sorry, ale tohle je psycho. Nerad ve fórech kritizuju, opravdu nerad, ale teď si nemůžu pomoct. Tyhle "audiofilní" žvásty mě tak pobavily a proto bych rád něco podotknul.
"Věrnost, analytičnost, vyrovnanost, důraz, přesnost, rychlost, objem, agresivita. Audiofilové dokážou přiřadit zvukům opravdu neuvěřitelné atributy... pro mě prakticky deja vu z doby, kdy jsem z nudy četl cca před 15 lety Sterea a Videa na návštěvách u známých.
V té době ovšem člověk jako adolescent takovým recenzím důvěřoval, protože popisovaly naprosto cenově nedostupné zboží, a nezbylo než hvízdnout:"tý jo, to musí být zvuk".
Pak člověk stárne, náhodně se setkává s takovými přístroji, pochopí fyziologii lidského sluchu korigovaného mozkem, přečte si řadu studií, kdy se tzv. audiofilové pokoušeli poznávat rozdíly mezi poslechem s různými kabely, zesilovači, různými ztrátovými a neztrátovými formáty apod. a celé audiofilství se odkope jako malé děcko.
Člověku dojde, že firmy, jako ta v článku zmíněná, hrají jednoznačně na city pomocí perfektního designu a pocitu exkluzivity, který přes řadu prostudovaných a popsaných psychologických fenoménů zprostředkuje člověku, který se považuje za audiofila, ten výjimečný sluchový zážitek. Objektivně ale téměr nula-nula-nic. Je to taková audio-homeopatie. Když dojde ale na lámání chleba, tak žádný audiofil v dvojitě slepém pokusu nepozná rozdíl mezi obyč. dvojlinkou a měděným drátem s centimetrem v průměru izolovaným spletenými copy čínských panen a konektory cinchů potažených ryzím zlatem. Stejně tak nepozná jestli poslouchá dobře udělanou MP3 nebo lossless. A stejně tak by bez toho vizuálně bezchybného zpracování nepopsal zvuk jako důrazný, vyvážený a objemný.
Pochopitelně uznávám, že rozdíly do určité míry panují - ale celý ten vrcholně audiofilský segment je jen psychologický podvůdek. Nějak těm posluchačům nedochází, že sluch každého člověka je jiný, každý má jiné ztráty na jiných frekvencích, díky individuální anatomii vnějšího, středního a vnitřního ucha dostává každý zvuky jinak zkreslené a každý v ranném dětství vnímá jiné tóny libě nebo nelibě. V dospělosti libé pocity přináší hlavně společenský konsenzus, který stanoví, co libé je a co ne.
Pro ty, kterým to nedošlo a nedojde aspoň přeju, aby ty limitované edice předražených přístrojů měly aspoň investiční hodnotu.