Určité typy filmů už dnes nevznikají, mimo jiné velké filmové epiky, které dávají divákovi pocítit celou velikost svého fikčního světa, která je vyjádřena v set-designu, typech záběrů a nakonec i v samotném vyprávění. Brutalista (The Brutalist) navazuje přesně na takovou tradici, přičemž nejenže využívá své kulisy do poslední třísky, zároveň z nich činí nedílnou součást samotného vyprávění a jednoho z aktivních činitelů velkolepého příběhu.
Po konci druhé světové války přijíždí židovský architekt Laszló Tóth (Adrien Brody) do Ameriky v naději, že bude konečně moci žít svobodný život. Ten ale není žádné peříčko a nešťastného architekta čekají především další strasti. Když jej do svých služeb přijme bohatý průmyslník Van Buren (Guy Pearce), zdá se, že se na Tótha konečně usmálo štěstí. Americký sen se ale poměrně rychle mění v noční můru.
Noční můra plyne hlavně z různých podob nesvobody, které hrdina zakouší a z nichž hledá únik. To jej ostatně definuje už od první scény, kdy vítězoslavně doputuje k americkým břehům, kde jej uvítá socha svobody. Přitom je ale stále vězněm, ať už společenských konvencí, nutné vděčnosti k lidem, kteří mu „nezištně” pomáhají či vlastních závislostí. Jednotlivé dějové oblouky snímku jsou věnovány architektovým konfliktům s příbuznými, mecenáši či krušným životním obdobím, a každý z nich představuje pro Tótha určité omezení.
Jsou tu figury, které jej využívají pro svůj byznys a nejen že využívají, ale dokonce posilují jeho nevalný sociální status, čímž jej nutí žít v pocitu vděčnosti z naprostého minima a vystavení se dalšímu typu zneužívání. Tomu se snaží Tóth uniknout užíváním drog, ale jak se obecně ví, závislost na drogách příliš faktické svobody také nepřináší. Boj s vnitřní i vnější nesvobodou je přitom zobrazený nejen stran probíhajícího děje, ale pomocí mizanscény, a to v souladu s jedním z hlavních témat filmu – architekturou.
Tóthovu nesvobodu zdůrazňují především architektonické prvky a uspořádání prostoru před kamerou. První záběry filmu jsou věnovány Tóthovu výstupu z prostor lodi. Úzký, tmavý prostor plavidla je snímaný neklidnou kamerou, díky níž se snižuje její přehlednost a tím víc scéna ilustruje hrdinovu touhu z něj uniknout a nabýt svobody. Slavná socha je následně snímána záměrně pokřivenými záběry, symbolizující, že s hrdinovou vlastní svobodou to nebude zdaleka tak jednoduché. Zároveň je tento záběr perfektní ilustrací toho, jak film pracuje s prostorem – jako s kontrastem, náznakem, že usmívající se a naoko vřelé figury to s hrdinou nemyslí tak dobře, jak se zdá.
Ať už jde o uspořádání jeho nového příbytku, které je jedním velkým a do detailu popsaným provizoriem, nuzného bytu, v němž jednu chvíli žije, či ztemnělým, pustým komplexem chodeb, kde Tóth zažije jedno ze svých největších traumat. Architektura hraje ve filmu téměř stejně důležitou roli jako jeho postavy. Obzvlášť patrné a velmi silné je to v samém závěru filmu, kde se ukáže, jak moc důležitý je design Tóthovy nejmonumentálnější stavby.
Velkolepé stavby, velkolepé vyprávění
Zároveň je úloha prostoru také ve vykreslení atmosféry okamžiku, jednoho krátkého vyprávěcího celku či epizody. Film totiž sestává z určitých časových úseků, které příběh hrdiny posouvají a prostor, v jakém se odehrávají, ilustruje také náladu postavy a stává se plnou součástí děje. Ať už pomáhá své charaktery fascinovat a inspirovat, nebo se stává příčinou jejich životních změn. Hlavně pomáhá vtáhnout diváka do nálady zobrazeného okamžiku. Brutalista je totiž filmem, kterých v dnešní době mnoho nevzniká. Není to jeden dopředu se valící příběh ohraničený jedním časovým celkem. Vrací se k poetice filmových epik, zachycujících celé etapy a dělících je na uzavřené okamžiky.
Tótha tak sledujeme během práce ve stavebnictví na monumentálním lešení, při životě ve špíně a chudinských noclehárnách, nebo na opulentním pikniku pořádaném Van Burenem, kde okolní příroda a zajištěný program vytváří plnohodnotný celek a ovlivňují diváka zdánlivě pozitivní atmosférou. Pozvolné tempo filmu zde není na překážku, umožňuje divákovi nasát náladu jednotlivých scén a nechat se zpřítomnit předkládaným okamžikem. To má za následek, že Brutalista působí jako mnohem větší film, než je, a dává divákovi pocítit sílu vyprávění a filmového zážitku. Architektonická stránka filmu vytváří silný a podmanivý epický film, stejně silným tématem snímku je ale také konflikt dvou hlavních postav.
Boj dvou rozdílných postav
Zatímco Tóth pochází ze skromných, ale intelektuálně bohatých poměrů, boháč Van Buren má vše kromě toho, po čem touží nejvíce – tím je Tóthova oduševnělost. Vratké přátelství se postupně mění v boj o kontrolu nad Tóthem jako osobnosti a má značně děsivé důsledky. Kontrast obou postav přitom zajišťují skvělé herecké výkony obou jejich představitelů. Brody během filmu vystřídá několik náročných poloh, především zobrazuje negativní emoce, jež se snaží skrýt za nucený úsměv. Notně přitom využívá tvář, která byla pro polohu trpitele jako stvořená. Ne, že by hrdina pouze pasivně trpěl, za část svých utrpení si může sám a stále se pohybuje mezi kreativní osobností a sebedestruktivní figurou. Brody mezi oběma polohami našel ideální rovnováhu a předvádí komplexní výkon člověka, který se snaží svou vnitřní bolest držet na uzdě, dokud se mu její potlačování nevymstí.
V tom k němu vytváří paralelu Guy Pearce jako Van Buren. Stejně jako Tóth, i Van Buren potlačuje svou přirozenost, stejně jako Tóth je i on narušenou osobností. A na rozdíl od Tótha je děsivou a znepokojivou figurou. Pearce má s hraním děsivých a znepokojivých figur značnou zkušenost a v Brutalistovi ji využil na maximum. Jeho Van Buren je o to děsivější, jak netransparentní je jeho zrůdnost, již potlačuje v okázale přátelských a žoviálních projevech. Pearcovo herectví je o to náročnější, že hraje zrůdu, která se strašně snaží nevypadat jako zrůda. Díky tomu působí celou dobu znepokojivým dojmem, a to i ve scénách, kdy se tváří jako sympaťák.
Brutalista je velkým návratem k filmové epice, který divákovi umožní prožít s hlavním hrdinou celé dekády, aniž by ho nudil. Psychologické vzestupy a pády jsou strhující jak díky výborným hercům, tak pomocí promyšlené architektonické stránky filmu. Souhra vnitřního boje s velkolepým vnějškem si rozhodně zaslouží pozornost.
Filmová epika, jakou dnes už neuvidíte, sází na velkolepou architekturu a souboj dvou hereckých es. Úprava scény mistrně ilustruje náladu postav, upozorňuje na postranní úmysly a hovoří k divákovi podobně jako samotné vyprávění. Málokdy se vidí tak pečlivý set-design, který nejen slouží vyprávění, ale dokonce přímo vypráví.
9 /10
Brutalista
Recenze původně vyšla na webu Kinobox.cz, jejím autorem je Filip Šula.