Bitva u Midway: Mistr destrukce Roland Emmerich se tentokrát drží historických faktů [recenze filmu]

Na tento film jsem šel den po premiéře s jistým očekáváním, které se bohužel nenaplnilo. Na druhé straně si myslím, že je lepší než původní tradiční Midway klasika z roku 1976, kterou považuji za značně nepovedený film, a to z řady důvodů, které příznivcům této klasiky možná nebudou příliš po chuti. Původní Midway vytýkám, že kde se dalo, tam vykrádala nadčasový snímek Tora, Tora, Tora. Tyto scény navíc používala jaksi bez ladu a skladu. Nelíbily se mi nepovedené zadní projekce, vložené dokumentární snímky s leteckou technikou, o které si USN a USMC mohlo v roce 1942 nechat jen zdát, iritovaly mě podivně kamuflované N.A. Texan, předstírající japonské Reiseny, žasnul jsem nad „Vindikátory“ představujícími americké střemhlavé Dauntlessy a současně i Devastatory, a dodnes nemohu skousnout průzkumné „jahody“ v podobě hydroplánů Nomád, na místo tehdy použitých PB5-Y Catalina. Nechápu ani proč tehdy režisér do děje „narouboval armádní stíhačky P-40, které na Midway ani nebyly a dodnes nerozumím stupidní romanci japonské dívky a amerického pilota. V tomto ohledu je nová Midway o dvě úrovně lepší, byť ani ona nepřekročila svůj stín. Je především nevyvážená a snaží se obsáhnout rozsáhlý děj od 7.12 1941 do počátku června 1942. Výsledkem je, že na samotnou Midway zbývá cca 30 minut děje. Stejný prostor je ale věnován i Pearl Harboru, Doolittlovu útoku na Tokio, náletu na Marschallovy ostrovy a konec konců i bitvě v Korálovém moři. Na druhou stranu byla do děje vkomponována pro mne nelogická scéna kde námořní důstojník z USS.Arizona v dlouhé stopáži zachraňuje svého podřízeného, námořníka Sullyho. Z hlediska Midway naprosto mimo mísu. Nechápu, co básník chtěl říci další scénou, jejímž protagonistou byl režisér westernů John Ford, toho času natáčející na Midway. Je to opět zbytečný balast. Naopak jsem postrádal Lt. Tomonagu, doporučujícího admirálovi Nagumovi, aby nad Midway poslal další letadla s pumami, zničil obranu a tak připravil podmínky pro vylodění japonské námořní pěchoty. Ve filmu mě chyběly scény s váhajícím viceadmirálem Nagumou, licitujícím nad tím, co dělat, když vyšlo najevo, že průzkum odhalil americké letadlové lodě a marné snahy kontraadmirála Kusaki a leteckého stratéga Minoru Gendy přimět svého nadřízeného, aby okamžitě konal v duchu nové situace. Nenašel jsem ani zmínku o heroické oběti torpédových letek, zejména pak Johna C. Waldrona a jeho VT-8, jež svým způsobem k americkému vítězství přispěly. Donutily totiž japonská Zera, aby opustila vyšší letovou hladinu a nad vodou se pustily do amerických torpédových Devastatorů a tím nechaly volné pole působnosti střemhlavým Dautlessům. A v neposlední řadě jsem postrádal v ději ve větší míře japonské torpédové bombardéry Nakajima B5N2 ( a pokud tam už byly, pak bez útočné výzbroje) a střemhlavé Aichi D3A1 Val. Všude byla samá Zera. Dokonce i ve scénách z Pearl Harboru to vypadalo, že americké bitevní lodě šly pod vodu jen díky záplavě kulometných střel japonských stíhačů, navíc nelogicky kličkujících pod úrovní palub amerických plavidel, lízajících střechy taxíků v honolulských ulicích a proplétajících se obrovskou rychlostí mezi nástavbami zakotvených bitevníků. Celkové ale nic proti zobrazení letecké techniky nemám, snad až s výjimkou B-25 Mitchell (Nad Tokio totiž letěla jiná verze, než ve filmu) a amerických výsostných znaků, neodpovídajících době přepadení Pearl Harboru. Také těch B-26 Marauders bylo nějak moc (a opět měly špatné výsostné znaky). Film zbytečně obsáhl velký časový úsek a ke konci to bylo znát. Režisér se nažil děj urychlit a nakonec jej zhustil tak, až se řada dalších klíčových momentů bitvy ztratila. A tak mám dojem, že měl být spíše transformován do seriálu pro HBO. Navíc místy připomínal tak trochu dnes populární hrané dokumenty. K hercům nemám co říci, nejsem odborník, nicméně řada jejich dialogů mi připadala dost stupidních a někdy jsem měl dojem, že slouží jako poznámky pod čarou, vysvětlující divákovi děj, který bude následovat. Viz komentář k připravované akci plukovníka Doolittla a jeho mužů, chystajících se k náletu na Tokio. Ale abych jen nekritizoval. Nakonec jsem si film docela užil a čas strávený v kině nebyl až tak marný. Někde jsem četl, že mu kritici dávají 65%. Já bych to navýšil na 70%.

Podle mě jde o na dnešní dobu parádní válečný film okořeněný akčními efekty. Slušný nástupce velkofilmů z 60.-70. let. Když autor recenze strhává body za menší interakci mezi postavami, tak vyjadřuje pouze svůj názor. Z pohledu skutečného válečného velkofilmu to je pochopitelné, jinak bychom tady další slaďák jako Perlový přístav. Do Midwaye se nějaká větší provázanost nehodí, protože tam v reálu také žádná nebyla.Wildcaty tam být určitě mohly, protože drtivě pomohly odrážet útoky na lodě i při doprovodu. Navíc tam bojovala i esa jako Thach. Catalina také chybí, i když právě ona japonský svaz objevila. Avengerů bylo jen pár, u Midway to nebyl nosný typ. Trošku zamrzí, když se filmaři dopustili pár zjevných blbostí. Např. americké letouny před Pearl Harbourem tam jsou s označením, které se začalo používat až u Midwaye (bez červeného kruhu uprostřed), svaz B-26, který bombarduje Japonce z výšky, i když ve skutečnosti byly nasazeny jen 4 a ještě k tomu s torpédy. A nejvíc bijící je pohled na japonské bombardéry B5 Kate, které směřují k americkému svazu bez podvěsené výzbroje. Toto si snad mohli ohlídat. Ale Dauntlessy anebo Vindicatory byly udělány pěkně.

"Ve vyprávění se tvůrci opírají o historická fakta, jež přibližují divákům průběh války v Pacifiku a postupné vyrovnávání sil mezi oběma stranami konfliktu. Více na: https://avmania.zive.cz/bitva-u-midway-mistr-dest... ... "Tak tvurci se mozna o fakta opiraji, ale uz zapomneli na pritomnost letounu typu Wildcat, Catalina ci Avenger. Take zcela ignorovali fakt, ze Yorktown byl poskozen.