění a uplatnění.

Režisér Matt Reeves (podobně jako Paul Greengrass v Letu číslo 93 či Bourneově ultimátu) využívá zdánlivě neorganizovaný zmatek velmi funkčně a přehledně k budování hutné atmosféry, plné gradace a napětí, kde s mrazením v zádech sledujete osud hlavních hrdinů. Od počátku, kdy je zveřejněno, že Cloverfield je název pro místo (známé dřív jako Central Park) kde byla nalezena kazeta, zachycující dění krátce před zničením Manhattanu, sice tušíme, jak cesta mladých přátel skončí, ale přesto jim držíme palce.

Kamera nás pomocí neustálého zoomování a rozostření vtáhne do dění – my s úžasem dítěte na centrifuze sledujeme, jak nás režisér manipuluje do hry s naší pozorností, kdy bedlivě sledujeme a očekáváme každý záběr, ve kterém se objevuje tajemné nebezpečí. Hrozivá nestvůra je v duchu vetřelčích hororů představena po částech jako plíživé zlo, jež se kamera hláškujícího Huda snaží v běhu o život zachytit. Když se pak potvora vyjeví v plné své mohutnosti, pocit ohrožení tím trochu ztrácí na tajemnosti a přitažlivosti. Akce je dynamická a prakticky neustálá – vy si jen při každé zajímavé scéně budete přát, aby kameraman příště věnoval víc pozornosti pravému nebo levému rohu dění v nastalé panice.

Tento intenzivní zážitek ještě umocňuje zvuková složka filmu, kterou namíchali v Lucasově studiu Skywalker Sounds. Už kvůli ní se na film vyplatí zajít do multiplexu – v Dolby si můžete užít každý výkřik, výbuch či hlomoz bortících se mrakodrapů. Dunivý zvuk vás ale nemá jen ohromit a přikovat do pohodlných sedaček. Slouží především k dokonalé orientaci v prostoru a drží často nepřehledné a rozklepané sekvence, snímané ruční kamerou, pohromadě.

Bubáci jako symbol vnitřních strachů

Monstrum je klasická látka, přetransformovaná do dnešního mediálního věku. Američanům může sloužit jako terapeutická náplast na strach, jež zažívali po útoku na WTC 11. září roku 2001. Formou lehké popcornové zábavy dávají tvůrci svým vnitřním démonům vnějškově okázalou podobu, aby se s nimi snáze vyrovnali. Při prvním zhlédnutí si „neogodzillu“ nesmírně užijete. Autentický pocit strachu a stísněnosti je nezapomenutelný, neboť kamera nesleduje dění z vrchu z pohledu monstra jako v dřívějších katastrofických snímcích, ale perspektivou ohroženého jedince, ocitajícího se ve středu dění holého boje o život.

Film vám nažene husí kůži a budete rádi, že vám se nic podobného nestalo. Zároveň však budete přemýšlet, jak byste se v podobné situaci zachovali vy. Po závěrečných titulcích s hudebním doprovodem, odkazujícím k motivu z originálu z padesátých let, vám ale dojde, že Monstrum byla jen chutná jednohubka, v níž na podruhé mizí moment překvapení a kde není již co při opakovaných projekcích objevovat.

 

Monstrum

• Žánr: katastrofický film
• Původní název: Cloverfield
• www.cloverfieldmovie.com
• USA 2008
• Režie: Matt Reeves
• Scénář: Drew Goddard
• Hrají: Michael Stahl-David, Jessica Lucasová, Mike Vogel, Lizzy Caplanová, TJ. Miller
• Distribuce: Bontonfilm
• Distribuční premiéra v ČR: 24. 1. 2008