Nemilosrdně v něm útočí do vlastních řad a utahuje si především z vlastního postavení tajemné celebrity výtvarné scény. Klade si přitom otázky o významu a hodnotě umění ulice, které přechodem do galerií ztratilo něco ze své autenticity. Stalo se součástí „trendy“ fenoménu a přijalo jeho pravidla, které se naučilo využívat. Tak, aby na konci vězela šestimístná částka v dolarech za prodej artefaktů, jež kdysi umělci tvořili pro radost z vyjádření nebo adrenalin, s tím spjatý.
Výsměch snobům i sobě samému
Zrychlený tep srdce, houkání policejních aut i útěky do postranních uliček nočních měst. Mladí kluci, plížící se s barvami a šablonami podél stěn jako stíny, které chtějí na fasádách domů zanechat svůj prchlivý otisk. Adrenalin i umělecké vyjádření. Street art jako umění okamžiku, realizované ve veřejném prostoru, v němž se na rozdíl od čistého graffiti, používajícího spreje, pracuje s mnohem bohatšími výrazovými prostředky a technikami (mozaiky, samolepky, plakáty, sochy, videoprojekce).
Mizející vzpomínku na undergroundové počátky tohoto volného hnutí a jeho čelní představitele (Banksy, Space Invader, Shepard Fairey, ORB, Os Gemeos a Krit@) přináší dokument, pod jehož režií je podepsán britský art terorista Banksy. Ikona, která postavila na roveň slova vandalismus a umělecké gesto.
Jde ale opravdu o dokument? Nejde spíš o satiru? Mystifikaci? Tedy žánry, za pomocí nichž se může Banksy snadněji vysmát snobům, kteří si dnes místo Picassa kupují jeho pokroucené telefonní budky se zaraženým krumpáčem a instalují si je do svých luxusních příbytků. Lidem, kteří opovrhují pouličním uměním, za nějž jsou pak ale v galeriích ochotni platit horentní sumy. A šklebí se nejen jim, ale především sobě a svému postavení nejžhavější hvězdy street artu, která z nočních ulic doputovala až do prestižních galerií. O tom co na této cestě on i jeho kolegové poztráceli a jaká je daň za přerod v celebritu na trhu s moderním uměním vypráví zábavnou a široce přístupnou formou právě tento ironický paradokument.
Provokující hra
Úspěšné loňské uvedení na festivalu v Sundance, následná pouť po festivalech i oscarová nominace přiživily mediální hype, který se kolem snímku zvedl. Když si připočteme skrytou identitu samotného Banksyho, kterou před veřejností důsledně tají, ať už z důvodu koncepce nebo kvůli záměru pracovat v ilegalitě, máme před sebou dílo, které si časem určitě vyslouží nálepku kultovní. Utajení pomáhá graffiti writerovi jednak unikat před žalobami, ale hlavně mu slouží jako účinný nástroj propagace s tajemným, až mysteriózním nádechem. Neboť proslavit se v dnešním světě moderního umění není díky šikovnému marketingu a podpoře médií až tak těžké. Stačí mít jen dobrý nápad…
A tím byl i tento Banksyho film, který vzbuzuje množství otázek, týkajících se jak samotného procesu jeho vzniku, tak míry inscenovanosti událostí, jež se v něm odehrávají. Kdo je vlastně režisérem snímku? Kteří z protagonistů jsou skutečné osoby a kde jde o fiktivní postavy, jež hrají herci? Na žádnou z těchto otázek není možno dát jednoznačnou odpověď. Právě tato nejistota ohledně reálného základu zobrazených událostí činí z Exit Through the Gift Shop přitažlivé a provokativní dílo, u něhož po chvíli přestaneme řešit, jak se věci ve skutečnosti mají a soustředíme se na jeho silnou a obecně platnou výpovědní hodnotu.
U českého publika bude tato nejistota ještě násobena faktem, že většinu osob, která se v dokumentu (a je jedno jak ho nazveme) objeví, asi nebude znát. Dodatečné dohledávání informací o nich se tak pro ně stane výzvou, nutící je se nespokojit jen s interpretacemi, jež jsou nám předkládány. Tedy jakousi prodlouženou hrou, jež atakuje jejich pohodlnost i schopnost přijímat autorský záměr tvůrců.
Mystifikační švindl
A onen záměr vyjevuje povahu velkého mystifikačního švindlu. Banksyho film totiž není o člověku, jehož jméno se objevuje v názvu filmu. Tedy o něm samém. Britský umělec nebo někdo, kdo se za něj vydává, hned v úvodu ozřejmuje genezi vzniku snímku. Zahalen do černé kapuce, díky níž mu není vidět do obličeje, se zkresleně modulovaným hlasem vypráví o tom, jak o něm chtěl někdo natočit film. V průběhu filmování se ale ukázalo, že obraz portrétovaného je pro výsledné vyznění filmu méně zajímavý než osoba samotného portrétisty.
Oním portrétistou je francouzský emigrant a obchodník, usazený v Los Angeles Thierry Guetta. Excentrický majitel butiku, který získal ve výprodejích a second handech levné zboží, které znovu nabídl na pultech za drahé peníze jako designové modely.
Guetta, trpící až obsesivní potřebou zaznamenávat veškeré dění okolo sebe na kameru, se od natáčení rodinných pikniků dostane až ke komunitě tvůrců street artu. Spojovníkem k nim se nadšenému amatérovi stane jeho bratranec, známý pod pseudonymem (Space) Invader. Tvůrce, inspirovaný stejnojmennou počítačovou hrou, jenž skládá své postavičky z malých kostiček do formy jakýchsi mozaik, které lepí na mosty a fasády budov. Thierry se seznámí s klíčovými postavami pouličních tvůrců (Neckface, Buffmonster, Swoon) a získá si jejich důvěru. Ta mu umožňuje je zachycovat na kameru při přípravách jejich akcí i samotných realizacích, cestovat s nimi po světě a prožívat dobrodružný život, plný šplhání po střechách a úprků před policií.
Mistr a učedník
Největší ikona ale hledáčku jeho objektivu stále uniká. To ale jen do chvíle, kdy Banksy potřebuje (samozřejmě zcela náhodou!!!) průvodce po L. A. A koho mu osud nepostaví do cesty? Mistr a učedník se spřátelí, přičemž ten druhý začne zaznamenávat akce toho prvního, tiskem překřtěného za „Robina Hooda umění". V Jeruzalémě pomalovanou bezpečnostní zeď mezi židovským a palestinským územím s motivem pohledu na moře a palmy nebo děti, které skrz ni kopají díru. Umístění figurín vězňů z Guantánama v Disneylandu, jež má pro Thierryho policejní dohru.
Když ale dojde na prezentaci sestřihu nekonečných hodin materiálu, které Francouz pořídil, zjistí jeho dosavadní podporovatel, že má před sebou naprostého neumětela, neschopného soustředěné práce. Výsledkem je nekoukatelný videoklip, složený z krátkých záběrů, vytažených z několikakilometrového natočeného materiálu, uloženého v krabicích.
Zrození umělce
Banksy se rozhodne film sestříhat jinak a Thierryho pozornost nasměruje (aby mu nepřekážel) k probuzení a objevení jeho vlastních uměleckých možností. Povzbuzen a inspirován samotným Banksym a hlavně komerčním úspěchem jeho výstavy, začne Guetta sám tvořit. Ač si omezenost jeho výtvarného talentu nezadá s jeho možnostmi filmařskými, projeví nebývalou míru marketingového odhadu, na co vše jsou lidé ochotni slyšet. Stvoří alter-ego umělce Mr. Brainwashe, nemilosrdně nastavujícího pověstné zrcadlo úpadkové popkultuře.
Inspirován ostatním street artisty nejprve vrhne do prostoru podobiznu sama sebe s kamerou. Následně začne chrlit repliky warholovských portrétů, Campbellovu polévku, změněnou v plechovku se sprejem či plakáty Elvise Presleyho s kulometem místo kytary. Plagiátorské, neoriginální, ale rádoby provokativní koláže, které citují a rozmělňují nápady, s nimiž přišel už Andy Warhol nebo Banksy.
Pan Vymývač mozků si založí vlastní studio a po vzoru renesančních mistrů se obklopí suitou pomocníků, modelářů a profesionálů, kteří za něj nejčastěji technikou scanování a kopírování vytváří dílo, které on pak signuje a prezentuje. Umožňuje mu to lépe se soustředit na organizační a marketingovou část propagace své práce, což vyústí ve velkolepou výstavu Life is Beautiful v roce 2008, jež má mimořádný úspěch.
Banksyho fikční projekce?
Zájem celebrit, které jsou ochotny přitakat víceméně jakékoliv módní vlně, která je znovu a znovu vynese do zorného pole mediálního zájmu, ho přivede až k zpěvačce Madonně, pro niž vytvoří v roce 2009 obal k jejímu výběrovému albu Celebration. Thierry Guetta se stává ve vlastních očích jakýmsi Forrestem Gumpem street artového hnutí, který se pasuje do role jednoho z jeho klíčových hráčů. Přitom už jeho vizáž napovídá, že Mr. Brainwash může být stejně tak reálnou postavou, která je pro potřeby filmu stylizovaná, jako zcela smyšlenou projekcí Banksyho záměru ukázat, kam až vede komercionalizace umění.
V klobouku a s výraznými licousy vypadá průvodce dokumentu jako čtvrtý do party Tros Sketos (Skála, Najbrt, Róna), již zpopularizoval v širším měřítku karlovarský festival, jehož se v roce 2002 staly tváří. Jako štěstěnou políbený hlupák, který si plní svůj „americký sen“. Fikční povaze postavy by odpovídala i poťouchlá forma, jež ji představuje. Biografický dokument, který vtahujícím hlasem vypravěče Rhyse Ifanse komentuje krok po kroku jeho vzestup mezi graffiti writerskou elitu, totiž odkazuje jak k metodám práce samotného Banksyho (šablony), tak k těm, jimiž proslul Fairey, jehož díla Mister Brainwash s chutí při nočních jízdách zakrývá. Sebeironické pomrkávání, včetně detailu, kdy se oba mistři tváří, jako by Thierrymu naletěli, je z toho cítit na sto honů.
Mr. Brainwash, podobně jako Banksy nebo Shepard Fairey (autor trojbarevného portrétu Obamy)variuje ikonická díla výtvarného umění a přetváří je do nových, ironických souvislostí. Činí tak ale způsobem, jenž nenechává Banksy bez ironické odezvy: „Nikdo není jako Thierry, i když jeho práce vypadá jako práce kohokoliv jiného" nebo „Warhol opakoval ikonické obrazy, až začaly ztrácet význam, pořád na nich ale bylo něco ikonického. Thierry je dělá opravdu bezvýznamnými". Tato slova si Thierry vykládá jako pochvalný kompliment. Cítí se jako nástupce Andyho Warhola, jehož tvorbu po zhlédnutí dokumentu začnete možná vnímat v nových souvislostech. A nejen jeho.
Horší alter-ego
A před námi vyvstává opět pochybnost, zda máme postavu Guetty alias Mr. Brainwashe brát vážně nebo pouze jako Banksym vytvořené mystifikační alter-ego, jakési jeho horší já, které pravdivě ukazuje, kde leží kořeny jeho úspěchu. V zábavných nápadech, které se změnily v továrenskou výrobu pro zbohatlíky.
S nejasnou identitou postav souvisí i ošidný charakter útvaru, jenž je představuje. Opravdu kamera sleduje a zaznamenává spontánně se odvíjející skutečnost nebo jde o zinscenované momentky? Zdá se mi, že Banksy v dokumentu skutečnost pouze neregistruje, ale radikálním způsobem ji modifikuje a tvoří.
Právě za pomoci postav. Ať už přistoupíme na interpretaci, že je osoba Guetty reálná nebo „boratovsky“ posunutá do ironicko-fikční roviny, stává se skvělým zrcadlem (vím, že je toto slovo od doby Vesničky střediskové značně zprofanované) celé společnosti, nejen té umělecky činné. Prostřednictvím fabulace totiž vypovídá o tom, jak se ze spontánní aktivity stává vykalkulovaná záležitost, byznys s uměním, kýč, který v sériových nákladech rozmělňuje původní nápady všech těch mladých naštvaných rebelů, kteří chtěli měnit když už ne svět, tak minimálně tvář svého okolí. Z vnitřní potřeby tvořit se vlivem okolností stane pozérská móda, z radosti a svobody povinnost. Z kluků ve vytahaných kalhotách milionáři.
Prostor pro otevřenou diskusi
Banksy fenomén pouličního umění reflektuje, demaskuje a ironicky shazuje. Relativizuje jeho dopad i nutkání, vedoucí k jeho tvorbě. Říká, že z liberálního hnutí se stal nový žánr s přísnými pravidly, kde otcové zakladatelé diktují svým následovníkům svou představu, jak má street art vypadat. Elitářská záležitost a součást mainstreamu, který byl původně karikován. Minulost se opakuje a z pouličních writerů se stávají umělci, jejichž díla se s úspěchem nabízejí v největších aukčních síních světa.
Jakou povahu ale mají jejich díla? Nestávají se z galerií, které je nabízejí, spíše stánky s popkulturními suvenýry, jejichž hodnota je velmi pofiderní? A je opravdu tak velká propast mezi tvorbou Banksyho a jeho parodie s tváří Thierryho Guetty? Není jeho pověst stejně umělá jako terče, do něhož se strefuje? Nevymyslel si šíleného Francouze jen proto, aby otevřel veřejnou diskusi na téma, co lze ještě považovat za umění?
Dokument Exit Through the Gift Shop má potenciál otevřít veřejnou diskuzi na tato témata, stejně jako na mnohá další, v čemž vidím jeho největší devízu. Je krok před divákem a záludně mu uniká, ale nepodceňuje ho. Vybízí ho k spoluúčasti a přemýšlení o tématech, jež si z něho pro sebe vyextrahuje.
Promyšlený koncept
Nevím, zda je to mým nedostatkem informací o jednotlivých protagonistech street artového umění nebo opravdu dobře zvoleným a domyšleným konceptem prezentace osob s ním spjatým, ale na rozdíl od výstupů Sachy Barona Cohena jsem v případě Banksyho opravdu na pochybách, kde leží hranice mezi reálným a inscenovaným nejen u samotných skutků, ale i identity jejich provozovatelů.
Tyto spekulace přidávají filmu na atraktivitě a vedou nás k zamyšlení, jak pracujeme s informacemi, jež se nám nabízí. Jak je vyhodnocujeme a ověřujeme. Že je obtížné věřit nejen facebookovým profilům, ale při dohledávání informací o protagonistech tohoto dokumentu i vzájemně provázaným heslům na Wikipedii.
Banksy rozehrál velkou hru, která mě baví a zajímá. Moc jsem zvědavý na její pokračování a přeji si, aby při ní svou identitu nechal ještě co nejdéle skrytou. Dostavuje se totiž obdobný pocit jako u vnímání nahoty, kde její největší dráždivost spočívá právě v tom, co zůstává zahaleno.
Banksy: Exit Through the Gift Shop
- Žánr: (Mystifikační) dokument
- Původní název: Exit Through the Gift Shop
- www.banksyfilm.com/
- USA/VB 2010
- Režie: Banksy
- Hrají: Banksy, Shepard Fairey, Thierry Guetta, Rhys Ifans, Space Invader, Jay Leno, Joshua Levine, Christina Aguilera, Victor Borrayo, Noel Gallagher, Angelina Jolie, Brad Pitt
- Distribuce: AČFK
- Distribuční premiéra v ČR: 10. 05. 2011