22 let. Přesně tak dlouho znal celý svět ikonickou trojici, která změnila image automobilových pořadů a divákům ukázala jiný druh zábavy. Jeremy Clarkson, Richard Hammond a James May se stali výraznými televizními tvářemi nového tisíciletí a jejich sláva neuvadla ani poté, co museli vyměnit úspěšný pořad Top Gear za The Grand Tour od Amazonu. Jenže každá éra musí jednou skončit. Legendární trojice se proto rozhodla ukončit přes dvě dekády trvající dobrodružství posledním speciálem, po jehož konci nezůstane jedno oko suché.
Slavná ikonická televizní trojka započala svou společnou etapu v roce 2002, kdy začali Clarkson s Hammondem moderovat skomírající automobilový pořad Top Gear, parťák May je doplnil o rok později. Show, kterou chtěla stanice BBC původně zrušit, se jim ovšem jejich osobitým humorem, nezaměnitelnou chemií a šílenými automobilovými kousky povedlo nakopnout v neuvěřitelný televizní fenomén, který si zamilovali lidé po celém světě. Clarkson možná díky svým kontroverzním názorům a mediálnímu vystupování nejvíce vyčníval, každý z trojice měl ovšem v pořadu svou nezaměnitelnou roli a dohromady šlapali jako perfektně sladěný stroj, jemuž nedocházela šťáva ani po přestupu na Amazon.
Také z pořadu The Grand Tour se jim povedlo vybudovat svébytnou značku, která nakonec svou popularitou porazila nyní odklizený Top Gear. Věk ale nikdo nezastaví a v minulých letech bylo znát, že se trio vrací ke Grand Tour jen výjimečně v podobě speciálů, věnuje se vlastním projektům a bylo v podstatě jen otázkou času, než ohlásí definitivní konec. A to se nyní v rámci posledního speciálu s názvem Jedna na cestu opravdu stalo. Jak sám Clarkson dříve prohlásil, už zkrátka strávili v autech dost let a na náročné natáčení se minimálně on cítí tlustý, starý a unavený. S diváky se ovšem moderátoři nerozloučili s přílišným patosem a uslzenými obličeji, ale s pořádnou dávkou důstojnosti a nefalšovaného kamarádství.
Poslední cesta
Na svůj poslední speciální výlet se vydali do Zimbabwe a na cestu přes tuto nádhernou zemi si vybrali tři auta, která vždy chtěli vlastnit – Lancii Montecarlo, Ford Capri a Triumph Stag. Vydávají se tak na svou typickou cestu nepředvídatelným terénem a s mnoha překážkami, na níž se párkrát ztratí, a zjistí, že jejich vozidla nejsou pro zdejší podmínky zrovna nejlépe stavěna. A v průběhu jim dojde, že by mohli svou poslední jízdu zakončit na poněkud symboličtějším místě, než bylo původně v plánu.
Ve stručnosti by se dalo říci, že Jedna na cestu je speciálem, jenž nemá moc čím překvapit a vše zde probíhá podle tradičních zákrut a pravidel. Sem tam se někomu porouchá auto, zbytek grupy kamarádsky odjede, poté se všichni ztratí, musí káry podstatně upravit, koupí si dárečky… je tu zkrátka vše, na co je každý fanoušek Top Gearu i The Grand Tour už dvě dekády zvyklý. Jen to tentokrát dostane v tak trochu „best of“ balení. Nečelí se zde tedy žádné extra vyhrocené situaci či velkému nebezpečí jako v minulosti, ale spíše se pohodlně povídá, vzpomíná a kvůli řadě nástrah se musí „nečekaně“ přijít s vychytávkami, jež trojice použila ve slavných epizodách či „náhodou“ narazí na auta ze svých ikonických dobrodružství.
I když tyto situace působí v jistých momentech malinko okatě a strojeně, výslednému dojmu a divácké radosti to naštěstí prakticky nic neubírá. I když speciálu možná již chybí dravost a energie, kterou populární banda měla ve svých nejslavnějších časech, jejich osobitý humor a rýpání jeden do druhého se divákovi neomrzí ani po více jak dvaceti letech. Celá stopáž se navíc nese v duchu totální melancholie a nostalgie, což jsou zbraně, které zde tvůrci používají naprosto ukázkově.
Rozlučka, jak má být
Clarkson a spol. nijak výrazně nerozebírají důvod svého konce, v první hodině o něm ani příliš nemluví. I přesto má však divák po celou dobu ten správně melancholický pocit, jelikož cítí, že se s touhle partičkou „vydal“ na výlet naposledy. A tento pocit se s prostupující stopáží prohlubuje. Moderátoři přitom vůbec nehrají na emocionální notu, zkrátka jen ke konci stručně sesumírují uplynulé dekády, poděkují fanouškům a v naprostém závěru místo patosu a hlubokých proslovů si jen kamarádsky potřesou rukou, odpojí se od mikrofonů a vydají se každý svou cestou.
Jenže právě tenhle zdánlivě strohý, ale naprosto všeříkající přístup dokáže skalní fanoušky donutit nejen k mírnému smutku, ale možné také k použití kapesníku. I přesto, že toho staří známí moc nenamluví, divák moc dobře ví, co prožívají, protože to vzhledem ke spolehlivému tvůrčímu vedení prožívá společně s nimi. O to je závěrečná tečka dojemnější.
Poslední The Grand Tour v původní sestavě je prakticky sázkou na jistotu. Nepřichází se s žádnou šílenou výzvou či nečekaným dobrodružstvím, jen se stará parta přátel vydala na svůj poslední společný výlet. A ono to stačí. Obzvláště, když je ikonická trojka pořád neskutečně sehraná, na svém finálním dobrodružství působí maximálně uvolněně a i je občas přemůžou emoce z blížícího se loučení. I přes malinko delší stopáž a mírně okatý fan servis snad jejich rozlučka ani nemohla být důstojnější. Takhle má vypadat konec jedné (nejen) automobilové éry, za kterou se bude jeden těžko hledat náhrada.
Clarkson, Hammond a May se v The Grand Tour: Jedna na cestu důstojně a bez přílišného patosu loučí s diváky i jednou výjimečnou érou, která se navždy zapsala do dějin televize. Vzpomínání je to silné, dojemné, ale hlavně znovu dostatečně zábavné. Splněný dárek pro všechny fanoušky, jimž bude ale po závěrečných titulcích přeci jen trochu smutno.
8 /10
The Grand Tour: Jedna na cestu
Recenze původně vyšla na webu Kinobox.cz, jejím autorem je Milan Rozšafný