V běžné distribuci v USA se moc neohřál, ale potom následovala smršť pozitivních recenzí a ocenění z mnoha festivalů (Benátky, Palm Springs, Toronto) a prestižních přehlídek. Do loňských Vánoc posbíral na šest desítek vítězství, včetně těch od sdružení zámořských filmových kritiků nebo Amerického cechu režisérů. Naposledy s šesti trofejemi převálcoval britské ceny BAFTA a to i v kategoriích nejprestižnějších (Nejlepší film, režie a původní scénář). O kterém filmu je řeč? O černém koni nadcházející oscarové sezóny.
Nenápadná cesta k výšinám
Do ní vstupuje válečné drama Kathryn Bigelowové s devíti nominacemi, čímž se stává přímým konkurentem formálně revolučního 3-D vesmírného letu Jamese Camerona Avatar. Vyzyvatel je to ale paradoxní, neboť oproti takřka půlmiliardové investici do nejvýdělečnějšího filmu všech dob, stojí snímek, jehož rozpočet se pohybuje někde na úrovni 11 milionů dolarů. Nejen díky tomuto nepoměru je předpokládaný souboj metaforicky přirovnáván ke klání Davida s Goliášem. Na pikantérii mu dodává i fakt, že o sošku pozlaceného plešouna se uchází dva lidé, jež v minulosti pojil svazek manželský. Navíc dosud nikdy nepřevzala nejvyšší ocenění Akademie za nejlepší počin žena-režisérka, takže se na letošní hlavní filmové zápolení upínají zraky i všech pozorovatelů genderových poryvů ve společnosti.
Dozvuk tohoto mediálního humbuku se odrazil i v neobvyklém způsobu uvedení dva roky starého filmu do našich kin. Nejprve ho společnost Palace Pictures vydala na konci listopadu bez výraznější reklamy jen na DVD nosiči, aby ho nyní v zjitřené atmosféře, kdy se všude mluví o počinu, jež naši distributoři trestuhodně opomíjeli, konečně uvedla i do kin. Slavnostní středeční předpremiéra v rámci brněnského filmového festivalu Cinema Mundi tak odstartovala cestu zdánlivě nenápadného díla k divákům, jež se vzhledem k jeho ustrojení budou možná víc rekrutovat z příznivců Malickova filozofujícího válečného eposu Tenká červená linie než z klasických fanoušků výpravných válečných spektáklů, plných bitevních vřav.
Neviditelný nepřítel
Žádný další vojín Ryan s dechberoucími scénami typu vyladění v Normandii se totiž nekoná. Připravte se spíš na zachycení každodenní reality moderní války, jakou známe například z Mendesova deziluzivního Mariňáka nebo minisérie HBO Generation Kill. Právě s autorem Generation Kill Evanem Wrightem, reportérem časopisu Rolling Stone, který jako příslušník rozvědky námořnictva zachytil své zážitky během první vlny útoku amerických vojsk na Bagdád v rámci Operace Svoboda pro Irák, má mnoho společného i Mark Boal.
Autor původního scénáře k Smrt čeká všude a účastník blízkovýchodního konfliktu, si irácké téma osahal už při psaní scénáře k Haggisově V údolí Elah. Ve své další práci se nespolehl na vyfabulovaný děj, zasazený do iráckých kulis, ale obrátil svou námětovou pozornost ke zkušenosti válečného dopisovatele deníku New York Times Chrise Hedgese, jehož mottem o válce jako droze je Bigelowové film uvozen.
Z pera očitých svědků tak vznikl novodobý válečný film, jehož povaha věrně odráží charakter konfliktu, o němž pojednává. To co se v Iráku děje není ani mírový stav ani otevřený střet, ale plíživá obdoba zákopových bojů, vzniklá rozdílným výkladem nutnosti přítomnosti amerických vojsk na cizím území. Smrt čeká všude nezobrazuje válku podle našich vžitých představ, kde by proti sobě stály dvě ozbrojené mohutné armády. Zde proti sobě stojí soupeři mnohem intimnějšího, ale zároveň i zrádnějšího založení. Na jedné straně tým amerických pyrotechniků, na té druhé neviditelný nepřítel, který může (ale také nemusí) zaútočit kdykoliv a kdekoliv. Souboj se tak nevede na otevřené scéně, ale ve zdánlivě poklidném týlu, jehož nebezpečí spočívá právě v neidentifikovatelnosti přicházející hrozby.
Ticho před výstřelem
Scenárista Mark Boal při konstrukci vyprávění prokazuje znalost dosavadního vývoje válečného žánru a často využívá některá jeho schémata. Zároveň ale sympaticky nabourává jeho stereotypy, například tím jak komplikuje schematický model chapského parťáctví v situacích ohrožení u speciálních jednotek. Přesměrováním pozornosti k méně využívaným aspektům vojenského života ukazuje, že moderní způsob vedení války není z perspektivy jeho jednotlivých aktérů veden strategickými plány, ale především individuálním bojem o přežití ve stavu nepřetržitého chaotického strachu o vlastní bytí.
Konkrétní okolnosti iráckého konfliktu odsouvá zcela do pozadí a politickou agitku radši vyměňuje za privátní pohled na obtížně sdělitelnou zkušenostní impresi jedince, ocitnuvšího se v prostředí, jehož řád svou přítomností narušuje. Prašné bagdádské ulice se tak pro pyrotechniky stávají až westernově vylidněnou kulisou, kde ticho z čekání na první výstřel má mnohem drásavější účinek než expresivní hluk bitevního hlomozu.
Děj, sestávající z řady víceméně samostatných epizod, v nichž se hrdinové snaží se zdravou kůží obstát tváří v tvář vyhroceným situacím, nemá hlubší provázanost, ale přesto věrně ilustruje každodenní iráckou realitu. Zdánlivě jednoduchá mozaika každodenních výjevů z práce amerických pyrotechniků může snadno zklamat všechny ty, kteří od vyprávění očekávají klenutou lineární dramatickou linku, napínavou zápletku nebo emoční participaci na příběhu, který sledujeme. Ničeho takového se nám ale záměrně nedostává. Herecká emocionalita je tlumená a rytmus vyprávění je velice volný a určovaný snad jen kalendářem, odpočítávajícím dny, zbývající do vypršení vojenské služby.
Srdce buší v rytmu roznětky
Většinu děje sledujeme, jak se v armádních mundůrech schovaní nepříliš známí herci pohybují v předpokládaných rizikových oblastech, kde hrozí vybuchnutí bomb, jež mají zajistit a zneškodnit. Jejich práce se jim postupně stává rutinou nebo v některých případech i posedlostí. Při přestříhávání barevných drátků, vedoucích od nálože k rozbušce, musí zaměstnávat hned několik smyslů, umožňujících jim simultánně vnímat okolní realitu.
Zrádnost jejich postavení ještě umocňuje nepředvídatelný charakter prostředí, jež jim není přátelsky nakloněno a kde potenciálním nebezpečím může být stejně tak zdánlivě neškodně vypadající matka s dítětem jako chlapec, hrající si s fotbalovým míčem na Beckhama. Přihlížení výkonu jejich povolání skupinkami civilistů na klidu nepřidává, neboť každý z místních obyvatel se může v okamžiku změnit v jejich kata. Věřit se v neznámém světě nedá nikomu a jediný chybný krok může být ten poslední.
Paranoia, plynoucí z takového způsobu života, pak hledá po práci svůj přirozený ventil v počítačových simulacích konfliktu, jehož jsou vojáci přirozenými aktéry, nebo alkoholovém opojení. Není nikdo, koho by válečné zkušenosti zanechaly netečným. Někoho zlomily, jiného posílily. Nebo si to alespoň ze začátku myslel, než mu veteránská zkušenost vystavila obdobu lékařské zprávy s diagnózou závislosti na nebezpečí a s ním spojeným adrenalinem, jež přináší. Válka se najednou stává drogou, jíž se nechávají její pěšáci zlákat podobně jako feťáci a stejně jako oni i věří, že si s ní mohou pohrávat jen tak dlouho, dokud sami chtějí.
Válečné mise v té chvíli přestávají být zdrojem obživy či splněním vlastenecké nebo profesní povinností, ale přirozenou součástí jejich vesmíru, kterému rozumí a v němž je jim dobře samým se sebou. Právě takovou osobou je i seržant William James (Jeremy Renner). Účastník války v Afgánisthánu, střídající na pozici velícího uznávaného a oblíbeného seržanta Thompsona (Guy Pearce), který za nešťastných okolností zemřel při explozi během výkonu svého poslání.
Válečný feťák
James je vypjatý individualista i hazardní hráč, pro něhož práce pyrotechnika představuje jakousi odnož nebezpečím zavánějícího sportu. V prostoru mezi ním a drátky roznětek se pohybuje obratněji než v tom mezilidském, což vede k třenicím s jeho novými kolegy, kteří na jeho smrtelné riskování pohlíží s vzrůstající nelibostí, spojenou s pocitem ohrožení. Přes počáteční rozpory se ale přesto začleňuje do osiřelého týmu, kde se mu partnery stávají další specialisté JT Sanborn (Anthony Mackie) a Owen Eldridge (Brian Geraghty). Do vypršení služby zbývá čtyřicet dní a pyrotechnický tým Bravo bude muset prokázat ještě hodně odvahy, zručnosti i pevných nervů. Upevní během té doby své spojenectví o poznání o vzájemné provázanosti tří stran pracovního trojúhelníku, který by bez jedné strany nemohl bezpečně fungovat?
Hledači silnější zápletky skrze postavy Sanborna a Jamese jistě přivítají náznak nepříliš vyhroceného konfliktu, ztělesněného dvěma protikladnými přístupy k řešení problémů i vojenské profesionalitě. Jednoho důsledně dodržujícího předepsané postupy, vedených v akci snahou o neustálé snižování potenciálních rizik a druhého v dané situaci s ledovým chladem improvizujícího a jednajícího bez ohledu na bezpečnost sebe i druhých. Důsledkem Jamesova lehkomyslně provokativního jednání je i neschopnost přimknout standardům běžného rodinného života, jež se projeví při jeho návratu z mise domů k ženě a dítěti. Svoje si odsloužil a na jeho místo mají přijít noví. Mezi regály cornfleaků v obchodě náhle ztracený voják radši volí dobrovolný návrat do sluncem vyprahlé země, jejímž zákonitostem už rozumí zřejmě lépe než těm, od nichž se vzdálil.
Nervní paranoia
Obraz krajiny, v níž se četa pohybuje, je přiblížen za pomocí rozsegmentování rozlehlé otevřené scény do sledu rychle se střídajících záběrů detailů, celků a polocelků tak, abychom události začali vnímat pohledem pozorovatele, obávajícího se z úkrytu o život aktérů. Film má na nás až tělesný dopad, zvyšující intenzivní dojem jakési neustále přítomné nervní paranoie, k níž v momentech nečekaných překvapení přispívá i využití ruční kamery a podprahově naléhavé hudby, plné disharmonických zvuků. Ve chvíli úlevy pak přichází většinou zásah nejbolestnější.
Osmapadesátiletá Kathryn Bigelowová, z jejíž filmografie známe například surfařský Bod zlomu nebo mileniální sci-fi Zvláštní dny, celou svou mainstreamovou tvorbou nabourává vžité představy, jakým žánrům se ženy-režisérky většinou věnují (melodramata, romance, komedie). Její poslední příspěvek s osobitým přístupem a zaujetím prolamuje přehlížené postavení novodobých reflexí irácké válečné zkušenosti, jež přinesly filmy Redigováno (Redacted) od Briana De Palmy nebo V údolí Elah Paula Haggise. Komerčního úspěchu se režisérka se Smrtí, čekající všude, podobně jako její zmínění předchůdci, už asi nedočká a my můžeme být jen zvědavi, jak dopadne při oscarovém klání její odveta za přitakání Zlatých glóbů filmu jejího ex-manžela.
Smrt čeká všude
- Žánr: válečné drama
- Původní název: The Hurt Locker
- www.thehurtlocker-movie.com
- USA 2008
- Scénář: Mark Boal
- Režie: Kathryn Bigelowová
- Hrají: Jeremy Renner, Anthony Mackie, Brian Geraghty, Guy Pearce, Ralph Fiennes, David Morse, Evangeline Lilly, Christian Camargo
- Distribuce: Palace Pictures
- Distribuční premiéra v ČR: 25. 02. 2010
| AVmania.cz hodnotí |
| film |   | 8/10 |