Fotogalerie

Téměř dokonalá tajemství: hra na pravdu s mobilními telefony [recenze]

Marek Čech

19. června 2020

Německá verze úspěšného italského originálu, v níž se nositelem humoru i dramatičnosti stává nosný nápad se sdílením obsahu mobilní komunikace u společné večeře dlouholetých přátel.

Plusy

Koncept, který funguje a herecká sestava, podporující ho svou souhrou.

Minusy

Italský originál působil tíživěji v dopadu toho, co o sobě postavy zjistí.

7 /10

Před třemi roky se v našich kinech objevil italský film Naprostí cizinci (2016). Tento dynamický mix konverzační komedie a vztahového dramatu si diváky po celém světě získal díky nosnému tématu a příběhu, plnému nečekaných zvratů a překvapivých point, vyplývajících z odhalení toho, co mělo zůstat skryté.

Nositelem humoru i dramatičnosti se v něm stal nápad hostitelky, že hosté na večeři z řad letitých přátel dají na stůl své mobilní telefony a s ostatními budu během ní sdílet veškerý obsah své komunikace z nich. Znají se přece dobře, nemají před sebou co skrývat, a to jak přátelé mezi sebou navzájem, tak partneři v rámci manželských párů.

Film natočil římský rodák Paolo Genovese, který za něj získal cenu za nejlepší scénář na festivalu Tribeca a doma v Itálii Donatellova Davida v kategorii nejlepší film a scénář. Ocenění za scénář naznačují, kde leží jeho největší přednost, kterou využili i tvůrci z dalších zemí. Během čtyř let od premiéry vzniklo více jak deset adaptací této látky, včetně španělské, francouzské, jihokorejské, ruské a další se chystají. Italský originál je tak zapsán v Guinnnesově knize rekordů jako film s největším množstvím lokálních remaků v historii kinematografie.

Herecká sestava, která na sebe dokonale slyší

Toho německého se ujal Bora Dagtekin. Jedenačtyřicetiletý německý scenárista a režisér tureckého původu, který se v komediálním žánru prosadil svými scénáři pro seriály Deník doktorky a Turečtina pro začátečníky, z nichž ten druhý převedl i do filmové podoby, známé u nás pod názvem Turecky snadno a rychle (2012). O rok později představil úspěšnou komedii Fakjů pane učiteli, která se dočkala dalších dvou pokračování.

30 nejlepších klasických českých komedií. Víme, kde je najdete online

Tři hlavní tváře těchto bláznivých komedií, herečky Jella Haase a Karoline Herfurth a představitel učitele Elyas M'Barek se scházejí i v jeho novém filmu. S Florianem Davidem Fitzem pak Dagtekin spolupracoval na Deníku doktorky. A ta vzájemná důvěra mezi herci a režisérem je na filmu hodně znát. Dagtekinovi se podařilo vybrat sedmičku představitelů hlavních rolí, kteří na sebe dokonale slyší a vy jim tak nemáte problém uvěřit, že jde v případě mužského čtyřlístku o kamarády od dětství.

Oproti italskému originálu zvýraznil ženské postavy a dal jim větší hloubku a posílil komediální interakci celé sestavy, až to působí tak, že pověstným italským temperamentem je víc obdařena tato než ta původní. Ale to je dáno režisérovým rozhodnutím víc upřednostnit humornou stránkou jejich konverzace nad tou dramatickou. Sexuální debaty a narážky jsou tak peprnější a emoce a reakce na odhalení vyhrocenější.

Pozitivnější vyznění oproti originálu

Naprostí cizinci působili subtilněji, což lze dobře demonstrovat na pojetí klíčové scény s přihlášením se jedné z postav k tomu, že je homosexuální a obviněním těch ostatních ze skryté homofobie ve formě toho, jak se o lidech odlišné sexuální orientace mezi sebou baví i jejich reakce na to, že jim tuto skutečnost léta tajila.

V italském filmu byl cítit mnohem naléhavěji ten pocit odcizení a zklamání, který mezi postavami v důsledku odhalení všech těch malých i velkých lží a nedorozumění nastal, zatímco u německé verze nepůsobí tak tíživě. A s tím i přechod z komediálního módu do toho dramatického.

Krvavá nevěsta: hra na schovávanou o svatební noci, jakou byste nechtěli zažít [recenze filmu]

Německý režisér nepřebral z originálu i jedno z nejbolestnějších traumat, které poznamenává vztah jedné z manželských dvojic a to smrt člověka v důsledku autonehody. Film tak není doslovným remakem italského originálu a Dagtekin, který se na něm podílel i jako scenárista a producent, jeho vyznění posouvá trochu jiným směrem. Nejen tím, že přidává do vyprávění nové konflikty a tajemství, ale i akcenty. Třeba ten kariérní u ženy, jejíž muž zůstal doma místo ní s malými dvojčaty.

Odlišný je i závěr filmu. Zatímco ztráta iluzí o přátelích je v italském originálu podtržena alternativním vyústěním celé večeře v tom smyslu, že ke hře na pravdu s mobily nedošlo a postavy dál žijí své zdánlivě spokojené životy bez vědomí toho, co v nich jejich nejbližší skrývají, tak německá verze pracuje s tím, že se musí s těmito odhaleními vyrovnat. Vyznění je tak mnohem pozitivnější, což ještě podtrhuje epilog se společným kempováním mužské čtveřice.

Divadelní tvar

Co u obou verzí zůstává stejné, je onen základ v podobě nosného nápadu, kam se může vyvinout hra na pravdu za použití mobilů. Ten funguje. Stejně jako divadelní ráz vyprávění, zachovávající až na drobné odbočky do dětství hrdinů jednotu místa, času a děje dramatického útvaru. K němu patří i intermezza na balkóně, v koupelně nebo v kuchyni, odlehčující nebo naopak posilující napětí okolo společné večeře s postupně vykládanými kartami pravdy na stůl, které obstarávají mobily postav.

To, co se zezačátku jeví jako nevinná hra, u níž ochota přistoupit na ni jednotlivých účastníků předznamenává, kdo toho asi skrývá více a kdo méně, se vyvine zcela neočekávaně (pro ty, kdo neviděli originál nebo některou z dalších verzí) v demonstraci biblického kdo jsi bez viny, hoď kamenem.

Odhalují se nevěry, dlouhotrvající a před přáteli skrývaná manželská krize, konfliktní vztah matky s dospívající dcerou, plný vzájemné nedůvěry, erotická komunikace a posílání si lechtivých fotek, skrývaná homosexualita, zanedbávání dětí v důsledku kariéry, výhrůžky v práci, kdo se v partě přátel cítí méněcenný a další.

Hra na pravdu

Dva manželské páry, jeden partnerský, který je ve fázi čerstvé zamilovanosti, nebo se to tak alespoň navenek před ostatními jeví a jeden singl muž, který měl dorazit s partnerkou, která ale nakonec nemohla, se scházejí u večeře a podstupují se zveřejněním mobilní komunikace hru na pravdu, která před nás klade otázku, kolik toho o sobě máme, či spíš nemáme vědět, abychom mohli zůstat přáteli, manželi, milenci či dobrými rodiči.

Vlastníci: česká komedie roku jako obraz rozhádané společnosti [recenze filmu]

Z nenápadných narážek mezi sedmičkou přátel u stolu během večera vytušíme, jakého charakteru by mohlo být ono máslo, které mají na hlavě, přesto nás ale režisér dokáže překvapit tajemstvími, které postavy skrývají. Rozverná atmosféra, podpořená pár skleničkami vína, postupně houstne a ústí do poznání pravdy, která může být zraňující. Pro nás samé i ty ostatní.

Děje se tak během večera, kdy dochází na obloze k zatmění Měsíce a v bytě lidských duší. Na jeho konci je očistné poznání pro postavy, které ho byly účastny. Před každým z nás pak na základě jejich zkušenosti vyvstávají otázky, jak bychom v této zatěžkávací zkoušce obstáli my a jestli se naše soukromí nestává díky chytrým telefonům relativní záležitostí.