Spotify Hi-Fi nabídne bezztrátové streamování hudby. Bude vám stačit ztrátová komprese, nebo si máte připlatit?

Už v roce 2021 nejpopulárnější hudební služba Spotify oznámila, že nabídne svým posluchačům bezztrátové streamování hudby. Z úmyslu ale sešlo, nicméně podle neoficiálních informací to vypadá, že se v roce 2025 konečně dočkáme. Na účtu Spicetify na síti X byly zveřejněny i ukázky, jak konkrétně to bude ve Spotify vypadat. Má to háček – HiFi nebude v ceně klasického Premium. Pokud po něm toužíte, připravte si ještě 6 dolarů (130 Kč) měsíčně navíc.

Je pravda, že pokud někdo po bezztrátovém streamingu opravdu touží, má už dnes z čeho vybírat. Služby jako Apple Music, Amazon Music, Deezer nebo Tidal bezztrátové streamování dávno nabízejí. Každá ale využívá jiné formáty a různé možnosti nastavení kvality. Pro základní orientaci jsme připravili přehled:

Zde se ale podíváme na to, proč a kdy vlastně má bezztrátový formát smysl. Znáte to, člověk čte, jak ztrátové hudební formáty ničí hudbu, jak se ztrácejí detaily a zážitek. Takže si přeplatíte Tidal HiFi, stáhnete si WAV nebo FLAC a čekáte zvukový zázrak. Místo toho... pořád jen „hraje muzika“.

Proč tedy někteří lidé tvrdí, že bezeztrátové audio je nutnost, a jiní rozdíl vůbec neslyší? Má smysl stahovat desítky gigabajtů nekomprimovaných souborů, když vám Spotify do uší posílá „pouhých“ 320 kb/s – a všichni jsou vlastně spokojení? V tomto článku rozebereme nejen rozdíly mezi ztrátovou a bezeztrátovou kompresí, ale kdy, proč a jak je vůbec lidské ucho schopné je postřehnout. A hlavně: jestli to celé stojí za to.

Komprese zvuku: ztrátová vs. bezeztrátová

Digitální audio není nic jiného než řada čísel, která reprezentují tlakové změny ve vzduchu – tedy zvuk. Čím vyšší je vzorkovací frekvence a bitová hloubka, tím přesněji se analogový signál zachytí.

Základní nekomprimovaný formát je WAV nebo AIFF, obvykle v rozlišení 44,1 kHz / 16 bitů – tedy stejně jako CD. Bezeztrátové formáty, jako je FLAC nebo ALAC, data sice komprimují, ale bez ztráty informace (podobně jako ZIP – ten soubor zmenší, data se ale neztratí). Takže když „hudbu“ rozbalíte, dostanete přesně to, co jste měli na začátku.

Ztrátové formáty (MP3, AAC, Ogg Vorbis) fungují jinak – analyzují obsah a odstraňují složky, které jsou pro vnímání méně důležité (např. maskované zvuky, extrémní výšky). Výsledkem je výrazně menší soubor, ale s určitou ztrátou kvality. Podrobně jsme se tomuto tématu věnovali už před lety v článku Komprese zvuku? Jen podvod na uši!. 

Komprese zvuku? Jen podvod na uši!

Při kompresi na vyšší bitrate (např. MP3 320 kb/s nebo AAC 256 kb/s) bývá rozdíl oproti originálu minimální. Řada lidí ho při slepém A/B testu nerozpozná. Při větší kompresi (např. MP3 128 kb/s) degradace slyšitelná být může dle žánru – objeví se artefakty, ztráta prostorovosti, plochý nebo „zrnitý“ zvuk. Rozdíly mezi formáty jsou – AAC nebo Opus jsou při stejném bitratu efektivnější než starší MP3. Např. 256 kb/s AAC často zní lépe než 320 kb/s MP3.

U elektroniky nebo popu, kde dominuje střední pásmo, nemusí být rozdíly mezi FLACem a kvalitní MP3 vůbec zjevné. Ale u akustické hudby, jazzu nebo klasiky, kde je důležitá mikro-dynamika a prostorová informace, už lze nižší bitrate poznat. Například dozvuk violoncella, přirozené sykavky ve vokálech nebo lokalizace nástrojů v prostoru – to jsou věci, na kterých může ztrátová komprese „šetřit“. Pokud jsou ve skladbách dynamické změny a jemné zvuky nástrojů, tak u náročných skladeb lze vyšší kompresi slyšet.

Proč vůbec vznikla komprese?

Protože byla nutná. CD kvalita zabírá zhruba 10 MB za minutu, MP3 128 kb/s jen asi 1 MB. V době pomalého internetu to byl zásadní rozdíl. Dnes máme rychlé sítě, levné disky a streamovací platformy jako Qobuz nebo Tidal nabízejí i Hi-Res streamování (FLAC 16bit/44,1 kHz, ale i Hi-Res 24bit/96 kHz a víc). Přesto většina lidí stále používá Spotify nebo Apple Music, které běží na ztrátové nebo hybridní kompresi. Proč? Protože to zní dost dobře – a je to pohodlné.

Aby streamovací služby zvládly doručit hudbu milionům uživatelů bez výpadků, spoléhají právě na kompresní algoritmy. Ty se liší jak formátem (kodekem), tak použitým datovým tokem, který zásadně ovlivňuje výslednou kvalitu. Například Spotify (v neplacené verzi) používá agresivní kompresi s nižším datovým tokem, zatímco placené tarify jako Tidal HiFi nebo Apple Music vsadily na bezeztrátové formáty – nebo dokonce Hi-Res audio. Zásadní roli hraje také to, v jaké kvalitě si stream zapnete – a na jakém zařízení.

Zde vidíte předpokládanou datovou náročnost u Spotify Hi-Fi streamování hudby dle zvolené kvality. Jedna hodina poslechu hudby v bezztrátové kvalitě ve FLAC formátu vám dle předpokladu „spolkne“ až 1 GB mobilních dat, což je 10× tolik, co nejvyšší kvalita při ztrátové kompresi. Zdroj: Spicetify

Je důležité vědět, že hodnoty datových toků jsou orientační a často proměnlivé v závislosti na zařízení, připojení a nastavení. Streamovací služby většinou používají adaptivní bitrate streaming, takže kvalita se přizpůsobuje podmínkám a rychlosti připojení.

V nastavení Spotify si u placené verze lze zvolit kvalitu zvlášť pro stream i pro stažené soubory – takže oblíbené skladby můžete mít v nejlepší kvalitě, ale při streamování v mobilních datech šetřit.

Na sluchátkách a zdroji zvuku záleží

Na čem hudbu posloucháte, je naprosto zásadní. Na levných Bluetooth sluchátkách rozdíl mezi FLAC a MP3 neuslyšíte. Ale s kvalitním DACem, reprosoustavou nebo sluchátky může být rozdíl slyšitelný – zejména u nižších bitrate. O této nevýhodě prakticky všech bezdrátových sluchátek jsme již psali v článku o bezdrátových sluchátkách.

Pět důvodů, proč si nekupovat bezdrátová Bluetooth sluchátka. A dva důležité, proč ano

U bezdrátového poslechu totiž dochází k další kompresi – přes Bluetooth jde zvuk přes kodeky jako SBC, AAC, aptX nebo LDAC. Ani velmi kvalitní LDAC nepřenese bezztrátově Hi-Res. Výjimkou je novější aptX Lossless, který zvládne CD kvalitu (16bit/44,1 kHz), ale podpora je zatím omezená. Naštěstí mnoho prémiových bezdrátových sluchátek umožňuje kabelové připojení – což je ideální pro bezztrátový poslech.

High-Res Audio: další level?

V souvislosti s nekomprimovaným zvukem se často skloňuje také Hi-Res audio – tedy vyšší vzorkovací frekvence a bitová hloubka než u CD. Například 24bit/96kHz nebo 192kHz.

Tady se názory rozcházejí. Technicky vzato přináší Hi-Res vyšší dynamický rozsah a větší frekvenční spektrum. Ale lidské ucho slyší do cca 20 kHz a běžné nahrávky (a zejména aparatura) tuto oblast často ani nepokryjí. K tomu přičtěte fakt, že většina lidí ve věku 20–30 let slyší frekvence do cca 17–19 kHz, a to za ideálních podmínek (jak na tom jste vy osobně, to si můžete otestovat na výborném webu audiocheck.net).

Navíc spousta nahrávek v Hi-Res je jen přepočítaná z CD kvality (tzv. upsampling), bez reálného zlepšení. Z nápisu Hi-Res se často stal jen marketingový tahák. Pokud vás téma zajímá podrobněji, doporučujeme článek: Co jsou Hi-Res sluchátka? A budou hrát lépe?.

Tak jak to vlastně je?

Zda má smysl nekomprimované audio, záleží na tom, jaký typ posluchače jste. Pro většinu lidí je kvalitní ztrátová komprese plně vyhovující a rozdíl nepoznají – často ani v přímém srovnání. Ale s lepší technikou, kvalitní nahrávkou a soustředěným poslechem může mít bezeztrátový formát své opodstatnění. Často se říká „Kvalitu audio řetězce udává nejslabší článek“.

Jakmile začnete vylepšovat svoji aparaturu – koupíte si dobrý sluchátkový DAC/zesilovač a kvalitní drátová sluchátka, tak na limit ztrátové komprese narazíte, ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že začnete mít i problém s méně kvalitními nahrávkami bez ohledu na formát, ve kterém jsou uložené. Jak pravil kdysi jeden audiofil, tak se můžete dostat až do momentu, kdy posloucháte ne co se vám líbí, ale co je kvalitně nahrané.

Rozhodně se nebojte, že když posloucháte ztrátově komprimované streamovací služby, tak si „kazíte“ hudbu. Dnešní kodeky jsou na takové úrovni, že běžný poslechový zážitek nijak zásadně neomezují. V zásadě záleží na tom, co od hudby očekáváte:

• Posloucháte v autě, v MHD, na malých sluchátkách nebo bezdrátově přes Bluetooth? Pak kvalitně zakódovaná MP3 nebo AAC bude naprosto dostačující.
• Jestli máte dobré repro, sedíte v klidné místnosti a věnujete se aktivnímu poslechu, pak nekomprimované nebo bezeztrátové formáty dávají smysl. Nabídnou vám jemnější detaily, přirozenější prostor a větší dynamiku.
• Jste audiofil, řešíte každou nuanci v přednesu na svých High-End sluchátkách? Pak sáhnete nejen po FLACu, ale i po 24bitových nahrávkách, kvalitním převodníku a dražším sluchátkovém zesilovači. To vám ale nemusím říkat, protože to všechno už máte.

A jaký je tedy závěr?

• Ne, k tomu, abyste si užili hudbu, nepotřebujete bezztrátový FLAC.
• Ano, rozdíl existuje – ale jen za určitých okolností.
• A především: důležité je, jak hudbu posloucháte – ne v jakém formátu.