Výborný obraz z čelního směru
Příjemný i pro noční sledování
Oslňující maximální jas
Atraktivní, ale ne přesné podání barev (pro někoho)
Nabídka doplňujících funkcí
Atraktivní, ale ne přesné podání barev (pro někoho)
Jen jeden HDMI 2.1
Upscaling SD signálu
9 /10
Na novou devadesátkovou řadu Samsungu jsme byli hodně zvědaví. Hlavně kvůli přímému zadnímu podsvícení pomocí miniLED slibujícímu vysoký kontrast se stovkami individuálních zón pro přesné lokální podsvícení, které Samsung označuje jako Quantum Matrix Technology a nabízí ho v televizorech označených Neo QLED.
Aktuálně existují tři modelové řady s touto technologií a rozlišením 4K. Nejvyšší (a nejdražší) řada QN95A obsahuje navíc samostatný One Connect Box s více konektory HDMI 2.1 a lepší antireflexní úpravu panelu. Nižší řada QN85A sice také nabídne lokálně řízené podsvícení, ale s panelem odpovídajícím technologii IPS, takže s horší černou a viditelným pronikáním podsvícení už při malých pozorovacích úhlech. Střední řada QN90A nám tak připadá jako nejuniverzálnější a nejvhodnější. V evropské verzi sice nemá pokročilou antireflexní úpravu, ale VA panel dovoluje přece jen lepší pozorovací úhly bez rychlé degradace obrazu.
Srovnání tří 4K řad Neo QLED
Pro Samsung tvoří tato technologie hlavní odpověď na OLED televizory ostatních výrobců. Není to ale odpověď plošná a přímočará, spíše Samsung cílí přesně na konkrétní oblíbené vlastnosti OLED a snaží se nabídnout alternativu k tradičním výhradám vůči OLED.
OLED vs. Neo QLED
Černá je černá. Lidé si na OLED pochvalují zejména absolutní černou, díky čemuž vyniknou jen důležité prvky obrazu. Samsung toto dokáže splnit, na rozdíl od OLED ale jen při běžném čelním pohledu. Usazeni přímo před televizorem si nevšimnete rušivých světlých fleků okolo bílých titulků na černém pozadí, nebude vás viditelně rušit pulzující podsvícení, tedy tradiční chyby označované jako blooming.
Jakmile se posunete víc vedle televizoru a zejména nad či pod jeho vodorovnou osu, okamžitě pracně budovaná iluze padá a můžete si pohodlně na viditelném bloomingu prohlédnout, jak inženýři Samsungu vymysleli celé podsvícení. Uvidíte to níže na videu.
Pokud tedy chcete Neo QLED zkritizovat a obhájit svou investici do OLED, nemusíte chodit daleko. Ale po dlouhém nočním sledování musím Samsung pochválit za kvalitu černé z předního pohledu, kdy mne nic výrazně netáhlo zpět k OLED.
Intenzivní barvy díky kontrastu. Opravdová černá na OLED pomáhá také kontrastu a intenzitě barev. Protože ale Neo QLED pracuje s podsvícením na sice malé ale přece jen výrazné ploše, nedokáže poskytnout tak intenzivní barevný kontrast a i přesnost jeho reprodukce barev se mění podle požadavků na světlost scény. Při přímém srovnání s OLED poznáte rozdíly v barevném podání, ale popravdě při sledování jen televizoru QN90A bez možnosti srovnání, jsem neměl subjektivně pocit zásadních nedostatků. Obraz působil příjemně, dostatečně věrně a dokázal mne vtáhnout za jasného dne i při nočním sledování.
Absurdně vysoký jas Neo QLED. Pokud něco v očích běžných uživatelů trápí OLED, je to nízký maximální jas. OLED je nepřekonatelný pro večerní sledování, ale přes den může jeho obraz působit mdlým dojmem. Tady se ukrývá jasná příležitost pro Samsung, který panel Neo QLED dokáže rozsvítit do oslňujícího vysokého jasu přes 1500 nitů.
I při běžném sledování SDR obsahu se dokáže jas pohybovat vysoko nad limity OLED a pro denní sledování poskytne komfortní zážitek. Při přepnutí vnějšího zdroje do herního režimu a HDR se ale rozsvítí panel do absurdních výšin. I za dne vás dokáže panel jasem a intenzitou barev přimět k mhouření očí a ucítíte, jak vám obraz naplno řve do zorniček maximální silou.
Samsung tedy od zákazníků zjistil, že se jim na OLED líbí podání černé, ale trápí je průměrný jas. A přesně na tyto dva body se zaměřil a využil i dlouhodobých, byť dnes už poměrně zbytečných obav z vypalování obrazu na OLED. Už tolik nebazíroval na širokých pozorovacích úhlech nebo detailní přesnosti barev, protože to většinu zas tolik netrápí. Z Neo QLED tak mám pocit kalkulované odpovědi na OLED, která řeší výborně, co je důležité, a dělá kompromisy tam, kde to ještě projde.
Jak pracuje unikátní Neo QLED podsvícení
Díky miniaturním miniLED mohl Samsung rozdělit plochu do stovek individuálně řízených zón zhruba o velikosti 4×4 cm. Na testované 55" úhlopříčce jsem napočítal 576 zón. Ač se samozřejmě dokáže požadovaná zóna rozsvítit či zhasnout okamžitě, můžete si všimnout spíše konzervativního řízení podsvícení. Náhlé zobrazení titulků zapne požadované zóny, které ale během několika dalších sekund opatrně zvedají jas. Stejně tak miniaturní jasně bílý bod si nerozsvítí podsvícení na maximální úroveň, aby diváka z čelního pohledu nerušil případný blooming.
Je tu vidět, jak se Samsung soustředí na reálné filmové nebo herní scény, aby v nich vypadalo vše co nejlépe v rámci možností. I v tmavých scénách přitom dobře rozeznáte dílčí detaily, tmavé odstíny nejsou automaticky utopené kvůli obavám z bloomingu.
Testovacími záběry dokážete odhalit slabá místa, ale při běžném sledování to už tak neruší jako u dřívějších technologií podsvícení.
Při čelním pozorování vypadá obraz skvěle v širokém vodorovném rozpětí, pár desítek stupňů nad či pod vodorovnou osou už ale kvalitu obrazu zhorší. Televizor bych tedy doporučil umístit do úrovně očí diváků. Americký styl televizoru vysoko nad krbem tady není nejvhodnější.
Pokračování 2 / 3
Tenký obraz visící ve vzduchu
Přímé zadní podsvícení dřív znamenalo tlustší provedení televizoru, nové miniLED ale dovolují umístit podsvícení blíže panelu a tak je QN90A nebývale tenký, podobně jako klasické televizory s hranovým podsvícením.
Obraz se jakoby vznáší nad středovým stojanem a začíná 7,5 cm vysoko
Díky provedení středového stojanu a tenkým rámečkům se pak obraz pocitově téměř vznáší nad stolem s dostatečným prostorem 7,5cm pro případný soundbar. Všechny konektory, kromě napájení, najdete na pravé straně televizoru a jako u předchozích modelů můžete vodorovné žlábky na zádech použít pro vedení kabelů ke středovému stojanu.
Na zádech vodorovné žlábkování poslouží pro vedení kabelů, žlábky ve stojanu pak odvedou kabely dozadu dolů
Bohužel QN90A nabídne jen jeden konektor HDMI 2.1, zbývající tři podporují pouze HDMI 2.0. eARC pro soundbar nebo zesilovač je přitom na konektoru podporujícím jen vstup HDMI 2.0. Pokud tedy máte AV receiver pro HDMI 2.1, tento televizor pro vás nedává smysl a od Samsungu budete potřebovat vyšší model QN95A. Tady totiž nemůžete jedním vstupem posílat obraz v HDMI 2.1 a současně přijímat zvuk přes eARC.
Pouze HDMI 4 podporuje vstup HDMI 2.1, ale jen na HDMI 3 připojíte soundbar přes eARC. Nabídka konektorů je jinak standardní, nechybí 2× satelitní a 2× DVB-T2 tuner
Jinak je tu nabídka konektorů standardní, všechny míří do boční pravé strany a kvůli tenkému provedení pro případnou CI kartu potřebujete přibalený adaptér, který nacvaknete na záda televizoru.
Solární dálkové ovládání
V nové řadě se Samsung chlubí novým dálkovým ovládáním, které má na zádech solární článek pro průběžné dobíjení, případně USB-C pro rychlé dobití. Neobsahuje tužkové baterie, ale plochý akumulátor jako u mobilního telefonu. Solární nabíjení není žádná novinka, před lety jsme jej viděli u televizorů Philips, ale tady jde o Bluetooth ovladač s mikrofonem, který přece jen potřebuje trochu více energie jak obyčejné infračervené ovládání. Po rozbalení testovacího kusu mělo ovládání 55% energie, po týdnu používání vzrostlo nabití na 58%. Ovladač jsem přitom nedával k oknu nebo záměrně neodkládal solárním panelem nahoru, stačilo mu běžné rozptýlené světlo v místnosti.
Dálkové ovládání je tradičně malé s nejnutnějšími tlačítky se solárním článkem na zádech
Tradičně Samsung přibaluje elegantní drobné ovládání jen s těmi nejnutnějšími tlačítky, takže padne dobře do ruky a na všechna tlačítka se pohodlně dostanete. I tak tu jsou samostatná tlačítka pro Netflix, Amazon Prime video a Rakuten TV.
Nový MultiView na prémiové pozici
Prostředí televizoru pohání dobrý známý systém Tizen. Obsahuje ale několik nových vychytávek, které sice asi nebudou tak populární, ale Samsung jim dává prémiové místo v liště aplikací.
Klasicky se po stisku tlačítka Domů zobrazí lišta s aplikacemi nebo vybranými vstupy a směrem doleva se dostanete k doplňkovým funkcím a nastavení obrazu a zvuku. První je známý Ambient Mode pro přepnutí televizoru do tlumeného statického obrazu, hned druhý MultiView pro současné zobrazení obrazu z televizoru a mobilního telefonu nebo k USB připojené webkamery (podporují se ty od Logitechu).
Do USB můžete připojit kamery Logitech a pomocí MultiView se dívat na YouTube a sebe současně
MultiView umí kromě ručního nastavení zdrojů i představené profily, jedním klepnutím tak otevřete na levé straně YouTube s výsledky hledání „domácí cvičení“ a vpravo obraz z USB kamery, abyste se při cvičení sami viděli na obrazovce. Můžete i připojit telefon a využít jeho kameru pro stejný výsledek. Pokud si vedle obrazu zobrazíte telefon na výšku, zvětší se plocha pro obraz z televizoru. Podobně můžete pomocný obraz zmenšit do jednoho ze čtyř rohů.
Upřímně mi MultiView připadá jako naprosto okrajová záležitost, Samsung jí ale dal prémiové umístění v nabídce, aby si vyzkoušel, zda o ni mají lidé zájem. Dokonce MultiView dostala samostatné tlačítko na jinak spartánském dálkovém ovládání. Bohužel MultiView z aplikací podporuje jen YouTube, nemůžete třeba použít Netflix a obrazovku telefonu. Stejně tak MultiView neumí dva současné televizní programy. K tomu tu je mnohem dál v nastavení ukrytá funkce PiP, která zase umí jen televizní kanály a ne třeba HDMI a TV současně.
Pokračování 3 / 3
Dlouhá cesta k nastavení
Než se dostanete k Nastavení, takto ještě projdete přes SmartThings, Aplikace, Hledání, či výběr vstupů. Nastavení opět používá rychlou lištu s vybranými položkami, případně se můžete dostat do podrobného nastavení, kde upravíte více parametrů obrazu a zvuku. Ale jen abyste přepnuli obrazový režim na rychlé liště, musíte dvanáctkrát stisknout tlačítka na dálkovém ovládání.
Tradiční pruh s rychlým nastavením se ukrývá úplně vpravo, nastavení pro pokročilé u Samsungu odpovídá běžnému nastavení u jiných televizorů
Ale ani podrobné nastavení není nějak detailní. Chválím, že mezi obrazovými režimy najdete jen ty nejnutnější – Živý, Standardní, Přirozený, Film, Filmmaker. V nastavení ale nenajdete odstranění MPEG artefaktů. Běžně bych to ani nehledal, ale popravdě kvalita upscalingu a doladění zdrojů s horší kvalitou obrazu tady není excelentní a rád bych to nějakým nastavením doladil. Například u televizního vysílání v SD musíte nezbytně vypnout výchozí doostřování a ještě vytrpět měkčí upscaling. Samsung umí geniálně upscaling na svých 8K televizorech, o to víc mne tady překvapilo, jak malou prioritu tady dostalo SD vysílání.
Televizor podporuje nejen Apple TV+, ale přijímá i obraz přes AirPlay 2. Televizor můžete propojit přes počítačovou síť se vzdáleným počítačem
Ze struktury a obsahu nabídek televizoru mám prostě pocit, že Samsung cílí na naprosto jinou skupinu, než jsou technologičtí nadšenci, kteří rádi ladí. Samozřejmě to chápu, naprostá většina lidí televizor jen zapne a bude používat v základním nastavení, ale důraz na MultiView mne potom překvapuje i z pohledu obyčejného uživatele. Mísí se tu prostě důležité věci pro normální lidi s věcmi, kterými se Samsung potřebuje pochlubit.
Obraz pro filmy i hry
Nejpřesněji se filmovému standardu barev Rec709 blíží režim Film, ale i ten si raději víc rozsvítí velmi jasné odstíny pro větší efektnost (což ale přinese menší kontrast a saturaci). Filmmaker, který by měl být ještě věrnější, oproti němu hůř trefuje přesné odstíny. Ostatní režimy Dynamický, Standardní a Přirozený pak už míří na širší prostor DCI-P3, který ale nedokáží plně pokrýt. Barvy ale pochopitelně působí živějším, intenzivnějším dojmem než podle normy.
Filmový režim přesně trefuje nejvíc odstínů a docela drží teplotu bílé. Jasné odstíny nad 80% jsou ale citelně jasnější. Pouze PC režim Grafika jasné odstíny nepřesvětluje
Stejné obrazové režimy využijete i v HDR, Samsung ale stále nepodporuje Dolby Vision, takže máte HLG, HDR10 a HDR10+. V případně Netflixu vypadá HDR10 viditelně hůř jak Dolby Vision, Prime Video pak podporuje i HDR10+ a tam už obraz dokáže držet krok s Dolby Vision.
Standardní režim pro většinového diváka cílí na širší barevný prostor DCI-P3, teplotu bílé žene do chladných, pocitově jasnějších odstínů a norma gama křivky je pro něj jen nezávazným doporučením
Díky novému lokálnímu podsvícení si ale při sledování filmů z přímého směru zachovávají horní a dolní černé pruhy svou čerň a ani titulky zásadně nedoprovází blooming z podsvícení. To se přitom týká i nočního sledování ve zcela temné místnosti, kde jinak LCD televizory ukáží své slabiny.
Prioritou pro podsvícení je, aby vás nerušil blooming, i kdyby to mělo znamenat menší jas drobných detailů. Úvodní titulky prvního dílu Altered Carbon v HDR plné drobných jasných prvků v tmavším podkladu tak působí méně výrazným dojmem jak na OLED v Dolby Vision. O pár minut dál v přestřelce v temné místnosti už ale záblesky výstřelů svou intenzitou přesáhnou to, co dokáže ze sebe OLED vyždímat.
Nejvyšší jas dosáhne Neo QLED s bílou plochou zabírající okolo 30 procent obrazovky, kdy se uprostřed už nemusí krotit lokální podsvícení. Tam to spolehlivě překonává 1000 nitů v HDR a dosahuje na pohodlných 350 nitů v SDR. U zóny pod 2% plochy obrazovky už může být QLED tmavší jak OLED, naopak v plné ploše, kde OLED zvládne sotva 150 nitů se QLED spolehlivě drží nad jasem 600 nitů. Tedy i QLED nedokáže udržet nejvyšší jas přes 1000 nitů v celé ploše obrazovky, ale dosahovaný jas je několikrát vyšší, než nabídne i ten nejdražší OLED.
Speciální kategorií je herní režim. Buď si jej herní konzole zapne automaticky, nebo jej trochu složitě musíte najít hluboko v nastavení. Herní režim vypne úpravy obrazu, ubere na inteligenci lokálního podsvícení, naplno rozsvítí obraz a stáhne odezvu panelu z obvyklých 75 ms na hodnoty mírně nad 10 ms. Dodatečně v herním nastavení můžete zapnout dopočítávání mezisnímků, které odezvu zvedne na stále příjemných 20 ms. Přes HDMI 2.1 využijete také 4K/120Hz s variabilní snímkovou frekvencí.
Herní režim se zdrcujícím jasem přes 1000 nitů v SDR (v HDR přes 1500 nitů) přesvítí úplně vše. 50% bílá je tu jasnější, než plná bílá na mnohém OLEDu. Intenzita barev nezaostává.
Gama křivka projasňující tmavé a střední odstíny hráčům pomáhá
Herní režim navíc podporuje informační panel, který zobrazíte podržením Play/pause na dálkovém ovládání. Uvidíte na něm nastavené režimy a při variabilní snímkové frekvenci (Freesync nebo G-Sync) i aktuální počet snímků za sekundu.
Můžete také televizor přepnout na poměr stran 21:9 a 32:9, kdy si následně posunete případně obraz nahoru či dolů. Pro počítač se pak televizor bude hlásit jako širokoúhlý monitor s rozlišením 3840×1600, případně 3840×1080. Díky tomu pak ve hrách získáte širší zorné pole.
V herním režimu dokáže panel jasem překonat 1500 nitů a projasnit tak i ta nejtemnější zákoutí, kde by mohl číhat nepřítel. Upřímně jsem tady už snižoval maximální jas, protože byl obraz i za dne až oslňující. V herním režimu již občas zahlédnete blooming z podsvícení i z předního směru, protože není tolik opatrné a hlavně se tu hraje na vyšší jas a rychlost reakce podsvícení.
Verdikt: Důstojný protivník OLEDu
Cenově téměř odpovídají 55“ a 65“ verze Samsungu QN90A stejným úhlopříčkám OLED LG řady C1. Samsung přitom existuje ve verzích 50, 55, 65, 75 a 85 palců. Před samotným testem bych odhadl, že OLED ovládne noční sledování a Neo QLED vyhraje v jasnějších podmínkách.
Při testu mne ale překvapila kvalita Neo QLED v nočním provozu, kdy jsem netrpěl chybami podsvícení, na které jsem jinak citlivý, a byly jedním z důvodů, proč nyní jako hlavní televizor používám OLED. Samozřejmě dokážu z bočního horního pohledu vidět konkrétní rozsvícené zóny podsvícení, ale blooming z přední strany se Samsungu podařilo velmi účinně potlačit. OLED večer stále u mne vyhrává přesností barev a nekompromisním kontrastem.
Faktem je, že Neo QLED má velmi atraktivní, ale ne tak přesné podání barev. Drtivá většina běžných diváků chce především hezký obraz, a to Samsung plní na jedničku. V porovnání s OLEDem má tento Samsung běžný obraz jasnější, „šťavnatější“ , barvy díky vyššímu jasu jsou intenzivnější. Ano, nejsou přesné; pokud vám o ni jde, tak ji ze QN90A nevydolujete. Ale akurátní filmofil bude stejně požadovat i Dolby Vision – a ten Samsung dlouhá léta ignoruje.
Herní režim na Samsungu je pro hráče skutečně intenzivním zážitkem a obdivuhodně krátké zpoždění obrazu je na tom to nejméně podstatné. A dokážu pochopit, že se hráči raději rozhodnou pro Samsung kvůli obavám z vypalování OLED, ač je osobně nesdílím.
Nadstandardní výbava Samsungu mi zas tolik rozhodující nepřipadá, možná ji ale oceníte. Po dlouhé době se k televizorům vrací přední kamery, které kromě sledování sebe sama můžete využít i pro Google Duo (ale nepodařilo se mi pro Duo spárovat telefon s televizorem). Současně s puštěným filmem si po straně můžete také procházet na mobilu třeba Instagramem, ale popravdě u nudného filmu raději sleduji obraz přímo na telefonu.
Pokud vás to tedy při stejné ceně táhne více k OLED, není ten souboj díky Neo QLED tak jednoznačný, jak si možná myslíte. A pokud vybíráte hlavně LCD, Neo QLED poskytne perfektní denní zážitek stejně jako překvapivě použitelné noční sledování.
Samsung Neo QLED 55QN90A