Bídnici: nejlepší francouzský film roku 2019 reflektuje zdejší vlnu pouličních nepokojů [recenze]

Celovečerní debut v africkém Mali narozeného francouzského režiséra Ladje Lyho patřil k největším překvapením loňské canneské soutěže, z níž si zaslouženě odnesl Cenu poroty. Stal se i francouzským vyslancem na Oscara, kde se dostal mezi pětici nominovaných v kategorii nejlepší zahraniční film a úspěšné tažení završil při předávání domácích cen César, kde z dvanácti nominací proměnil ve vítězství čtyři, včetně té nejprestižnější za nejlepší film roku.

Prostředí, v němž se film Bídníci odehrává, režisér Ladj Ly (1978) důvěrně zná, protože v něm vyrůstal. Ve čtvrti Cité des Bosquets v Clichy-Montfermeil natáčel své dokumenty, krátké filmy a organizoval tu kulturní akce. Znalost prostředí, umožňující mu suverénní pohyb v něm a režisérova dokumentaristická průprava přispívají k autenticitě vyprávění o kořenech násilí a sociální frustrace v této předměstské oblasti Paříže.

Napětí na předměstí Paříže

Prolog vyprávění s davy lidí na Champs-Élysées, kteří oslavují vítězství francouzského fotbalového týmu na mistrovství světa v Rusku v roce 2018, přitom evokuje iluzi jednotné Francie. Tuto iluzi pospolitosti, danou výjimečností tohoto okamžiku, režisér ale hned vzápětí nabourává, když nás přenáší do čtvrti Montfermeil, kde nastupuje k zvláštní policejní jednotce její nový člen Stéphane (Damien Bonnard).

25 nejlepších válečných filmů, kterým můžete věřit. Víme, jestli a kde je můžete najít online

I když má s policejní prací už zkušenosti a k této jednotce se nechal převelet kvůli tomu, aby mohl být nablízku svému synovi, zpočátku trochu udiveně sleduje, jak si počínají během výkonu služebních povinností jeho dva kolegové Chris (Alexis Manenti) a Gwada (Djibril Zonga). Zejména pak velitel jednotky Chris, který se při dohlížení na pořádek v ulicích evidentně vyžívá v šikaně zdejších dospívajících kluků i dívek, jíž Gwanda, který odsud pochází, mlčky přihlíží.

Projíždějící policejní hlídka se zastaví na tržnici s padělanými výrobky, promluví s černošským starostou, kterému místní říkají náš Obama, a Stéphane si pomalu mapuje prostor, do něhož byl vržen jak neplavec do vody. Přes rutinu výkonu policejní práce dovede vycítit, jaké tu mezi strážci zákona a obyvateli předměstí panuje napětí i jaké zájmy se tu protínají. A to jak ty etnické, tak vlivové. Dealeři drog tu naráží na členy Muslimského bratrstva a romské cirkusáky, jimž právě někdo ukradl z klece lvíče. Jejich předák dává policistům den na to, aby ho našli, jinak se sami rozhodnou sjednat spravedlnost.

Policisté se dostanou na stopu chlapce Issy (Issa Perica), jehož zadržení ale brání tlupa asi dvaceti mladistvých. Gwadovi ujedou nervy a použije na jeho pacifikaci zbraň. V té chvíli si policisté všimnou, že jejich zásah někdo natáčí za pomocí dronu. Zraněného chlapce proto Chris odmítne převézt do nemocnice a radši se pustí po stopě toho, kdo vlastní paměťovou kartu se záznamem onoho zásahu.

Selhávající autorita policie

Děj se odehrává během čtyřiadvaceti hodin, z jednoho dne na druhý, kdy za pochodu poznáváme jednotlivé aktéry tohoto vyprávění. V tříčlenné policejní hlídce se nováček Stéphane stává tím, kdo nastavuje morální zrcadlo chování svých kolegů. Dlouho mlčí, seznamuje se s ním a pak je konfrontuje s tím, čeho byl svědkem a snaží se být korektivem vzniklých, potenciálně výbušných situací.

Chris je jeho hodnotový protipól. Policejní autoritu uplatňuj nad rámec zákona, a když udělá chybu, není ochoten ji uznat a omluvit se za ni. Gwanda se vůči nadřazenému jednání svého letitého parťáka nevymezuje a tím ho legitimizuje.

Ale právě špatné chování policie, agresivní, šikanující, bez úcty k těm, jež mají chránit, je příčinou toho, že mladiství na sídlišti hledají jiné autority v případě potřeby zastání. Třeba jako chlapec s dronem Buzz (Al-Hassan Ly) v majiteli bistra Salahovi (Almamy Kanoute), který ač má za sebou kriminální minulost, tak se mezi muslimskou komunitou těší přirozené autoritě. Funguje v ní jako morální arbitr, který se stává dalším klíčovým hráčem v udržované rovnováze sil na předměstí.

25 nejlepších filmů o dobývání vesmíru. Víme, jestli a kde si je můžete pustit online

Jak křehká je a že se v ní dynamika odvíjí nebo mění doslova z minuty na minuty, kdy jeden konflikt mezi místními nebo akt neprofesionálního chování členů policejní složky, která tu operuje, může způsobit eskalaci napětí v celém nábožensky i etnicky pestrém společenství, právě o tom Bídníci jsou. Tenze, panující na předměstí Paříže, se stávají přenesenými problémy dnešní Francie, kdy se režisér zamýšlí nad příčinami hněvu a frustrace ve společnosti.

Paralely literární i společenské

A nachází přitom paralelu se slavným románem Victora Huga Bídníci (1862), který volně aktualizuje nejen skrze místo, v němž se odehrával, tedy Montfermeil, motta, z něho použitá, postavy, které tu vystupují a jež upomenou na Javerta nebo Gavroche, ale hlavně ukázáním příčin sociální a společenské nerovnosti, jež vedou k volání rozzlobeného davu po revoluci.

Potvrzuje to i závěrečné motto filmu, tvořené Valjeanovým výrokem, že „není plevele, ani špatných lidí, jsou jen špatní pěstitelé“, který v kontextu tohoto vyprávění filmu odkazuje k selhání policejních autorit i systému jako takového, který mladistvým hrdinům nenabídl žádnou perspektivu.

Na represi ze strany policejních složek pak sešikovaní teenageři v závěrečném epilogu reagují způsobem, který symbolicky odkazuje k pouličním nepokojům, jež se ve Francii dějí od roku 2005. Ladj Ly se inspiroval i konkrétní kauzou ze čtvrti Montfermeil, kdy došlo 14. října 2008 k nepřiměřenému zásahu dvojice policistů vůči dvacetiletému studentovi Abdoulayovi Fofanovi a pochopitelně i současnou vlnou protestů „žlutých vest“.

Objektivní pohled

Film, v němž postupná eskalace podprahově cítěného napětí určuje rytmus vyprávění, tak ústí do výjevu, který se stává varováním před tím, že tyto konflikty se mohou opakovat, protože pro ně existuje živná půda v podobě neřešení příčin jejich vzniku.

10 nejlepších filmů, kde hrdina bere spravedlnost do svých rukou [video]

A i když by to, odkud režisér pochází i kde vyrůstal, svádělo k tomu, že bude stranit lidem, žijícím na předměstí proti představitelům moci, v tomto případě policie, není tomu tak. Snaží se být objektivní a ukazuje, jak proměnný organismus představuje život v takovém vyloučeném společenství a co v něm může zapříčinit, že se dá do pohybu nežádoucím směrem, který se stane ohrožujícím jak pro ně samotné, tak pro vnější svět.

Na podkladě klasiky Victora Huga, kterou velmi příhodně aktualizuje, se tak režisérovi podařilo vytvořit film, který ocení jak milovníci policejních thrillerů typu Fuquova Training Day, tak ti, kteří od filmu očekávají silný sociální a společenský přesah, poukazující na tenze, jež zmítají současnou francouzskou společnosti. Cit pro rytmus vyprávění, vedení herců i neherců a rozvinutí tématu, které je mu blízké, pak ukazuje, že tu máme režiséra, jehož se vyplatí do budoucna sledovat.

Bídníci

• Žánr: policejní thriller
• Původní název: Les Misérables
• https://www.lesmiserables.movie/home/
• Francie, 2019
• Scénář: Ladj Ly, Giordano Gederlini, Alexis Manenti
• Režie: Ladj Ly
• Hrají: Damien Bonnard, Alexis Manenti, Djibril Zonga, Issa Perica, Al-Hassan Ly, Almamy Kanoute
• Distribuce: Film Europe
• Distribuční premiéra v ČR: 30. 01. 2020