Tentokrát se podíváme na sluchátka do 3 500 Kč: Grado SR60i, Sennheiser HD 555, AKG K240 MKII a Shure SRH440.
Kapitoly článku:
Čas do Vánoc - období, kdy mají (nejen) hifisti možnost prakticky beztrestně pořídit novou součást poslechového řetězce – nezadržitelně utíká. Na AVmanii.cz si to plně uvědomujeme, takže přináším již předposlední část průběžných testů. Tentokrát zhodnotím čtyři zbývající modely z kategorie do cca 3500 Kč - Grado SR 60i, AKG K240 MKII, Sennheiser HD 555, Shure SRH440 a na poslední průběžný test tím pádem zbývají tři modely z kategorie vyšší. Finální článek pak bude v podobě kompletního shrnutí všech účastníků. V něm se dozvíte jejich pořadí a v přehledné tabulce body za zvuk, pohodlí, provedení, izolaci a design.
Velký test domácích sluchátek – část 1.
Velký test domácích sluchátek – část 2.
Kontroverzní Grado SR 60i
U sluchátek značky Grado nadneseně platí, že mají své zapřisáhlé odpůrce, věrné příznivce a málokoho mezi tím. Za kontroverzní lze považovat především design, jenž ve mně evokuje příjemné retro pocity, ale ne každému musí padnout do oka. Grado SR 60i ze série Prestige výrobce z vnější strany plastových mušlí opatřil kovovou mřížku s otvory, jedná se tedy o otevřený typ. Celá konstrukce je přitažlivě jednoduchá. Opět jde o systém mušle – vidlice. Plastová vidlice je spojena s kovovou trubičkou procházející malým plastovým „špalkem“, na který současně navazuje hlavový most. Hovořím-li o hlavovém mostu, mám na mysli pouhý plíšek (podobný jako u Koss portaPro) pokrytý tenkou vrstvou koženky. Vzhledem k nízké hmotnosti sluchátek a dostatečné pružnosti mostu není potřeba žádného měkkého materiálu v místě temene.
Sluchátka na mě působí spíše laciným dojmem. Plasty nejsou nijak zvlášť pohledné, klasické molitanové náušníky také na lepším pocitu nepřidají. Každý si musí sám zvážit, zdali na pojetí sluchátek Grado přistoupí či nikoli. Přívodní kabel má opravdu velký průměr, patří mezi nejobjemnější v porovnání se všemi ostatními konkurenty. Vytknul bych mu snad jen místo spojení pravého a levého kanálu, kde spatřuji riziko opotřebování gumového pokrytí kabelů. Jack 3,5 mm můžete redukcí zvětšit na 6,3 mm.
| Názor Tomáše a Petry |
Petra: Já nevím. Zkrátka nevím. Nevím, co si o tomhle myslet. Když vezmu v potaz, že je to retro, celkem se mi to i líbí, ale jinak jsou SR 60i opravdu ošklivé. Tomáš: Naprostá pecka! Grado SR 60i vypadají jak sluchátka z poloviny minulého století. K nim ještě nějaké B-Uhren (pozn. redakce: letecké hodinky) a šup do kokpitu. |
Nízká hmotnost a velké pohodlí
Molitanové supraurální náušníky, malý přítlak a otevřená konstrukce činí z Grado SR 60i velmi špatného izolátora vnějšího zvuku. Po nasazení se nedostaví efekt jako u uzavřených modelů, kdy okamžitě klesne hladina ruchů z okolí. Nedostaví se totiž efekt prakticky žádný. Tomuto modelu to není ale z konstrukčního hlediska není možné zazlívat.
Vzhledem k nízké hmotnosti a relativně (na domácí sluchátka) malým rozměrům by mohlo někoho napadnout SR 60i používat i ve venkovním prostředí. Už právě z důvodu špatných izolačních schopností bych nedoporučil nosit sluchátka do rušných městských ulic. Většina posluchačů má totiž tendenci zesilovat přenosné zařízení na tolik, aby přehlušilo okolí. Jak se to bude po delší době líbit sluchovému ústrojí, asi nemusím popisovat. Naopak někde u vesnice na klidné louce si příjemné chvíle s „šedesátkami“ představit dovedu.
Z hlediska komfortu musím vyslovit velkou pochvalu. Sluchátka na uších nejsou téměř cítit, po čase na ně lze zcela zapomenout. Hlavový most sice nemá žádné speciální úpravy pro větší pohodlí, naštěstí to však v závislosti na opravdu malé hmotnosti, nepatří mezi nutnosti. Chválím i měkké molitanové náušníky, které rozměrově pokryjí celé uši (pozn.: přesto nejde o circumaurální model, náušník leží pořád na uchu, neobepíná ho). Celkově patří mezi nejpohodlnější modely hned za sluchátky od Audio-Technica.
| Názor Tomáše a Petry |
Petra: Zaujalo mě, jak lehoučká sluchátka jsou. Na hlavě je člověk skoro ani nezaznamená, přítlak je malý. Tomáš: Špičkové pohodlí. Asi bych měl zdůraznit, že to je práce především nízké hmotnosti a malých rozměrů. Kdyby sluchátka vážila více, např. hlavový most by asi neobstál. Izolace prakticky žádná. |
Grado to rádo po svém
Není sporu, že Grado přistupuje k produkci sluchátek čistě po svém. Odráží se to i na zvukovém výstupu elektrodynamických měničů. Reprodukce je zvláštním způsobem strhující především ve střední oblasti frekvenčního rozsahu, ta totiž patří mezi nejvýraznější. Nutno poznamenat, že právě středy a vyšší středy zvuku dominují někdy až agresivním způsobem. Pokud má rád posluchač takový charakter přednesu, bude pravděpodobně nadmíru spokojen. Má to rozhodně něco do sebe.
S větším důrazem na střední oblast souvisí i rozdílnost konečného vjemu v závislosti na nahrávku. Je-li v ní zpěvák mírně topen v návalu nástrojových informací, charakter sluchátek lepšímu vnímání hlasu trochu pomůže. A naopak. Překvapila mne bohatost basové oblasti. Nízkých kmitočtů je dostatek a i přes částečnou neposlušnost napomáhají dobrému konečnému dojmu.
Nebudu ale jen chválit. Zklamalo mě výrazně slyšitelné zkreslení při vyšších hlasitostech. Čekal jsem větší jistotu. Kritika míří také na vrub prostorového podání. Předozadní prostor je úzký a posluchač má moc často pocit, že na zvuk přichází spíše ze stran. HD 555/595 v přímém porovnání vévodí.
| Názor Tomáše a Petry |
Petra: Rychlý, čistý zvuk. Důrazně na mě působí hlasová prezentace. Docela zajímavá a návyková reprodukce. Tomáš: Vyšší level od Porta Pro. Basů je proti nim méně, za to výrazné jsou středy a výšky. Cinká to, má to ostrost. Zvuk mi připadá fakt super! |
Sennheiser HD 555 dvojče HD 595?
Z fotografií je patrná konstrukční příbuznost modelů HD 555 a HD 595, není tedy třeba znovu popisovat jejich vlastnosti. Místo opisu se zaměřím na odlišnosti, vše ostatní platí pro oba modely shodně. Na první pohled v přímém porovnání zaujme barevná odlišnost. Nižší model má blíže ke stříbrnému odstínu, model vyšší (HD 595) k odstínu olivovému. U levnějšího z dvojice si pozorovatel všimne absence ozdobného proužku kolem kovové mřížky i bílého loga společnosti a v poslední řadě jiného hlavového mostu. Ten je v případě Sennheiser HD 595 pokryt spolu s měkkým temenním polštářkem koženkou, u HD 555 koženka chybí a v místě temene ji nahrazuje velur (stejný materiál jako na náušníkách).
Po stránce izolace a komfortu jsem nezaznamenal žádný rozdíl. Jestli je v místě temene použita koženka či velur, nehraje roli.
| Názor Tomáše a Petry |
Petra: Vzhledem k tomu, že jsou modely skoro stejné, platí, co jsem řekla minule. O trochu hezčí jsou HD 595. Tomáš: Není co řešit. Sluchátka vypadají stejně a mají stejné vlastnosti. Jsem zvědav na rozdíl ve zvuku. |
Reprodukce s jedním ale…
„Reprodukce se nese v typicky Sennheiserovském duchu.“ Platí. „Zklamání se nečeká, zklamání se nekoná.“ Částečně platí. Větu, resp. souvětí v uvozovkách jsem použil při popisu zvukových schopností konstrukčně shodnému (téměř) modelu HD 595. Jenže zklamání se alespoň v mých očích dostavuje.
Členové našeho diskuzního AVfóra projevili výborné pátrací schopnosti. Přišli na to, že se uvnitř mušle Sennheiser HD 555 a vyššího typu HD 595 nachází identické elektrodynamické měniče. Zvukový projev ale stejný není. Především ve středním a výškovém pásmu jsou u HD 555 slyšitelné relativně výrazné rozdíly směrem k horšímu. Méně je basů i detailů. Zvuk působí plochým a nevýrazným dojmem. Proč? Za všechno může kousek tlumící (zvukově velmi špatně průstupné) hmoty, který je vlepen před měnič. Mušle se tedy částečně chová jako uzavřená, neboť akustické vlny na hmotu naráží a vrací se zpět směrem k měniči a uchu.
| Názor Tomáše a Petry |
Petra: Rozdíl mezi HD 555 a HD 595 existuje, čekala jsem ale asi větší, nebo lépe řečeno, pro mě postřehnutelnější rozdíly. Tomáš: Jirka mi o stejném měniči a úpravě mušle řekl až po té, co jsem si na přednes udělal názor. Pravda je, že rozdíly jsem zaznamenal. Podle mě však nejde o obrovský skok. |
