Někteří lidé si myslí, že na zvuku nezáleží. Pravděpodobně věří tomu, že jejich uši jsou jen nějaký druhořadý a nepotřebný orgán. Je opravdu těžké popsat slovy, jaké to je, když vás zvuk filmu či hry obklopí a ze všech stran slyšíte například zvuky neznámé planety, za zády slyšíte těžké kroky, případně když vás blízký výbuch udeří do žaludku a rozcinká skleničky na stole. Ano – pak zjistíte, že na zvuku opravdu záleží. Zvláště tehdy, když váš televizor s minimálně metrovou úhlopříčkou zní, jak srdce po několikanásobném infarktu.
Jestli malé reproduktorky vašeho televizoru (nebo levné bedničky vedle monitoru) mají na starost reprodukci všech zvuků z DVD, BD či počítačové hry, je to stejné, jako když na obrovské bohaté hostině labužníků (kde se podává také kaviár i šampaňské) dobrovolně pijete jen vodu a zakusujete ztvrdlý suchý chléb z minulého týdne. U prostorového zvuku vám pět, šest nebo sedm nezávislých zvukových kanálů poskytne dokonalou informaci o tom, kde se každé šustnutí nachází a vás vtáhne do děje.
Ač se to nezdá, nepotřebujete ani takovou sestavu za desetitisíce,
abyste si zvuk filmu užili více, než v multiplexu
Při sledování válečného filmu se například rozhovor bude ozývat z centrálního reproduktoru, střelba z pistole pravého předního, ale kulomet bude rachotit už z levého předního, pravý zadní reproduktor vám dá vědět, že za vámi právě padá vrtulník a z levého zadního reproduktoru se bude pro změnu ozývat řev právě zasaženého vojáka – a to všechno najednou. Prostorový zvuk dokáže překlenou onu pomyslnou bariéru mezi těmi několika blikajícími body na obrazovce a vámi – nabídne daleko plnější, hlubší a intenzivnější zážitek.
Dokonce ani moc nezáleží na tom, jestli sledujete film, hrajete hru nebo si chcete jen poslechnout oblíbenou MP3. Ani nevadí, jestli něco není již uloženo a zakódováno jako prostorový zvuk. Většina systémů totiž nabízí „upmix“, neboli možnost obyčejný stereozvuk rozpočítat a rozložit do všech reproduktorů, jež vás obklopují. Samozřejmě – v případě, když místo obyčejného stereozvuku posloucháte převedený prostorový, je vše lepší. Nicméně „čistota“ a „lokalizace“ nedosáhne kvality a přesnosti pravého prostorového digitálního zvuku. Tím se ale dostáváme do jiné oblasti.
Cesty k prostorovému zvuku
Jsou dvě cesty, kterak požehnat vaše DVD, BD, PC či konzoli prostorovým zvukem a mnoha reproduktory. První a snadnější je pořízení setu AIO (all-in-one) neboli koupit zařízení „vše v jednom“. V tomto případě, když budete mít v subwooferu již zabudovaný dekodér prostorového zvuku, pořídíte vše poměrně levně. Zde je třeba vždy nakupovat obezřetně a pečlivě vybírat – a raději na internetu, než z poměrně omezené nabídky kamenných obchodů a supermarketů.
Prostorový zvuk pro (téměř) každou kapsu? Například Logitech Z906 (od 6 500 Kč internet). Není pouze základním systémem (pokud jde o zvuk, nejlevnější základ je špatný), nabízí dobrý způsob, kterak začít vaše reproduktorové dobrodružství. Díky vestavěnému DD a DTS dekodéru a certifikátu THX jde o poměrně solidní a cenově přijatelnou sestavu 5.1.
Druhou cestu vám doporučí každý audiofil a nadšenec pro domácí kino. Je to však cesta dražší. Zaplatíte více, neboť musíte pořídit samostatný AV zesilovač se zabudovaným dekodérem digitálního prostorového zvuku a navíc kompletní sadu reproduktorů. Jestliže chcete absolutně nejlepší kvalitu zvuku, právě tohle je cesta, kterou byste se měli vydat.
Navíc zjistíte, že k systému můžete připojit další zařízení, jako například DVD/HDD rekordér, satelitní přijímač, herní kozoli, Blu-ray přehrávač, s nimiž můžete dále zkoumat lákavý svět prostorového zvuku. V tomhle případě však budete pravděpodobně potřebovat odborníka, který se domácím kinem zabývá. Také se můžete obrátit na specializované prodejny a hi-fi studia, kde si zařízení rovnou poslechnete. (Upozornění! Zde můžete narazit na odstrašujícího člověka s hlavou přeplněnou informacemi, zlatýma ušima a sklonem pohlížet na vás s despektem.)
Chcete-li, můžete si vybrat z mnoha kompletních sad reproduktorů (na obrázku od tuzemského výrobce AQ), náročnější mohou zvolit na první pohled nenápadné reproduktory, které vypadají spíše jako obrazy
Dalším problémem může být, kterak do vašeho pokoje umístit až osm reproduktorů. Samozřejmě si musíte uvědomit, že ke každému reproduktoru povede kabel. Což asi nevypadá jako procházka růžovým sadem. I zde máte však několik možností:
a) vyvrtat do zdi díry a vést všechno stěnami,
b) sehnat si hromadu lišt a umístit kabely k reproduktorům do nich,
c) zvolit bezdrátové reproduktory – nejdražší, avšak velmi elegantní řešení. Tehdy sice obejdete tahání kabelů přes celou místnost, ale připojení k elektrické síti se stejně nevyhnete.
V každém případě počítejte s nějakými náklady a prací při instalaci reproduktorů v pokoji. Náklady na kvalitní reproduktory se mohou vyšplhat opravdu vysoko, zvláště pokud chcete přesně slyšet například bubeníkovo jemné šustění metliček v oblíbené jazzové skladbě.
Ať kupujete jakýkoliv systém, vždy si určitě zkontrolujte, zda je vybaven minimálně odpovídajícím digitálním (optickým či koaxiálním) vstupem zvuku, příčemž systém s několika HDMI vstupy už začíná být standardem. Levné, aktivní počítačové 5.1 systémy, které předpokládají připojení externího dekodéru prostorového zvuku, opravdu nejsou to pravé ořechové.
Velký obývací pokoj
Ideálním místem pro vaše domácí kino je obdélníkový pokoj s PC/TV ve středu jedné stěny; patříte-li mezi šťastlivce, tak s velkým plochým televizorem zavěšeným na oné stěně. Pod (případně nad) televizorem byste měli mít centrální reproduktor, pravý a levý přední reproduktor ve stejné vzdálenosti po stranách obrazovky. Reproduktory můžete pootočit směrem k místu poslechu, zejména pokud posloucháte hudbu, můžete je natočit tak, aby osa výškových reproduktorů mířila přímo na vás. Pokud zůstanou natočeny méně, získáte u filmu dojem širšího zvukového prostoru (společnost Dolby doporučuje nechat osu reproduktorů paralelně).
Prostorová zvuková nirvána.
Obdélníková místnost je perfektní místo pro sestavu domácího kina
Subwoofer můžete teoreticky umístit kamkoliv (basy se nešíří směrově), nicméně nejlepší místo je podél jedné stěny (nikoliv přímo k ní!). Postavte jej samozřejmě přímo na zem. Je dobré vyzkoušet více míst a trochu si s umístěním pohrát, v praxi hrají hodně velkou roli odrazy zvuku v místnosti.
Po stranách od místa, kde budete sedět a sledovat obrazovku, umístíte zadní efektové reproduktory. Ty by neměly být moc blízko a opět by neměly mířit přímo na vás, jinak nebudete zvukový prostor vnímat celistvě. Kýženého cíle dosáhnete vhodnou montáží na stěnu či pořízením stojanů na reproduktory. Nikdy nedávejte zadní reproduktorky na opěradlo sedačky.
Menší, užší místnost
Jestliže máte umístěný televizor v rohu (ať už kvůli úzké místnosti, či už máte uprostřed umístěn velký jídelní stůl) – vše bude trochu jinak. Přední reproduktory umístíte obrazovce blíže a opět je natočíte k místu, kde sedíte. Budou-li při umístění na zem příliš daleko v prostoru místnosti, můžete je pomocí vhodné montáže opět připevnit na stěnu.
TV v rohu? Netrapte se, i v takovém případě se dá vše vyřešit
vhodným umístěním několika reproduktorů
Zadní (efektové) reproduktory z prostorových důvodů opět nemůžete umístit běžně, a tak si budete muset pohrát trochu s vyvážením zvuku. Měly by být umístěny ve stejné vzdálenost od vaší hlavy (místa, kde budete sedět). Opět je dejte na stěnu a natočte směrem k vám.
Subwoofer může být v některém rohu, ovšem pozor! Takové umístění zesiluje nízké kmitočty a zhoršuje jejich přesnost, takže opět se trošce experimentování nevyhnete.
Místnost ve tvaru L.
V tomto případě se přesunu některého nábytku asi nevyhnete
Malá, nesouměrná místnost
Bydlíte-li v typické malém pokojíku pro jednoho člověka, případně rovnou v nějaké nesouměrné studentské díře, pak to budete mít trochu složitější. Trik je, aby vše bylo tak, jako byste měli velkou místnost a nic zvláštního se nedělo – jen budete muset dát větší pozor na směřování a umístění reproduktorů, neboť vzdálenost mezi reproduktory je menší, stejně jako úhly mezi nimi. Subwoofer v ideální případě umístíte podél nejdelší stěny a basy by měl vyzařovat směrem do prostoru. A umístění zadních reproduktorů? Jen je natočte (opět nikoliv přímo) a opět by měly být ve stejné vzdálenosti od místa poslechu.
Malý slovníček pojmů
- 5.1/6.1/7.1.2 – první číslo vždy říká, kolik je reproduktorů a jednička za tečkou značí samostatný kanál pro subwoofer. Vždy se tak dozvíte, kolik separátních zvukových kanálů film nebo hra nabízí – například 2.0 znamená klasické stereo. Třetí číslo znamená počet kanálů, které zajišťují zvuk shora, ten nabízí formát Dolby Atmos.
- Subwoofer – poskytuje opravdu hutný basový základ a skutečný autentický zážitek. Není nezbytný, pokud máte velké přední podlahové reproduktory.
- Dolby – název firmy i označení prostorového zvuku. Například u filmů nejčastěji naleznete zvuk Dolby Digital 5.1.
- HD zvuk – zvuk u Blu-ray filmů, zpravidla Dolby TrueHD a DTS-HD Master Audio
- UPMIX – když audiozařízení rozpočítává běžný sterozvuk ze dvou do více kanálů. Může tak přehrávat zvuk (hudbu či hru) z několika reproduktorů.
- Optický, koaxiální, HDMI – dva různé kabely pro přenos digitálního prostorového zvuku. Pokud například Blu-ray přehrávač podporuje pouze optický, se ujistěte, že váš audiosystém jej má také. Aktuální formáty zvuku už potřebují HDMI konektor, optický ani koaxiální kabel HD zvuk nezvládají.