Symboličností, interpretační mnoho vrstevnatostí, černým humorem a způsobem budování napětí, které ústí do šokujících brutálních výjevů, má Slunovrat blízko k filmům Larse von Triera.
Pro někoho možná délka filmu, která tu ale má své opodstatnění kvůli narůstající znepokojivosti toho, co se před našimi zraky za bílého dne odehrává.
9 /10
Minulý rok debutoval mysteriózním psychologickým hororem Děsivé dědictví, který se při rozpočtu 10 milionů dolarů a tržbách 79 milionů dolarů stal nejvýdělečnějším filmem produkční a distribuční společnosti A24, která nyní distribuuje do kin i jeho druhý celovečerní snímek Slunovrat.
Talentovaný americký scenárista a režisér Ari Aster (1987), který bývá některými diváky označován za Kubricka hororu, v něm přichází s dalším originálním přírůstkem k hororovému žánru a ukazuje, že ty nejtemnější věci se mohou odehrávat i za bílého dne.
Metafora rozpadajících se vztahů
Oproti Děsivému dědictví, které se do velké míry odehrávalo ve tmě, tedy v něčem typickém pro budování atmosféry strachu v žánrových hororových filmech, se Slunovrat pro žánr naopak netradičně odehrává za vytrvalého a ostrého denního světla.
Už tato převrácená perspektiva naznačuje, že Slunovrat není tradičním hororovým filmem, postaveným na lekačkách , ale něčím mnohem osobitějším. A nejen osobitějším, ale i osobnějším, protože režisér tu prostřednictvím příběhu a jeho zasazení do prostředí pohanských folklórních tradic reflektuje krach vlastního tříletého vztahu s jeho přítelkyní.
Když se Aster pokoušel překonat emocionální trauma z rozchodu, rozhodl se své bolestné pocity vtělit do postavy Dani, mladé ženy, jejíž vztah s přítelem Christianem se ocitá v troskách. Film ale není jen metaforou rozpadajícího se vztahu partnerského, ale i toho přátelského a rodinného.
Hlavní hrdinka se totiž kromě krize partnerské vyrovnává i dalšími traumatizujícími záležitostmi, jako je rodinná tragédie a ztráta nejbližších v důsledku ní. V důsledku průběhu folklórní slavnosti pak dochází k narušení vazeb přátelských mezi mužskými protagonisty, naopak Dani v tomto prostředí nalézá empatickou oporu pro své trápení. Nebo si to alespoň ve stavu, ve kterém je, myslí.
Vztahové přežívání
Slunovrat tak míří primárně do našeho nitra, k našim obavám, úzkostem a nezpracovaným traumatům. V úvodu se seznamujeme s ústřední dvojicí. Vysokoškolskou studentkou Dani Ardor (Florence Pugh) a antropologem Christianem Hughesem (Jack Reynor), jejichž čtyřletý vztah je udržován už jenom z povinnosti. Hlavně ze strany Christiana, který z něho hledal cestu ven.
Pak do něho ale před rokem zasáhla tragédie v rodině Dani, jejíž sestra, trpící bipolární poruchou, spáchala sebevraždu a zabila přitom i své rodiče. V důsledku prožitého traumatu trpí Dani úzkostmi a na náladě ji nepřidává ani stav jejího partnerství s Christianem.
Když se dozví, že byl Christian, spolu s jeho přáteli Markem (Will Poulter) a Joshem (William Jackson Harper), pozván jejich švédským kamarádem Pellem (Vilhelm Blomgren) na unikátní letní folklórní festival v malebné švédské vesnici Hårga v provincii Hälsingland, mrzí ji, že směrem k ní toto pozvání nebylo směřováno a že s ní Christian na tuto cestu do Evropy nepočítal. Když ho s touto skutečností konfrontuje, Christian se trapně vymlouvá a poté svolí, ať jede také.
Vidíme tak před sebou vztah, který přežívá ze zdvořilosti, soucitu, snahy ještě více neublížit tomu druhému rozchodem s ním. Oba si to uvědomují, ale neví, jak z něho ven. Dani nechce zůstat v tomto složitém období na vše sama a Christian zas tím, kdo by to dopustil. Změna prostředí v podobě cesty do švédské vesnice by jim tak mohla nabídnout jisté vodítko jak dál.
Pozvánka na pohanské slavnosti
Po příjezdu do vesnice Hårga, která je Pelleho rodným místem, se celá skupina Američanů potkává s anglickým párem Simonem (Archie Madekwe) a Connie (Ellora Torchia), kteří sem přijeli na pozvání Pelleho bratra Ingemara (Hampus Hallberg). Ten jim nabídne psychedelickou drogu psilocybin, po jejímž požití se Dani v halucinaci zjeví její mrtvá sestra.
Důvod, proč tu ale především jsou, je ona slavnost, na niž byli Pellem pozváni. V odlehlé vesničce, odstřihnuté od okolního světa, se tu jednou za 90 let, na letní slunovrat, koná speciální slavnost. Mladí Američané si tak na místě, kde nikdy nezapadá slunce, užívají letních dnů, dokud události zde nenaberou poněkud zlověstný směr.
Ti zprvu milí, usměvaví, vtipkující a pohostinní vesničané ve folklórních krojích totiž svoje americké hosty přizvou k devítidenním slavnostním pohanským rituálům, které místní pastýřský ráj na zemi začnou proměňovat v čím dál znepokojivější místo a časem v peklo na zemi.
Šok ze střetu s podobou rituálů
Během těchto rituálů se ukáže, že izolovaní vesničané z Hårgy mají jen pramálo společného s vyspělou civilizací a že žijí v zajetí pohanských mýtů. Nejdříve v rámci rituálu ättestupa dva starší členové této komunity podniknou sebevražedný skok z útesu.
Simon s Connie jsou tímto rituálem silně znepokojeni a rozhodnou se z komuny odejít. Krátce na to z ní mizí, přičemž ostatní jsou ujištěni, že byli odvezeni na vlakové nádraží. Američané, Christianovi spolužáci z vysoké, zůstávají ze studijních důvodů, ale v důsledku prožitých událostí mezi nimi nastává rozkol.
Jeho důvodem je především jejich nepřipravenost na střet s něčím, co se zcela vymyká jejich představám o odlišných kulturách a jejich zvycích. To, že zůstávají a omlouvají si to studiem či výzkumem místní folkloristiky, která by jim mohla poskytnout exkluzivní materiál pro jejich dizertační práce, může být dáno i jejich šokem a neadekvátní reakcí v důsledku něj.
To, co se nám u hororů často stává, že se podivujeme nad tím, jak postavy reagují na danou situaci, je tu určitě přítomné, ale zkusme se vžít do jejich situace. Američané jsou neustále pod vlivem nějakých halucinogenních látek, které jsou jim podávané v pití, jsou na sobě závislí a zatímco někteří z nich se ocitají v silném stresu, Dani se naopak v prostředí venkovanek začíná uvolňovat a mluvit o svých pocitech. Provází ji při tom pocit, že tato komunita jí rozumí lépe než její přítel a jeho kamarádi.
Povrchní vnímání ze strany Američanů
Ti se v prostředí, které neznají, chovají překvapivě bezstarostně a berou ho jako takovou obdobu hudebního festivalu, kde si můžete v klidu zasouložit s místními dívkami nebo si odsud vzít nějaký upomínkový předmět. Problém ale nastává ve chvíli, když tomu předmětu vesničané přisuzují v rámci svých pohanských slavností magickou rituální moc.
Ze strany Američanů tak dochází k zásadnímu nepochopení toho, kde se ocitli. Život vesničanů se zakládá na těsném sepětí s přírodou a jejími cykly. Slavnostmi slunovratu tak vítají nejen léto, ale vyjadřují i díky za dosavadní hojnost a žádají požehnání pro dobrou úrodu. Vesničané věci prožívají společně, v rámci komunity, nikoliv individuálně. V rámci této komunity platí nějaká hierarchie, je zde i silný náboženský kult, související s vnímáním záležitostí života a smrti.
Na všechno toto Američané nejsou připraveni a slavnost vnímají jen povrchním prizmatem folklórního veselí, aniž by tušili, že pozváním na ni musí přijmout z pohledu vesničanů i její pravidla. Tato pravidla a to, co vyjadřují, mnohem lépe intuitivně vnímá Dani, která v tomto prostředí zažívá jistý pocit znovuzrození. Možná i pro jeho silně matriarchální ráz.
Pečlivé studium folklórních tradic
Režisér při přiblížení těchto tradic úzce spolupracoval s filmovým architektem Henrikem Svennsonem. Právě on Asterovi pomohl pochopit skandinávskou kulturu a její tradice. Dvojice společně navštěvovala folklórní muzea, zachovalé tradiční osady na dalekém severu, mluvila s odborníky na švédské kmenové zvyky. Při výzkumu naráželi na čím dál temnější věci a objevovali zločinné zvyky, včetně vikingských metod mučení. Aster pak začal psát svůj scénář, kdy z těchto poznatků vycházel.
A rozsáhlé rešerše jsou při vyobrazení folklórních prvků pohanských rituálů vidět. Posvátné knihy vědění, runové písmo, kroje, květinové věnce, lidové tance, hrdelní zpěv, hostiny, jejichž chod tvoří i masový koláč, který obsahuje zapečené pubické ochlupení. A mnohé další bizarnosti.
Nesmíme zapomenout ani na folklórní malby na stěnách domu či motivy na prostěradlech, naznačující, kudy se bude vývoj událostí a těchto slavností ubírat. Švédská pohanská vesnice, zabydlená švédskými herci, přitom nevznikla ve Skandinávii, ale v Maďarsku blízko Budapešti. Včetně dřevěných chýší a kostela.
Vyhraněná poetika
Folklórně rituálním charakterem těchto slavností má Slunovrat blízko k filmu Rituál (1973) režiséra Robina Hardyho, v němž byl hlavní hrdina, policejní seržant, při pátrání po zmizelé dívce také konfrontován s pohanskou sektářskou komunitou a jejím rituálním kultem.
Symboličností, interpretační mnoho vrstevnatostí a způsobem budování napětí, které ústí do šokujících brutálních výjevů, má pak film rovněž blízko k Aronofského matce!, filmům Romana Polanského (Rosemary má děťátko, Nájemník) nebo Davida Cronenberga. Halucinogenním rázem k snímkům od Gaspara Noého. Kombinací brutality, černého humoru a vztahové metafory zas k těm od Larse von Triera, nejvíce z nich asi k Antikristovi.
Humor Slunovratu je jízlivý, sarkastický, často situační, ironický v tom, jak ukazuje nepřipravenost individualistických a do sebe ponořených Američanů na kolektivistický charakter těchto pohanských rituálů, které je zcela pohltí.
Plíživé, znepokojivé tempo vyprávění
Řadit žánrově Slunovrat k hororu by tak nebylo zcela nepřesné. Jde spíš o kombinaci psychologické studie, thrilleru, hororu a černé komedie. V poloze psychologické zde září představitelka Dani Florence Pugh, která nás v průběhu vyprávění provede celou paletou emocí, od do sebe uzavřené deprese a smutku až po znovupřijetí sebe sama.
Její skvělý herecký výkon jde ruku v ruce s precizní vizuální podobou snímku. Režisér v dvou a půl hodinovém filmu nespěchá a za pomocí dlouhých záběrů a plíživého, znepokojivého tempa vyprávění nám nechává důkladně nahlédnout do prostředí venkovské komunity a jejich pohanských rituálů.
Kameraman Pawel Pogorzelski pracuje s ostrým slunečním světlem, které je přítomné i v brutálních scénách nebo jedné hodně explicitní sexuální scéně. Cesta k nim vede skrze postupné budování napětí ve smyslu vytváření předzvěstí, jež se potom naplní. A to buď slovy nebo obrazy na zdech či jinde.
Před námi tak vyrůstá znepokojivý, pohlcující film, u něhož fascinovaně zíráte, kam se tyto pohanské slavnosti vyvinou a do jakých extrémů mohou vyrůst. Na pozadí folklórních slavností tu režisér Ari Aster hororovými prostředky vytváří metaforu rozpadu nejen partnerských vztahů a vyrovnání se s traumaty, které nás sužují. A dokazuje při tom, že v něm dozrála výrazná autorská osobnost, jejíž každý další film bude očekáván s velkou pozorností nejen hororových fanoušků.
Slunovrat
- Žánr: psychologické hororové drama
- Původní název: Midsommar
- www.a24films.com/films/midsommar
- USA, 2019
- Scénář: Ari Aster
- Režie: Ari Aster
- Hrají: Florence Pugh, Jack Reynor, Will Poulter, William Jackson Harper, Julia Ragnarsson, Björn Andrésen, Anna Åström
- Distribuce: Aerofilms
- Distribuční premiéra v ČR: 01. 08. 2019