Tiše a bez velké propagace se rozrůstá komunita spokojených uživatelů podomácku vyrobených zesilovačů DPA 222 mk.II.
Řady příznivců domácího kutilství a „bastlení“ se po roce 1989 ztenčily díky dostupnosti výrobků mnoha značek v různých cenových rozpětích. Nevyhnulo se to ani audiotechnice, jelikož jak se rozšiřovala nabídka a zvyšovala koupěschopnost obyvatelstva, klesal i zájem o samotnou domácí výrobu audiotechniky – ve prospěch rozšiřující se základny posluchačů s kvalitním audiořetězcem od renomovaných zahraničních značek.
Jak čas plynul a uživatelé nabývali poslechové zkušenosti, rostly i nároky na jednotlivé komponenty domácích aparatur. Mnoho uživatelů tak zpravidla sahá hlouběji do kapsy než měli v plánu, inovuje, zlepšuje a investuje. Často ale s rozporuplnými výsledky.
Přesto jednou z mála stálic v oblasti zesilovačů jsou ty z dílny Pavla Dudka, které jsou v zemích Českých považovány za „etalon“ pro porovnání vůči jiným značkám.
Komerčně nejúspěšnějším modelem zesilovače z dílny Pavla Dudka byl, jak je v našich končinách nepsaným pravidlem, model nejlevnější: DPA 222. Výkon tohoto zesilovače se čtyřmi komplementární páry bipolárních tranzistorů je 120W/4 Ohmů nebo 70W/8 Ohmů, rozsah do 200Khz (-3dB), SNR přes 120dB a SR 30V/us.
Originální DPA 222
I s odstupem času je dépéáčko stále moderní
Kdo si však myslel, že koncepce zesilovače DPA 222 je s ohledem na datum vzniku již zastaralá, bude možná překvapen tím, že nic převratného se v oblasti zesilovačů za poslední roky neobjevilo – tudíž koncepce DPA 222, vycházející z DPA220 a ta vycházející z Borbelyho a Cordellyho zesilovačů, je pořád aktuální. U součástkové základny je tomu ale již jinak a tak se zesilovače pochopitelně konstrukčně modifikují a zlepšují.
Výsledkem toho je i po odstupu jedné dekády obnovená „produkce“ bipolárního zesilovače
DPA 222 mk.II – respektive jeho poskytnutí Pavlem Dudkem širší HiFi komunitě v podobě konstrukčního návodu a plošných spojů (sám Pavel Dudek se již v oblasti zesilovačů primárně soustředí na dokončení svého aktuálního dlouhodobého projektu – mosfetových zesilovačů s pracovním označením TYA (viz rozhovor s Pavlem Dudkem Zesilovač má zesilovat, ne si vymýšlet)
Takhle jsem před asi patnácti lety začínal s DPA (konkrétně s modelem DPA 440) já...
...a takhle v loňském roce pokračoval (s DPA 222 mk .II)
Zesilovač není těžké vyrobit, ale není to ani lehké
Vyrobit si vlastní zesilovač, zvláště pak zesilovač DPA 222 mk.II od samotného „Mistra“, je pro nás učně velkou školou. Kvalitně zpracovaný konstrukční manuál a precizní DPS s bílou nepájivou maskou a imerzním zlacením jsou však jen předpoklady základní, nikoliv jediné. Do hry tak vstupuje problém součástkové základny s častým výskytem nekvalitních padělků, zručnost při osazování a pájení, a také vědomosti a nezbytné vybavení pro oživení zesilovače.
Osobně jsem s postavením a oživením neměl žádné větší problémy, ale má snaha odlišit se a zvolit jiný design chassis již byl trochu problém. A nejen můj. Proto velká část stavitelů se rozhodla pro hotový polotovar chassis, případně s úpravou od Pavla Dudka.
Velmi stručně řečeno – zesilovač lze vyrobit i se základními elektrotechnickými vědomostmi, trochou zručnosti a nejnutnějším vybavením. Jenže... Rozšiřující se základna nových uživatelů DPA 222 mk.II s různou mírou technického povědomí ukazuje, že někdy to tak jednoduše nejde. Kvalitní součástky a pečlivá práce je samozřejmostí. Co ale, když nějaký problém vyvstane a je potřeba ho řešit? Naštěstí komunita uživatelů se úspěšně rozšiřuje a ti zkušenější poradí. A samozřejmě je tu i samotný Pavel Dudek.
Modul zesilovače, modul vstupního zesilovače...
...a modul pomalého náběhu zdroje
Případní zájemci, kteří by měli zájem si postavit své vlastní dépéáčko, nemusí naříkat, že nezaregistrovali nebo nestihli dřívější velkorysou nabídku Pavla Dudka. Připravuje se nové kolo, ovšem po předchozích zkušenostech již jen jako velká sada (bez elektrotechnických součástek), tj. nejen plošné spoje a konstrukční manuál, ale také měděné pozlacené hranoly se pozlaceným spojovacím materiálem, chassis, nosníkem transformátorů, zadním panelem s laserovým popisem, vrtaným předním panel v černé nebo stříbrné barvě s potiskem, síťovou přívodkou a zapínacím tlačítkem.
Předpokládaná cena sady (cena za materiál) bude okolo čtrnácti tisíc korun. Celkové náklady na stavbu zesilovače, tzn. i s elekrosoučástkami, by se mohly pohybovat v cenové hladině těsně nad dvaceti tisíci. A to je jistě lákavá představa – za cenu přibližně jednoho průměrného platu si postavit zesilovač, který svou kvalitou rozhodne nezklame.
Je domácí výrobou ohrožen trh s HiFi technikou?
Zesilovač DPA 222 mk.II je hitem na domácí HiFi scéně. Díky ověřené koncepci, špičkovým parametrům a relativní konstrukční jednoduchosti ve své třídě nemá adekvátní konkurenci. Konkurenci je tak nutné hledat v cenové relaci o řád vyšší.
Přesto, nebo právě proto, pro dovozce tahle skutečnost nemusí a ani asi nebude decimující, jelikož domácí výroba není záležitostí masovou. Navíc kvalitní zesilovač potřebuje porovnání a další kvalitní komponenty v řetězci. Je tedy pravděpodobné, že sice může dojít k mírnému poklesu prodeje koncových zesilovačů v úzkém segmentu potencionálních zákazníků, ale právě naopak se tito potencionální zákazníci, uvažující o nákupu dalších komponent, budou poohlížet po vyšších modelech.
A reakce uživatelů tomu nasvědčují – dostávají se totiž do stavu, kdy některé komponenty často nejsou adekvátní k danému řetězci. A stejně tak si postupně ověřují, že jejich audio sbírka něco postrádá – kvalitní nahrávky. Ale to je již jiný příběh...
A co vy, myslíte si, že má v dnešní době stále smysl vyrábět audiotechniku svépomocí?