41 let, čtyři filmy, jeden remake, boží seriál Cobra Kai a nyní ještě novodobý legacy sequel s názvem Karate Kid: Legendy (Karate Kid: Legends). Tam, kde boxer Rocky zasévá motivační semena pro dospělé, kteří už si v životě něčím prošli, teenagerský Karate Kid dává křídla všem, kteří v novém prostředí zažívají první lásky i šikanu a musí okolí dokazovat, že v sobě mají bojovného ducha. Také nový filmový příspěvek, jenž přivádí na scénu Ralpha Macchia z originálu i Jackieho Chana z remaku, se k těmto motivům staví podobnou měrou zodpovědně i otřepaně. A má v rukávu aspoň pár změn.
Původní snímek od režiséra Rockyho Johna G. Avildsena je dnešní optikou příšerným klišé. Jeho schéma „z odpadlíka hrdinou“ se ale ruku v ruce s kvalitním provedením a věčně oblíbenou audiovizuální esencí osmdesátek projevilo jako nadčasové. Tehdejší šikanovaný a do bývalky hlavního trýznitele zamilovaný protagonista Daniel LaRusso (Macchio) našel po přestěhování do L.A. přítele i učitele v karate mistrovi z Okinawy Miyagim (Pat Morita), jenž svého žáka učil nejen fyzickému, ale především duchovnímu umění boje a duševně vyrovnané existence.
Pomineme-li sequely, které aktuální příspěvek zohledňuje jen úvodní retro sekvencí z Okinawy, remake z roku 2010 pro změnu zavedl amerického chlapce (Jaden Smith) s maminkou samoživitelkou do Číny.
Tam jej před útoky místních pacholků, zběhlých v pokročilých technikách nakládaček, ochránil dědic kung-fu dynastie Han (Jackie Chan). Ten svého svěřence připravoval na odvetný turnaj a pod heslem „kung-fu je všechno“ opět deklamoval, že pro studenta je vždy nejdůležitějším aspektem to, co vidí ve svém učiteli.
Karate Kid: Legendy, který vstupuje do světových kin v režii celovečerního debutanta Jonathana Entwistleho (The End of the F***ing World), vypráví dle známé osnovy o stmelení těchto tradic. Protagonistou je tentokrát Hanův synovec Li Fong (Ben Wang), jenž se po ztrátě bratra s matkou stěhuje z Číny do New Yorku. Scénář nechce příliš zabřednout do téže formule a adaptace hrdiny v novém prostředí probíhá volněji. Film jakoby víc spoléhal na znalost klišé, především vůči remaku se pokouší diferencovat svižnějším tempem a rozsáhlejšími motivacemi ve vztahu k romantické linii s newyorskou známostí Miou (Sadie Stanley).
Tato opakovaná rovina se sice opět váže na bývalého přítele, arogantní karate mlátičku Conora (Aramis Knight – těžko si do této role lze představit herce s víc badass jménem), ale také novým způsobem rozvětvuje hrdinův vnitřní boj a dává mu větší motivace než jen „ukázat silnějším zmetkům, že už se jim dokážu postavit.“ Li, jenž ztratil bratra v pouliční rvačce a matce slíbil konec s bojováním, totiž začne vštěpovat základy kung-fu Miynu otci Victorovi (Joshua Jackson) – bývalému boxerovi, jenž návratem do ringu hodlá vyřešit své dluhy. Osud Liova bratra se ale stále vynořuje i z nových událostí a protagonista, trénovaný Hanem i LaRussem, musí vzít záležitost do vlastních pěstí na místním vrcholném turnaji karate.

Stejně jako v případě obou filmových předchůdců, k nimž se Legendy nejvíc vztahují, dostáváme spolehlivě vtahující sportovní i duševní odyseu, v jejíž trivialitě vězí věčný půvab. Ben Wang je sympatický stejně jako nestárnoucí pardálové po jeho boku, souboj s Conorem přináší vyhlížené zadostiučinění. Přesto se nejedná o lepší film než minulé verze. Ve snaze co nejvíc zpřehlednit a urychlit otřepanou zápletku se totiž ubírá tam, kde bychom bývali očekávali můstky k pořádné emotivní katarzi.
Dost tím trpí pilíř příběhu v podobě romance s Miou, která se od bývalých „karate girl“ odlišuje také tím, že s Lim vzájemně sdílí pomyslné role studenta i učitele. Ona jej seznamuje s cizí metropolí, on ji přivádí k mandarínštině. Kulturní průnik, do něhož se skrze Victora nachomýtá i americký box, je pro tvůrce tak stěžejní, že od jisté chvíle točí výhradně pro potřeby popkultury a mnohem méně o lidech, které si v první půlce celkem oblíbíme.
Film přivádí pod jednu střechu postavy způsobem, jakým to běžně dělají maximálně komiksovky, máchající kolem sebe mnohovesmíry nebo parodiemi jako v případě Deadpoola. LaRusso i Han si v rozmezí šestadvaceti let prošli v podstatě shodnými událostmi, byť jeden jako žák a druhý jako mentor. Nyní nové generaci narychlo svěřují své znalosti, vedoucí k ultimátnímu propojení bojových tradic. Limu společně v rámci přípravy předvedou fígle z oblasti karate i kung-fu, což by normálně bylo kontraproduktivní. To si scenárista Rob Lieber (Králíček Petr) nicméně uvědomuje, takže část tréninku představuje vtipnou (doslova) přetahovanou o svěřence, na němž oba mistři názorně navrhují bojové strategie.

Je samozřejmě skvělé vidět, že Jackie Chan se i v 71 letech umí hýbat. Trochu se nám ale zasteskne po jeho mnohem vrstevnatějším výkonu z roku 2010, kdy se po boku malého Smithe prezentoval jako živoucí legenda tohoto odvětví kinematografie. Tou je už v názvu i zde, ale na scénu zčistajasna nastupuje (mimo krátké přítomnosti v úvodu) až od druhé půlky, kdy se dosud dobře oživované schéma stává mnohem strojovějším. Spiritualita předešlých dílů, i kdyby jen povrchní, tu skoro neexistuje. Musí stačit hlavní motiv kulturní symbiózy, která už kdysi protnula linie rodů Hana a Miyagiho, a pozměněný motivační slogan „problémy mého přítele jsou i mými problémy.“
Kdyby tito přátelé a obecně vedlejší postavy dostali větší prostor, mohl být nový Karate Kid ze všech filmových předků nejlepší. Potřeboval by k tomu i osobitější režii, která méně spoléhá na automatickou bázeň z kanonických postav série a více rozvíjí jejich duchovní rozkvět na podzim života – třeba i citlivějším soundtrackem, který tu občas při dialozích trhá uši. Dostali jsme promyšlený komerční šach, který mladší publikum zřejmě nebude odrazovat a do kina poslušně docválá, mnohdy i s rodiči a prarodiči. Že šlo výhradně o to, to z jinak důstojného filmu čpí všemi směry.
Kung-fu Kid se učí karate v prolnutí dvou filmů, které se takřka dokonale zrcadlily a podsouvaly podobné myšlenky různým generacím. Setkání LaRussa a Hana je oživené jinak motivovaným mladým učněm, jenž nejprve předbíhá a známou zápletku kopíruje i z pozice trenéra. Pod křídly generačních ikon se paradoxně vytrácí jeho silný psychologický oblouk a film se stává generickým směřováním za osvojením dvou tradic, v němž emoce ustupují sebereflexivní zábavě. Našlápnuto bylo na lepší dračí piruetu.
6,5
Karate Kid: Legendy
- Typ: Film
- Původní název: Karate Kid: Legends
- Žánry: Akční, Drama, Rodinný, Sportovní
- Původ: USA, 2025
- Délka: 1 h 34 min
- Režie: Jonathan Entwistle
- Scénář: Rob Lieber
- Hrají: Jackie Chan, Ralph Macchio, Ben Wang, Joshua Jackson, Sadie Stanley, Ming-Na Wen, Aramis Knight
- Premiéra v českých kinech: 22. května 2025
- Distributor/Zdroj: Falcon
- Kde si film můžete pustit: Zatím není dostupný
Recenze původně vyšla na webu Kinobox.cz, jejím autorem je Jakub "lamps" Vopelka
Zdroj úvodního obrázku: Sony Pictures
Zdroj videa: Falcon