Prostřední část Milénium trilogie, vklíněná mezi Muže, kteří nenávidí ženy a Dívku, která kopla do vosího hnízda, nese všechny znaky spojovacích článků dějově i personálně provázaných ság. Na rozdíl od narativně samostatně stojícího prvního dílu nepřichází pokračování s natolik sevřeným příběhem, jímž se mohla pyšnit předešlá adaptace.
Vyřešení záhady zmizení členky zámožného rodinného klanu spojilo dohromady neokoukanou a značně nesourodou dvojici amatérských soukromých oček, na jejichž další společnou práci při odhalování zapomenutých případů se určitě těšil nejeden knižní předlohy neznalý divák. Ti, s literárním předobrazem už obeznámení, ale vědí, že druhá část osvětluje především rodinné pouta ústřední hrdinky, nutné k pochopení její úlohy v následném vyprávění.
Návrat po roce
Zápletka navazuje přesně tam, kde jsme minule skončili. Michael s redakčním týmem Milénia připravuje výbušný článek o mladičkých prostitutkách z Ruska, s nimiž se na pozici klientů zapletlo mnoho veřejných prominentů, jež se nyní bojí zveřejnění svých jmen v souvislosti s tímto tématem. Otázka zneužívání žen má rozproudit širokou společenskou diskusi, již ale překryje jiná kauza dříve, než se stačí rozproudit.
Spolupracovník časopisu Milénium a jeho partnerka jsou chladnokrevně zavražděni krátce před publikováním zmiňovaného materiálu o organizovaném obchodu s bílým masem. Na zbrani, nalezené na místě činu, se najdou otisky Lisbeth Salanderové (Noomi Rapaceová).
Ta se po ročním pobytu v zahraničí vrací zpět do Švédska, aniž by tušila, jaký komplot se na ni chystá. Svému perverznímu poručníkovi chce pouze připomenout podmínky dohody, týkající se obsahu zprávy o stavu způsobilosti adaptace na běžný život jeho svěřenkyně. Díky kladnému hodnocení chování by se mohla Lisbeth konečně zbavit dohledu státních orgánů.
Jako štvaná zvěř
Sadistický advokát Nils Bjurman (Peter Andersson) informuje o její snaze tajemného pana Zalu, který jej už předtím prostřednictvím prostředníka kontaktoval ve věci zájmu o dívčiny složky. Kurátor je vzápětí nalezen mrtvý a potetovaná hackerka se opět ocitá jako první na seznamu podezřelých. Policie po dívce, obviněné z trojnásobné vraždy, vyhlašuje celostátní pátrání, podporované mediální kampaní, v níž je vylíčena jako obzvlášť nebezpečný asociální živel s problematickou minulostí.
Novinář Michael Blomkvist (Michael Nyqvist) se znalostí kontextu věcí stojí při ní, je přesvědčen o její nevině a snaží se jí pomoci. Rozeběhne vlastní pátrání, které ji má očistit ještě před dopadením vyšetřovacími složkami. Uvede tím zároveň do pohybu mechanismy, spjaté s prokazováním si vzájemných protislužeb z dřívějška, jež úzce souvisejí s Lisbethiným osudem.
Lisbeth se stane obětí honu, během něhož bude nucena na vlastní pěst pátrat po stopách své pohnuté minulosti, aby očistila a obhájila svou současnou trestní neposkvrněnost. Podaří se jí ozřejmit identitu jejího otce a postavení, jež zastával v rámci chodu státní moci. Pozůstatky špionážních her studené války začínají vystrkovat růžky a Lisbeth se ukazuje jako jejich nechtěná oběť.
Těžkopádný scénáristický tanec
Adaptace úspěšného bestselleru spisovatele a investigativního žurnalisty Stiega Larssona, který zemřel krátce po předání svého díla vydavateli na infarkt, v sobě zahrnuje reflexi palčivých témat, hýbajících nejen švédskou společností. Od stínů nacistické minulosti významných exponentů průmyslové oligarchie skandinávského státu, jehož po léta ovlivňovali jeho chod, se dostáváme k tématu zneužívání žen.
To souvisí s širším diskursem, zabývajícím se pouze proklamovanou a genderově korektní snahou o jejich rovnocenné přijímání ve společnosti. Larsson si všímá i postavení novinářů, jimž je při zpracování třaskavého problému vyhrožováno ze strany zainteresovaných vendetou. Vychází z vlastní zkušenosti, kdy si z tábora extrémně pravicových sil užil zastrašujícího nátlaku, kvůli němuž byl vzat se svou partnerkou Evou Gabrielssonovou pod ochranný dohled policie.
Scenárista Jonas Frykberg ale takřka sedmisetstránkový obsah knihy zplošťuje především na thrillerově se tvářící model uprchlíka na útěku, který se snaží dokázat svou nevinu a pomstít se přitom osnovatelům plánu na jeho očernění. Činí tak ale natolik předvídatelně, schematicky a těžkopádně, že i méně žánrově poučený divák nebude mít problémy odhadnout následné zvraty událostí. Přehledně předestřené nitky případu, nedávající příliš šanci pro zapojení vnímatelovy fantazie, se bohužel ještě vlečou plouživými kroky nemotorného tanečníka na zábavě, která už se blíží k ránu. Bez humoru a napětí, zato se snahou tvářit se co nejsofistikovaněji.
Změna formátu
Svou daň si oproti minulému vyprávění nevybrala jen výměna na postu scenáristickém, ale i tom režijním. Režisér a převážně televizní tvůrce Daniel Alfredson, z jehož filmografie u nás známe asi jen na karlovarském festivalu uvedený povídkový film Tik Tak, vizuálním zpracováním druhé části trilogie míří do vod televizních kriminálek evropské provenience, spíše než snímků, určený pro plátna kin. Změnu formátu si vyžádalo převedení látky do šestidílného seriálu, určeného pro skandinávský televizní trh. Oproti jedničce se ho chopil řemeslně zručný rutinér, kterému by například Česká televize za zacházení s obdobným námětem pozlatila ruce, ale ne osobitý filmař s vlastní vizí, akcentující rozdíly mezi knižním a literárním médiem.
Pochmurnou, mlhavě náladotvornou atmosféru severského ostrova, zahaleného do podzimního počasí z jedničky, vystřídaly záběry na ulice Stockholmu a jeho vesnického okolí, kam se uchyluje Lisbeth ve snaze vypátrat, kdo jí usiluje o život. Nachází zde démonického blonďatého obra Ronalda Niedermanna (Micke Spreitz), trpícího vrozenou genetickou poruchou, díky níž není schopen cítit bolest. Mlčenlivý frankensteinovský homunukulus, mající strach ze zvuků lesa, připomíná naprogramovaný stroj na zabíjení bez vlastní vůle, vypadající jak kříženec terminátora a zloducha, zbloudivšího z nějaké hodně parodické bondovky ze sedmdesátých let.
Braková nadsázka
Jeho představitel pak svým vzhledem upomene na lundgrenovského Ivana Draga, jehož geny se pomíchaly s těmi komisaře Cattaniho Michela Placida. Ve vykreslení této postavy se tvůrci pouští na příliš tenký nadsázkový led, který více než hrůzu bude vzbuzovat nechtěný komický efekt. Možná je ale zasazení Ronalda do příběhu jen součástí brakového pohrávání si ze zažitými vyprávěcími schématy, čemuž by napovídalo nejen limonádníkovské odhalení typu „ať jsi padouch nebo hrdina, všichni jsme jedna rodina“, tak i závěrečné naturalistické zúčtování, jak vystřižené z hororové noci oživlých mrtvol.
Vyhrocené scény, představující prostřednictvím flashbackových výjevů nejhorší noční můry Lisbeth, se snaží zároveň divákům, neznalým jedničky, připomenout stěžejní motivy z minulého dílu a uvést je do souvislostí s probíhajícím dějem. Mnohdy nesourodé motivy ale čekají především na dopovězení v závěrečné části trilogie, která by měla přijít do našich kin v půli prosince.
Asociální punkerka
Za to, že se na ni vyplatí počkat a nezlomit nad sérií po vysokých očekáváních, nabuzených prvním dílem, hůl, může především postava Lisbeth. S jejím přijetím a sympatiemi a pochopením pro její chování filmová trilogie stojí a padá. Lisbeth je prezentována jako dívka, která si vytvořila svůj vlastní svět jako obranný štít před protivenstvími toho vnějškového, který jí hodně ublížil. Jak moc zatím jen tušíme z jejích nervních tahů z cigarety a nedůvěřivých pohledů okolo sebe při pohybu na ulici. Spiknutí, jehož se stala obětí, je plně rozkryto až v závěrečné části, která odhalí, proč byla od dvanácti let v péči ústavních zařízení a jak tam s ní bylo zacházeno.
Její drsnost, uzavřenost a rebelská neurvalost má kořeny právě v dětství, které formovalo její vidění světa, plného mužského násilí a zvrhlé dominance nad ženami. Odtud intimní souznění spíše se stejným pohlavím než tím opačným. Temný make-up, punkerská vizáž s ocvočkovanou bundou, přehlídkou železářských výrobků na zachmuřeném obličeji a dračím tetováním přes celá záda je jen vnějškovou krustou, zpoza níž se zranitelná a nedůvěřivá bytost, nasazující si masku asociální anarchistky, hrabe nahoru z pekla démonů, jež jí způsobili druzí. Představitelka Lisbeth Noomi Rapaceová je pak natolik výrazný typ, že není divu zájmu Ridleyho Scotta o její angažmá v připravovaném prequelu Vetřelce.
Spojovník
Michael jí naslouchá a chápe v intuitivní rovině, která mu umožňuje rozpoznat, čím vším si asi musela projít a jak bude nyní reagovat. Komunikace a kooperace ústředního páru se oproti jedničce omezuje ale jen na virtuální výpomoc při hledání informací, jež by jeho bývalé milence a zachránkyni života mohly pomoci při její cestě do hlubin svých pronásledujících vzpomínek. Role se obrací a Michael na sebe bere dobrovolně úlohu sekundanta.
Film Dívka, která si hrála s ohněm doplatil na své postavení spojovníka mezi dvěma příběhově silnějšími částmi a zůstal ve stínu nejen nepřekonaného prvního dílu, ale i závěrečného rozuzlení, které s druhým snímkem tvoří kompaktní celek. Berme ho proto jako nadechnutí před závěrečným vyvrcholením, jež doceníme právě až po zhlédnutí posledního kamínku třídílné mozaiky.
Dívka, která si hrála s ohněm
- Žánr: detektivní thriller
- Původní název: Flickan som lekte med elden
- www.millenniumfilmtrilogy.com
- Švédsko/Dánsko/Německo 2009
- Scénář: Jonas Frykberg (podle románu Stiega Larssona)
- Režie: Daniel Alfredson
- Hrají: Noomi Rapaceová, Michael Nyqvist, Lena Endreová, Sofia Ledarpová, Micke Spreitz, Per Oscarsson, Peter Andersson, Paolo Roberto, Michalis Koutsogiannakis, Magnus Krepper
- Distribuce: Bontonfilm
- Distribuční premiéra v ČR: 11. 11. 2010
| AVmania.cz hodnotí |
| film |   | 6/10 |