Režisérova snaha o komplexní zachycení událostí, jež vedly k této bitvě.
Rezignace na budování vzájemných vztahů mezi postavami.
6 /10
Čtyřiašedesátiletý německý režisér, působící v Hollywoodu, Roland Emmerich, točí od poloviny devadesátých let vysokorozpočtové katastrofické spektákly (Den nezávislosti, Godzilla, Den poté, 2012, Den nezávislosti: Nový útok) ve kterých rozsévá trikové sekvence, patos a patriotismus v míře, již by mu mohl závidět i Michael Bay.
Vyvážený pohled na obě strany válečného konfliktu
Právě Michael Bay natočil film Pearl Harbor (2011). Bombasticky ztvárněnou historickou událost, na jejímž pozadí probíhá fiktivní příběh milostného trojúhelníku dvou přátel, pilotů ke krásné zdravotní sestře. Bay zde vsadil na pohledné herce, efektní vyobrazení bitevních scén a patos, méně už na přiblížení historického pozadí této bitvy.
U Emmericha panovala obava, že se při ztvárnění bitvy o Midway vydá podobným směrem. V tomto ohledu mistr výbuchů a destrukce příjemně překvapil a natočil svůj asi nejrealističtější film. Jestliže Bayovi u Pearl Harboru šlo oprávněně vyčítat, že je tu jen v minimální míře zastoupen pohled na přípravu Japonců na útok, tak Emmerichova Bitva o Midway nabízí mnohem vyváženější pohled na obě strany válečného konfliktu.
Z filmu je cítit respekt obou stran k sobě jako k protivníkům a nedochází zde k tomu, že by jedna strana byla ukazována jako ztělesnění zla. Část děje je vyprávěna z pohledu nejvyššího japonského velení, konkrétně admirála Isoroku Jamamota (Etsushi Toyokawa), který plán bitvy o Midway vymyslel, a admirála Čúiči Nagumoa (Jun Kunimura), který ho jako velitel svazu letadlových lodí realizoval.
Snaha o komplexní zachycení pozadí bitvy u Midway
Nenacionalistické pojetí i v závěrečných titulkách přítomné vzdání holdu padlým vojákům na obou stranách, je na nové Bitvě o Midway sympatické. Režisérova snaha o komplexní zachycení událostí, jež vedly k této bitvě, má ale za následek, že se ve filmovém vyprávění až příliš spěchá.
Režisérovi a celovečerně debutujícímu scenáristovi Wesu Tookeovi, který má za sebou práci na sci-fi seriálu o vetřelcích Colony, určitě není možné vyčítat, že by se nedrželi historických faktů. V tom navazují na slavné válečné filmy ze šedesátých a sedmdesátých let jako Nejdelší den, Bitva o Británii (1969), Tora! Tora! Tora! (1970) nebo předchozí Bitva o Midway (1976) režiséra Jacka Smighta.
Emmerich odkazuje i ke krátkometrážnímu filmu Bitva o Midway režiséra Johna Forda z roku 1942, který byl této bitvě jako dobrovolník z řad hollywoodských profesionálů osobně přítomný a natáčel ji. Jeho postava se tak mihne i novým filmem o této události.
Režisér děj vyprávění o ní rozdělil do čtyř nestejně dlouhých částí. Útok na Pearl Harbor ze 7. prosince 1941. Odveta za něj z 18. dubna 1942, kdy došlo k bombardování Tokia. Celá akce byla naplánovaná a vedená podplukovníkem Jimmym Doolittlem (Aaron Eckhart) a měla význam především morální a psychologický pro americké vojáky. Zároveň měla fungovat jako vzkaz japonské straně, že její domácí půda není bezpečná před vzdušnými útoky Spojenců. Pak je tu bitva v Korálovém moře na počátku května roku 1942 a o měsíc později vedená bitva o Midway, která vyrovnala a později zvrátila poměr námořních sil v Tichomoří.
Rezignace na budování vztahové chemie mezi postavami
Film nás seznamuje se zpravodajským důstojníkem, nadporučíkem Edwinem T. Laytonem (Patrick Wilson), který vedení námořnictva i vládu varuje před útokem na Pearl Harbor. Nejvyšší velení značně poškozené americké tichomořské flotily po tomto útoku přebírá admirál Chester W. Nimitz (Woody Harrelson). Ten je Laytonem po útoku na Tokio a probíhajících bojích v Tichomoří informován o zjištěních kryptologického týmu pod vedením Josepha Rocheforta (Brennan Brown), který přinese informaci, že Japonsko plánuje útok na atol Midway. Americká strana má tak díky svým zpravodajcům možnost se na něj připravit.
Emmerich ve vyprávění sleduje příběh několika představitelů amerického i japonského námořnictva, letectva a zpravodajských služeb, kteří se účastní bitev o nadvládu v Pacifiku. Američanům se nakonec v bitvě u Midway podařilo vlákat Japonce do pasti, kterou na ně oni sami chystali.
Těch postav je ale hrozně moc, jen na americké straně více než dvě desítky, na japonské straně necelá desítka a to nepočítám civilisty z řad manželek pilotů nebo důstojníků. Vedle již zmíněných Laytona a Nimitze tu má asi největší roli pilot bombardéru Richard "Dick" Best (Ed Skrein). Dick je na začátku představen jako namyšlený a sebevědomím hýřící floutek, jehož chování s odpovědností nabírá na větší rozvážnosti. Jeho pohlednou, chápavou a vždy ve filmu perfektně upravenou ženu Anne hraje Mandy Moore, již znáte například ze seriálu Tohle jsme my.
U ostatních postav, které neztvárňují tak známí herci jako jsou Luke Evans (Wade McClusky) nebo Dennis Quaid (William Halsey), budete mít zřejmě problém zapamatovat si, kdo je kdo. Zvlášť, pokud aktéry bitvy o Midway neznáte.
Scenárista nám to v tomto ohledu moc neulehčuje, protože jak přeskakuje v ději z jedné postavy na druhou, nedaří se mu vytvořit k žádné z nich bližší vztah. Při představení postav navíc postupuje značně mechanicky, kdy se je vždy snaží ukázat v nějaké vyhrocené konfrontační situaci. Na budování vzájemných vztahů mezi nimi ale rezignuje, díky čemuž se s nimi i my jako diváci těžko identifikujeme.
Podobné je to i s budováním děje, kdy dochází k rutinnímu přepínání mezi oběma stranami konfliktu a vojenským a civilním životem pilotů, důstojníků a kryptoanalytiků. U toho civilního je třeba kvitovat, že se se tvůrci drží faktů a nebudují nějaké umělé milostné příběhy. Rovněž s patosem šetří.
Bitevní scény dovedou vtáhnout, ale působí uměle
Nepřekvapí, že to, na co Roland Emmerich sází především, jsou námořní a letecké bitvy. Režisér zde může uplatnit svou zálibu v destrukčních orgiích, při nichž vše vybuchuje. Scény, kdy se piloti bombardérů střemhlav řítí k letadlovým lodím, stejně jako souboje stíhacích letounů, dovedou vtáhnout, problém ale je, že jak tyto scény vznikaly před zeleným pozadím v počítači, tak vypadají jak z bojové videohry.
Ta „bojová hra“ má rozpočet 100 milionů dolarů, na němž se ze čtvrtiny podíleli Číňané. Kvalita vizuálních efektů v ní je ale značně proměnlivá a tak ty na začátku u bitvy o Pearl Harbor vypadají hůř než ty ve finální bitvě o Midway, na níž si dal režisér nejvíc záležet. Kolem sviští kulky, hoří stíhačky i lodě a vypadá to velkolepě.
Epické měřítko námořních a leteckých bitev nás dovede vtáhnout do válečné vřavy se vším jejím chaosem, z jejich provedení ale až příliš vykukuje digitální počítačová umělost, která je patrná i v interakci pilotů s jejich okolím.
Ve vyprávění se tvůrci opírají o historická fakta, jež přibližují divákům průběh války v Pacifiku a postupné vyrovnávání sil mezi oběma stranami konfliktu. Ono přiblížení pozadí ústřední události ale dostává až příliš uspěchaný ráz. Podobné je to s postavami. Díky jejich množství se jim nedaří vybudovat mezi nimi vzájemné vztahy, které by nám pomohly se s nimi identifikovat.
Vznikl tak staromódně pojatý válečný film, jehož přednost tkví v nepřikrášlování historie a dynamice bitevních scén na moři i ve vzduchu, méně už v kolísavé kvalitě vizuálních efektů a práci s postavami a jejich vztahovou chemií.
Bitva u Midway
- Žánr: válečný
- Původní název: Midway
- www.midway.movie/
- USA / Čína, 2019
- Scénář: Wes Tooke
- Režie: Roland Emmerich
- Hrají: Woody Harrelson, Patrick Wilson, Ed Skrein, Mandy Moore, Dennis Quaid, Luke Evans, Alexander Ludwig, Darren Criss, Nick Jonas, Aaron Eckhart
- Distribuce: Vertical Ent.
- Distribuční premiéra v ČR: 07. 11. 2019