Pasivní vs. aktivní: Chystá se válka 3D televizorů?

Když se výrobci loni konečně shodli na tom, jakou 3D technologii budou používat, vzbudilo to poněkud rozpačité reakce. Volba vyspělé a moderní aktivní 3D technologie, kdy se na Full HD televizoru může střídavě zobrazovat Full HD obraz pro pravé a levé oko, je vzhledem k vysoké kvalitě obrazu (a zejména právě možnosti využít plné vysoké rozlišení) logická, nicméně zjišťuje se, že nevyhovuje každému.

Letos se překvapivě na CESu objevila korejská společnost LG s novou řadou 3D LCD TV, které využívají pasivní metodu. Jaký je mezi nimi rozdíl? Jednoduchý. U pasivní metody v jednom snímku máte ukryty obrazy dva, a to jeden pro pravé oko, druhý pro levé. O jeden obraz se podělí tak, že sudé a liché řádky televizoru zobrazují něco jiného, a teprve brýle s rozdílnou polarizací filtrů před každým okem umožní zhlédnutí prostorového 3D obrazu.

Rozdíl v 3D technologiích. Zatímco u pasivní metody máte zobrazeny najednou snímky oba, ale v polovičním rozlišení, u aktivního 3D se střídavě zobrazuje Full HD obraz pro pravé a levé oko.  
 

Z výše popsaného je zřejmá výhoda i nevýhoda. Zatímco aktivní technologie má obraz Full HD rozlišení 1080p a u 100 Hz TV se každému oku dostane 50 snímků, u pasivní technologie dostanete pouze poloviční rozlišení, takže obraz s rozlišením 540 řádků. A správě si domýšlíte, že naopak je zdvojen počet snímků, tudíž stále máte k dispozici 100 obrázků za sekundu pro každé oko. Zatímco u pasivní technologie v kinech se jednoduše použijí dva projektory, které zobrazují obrazy přes sebe, u televizoru tento luxus není, televizní obrazovka musí ve stejný moment zvládnout snímky oba.

U aktivní technologie dostane divák plné rozlišení, u pasivní se musí spokojit s polovičním. Nicméně podle zkušeností střídavé zobrazení snímků a jejich přepínání, podstatná část diváků vnímá, zvláště při nevhodném osvětlení místnosti či obrazovky „blikání“ ruší a unavuje. Zkrátka aktivní 3D si užijete zejména večer v zatemněné místnosti. U pasivní technologie k žádnému blikání nedochází, pouze bude při přímém srovnání dojem horší ostrosti obrazu.

 

Dalším často diskutovaným problémem aktivní 3D technologie je tzv. „cross-talk“, což je jev, kdy nejsou dokonale odděleny snímky pro pravé a levé oko. Divák pak může vidět „duchy“, zdvojené hrany a objekty. Problém se týká 3D LCD televizorů, 3D plazmy jsou vzhledem ke své konstrukci na tento efekt náchylné daleko méně a prakticky se jich netýká. Zejména první generace 3D LCD televizorů, dostupných v roce 2010, měla s tímto neduhem problémy. U pasivní technologie tento problém opět odpadá.

A poslední nepříjemnost aktivní 3D technologie spočívá v nutnosti používat právě aktivní spínané brýle, které ve velmi vysoké rychlostní střídavě přepínají mezi pravým a levým okem. Nutná baterie a elektronika přeci jen něco váží a stojí. Letošní aktivní 3D brýle jsou o něco lehčí, pohodlnější (a pro puntičkáře i elegantnější), nicméně stále za ně zaplatíte přes 2 500 Kč, takže rodinná 3D zábava se může značně prodražit, zejména pokud se na 3D televizor chtějí dívat všichni najednou. Naopak výroba pasivních brýlí je levná, lehké brýle bez elektroniky a baterie téměř nikomu nevadí, a tak logicky je jednodušší pořídit pro každého z rodiny jedny.

Phlips vyřešil problém jednoduše a bude používat technologie obě, dle loga na TV poznáte o kterou jde.
 

Mezi výrobci už začínají první rozepře. Zatímco LG plánuje letos masivně vybavovat své 3D LCD televizory technologií pasivní, Samsung zůstává u aktivního řešení. Reakce z tábora Samsungu jsou nevybíravé a označují pasivní technologii za zastaralou, LG oponuje technologickým vývojem. A zatímco se objevují zprávy, že Sony zkoumá pasivní 3D technologii od LG a přemýšlí o jejím využití, evropský Philips vyřešil problém snadno – bude prodávat 3D technologie obě. U levnější řady 7000 bude pasivní (tzv. 3D ready), u modelových řad 8000 a 9000 se kupující setká s aktivní technologií (tzv. 3D Max). Panasonic se logicky drží svého aktivního řešení, u plazmových televizorů všech výrobců se asi také budeme setkávat jen z aktivním řešením.

Pokud se ptáte na další neduhy pasivní technologie, tak je to především menší pozorovací úhel. Divák musí koukat v horizontální ose televizoru, při pohledu z nadhledu dochází k rušivému zdvojování obrazu, brýle zkrátka oba obrazy odfiltrují špatně. Pokud divák však sedí tam, kde má, obraz je velmi působivý, polovičního rozlišení si na první pohled vůbec nevšimnete. Naopak potěší klidný neblikající obraz a plynulé rychlé pohyby. Rozdíl vynikne zejména při rychlých akcích, kdy se objekt pohybuje z jedné strany na druhou. Zde je aktivní 3D technologie se svým polovičním počtem snímků v nevýhodě a především při přímém srovnání obou 3D obrazů je rozdíl velmi zřetelný. Pokud budete sedět blíže před velkou obrazovkou, tak zejména u Blu-ray filmů dvojnásobné rozlišení aktivního řešení je viditelné, i když možná ne tak výrazně, jak by se dalo čekat.

Kam se teda 3D posune? Uvidíme. Čeká nás teprve druhý rok, kdy se 3D televizory běžně v obchodech vyskytují, a teprve letos je budou mít opravdu všichni výrobci. Pro nás to znamená nižší ceny a větší možnost výběru, nicméně výrobce, který nabídne 3D technologie obě, bude zjevně ve výhodě. A na výběr máme i to, zda 3D budete používat a raději si neužijete jen běžného 2D obrazu, jehož kvalita se (právě díky tlaku na vylepšení 3D) velmi zlepšila.