Elitní jednotka výsadkářů, která v osmdesátých letech brázdila pět sezón (1983 - 87) televizní obrazovky, se vrací. Ve vysokorozpočtovém balení, které se ale nestydí za svůj béčkový původ i obsah.
Úvodní, takřka dvacetiminutová titulková sekvence nám v hektickém tempu představí kvartet bývalých příslušníků jednotky Rangers. Z Mexika jsme bez zbytečných pohledů do minulosti, jež by vytvářely vysvětlující oslí můstky mezi seriálovou a filmovou podobou oblíbené látky, přeneseni do kulis končící války v Iráku.
Ostří hoši, ilegálně využívaní americkou armádou pro akce zavánějící zvýšeným rizikem, jsou nespravedlivě nařčeni a odsouzeni vojenským soudem do věznice s maximální ostrahou. Při plnění supertajné mise v Iráku je na ně políčena past, do níž spadnou. Namísto oslavných fanfár po návratu do vlasti jsou potupně degradováni, v důsledku čehož se stávají psanci společnosti, již pomáchali chránit. Jejich čest je zhanobena, což se rozhodnou nenechat jen tak. Během pár měsíců utíkají z vězení a vydávají se na cestu za očištěním jejich jmen a nalezením pravých viníků, stojících za jejich zavržením.
Přehnaný styl
Vyčítat jednoduchost scénáři, přinášejícímu několikrát omletou zápletku o pomstě za činy, jež dotyční nespáchali, je nošením osmdesátkových schémat nikoliv do Athén, ale do Hollywoodu. Obsahový základ v televizní sérii posloužil i o více jak pětadvacet let později k opulentní variaci na koncept žoldáckého boje proti bezpráví, jaký sváděl například John Rambo nebo John Matrix v Komandu. Se všemi typickými proprietami, jež si spojujeme s vnějškovou formou akčního žánru půle osmdesátých let (vybuchující auta a vrtulníky, hlučné zbraně, jež jsou větší než jejich nositelé).
Scénáristický trojlístek ve složení Skip Woods (Hitman, X-Men Origins: Wolverine), Brian Bloom a režisér Joe Carnahan se rozhodl při převodu na filmové plátno původní látku respektovat. Neudělal ji tedy módně ani temnější ani realističtější, ale drží se jejího přehnaného stylu, kterým okouzlovala.
V důsledku toho je neustále na co se dívat. Zběsilé destrukční výjevy hořících a vybuchujících kulis a kaskadérské kousky, popírající gravitační zákony, se střídají minimálně v první hodině v takovém tempu, že ani nepociťujete absenci delších dialogových výměn nebo představení širšího zázemí jednajících figur.
Čtyři z tanku a… padák
Přepálenou akci v duchu hodně nadsazených bondovek doprovází svérázný konverzační humor, traktovaný rovněž v kulometné kadenci vzájemných replik a špičkování. Situační žerty s vtipnými pointami poletují vzduchem se stejnou lehkostí jako zbytky zbrojního arzenálu, které zůstávají po tak šílených kouscích jako je ten, kdy z nákladního letadla vypadnuvší tank střílí v letu po stíhačkách, zavěšen jen do padáku. Domyslete si k tomu doprovod patřičně nadupaného rockového soundtracku a pošlete letošního Iron Mana zaslouženě na lavici žánrových náhradníků.
Krkolomnou a nápaditě budovanou akci bohužel narušuje častý nešvar zpracování obdobných kousků. Tím je nejen až příliš patrné užití digitálních triků, které neskrývají svůj umělý původ, ale především malá přehlednost scén, jejichž choreografické zvládnutí bychom si měli vychutnat.
Režisér Joe Carnahan (Narkotika, Sejmi eso) se snaží malou zkušenost se snímáním těchto pasáží dohonit ve střižně. Kamera s sebou epilepticky třese, což zvyšuje dynamiku plenérových sekvencí, ale při kontaktních soubojích muže proti muži máme díky chaotickému střihu občas problém identifikovat, co se před našimi zraky vlastně odehrává.
Síla celku
Kdo naopak režisér neselhává, je v castingové sázce na ústřední hereckou čtveřici a jejich vzájemnou interakci, která je největší devízou vyprávění. Síla jednotlivce se v celku neztrácí ani neupozaďuje, ale naopak multiplikuje.
Šéf brigády John „Hannibal“ Smith (Liam Neesen) je geniální stratég a moudrý a zkušený vůdce. Odměřeným, až namyšleně chladným dojmem působící plukovník má pro své individualistické a osobité podřízené pochopení a dokonale splňuje funkci otcovského tmelu týmu. Ve chvílích pochyb jednoho z členů o smyslu jeho poslání dokonce s nekorektností drzostí, vyhýbající se jakémukoliv moralizování, použije učení Gándhího k ospravedlnění násilí. Jeho představitel pak ve svých osmapadesáti letech, podobně jako o dva roky mladší Dennis Quaid v G. I. Joe, dokazuje, že akční háv mu sedí rozhodně víc než mentorské rozpoložení v Souboji titánů.
Poručík Templeton „Hezoun“ Peck (Bradley Cooper) je sympaťák s jiskrou v oku, slavící velké úspěchy u něžného pohlaví, což je zřejmé už z jeho přezdívky. Podobně jako voják Duke z G. I. Joe v podání Channinga Tatuma, i on je propojen milostnými vazbami z minulosti s půvabným ženským elementem v podání kapitánky Charisy Sosaoové (Jessica Bielová). Jejich sexuálně podbarvené škádlení vychází z ověřených tradic slapstickových komedií a postavě Fešáka Pecka dodává na barevnosti, již jinak ostatní jednorozměrné charaktery bez minulostního vymezení trochu postrádají.
Seržant Bosco „B.A.“ Baracus (Quinton „Rampage“ Jackson) je dvoumetrová hora masa a svalů, která má při své nezanedbatelné tělesné konstituci něžnou duši. Následovník seriálového Mr. T trpí panickým strachem z létání, za nějž může do značné míry čtvrtý do party těchto excentriků. Psychopatický podivín, kapitán H.M. „Šílenec“ Murdock (Sharlto Copley) svými nepředvídatelnými kousky pak překonává a zahanbuje i seržanta Martina Riggse ze série Smrtonosná zbraň. Hlavní protagonista Districtu 9 se z neznámého jihoafrického herce stává komickým motorem vyprávění, který rozhodně nevězí ve stínu svých slavnějších kolegů. Právě naopak, spolu s Jacksonem mu dodává ironické koření, které se nebojí vystřelit si sama ze sebe.
Ve stínu takto výrazně typově vyprofilované čtveřice stojí nejen Jessica Bielová, která okouzluje hlavně svým sex-appealem, ale i oba hlavní záporáci. Jak Patrick Wilson coby agent CIA Lynch, tak herec a spoluscenárista Brian Bloom v úloze zkorumpovaného vojáka Pikea splňují především úlohu strůjců a aktérů různých konspiračních smyček, jež chtějí zatáhnout kolem krků svých protivníků. Že jsou tyto machinace a dějové přemety malinko překombinované i v rámci kočičkopejskovského přetahování mezi centrálami vlivu v podobě velení armády a CIA dokazuje závěr, kdy jejich vyřizování účtů nabírá na absurdních obrátkách.
Pocta i variace na původní seriál
Nevyrovnaný rytmus vyprávění, zbytečná překombinovanost scénáře, příliš okaté CGI šarády a zmatečný střih vám ale nevezmou radost z této oldschoolové oddychovky, jejíž sílá tkví ve vzájemné chemii týmu, jež dal filmu název. Pocta i variace na původní akčně-komediální seriál z dílny Franka Lupa a Stephena J. Cannella je nostalgickou výpravou do časů, kdy se za akční hrdiny považovali ošlehaní muži, jež nešli pro ránu ani hlášku daleko a ne komiksoví spasitelé v přilnavých trikotech, na jejichž traumata by byl krátký i tým psychoanalytiků Woody Allena.
A-Team z tohoto pohledu splňuje nároky na svěží podívanou, při které vypnete mozek a necháte se unášet na vlnách adrenalinové zábavy, která se nebere příliš vážně. Pokud na tuto hru přistoupíte a nebudete zbytečně zkoumat míru uvěřitelnosti eskamotérských kousků, jež se před vašimi zraky odehrávají, užijete si A-Team více než většinu jeho letošních dosavadních konkurentů na poli akčních spektáklů. Nadsazená taškařice svým nadhledem nad sebe samou jakékoliv pokusy o seriózní analýzy vylučuje a všem, kteří by se o to pokoušeli, by se hurónsky vysmála do obličeje. Tak abych nedopadl podobně, končím s přáním dobré oddechové zábavy, která vám zkrátí čekání na Stalloneovy Odepsance, jež by v druhé půli srpna měli dorazit do našich kin.
A-Team
- Žánr: akční komedie
- Původní název: The A-Team
- www.ateam-movie.com
- USA 2010
- Scénář: Joe Carnahan, Brian Bloom, Skip Woods
- Režie: Joe Carnahan
- Hrají: Bradley Cooper, Liam Neeson, Sharlto Copley, Quinton „Rampage“ Jackson, Jessica Bielová, Patrick Wilson, Brian Bloom, Omari Hardwick
- Distribuce: Bontonfilm
- Distribuční premiéra v ČR: 17. 06. 2010
| AVmania.cz hodnotí |
| film |    | 7/10 |