Michael Řehulka
25. prosince 2009 • 19:52

Někde jsem četl, že analog je lepší než digital, tento mýtus musím hned v úvodu vyvrátit. Je sice pravdou, že nic kvalitnějšího než vinyl není, je ovšem potřeba vzít na vědomí, že analog (vinyl)odpovídá cca. maximálně 192khz/24bit a digitál může mít 192khz/32bit né-li ještě více. Ano souboj vinyl vs. CD vyhraje vinyl, ale analog vs. digital vyhraje digital, navíc ke všemu je konstantní kvality.Kdych měl moc a peníze, tak bych od roku 2010 zrušil CD, DVD, MC, DV kazety a vynily.
Všechna rádia, přehrávače, mechaniky, mixáxy a prostě uplně všechno, co je na trhu bych dal doháje a nasadil Blu-Ray disky jak na filmy ve Full HD rozlišení (1920x1080), tak i na hudbu jako AudioBD (Audio Blu-Ray Disc), mimochodem tento disk podporuje 7.1 zvuk a hlavně frekvenci 192khz/32bit a nastala by nová era modrého laseru, nejkvalitnějších filmů a nejlepší audio kvality, jako ve studiu Davida Guetty

Milan
13. září 2009 • 20:11

Tak tenhle článek psal nějaký notorický blb, vlastně jen spousta blábolů a člověk se nic nedozví

Mositr
20. srpna 2009 • 15:38

Fakt díky za článek a vůbec na mnoho dalších tady a díky i vám všem kteří tu diskutujete na úrovni. Na kvalitu přehrávání hudby se přesměrovávám teprve krátkou dobu a to proto, že jsem neměla možnost "přičuchnout" k nějaké lepší aparatuře pro domácí poslech. Jediné, s čím jsem se setkala, byla aparatura v nahrávacích studiích. Jsem muzikantka a tak vím, jak by co mělo znít a proto jsem nikdy nebyla spokojená s tím, co vycházelo z bedýnek od pc, nebo levného discmana, protože jsem v hlavě měla jasnou představu o zvuku, například zvuk elektrických kytar v malém klubu, velkém sále, nádherně dřevěně dutý zvuk violoncella, a mnoho dalších, a tak jsem byla nucená poslouchat ty proklínané mp3, v lepším případě cd z levnějších přehrávačů, než jsem se setkala s pár hifisty, a poznala luxusní poslech muziky, hlavně mých oblíbených nahrávek ze živých koncertů, při kterých má člověk zavřené oči a vidí před sebou pódium s typicky rozmístěnými muzikanty - prostě nádhera. Začínám se zajímat o high end, bohužel problémem jsou peníze (jako u všech studentů) a tak využívám laskavé sdílnosti mých známých a mého přítele. Vašim komentářům taky občas rozumím tak napůl :-D ale to, věřím, přijde B-] . Motivací je pro mě zážitek poslechu, ikdyž nejradši mám návštěvy koncertů(velmi široké škály žánrů), v poslední době je lepší si sednout k hifině a nechat se unášet čistým a rozlišitelným zvukem, než si ničit uši na přeřvaných koncertech (a to nemusí být metal, ducduc apod.). Ale není tu jen poslech ale také technická stránka věci, ale to je pohoda. Taky mě čím dál víc znechucuje poslech mp3 apod., když vím, jak krásně to může znít, navíc přes kvalitnější výstup je lepší ty komprimáty poslouchat na plastových šuntech, které nevytáhnou jejich nedostatky. Tímto bych chtěla obhájit ty, kteří mají cit pro zvuk a opravdu slyší, slyší prostorově a vidí, když poslouchají, čtou to. Nějaký omezenec by neměl kritizovat a nadávat do snobů, když si sám(většinou) zničil uši poslechem ze sluchátek, ve zkušebně nebo na koncertech či diskotékách. Chápu že někdo tohle nechápe, když nikdy naživo neslyšel klavír třeba, nebo hudbu z pořádné aparatury a tudíž si neumí v hlavě porovnat zvuk ze vzpomínek a zvuk z mp3playeru.
Takže to jsem jen chtěla vyjádřit dík, pořád čtu články i s diskuzemi, ač by se něco mělo brát s nadhledem. Přeju dobré uši a příjemný poslech:);-)

clovek
6. června 2009 • 19:04

kopa ludi si chce len kupit placku prist domov a pocuvat a nie riesit format resp pripadnu ne kompatilibitu roznych formatov a masiniek pretoze ich vsetka ta omacka okolo nezaujima alebo o tom nemaju ani paru/ako na to prip kde sa to da kupit/...niekedy mam dojem ze iste typy ludi zacnu pocuvat hudbu len preto aby si mohli kupit i pod/prip tricko s nazvom kapely,najlepsie oboje/ vsemozne komprimovat,usporaduvat skratka byt in pricom hudobny vkus sa pohybuje na urovni citatelov bulvarnych platkov...

Shr3k
1. června 2009 • 1:39

...jsou IMHO k ničemu dokud bude trhu kralovat loudness war a hledání kvalitně masterované nahrávky se bude podobat hledaní Svatého Grálu... :-/

Kocmeister
1. června 2009 • 16:38

Naprosto souhlasím, je to bohužel tak jak píšete :-/

muziker
1. června 2009 • 23:14

Loudness war je megasvinstvo všech svinstev, urážka hudebníků, jejichž dílo je takto dynamicky i jinak przněno, agresivní atak na sluchové orgány ... a vůbec, hnus hnusoidní!!! Naštěstí se některým žánrům jakž takž vyhýbá. 3-[ Musel jsem si ulevit. ;-)

budis
29. května 2009 • 21:37

pokud potřebujete zpracovat LP, MC, pásky nebo VHS kazety - www.prevodkazet.cz mohu doporučit

wanad
6. června 2009 • 6:34

Pokud potřebujete koupit gramofon, tak v Litovli. www.sev-litovel.cz

Conan
29. května 2009 • 19:22

Ja stále čakám na to, kedy sa začnú hromadne predávať binaural nahrávky určené pre sluchátka. Je to úplne iný zážitok, dnes značná časť ľudí počúva cez sluchátka. Špičková aparatúra na sluchátkový posluch je minimálne 10-násobne lacnejšia ako reproduktorová. Špičkové repro stojí státisíce, absolútny high-end v sluchátkach sa pohybuje okolo 10-15 tisíc (ak nerátam Staxy, ale Sennheiser HD650, Shure SE530, UE Triple-fi a pod).

muziker
29. května 2009 • 22:07

Problém je v tom, že to není jednoduché natočit. Nedá se použít klasický způsob pomocí mixáže. Musí se to točit naživo, a tak je potřeba, aby to bylo akusticky vyvážené a odladěné už při tom natáčení. Později už mnoho úprav dělat nelze.
S touto technologií jsem si docela dost pohrál (měl jsem postupně tři umělé hlavy - myslím tím nahrávací, samozřejmě ;-) ), a výsledky byly fascinující. Třeba nahrávka zpěvu těsně před sborem, bubnovačka v lomu, aj. experimenty. O hlavy jsem při povodních přišel, ale chci se k tomu zase někdy vrátit, takže momentálně sháním polotovar - hlavu (třeba polystyrénovou, ale s ušima).
Poslech dobrými sluchátky je opravdu vysoká kvalita za relativně málo peněz (třeba AKG K-701 super!), ale nepříjemný je pohyb prostoru s pohybem hlavy a tlak na uši.

Conan
30. května 2009 • 0:15

Ano, to je samozrejme pravda. Ale bolo by to niečo nové, s čím by sa dala osloviť mladá generácia. Ja osobne tiež preferujem bezstratové formáty, to, čo sa dá na nete oficiálne kúpiť je odpad a nie hudba. To je naozaj dobré len na počúvanie so "špuntami" z nejakého mobilu. Skutočne kvalitná muzika sa zháňa ťažko. Aj napr. binaural.
Všetko začína byť v poslednej dobe akési "instantné" - kvalita mizne, zo všetkých strán sa na nás valí priemernosť :-/

muziker
30. května 2009 • 0:47

A to i včetně hudby - nějak mám pocit, že mnohé nové věci jsou jen jakýmsi, mnohdy jen technicky vylepšeným, upgrade již dříve někým jiným složeného a zahraného (lidově řečeno vykrádačka). Málokdy se už objeví něco, co mě překvapí a zaujme. U mnohé hudby je dost jednoduše předvídatelné, co bude v příštích taktech.
Jinak ještě k tomu natáčení pro poslech sluchátky. Docela dobré výsledky dává i stereo metoda „V90" (mikrofony jsou k sobě pootočeny v úhlu 90 st - do „Véčka". Poslouchal jsem takové nahrávky pořízené přímou (akustickou) mezi hudebníky na pódiu, a byla to pecka. Když jsem zavřel oči, měl jsem pocit, že udělám pět kroků, a sáhnu si na kontrabas (nebo klavír atp.). Takto definovaný prostor se na nahrávkách klasickou „mixážní" cestou nedá navodit. Zkoušel jsem nějaké SW modelery a simulátory akustického prostoru, ale nic moc. Je to prostě příliš komplikovaný komplex jevů, než aby se (zatím) nechal úspěšně algorimizovat.
Ještě ke kvalitě hudby - všechno souvisí se vším. Muzikanti se hudbou málokdy uživí, takže to dělají jako nějaký bočák/koníček. Pak na to ale nemají tolik času. A obvykle musí šetřit i na kvalitě nástrojů a při nahrávání, takže výsledek je horší. Zkrátka se šetří všude, a důsledky jsou jasné.

Ondra
28. května 2009 • 19:42

Velmi vystizny clanek. Z me zkusenosti opravdu vidim, ze CD si vetsinou kupuje jen starsi generace (ale rekl bych ze lide kolem padesatky). Paradoxne prave ti, kteri by pravdepodobne vzhledem ke svemu veku uz ani neslyseli rozdil mezi 128kbps MP3 a CD. Ale jsou zvykli fyzicky vlastnit nejen dillo ale i nosic a diky tomu se myslim CD stale prodavaji.Za sebe muzu rict, at zije MP3, podle me nejlepsi hudebni format soucasnosti diky priznivemu pomeru mezi: objemem dat, kvalitou nahravky a naklady na porizeni a uchovani. Umoznuje poslouchat oblibene pisnicky v podstate kdykoli na ceste nebo v aute (presne jak se pise v clanku) a nemusim si predem rozmyslet ktere kazet nebo CD si s sebou zabalim. O LP, na ktere mam opravdu hruzne vzpominky (neustaly prach, skrabance, praskani a preskakovani) radsi pomlcim.Je mi trochu lito tech par lidi, kteri slysi (nebo si to mysli) rozdil mezi zaznamem hudby ulozenou ruznymi typy zaznamu, ale pokrok se zastavit proste neda. Jsem mozna nahluchly (napr. neslysim rozdil mezi dobrymi sluchatky a Apple iPhone sluchatky), ale v tehle dobe je takova vetsina lidi a v tomto pripade je to urcite vyhoda :-). Takze at zije MP3, jediny format ktery umoznil masovou popularitu hudby!

Aminux
28. května 2009 • 21:24

Jak jsi přišel na to, že MP3 je nejlepsi hudebni format soucasnosti diky priznivemu pomeru mezi: objemem dat, kvalitou nahravky a naklady na porizeni a uchovani?
MP3 má výhodu v tom, že je masově rozšířen, ale jinak to nejni nejlepší formát, co se týče poměru mezi kvalitou a objemem dat.
To je spíš OGG Vorbis.

Emokid
28. května 2009 • 21:31

Jestli někdo nepozná rozdíl mezi apple sluchátky(úplný low end) a něčím slušným tak o něčem hodně vypovídá. :-D

Robert
7. září 2009 • 20:34

naprosto souhlasím :-D

Auto
29. května 2009 • 13:58

S prominutím,nejste opravdu nahluchlý?

Ondra
7. června 2009 • 20:50

tak jsem si byl nechat vysetrit sluch, protoze podle vasich komentaru jsem o svem sluchu zacal pochybovat. Kupodivu muj audiogram je zcela v poradku, mam zcela prumerny sluch.Nerikam, ze nemuze byt nejaky nepatrny rozdil mezi sluchatkama za 6 tisic a Apple iPhone sluchatkama, ale ja tam zadny kvalitativni rozdil neslysim. Netvrdim, ze tam zadny rozdil neni, vim ze napr. cvicene oko profesionalniho grafika rozpozna i nepatrne rozdily v barvach, ktere taky normalni clovek nepozna, ale chci rict, ze clovek ktery bezne posloucha hudbu tak pul hodiny denne neuslysi rozdil a investice do super sluchatek nebo audiofilni soustavy je pro nej nevyhodna, protoze rozdil neuslysi. Dokonce se mu muze zdat, ze lepsi sestava hraje hur nez jeho puvodni.Proto si myslim, ze tady vase kritizovani soucasne popularni a jine rozsirene hudby je trochu mimo misu... :-) Svym zpusobem mi vase haneni normalnich sluchatek pripomina pohadku o cisarovych novych satech...

muziker
8. června 2009 • 17:18

Schopnost slyšet není jen o slyšitelném frekvenčním pásmu. Větší částí je někde úplně jinde. Je to asi jako když někdo sice vidí, ale neumí číst, ev. umí číst, ale nechápe význam napsaného textu (dyslexie).
Jinak - pokud někdo samostatně neslyší třeba 16 kHz, tak to ještě neznamená, že není schopen rozlišit v komplexním zvukovém signálu (zvuku), zda je tam tato složka přítomna, či ne. Většina to pozná.
Další velmi důležitý aspekt popisuje pro zasvěcenější známý, dnes již historický, experiment - byly porovnávány slepým testem cívkové magnetofony vyšší třídy od různých světových firem. Většina z nich měla objektivně změřený frekvenční rozsah do 24 některé i do 27 kHz. Mezi nimi se svým rozsahem do 15 kHz krčila Nagra. A kdo byl vítězem v oblasti subjektivně nejlepšího přenosu výšek? Ta Nagra s rozsahem pouze do těch 15 Khz! I vrtalo to mnohým hlavou. Tehdy se ještě nevědělo tolik o psychofyziologických vlastnostech sluchu. Ono to totiž bylo tím, že Nagra měla konstrukcí zaručenou minimální fázovou chybu mezi frekvenčními pásmy, což ty ostatní magnetofony neměly. A na fázovou chybu je ucho dost citlivé. Proto jsou pro lidi, kteří ještě slyší, neposlouchatelné MP3ky po 256kb/s, protože u MP3 jsou fázové chyby dost velkým problémem.
Fázové chyby (ale i jiné podvodné fígle) používaly (a možná i používají dodnes) mnohé firmy k vytváření produktových řad různé cenové hladiny. O co jde? Udělá se prakticky stejný výrobek, který se změnou názvu a vnějších znaků prodává jako třeba výrobky tři, pro příklad za odstupňovanou cenu 7.000, 12.000 a 16.000 Kč. U těch levnějších se záměrně některé parametry (často ta fázová chyba) pokazí, takže pak hrají hůře. Kdo ví o co kráčí, má měřící přístroje i znalosti, si koupí ten za těch 7.000 Kč, investuje do toho za pár kaček materiálu a dvě hodiny práce, a výsledkem je, že ten přístroj za 7.000 hraje skoro stejně jako ten za těch 16.000 Kč. Toto ale lidi obvykle neví, protože tomu nerozumí. Obecně se tomu říká metoda do výrobku implantovaného „kurvítka" (může mít i důsledky poruchy brzy po záruce). Lid to ale chce, má to tedy mít. Hlavně když je to levný, viď Máňo.
Mezi sluchátky za 6 tisíc a „jabkosluchátky" je sakra rozdíl, a mezi „jabkosluchátky" a sluchátky za 10 tisíc je rozdíl nebetyčný. Jestli to někdo neslyší, tak je zkrátka hluchý, byť má změřeno, ža má rozsah třeba jako netopýr - jak už jsem popsal výše, je to jako ostrozraký, který neumí číst - pak nerozumí textu. A hudební slyšení (nemyslím tím hudební sluch - to je zase jiná) je také jakási schopnost „čtení".
Kdysi jsem dělal takový experiment, který mi potvrdil skutečnost, že jsou lidé, kteří sice mají rozsah slyšení, ale nevnímají klastrové frekvenční shluky a jejich peaky. Pro tyto lidi je typické, že jim nevadí hudba z těch plastových rádií a podobných superprzničů zvuku. Naopak pro lidi, kteří klastry dobře vnímají, může být poslech takových šmejdů až fyzicky bolestivý. Pokud si někdo změří (frekvenčně „propískne") takový krám, tak pochopí - vlivem různých parazitních rezonancí se v reprodukci objevují zvukové (spíše by si to zasloužilo pojmenování hlukové) klastry s intenzitou třeba i 50 vyšší, než je průměrná hlasitost hrající hudby. Tyto klastry z normální reprodukce „vystřelují jako jehly". Kdo je vnímá, tomu to vadí. Ale mnozí je vůbec nevnímají, protože nejsou schopni slyšet detaily zvuku. Podobných okolností je okolo psychofyziologických vlastností slyšení více, ale to je tak na publikaci. Takže ono to není panáčku tak jednoduché, jak si někteří myslí. Neseriózní firmy oblbují zákazníky naprosto nepodstatnými parametry, jako je třeba harmonické zkreslení (např. u zesilovačů), u kterého udávají setiny, či tisíciny procenta, přičemž i ty nelepší uši nepoznají pod 3%, a některé ani 10%. Ale například o činiteli tlumení či rychlosti přeběhu se většinou takticky mlčí, přestože jsou to nesrovnatelně důležitější parametry, ale dosáhnout jejich pro poslech pozitivních hodnot není konstrukčně jednoduché. V digitální oblasti jsou největším vrahem zvuku jitter a fázové zkreslení.
Dalším faktorem je schopnost slyšet v hudbě. Mám zkušenost, že hodně lidí některé věci v hudbě vůbec nevnímá (i při poslechu přes hi-tech aparatury). Jsou prostě hudebně hluší. Asi jako když někdo sice vidí, ostře, ale je barvoslepý - ten si holt mnohých výtvarných objektů moc neužije.
Takže závěrečné resumé: Podle sebe nesuď jiné! (a to platí nejen v oblasti slyšení). ;-)

ghost
28. května 2009 • 16:05

já to mám jednoduché. CD si kupuju. mám DVD player a Av zesilovač Yamaha a repro Jamo E680. CD si budu kupovat dokud budou k dispozici. každý formát přežije pokud bude o něj zájem. klidně bych přešel zpět na LP, ale desky mají několik nepříjemných vlastností které naštěstí CD nemají. Mám kompletní diskografii Iron Maiden, Dream Theater, Asia, Foreigner atd. takže nějaké mp3 mně nechává chladným. je to každého věc jaké formáty používá, ale originální LP/CD má své kouzlo, které soubor ve složce nemůže nabídnout. chápu že někteří lidé jsou skromní a spokojí se z málem, ale já si kvalitu dopřeju. co se týče hudebního snobství to já rád.

muziker
28. května 2009 • 17:26

Když člověk hudbu poslouchá tak, že ji opravdu poslouchá, a nejede u toho tramvají, na kole, v autě, či nenatírá plot, tak žádné MP3ky nepotřebuje. A nějaké "hrací špuntíky" v uších nemůžou nahradit poslech třeba přes dobrý aparát v dobré akustice, nebo třeba přes sluchátka. Poslech hudby sluchátky AKG K-701 mi ukázal, co všechno v hudbě mi dřív bylo odepřeno tím, že to zkrátka řetězec - a repro/sluchátka je, mimo uší, tím neslabším článkem - vůbec nepřenesl. Bylo to trošku jako když ohluchý začne znovu slyšet, i když to není ten nejlepší příměr (jiný mě ale nenapadá).

ghost
28. května 2009 • 18:43

přesně. být "náročný v hudbě" má smysl. za kvalitu se vyplatí zaplatit. kdo má hudbu opravdu rád, nebude váhat a koupí si solidní aparát. na trhu jsou stovky dobrých značek a modelů. myslím že to neustálé kopírování formátů sem a tam nemá moc valného smyslu. jasně mp3 v mobilu si vzít sebou je o.k., ale doma k poslechu je na nic. kvalita alespoň CD. a to co si koupíte vám zůstane jako zbírka, možná i investice do budoucích aukcí. třeba za staré originální hry pro playstation one se dnes dá i slušně vydělat. chce to jen trochu myslet. 300kč za CD není moc.

Peter
28. května 2009 • 13:12

Nerozumiem - prave medzi laikami platilo: cim "vyssie" pismeno, tym bolo lepsie. Dolby B, C, D...

Jaromír Puk
28. května 2009 • 13:25 • šéfredaktor AVmania.cz

Standardně B, C, S a HX PRO (to není ale omezení šumu). Problém byl v tom, že to muselo být tak nahrané a i přehrávané. Já mám například 99 % kazet nahraných s Dolby C a nemusí se nic přepínat. A když občas tam strčí někdo něco jiného, tak se jen diví, proč to trochu divně hraje, ale že by si přepnuli z C na B, či na OFF, tak to je nenapadne. Jinak u známých jsem vidíval často zase kazety nahrané s B, ale přehrávané bez, což automaticky znamenalo zkreslený zvuk (moc výšek). Takže trochu vím, o čem mluvím. :-)

muziker
28. května 2009 • 14:44

HX PRO není sice přímo šumový ex/kompander, ale v konečném důsledku jeho práce (mimo jiné) ke snížení šumu vede (optimalizací předmagnetizačního proudu s ohledem na frekvenční spektrum nahrávky).

Jaromír Puk
28. května 2009 • 15:02 • šéfredaktor AVmania.cz

Jo, tím že v závislosti na hloubkách/výškách měnil předmagnetizační proud, tak se možná zvýšil odstup signálu od šumu (na výškách), ale primárně to pomáhalo vyrovnanějšímu zvuku a člověk nemusel tolik ručně štelovat předmagnetizaci dle charakteristiky kazety a nahrávky. Pointa ale byla v tom, že pro laika bylo lepší nahrát záznam bez Dolby s využitím lepší kazety, která se dala hodně vybudit (člověk získal minimálně 6 dB). Výsledkem pak bylo, že záznam měl větší odstup s/š i dynamiku a přitom jim to hrálo všude dobře. Navíc tolik nebyl poznat rozdíl v kolmosti hlav.

muziker
28. května 2009 • 15:47

V podstatě souhlasím. Proto jsem také uvedl u toho šumu " (mimo jiné)". ;-) To byly časy. Jedna kazeta "tedékáčko" (TDK AD-90) stála v Tuzexu 21 bonů, což bylo zhruba 105 Kčs (+/- podle aktuálního vexláckého kurzu). To byl skoro jednodenní plat.

Dan
28. května 2009 • 11:28

Já nevím, mě MP3 moc nechytly, přehrácač mám akorát mob. tel., z kterého si je občas pustím. Daleko častěji si přehraju své oblíbené a hlavně klasické kazety. S tím, že mají mizernou kvalitu zvuku, nemohu souhlasit, i na hi-fi bez dolby b je zvuk velmi pěkný, z walkmanu s dolby b ještě lepší. Je škoda, že kazety, jak VHS, tak MC tak rychle zmizely. Už by se ten "vývoj" mohl trochu zbrzdit:-/

Dawe
28. května 2009 • 11:58

Myslím, že spíše vy by jste měl odbrzdit a kazety digitalizovat do bezztrátových formátů, z kterých lze kdykoliv udělat i cd. Kazeta časem stárne, může se zmuchlat, poškodit magnetickým polem a podobně. O kvalitě audio kazet bych osobně dost pochyboval, i na slušném přehrávači bylo patrné kolísání motoru, spojky, přítlačné kladky atd.

michal k
28. května 2009 • 9:58

Formát CD mrtvý není a jen tak nebude.Ohledně LP desek je to tak že si to nekupují jen audiofilové,sám jich pár vlastním a kupuji.LP žije hlavně díky DJ;na vinylech jsou nahrávky které na cd stále ještě nejsou,což je další věc proč se to prodává.Co se týká audiofilů tak ti to nevytrhnou nebot jsou úzce spjati jen s určitými hudebními styly.To že si lidé komprimují CD do MP3 je spíše k pláči než-li argument.Dříve bych to možná chápal pokud by šlo o uložné místo,ale rozhodně to nechápu jako zálohu daného media a už vůbec ne jako hlavní zdroj hudby.jediné na co mp3 je,jsou přenosné přehrávače.Smutné je to že se právě zmíněné mp3 rozšířili díky masové reklamě a produktech jako mobily,to trh (hluchost lidí) vlastně cd formát a jiné vytlačil díky své ceně a nekvalitě audio systémů.A proto se stále najde mnoho lidí jenž vám budou tvrdit že mp3 se nerozezná od cd a jiných hi res formátů,s tím se dá souhlasit jen v případě že to budeme vše přehrávat práve na zmíněných nekvalitních aparaturách a pc s bedničkama za 2000.Lidé pomalu ani už netuší jak má vypadat "krásná" hudba.Ještě větší sklamání je fakt že jsou zde servery kde se hudba prodává online ale ne v beztrátovém kodeku ale ztrátovém mp3.nevidím důvod proč platit za degradaci hudby a proč nemám možnost si koupit online hudbu ve formátu lepším než mp3 (wav 24/96,24/192,24-32/352khz,flac).Vše je to dáno opravdu trhem,rozšířili se domácí kina,která s prominutím není na dobré přehrávání hudby,jen to duní a to je vše,kdysi upadlo stereo,ale dnes je na vzestupu.Kdyby lidé znali také něco jiného a slyšeli něco jiného než-li mp3,možná bychom dnes mohli v obchodech spatřit lepší a kvalitnější záznamy.jistě je zde SACD,DVDA,HDCD,atd,ale zde je zase špatná politika těch jenž to vytvořili.SACD uzce spjato se speciálními přehrávači a pokud jde o to to dobře přehrát,musíme si to zaplatit,+ nehorázná cena alb,naprostá nemožnost zálohy.Budoucnost bych vyděl v hdd přehrávačích schopných přehrávat hi-res formáty,fungovat jako transport hudby třeba do dac a s dac do zesilovače.Možnost koupě online dle svého výběru,rozšíření nahrávek ve stereu s nejvyším možným formátem zvuku a ne neustálé prostorové ořezaniny.klidně jako media by se dala použít flashpamět.Odpovědí proč lidé také nekupují media je v tom že neutratí x korun proto že se jim líbí jedna či dve písničky s alba,právě proto by bylo daleko lepší a výhodnější mít možnost si zaplatit a koupit jen to co chci a to online.Jenže trh nezajímá co chce pár lidí ale co je dobré pro bussines.KOnečně ani ty vinyli nejsou tím co byli nebot se dnes nahrávají s digitálního 24bit/96 khz.

Narcissus
28. května 2009 • 10:14

Já si nemyslím, že lidé jsou zkažení formátem mp3. Už před mp3 naprostá většina z nich nakupovala jezevčíky a maličké věže, které jsou svou nekvalitou ne nevhodné jen pro přehrávání CD, ale nevhodné i na ty ořezané mp3.
Navíc lidé kvalitu opravdu nerozeznají, to už jsem si párkrát vyzkoušel, a i proto je jim to jedno.

Martin
28. května 2009 • 10:31

Nebo kvalitu rozeznají, ale pro většinu příležitostí k poslechu nepožadují. Na to abych si pustil muziku k práci nebo v autě mi prostě MP3 naprosto postačuje.

Dawe
28. května 2009 • 10:45

K práci nebo v autě ano, na 320kbps ;-) na přenosném přehrávači se slušnými sluchátkami už je to jiná :-P

Dawe
28. května 2009 • 10:43

Souhlasím. Valná většina lidí nepozná rozdíl audio cd a mp3 128kbps. Ta lepší část to nepozná od 160kbps výš. Já si dodnes dělám audio cd z flaců jelikož vlastním slušnou aparaturu a cd přehrávač. Z pc s vestavěnou zvukovou kartou se o kvalitě mluvit moc nedá ... Budoucnost bych viděl v prodeji hudby přes net v bezztrátových formátech ale to nikdo nechce zavést, asi kvůli vyšší datové náročnosti. Za komprimovanou mp3 nemíním platit podobné peníze jako za originál cd. To je trochu nepoměr. Až bude hudba dostupná za tři stovky ke stáhnutí ve flacu v příslušné kvalitě + cue a booklet, pak se můžeme bavit.

muziker
28. května 2009 • 12:15

Dotaz - „booklet" znám, ale co to je „cue"? Ptám se vážně, protože chci časem zkusit umožnit právě to stahování v různých formátech, včetně bezztrátových, tak abych k tomu pak to požadované „cue" neopomněl přidat. Dík přede za vysvětlení.

dubak
28. května 2009 • 12:44

http://en.wikipedia.org/wiki/Cue_sheet_(computing)

Jan Slavík (Nolwendil)
28. května 2009 • 13:10

V zásadě stačí si stáhnout nějaké kvalitě převedené album ve FLACu. Autor k němu přikládá CUE sheet (pro vytvoření přesné kopie původního cd - nutost pro ty, kteří si album chtějí vypálit na cd pro svůj hi-end cd player, a pokud je cd ve formátu jednoho souboru, tak je CUE sheet nutný i pro přeskakování skladeb, neboť jsou v něm definované začátky stop), dále přidává log z EAC (ten je IMHO zbytečný, pokud by album pocházelo z "oficiálního zdroje". On by si to každý, komu na kvalitě záleží beztak projel audiocheckerem, aby zjistil, jestli to není flac vytvořený z mp3). Dále uploadeři přidávají booklet, či naskenovaný obrázek cd a obalu.
Nevím jakou společnost zastupujete, ale pokud to někdy umožníte, tak to nezapomeňte dát všem vědět a vysvětlit k čemu to je (nejen tady, ale i různě jinde po netu). Dobrý marketing je polovinou (ne-li více) úspěchu.

Reakce pod tímto příspěvkem se už neodsazují.
muziker
28. května 2009 • 14:00

Dík přispěvatelům „Nolwendil" i „dubak" za informaci. Jsem v těchto věcech trošku konzervativec a „brontosaurus". Technicky to řešit mi nedělá potíže, ale není důvod „empétrojkovat", „flacovat", „ogg vorbisovat", apod., protože když už hudbu poslouchám, tak skoro výhradně CD-DA (a proto doufám, že tak rychle z trhu nezmizí), občas i LP. MP3 a jiné komprimace jen když mi někdo něco v tomto formátu půjčí, jinak v MP3 „přehrávacím čudlíku" mám převedenou do MP3 jedině výuku angličtiny (což potřebuji mít sebou) a nějaké své věci (kvůli revizi nedostatků), ev. jiné studijní materiály.
- - - - -
Ještě bych prosil případný komentář k tomu umožnění stahování formátů. Myslel jsem, že bych nabídl ke stažení tyto:
1) ISO obraz pro vytvoření CD-DA,
2) MP3 aspoň ve čtyřech komprimačních kvalitách (náhledová 64 kb/s zdarma, dále 192, 256, 320 kb/s)
3) FLAC (ten CUE sheet budu muset ještě prošpekulovat), ještě také nevím, jaké bitové šířky a vzorkovací frekvence (záleží také, jaký výstup bude k dispozici z nahrávacího studia)
4) ev. nějaký další, co se případně objeví
U toho FLACu by byly vhodné jaké bitové šířky a vzorkovací frekvence?
K tomu bych přidal booklet (v e-formě, i ve verzi vhodné do krabičky na CD - třeba i s ořezovými značkami pro přesnější finální zástřih) a ty další věci (co PDF ko? může být? ev jiné formáty?). Bude to všechno takto stačit? Pokud by někdo měl nějaké další podnětné návrhy, dík za ně.
„Zastupuji" sám sebe, a zkusil bych to experimentem „stáhni si z mého webu co potřebuješ, a pak buď tak laskav a něco zaplať". Pak se uvidí (porovnáním počtu stažení ku počtu úhrad), jak je to s tou lidskou férovostí. ;-)

Jan Slavík (Nolwendil)
28. května 2009 • 18:58

1) ISO se mi zdá zbytečně velké, navíc mám takový pocit, že se v něm něco málo stratí kvůli čtecímu offsetu mechaniky (ale nedal bych za to krk, jestli se to děje i u vytváření ISO). IMHO je lepší na vypálení FLAC + CUE sheet. Toto se pak dá běžně vypálit, existuje na to i programy zdarma.2) S bitrate mp3 souhlasím. Možná bych vynechal těch 256? Zároveň je důležité mít je nějak slušně pojmenované, otagované, včetně obrázku alba. Booklet může být také přiložen.3) FLAC: Tak tady je to jasné:
Zaprvé v kvalitě CD, tedy 44,1kHz/16b.
Zadruhé v nejvyšší kvalitě, v jaké byla výsledná (už upravená a připravená k distribuci) k dispozici. Maximálně asi těch 192kHz/24b. (nevím, zda ve studiu pracujete s vyššími).
Pokud byste chtěl nabídnout ještě nějakou střední kvalitu, tak třeba 48kHz/24b, nebo 96kHz/24b.
Dále samozřejmě kvalitní názvy, tagy, obrázek alba, atd... K tomu CUE sheet, aby se to dalo vypálit, a nějaký soubor MD5 s kontrolním součtem, aby si člověk mohl ověřit (po stažení, před vypálením), že jsou soubory v pořádku, popř. si je stáhnout znovu, pokud budou poškozené.
4) Další moc nemá smysl. Majitelé iPodu budou muset zkousnout mp3, nebo ať si stáhnou FLAC a ten si překonvertují do toho svého úžasného M4A, nebo jak že to je.Booklety: Můžou být samotné obrázky, i PDF. Nebo verze pdf pro tisk a verze pdf pro čtení (možná to jde udělat i jako jedno pdf, to nevím jistě).Píšete že zastupujete sám sebe. Já jsem se tu pokusil napsat jak bych si představoval nabídku obchodu s muzikou. Jediné zjednodušení, které mě napadá pro vás jako pro jednotlivce (či malou skupinu), by možná bylo zjednodušit nabídku formátů. Např. nabídnout mp3 pouze 64kbps a 320kbps. FLAC pouze CD a nějakou tu vyšší kvalitu. Dle mého názoru už si to každý zvládne překonvertovat mp3 do nižší bitrate. I když - ono když už to člověk stejně musí udělat... Tak či onak budete muset udělat nejkvalitnější wav (výsledek vaší práce) a wav v CD kvalitě, ty překonvertovat do FLACu. Ten wav v CD kvalitě pak ještě překonvertovat do mp3. V tu chvíli už je asi jedno, jestli člověk ty konverze udělá 2 nebo 4...
Dále je nutné myslet na to, že FLAC v kvalitě vyšší než CD využije jen malé procento lidí...

muziker
29. května 2009 • 17:35

Nezkoušel jsem to zatím, ale předpokládám, že pokud je ISO obraz opravdu obraz předlohy, tak když jej použiji, měl bych dostat identický výslede. Ale radši to vyzkouším vytvořením ISO obrazů CD-DA, jejich vypálením z těch ISO a pak to porovnám s originálem.
Že tam bude vím kompresních variant MP3 není problém - dnes je na cenově přijatelném webhostingu dost prostoru, spíše bývá problém s objemem stahovaných dat. Webhoster často sice deklaruje, že trafic je neomezený, ale jak to přesáhne určitou hodnotu měsíčně, či to zatěžuje server, tak už brblají a nabízení přechod na dedikovaný server (a to je vcelku dost drahé).
Ty kontrolní součty bych tam dal, jen jsem je opomněl uvést, ale stejně si myslím, že toho využije ani ne nějaké to promile stahujících (nicméně, „nic to nežere", tak proč ne). Laici obvykle vůbec neví, o co jde.
Dík za podněty.

Jouda
28. května 2009 • 10:48

a pak je tady ještě problém snobů, kteří si hrajou na dokonalé jedince s uchem netopýra a přitom slyší úplně stejné kulové jako většina populace. Proč si proboha mám kupovat drahou aparaturu a superturbohifi hudební formáty, když nejsem schopen a se mnou 99% obyvatel této kuličky rozeznat rozdíl mezi slušnnou MP3-kou a CD-čkem. :-/

muziker
28. května 2009 • 11:50

To že někdo něco neslyší, ještě neznamená, že to neslyší ostatní. A nejde o nějaký snobizmus (i když znám hluchoně, kteří mají aparát za 3Mega Kč, jen aby mohli dělat ramena, nebo z hračičkovství - ale když na to někdo má ... jeho věc). Je to analogické třeba s tím, že když někdo nepochopí obecnou teorii relativity, tak to neznamená, že ji nepochopí i ostatní. Prostě někdo je chytřejší, někdo hloupější. Obdobné je to se sluchem. Ve zvuku je mnoho faktorů, které ovlivňují jeho vnímání. A nejde jen o nějaké frekvenční rozsahy slyšení. Např. samotný jednotlivý tón třeba 16 kHz hodně lidí neslyší, ale je-li superponován na signál, spolehlivě poznají jestli tam je přítomen, či je odfiltrován. Nehraji si na netopýra, ale v hudbě slyším věci, které tam (odhadem) 98% lidí vůbec nevnímá (včetně různých hudebních hráčských detailů a nuancí). Možná je to i tím, že jsem muzikant. Hudbu si ani nemusím většinou podruhé pouštět, protože si ji mnohdy už po jednom poslechu zapamatuji natolik, že si ji můžu přehrávat v hlavě (nepotřebuje to baterky - sem tam nějaký rohlík, pivo, atp. :-).
Nicméně mám zkušenost, že některé nepříjemné jevy ve zvuku (třeba jitter u digitálních formátů) vnímají i poměrně silní hluchoni. Mnohdy jen na základě přímého srovnávání, ale poznají. Jinak doporučuji si zajít do nějaké prodejny lepší audiotechniky a nechat si tam něco pustit přes kvalitní aparát. Pokud i po tomto zážitku bude převládat pocit, že to všechno hraje stejně, tak hřebíky do ucha to řeší. ;-)

sid
28. května 2009 • 12:02

Jsi dobrej

muziker
28. května 2009 • 12:08

Každej jsme nějakej ... ;-) ... hlavně je to potřeba brát s humorem. :-)))

Emokid
28. května 2009 • 15:38

V tomhle bodě máš v podstatě dvě možnosti, buď si můžeš dál říkat že tam ten rozdíl pro tebe není a ušetřené peníze investovat dle libosti. Nebo můžeš nakoupit kvalitní aparaturu, používat kvalitní formáty a časem se naučíš tam ty rozdíly vnímat sám, jestli to za to stojí si přeber sám.Osobně si nemyslím že jsou vyloženě lidé tzv. s "hudebním hluchem", spousta jenom nedostala šanci naučit se pořádně poslouchat.

Narcissus
28. května 2009 • 18:52

A já si navíc myslím, že u posouzení kvality audio řetězce není vůbec třeba hudební sluch. Jde jen o cvik. Pokud člověk není hluchý jak poleno, tak se dříve či později naučí vnímat rozdíly v reprodukci.

muziker
28. května 2009 • 12:07

Nahluchlost (a dost rozšířená mezi relativně mladými lidmi) jako důsledek sluchátkových ušních „pecko-špunto-kompresorů"). Ty spolehlivě vyrumplují sluch natolik, že pak už těch 128 kb/s opravdu stačí. Průběhem doby se pak ve středním věku vymění MP3 přehrávač za naslouchátko, a je to.

Honza
28. května 2009 • 9:51

Cituji z článku (verze 28.05.2009 9:51): "výrobci hledali digitálního nástupce analogové kazety, domnívajíc se, že..."- tato věta je špatně, správné použití přechodníku přítomného (přítomný se jmenuje proto, že vyjadřuje děj probíhající zároveň s dějem hlavní věty, vlastně by se spíše měl jmenovat "přechodník současný") je toto:- mužský rod: domnívaje se
- ženský + střední rod: domnívajíc se
- množné číslo (všechny rody): domnívajíce seTedy "výrobci... domnívajícE se..."

K
28. května 2009 • 10:46

buď tak hoden a nech si svý blbý poznámky a táhni kam je ti libo.

gjd
28. května 2009 • 11:36

Tak to tedy ne vy K.... Honza má naprostou pravdu! Je nutno vyžadovat kvalitu od všech "řemeslníků". Když chci psát do novin, musím to umět a k tomu také patří znalost češtiny!
Zopakujme si ještě jednou než zapomeneme:
- mužský rod: domnívaje se
- ženský + střední rod: domnívajíc se
- množné číslo (všechny rody): domnívajíce se

Jaromír Puk
28. května 2009 • 12:36 • šéfredaktor AVmania.cz

Sorry. Opraveno.

Honza
29. května 2009 • 7:00

Kvalita tvého příspěvku, milý K, odpovídá úrovni tvého zájmu o český jazyk.
Nejsou všichni ajťáci jazykoví ignoranti jako jsi ty.

julik
28. května 2009 • 10:55

A k vám chodí přechodník?

Jaromír Puk
28. května 2009 • 12:37 • šéfredaktor AVmania.cz

Vejda vejda?

Jan Slavík (Nolwendil)
28. května 2009 • 9:44

Taky si myslím, že je CD mrtvé. Ale ani mp3 nemá budoucnost. S tím, jak rychle roste kapacita mp3 přehrávačů a stoupají nároky posluchačů na kvalitu už není problém mít vše v lossless formátech. Když už nějaké originální CD doma mám, tak je mám uložené na disku ve formátu FLAC (převedeno ve správně nastaveném EAC), a placky samotné leží ve skříni. Tím získám stejnou kvalitu jako CD, ale při cca. poloviční velikosti dat a bez otravného vkládání, prostě se všemi výhodami, které hudba v PC formátu nabízí. Myslím si, že toto je i cesta pro budoucnost. Na pirátských stránkách existují i kopie DVD-A, které jsou ve FLACu ve formátu 96kHz/24b, mnohdy i vícekanálové. Už jsem na netu viděl i kopie SACD (ano, je možné je udělt, jen je potřeba SACD přehrávač "dovybavit" speciálním modulem), i když častější jsou pouze kopie cd vrstvy hybridního SACD...
Dle mého názoru i audiofilové budou používat digitální nahrávky. Ale budoucnost určitě není v nepohodlných "plackách". Asi se mnou někteří nebudou souhlasit, ale dle mého názoru je nahrávka pořízená ve 192kHz/24b kvalitativně minimálně na stejné úrovni, jako deska.
Když by mi nějaký obchod nabídl ke stažení nahrávky v bezstrátovém formátu za rozumnou cenu, tak bych do toho šel. Vždyť přes internet mohou vydavatelé nabízet i vyšší kvalitu, než jaká je na CD, či dokonce SACD. Vždyť není problém nabídnout lidem ke stažení FLAC 192kHz/24b, i vícekanálový (i když já radši stereo), nebo nabídnout edice speciálně nahrané pro sluchátka. Ne každý by to asi využil, takoví by si to samozřejmě mohli stáhnout i v nižší kvalitě.
Možností je tu spousta, to by ale musely nahrávací společnosti přestat internet vnímat jako "ten kanál, kterým nám utíkají prachy", a začít ho rozumě využívat a poskytovat lidem služby, které žádají.

Narcissus
28. května 2009 • 10:06

Já to vidím podobně. Teď už v podstatě řeším jen dilema "hifistického mazlila" - chci mít všechno ve flacu na hdd (a mám), ale zároveň se chci probírat booklety a časem mít u hifi pět stojanů s originálními cd.
Takže takové já mám problémy, no...

Jan Slavík (Nolwendil)
28. května 2009 • 12:51

Já mám zase kamaráda, u něhož doma to vypadá jako v knihkupectví v oddělení SF&F. Elektronická kniha by takových knihoven pobrala několik, navíc v lehčí a praktičtější podobě. Jenže to by mu pak chyběl ten pohled na ty knihy a taky ten zážitek z toho, že si je fyzicky čte. I když text je v obou případech totožný. Toto možná můžeme přirovnat jako rozdíl mezi zážitkem z poslechu desky, a stejně kvalitní digitální nahrávky - poslech desky prostě předchází takový malý "rituál".

muziker
28. května 2009 • 14:35

Myslím, že je to jiné. Mně se čte kniha mnohem líp než monitor. A navíc s monitorem se blbě čte při lampičce před spaním, na zahrádce apod. ;-)

Jan Slavík (Nolwendil)
28. května 2009 • 19:03

Však já taky nemluvím o monitoru, ale o elektronické knize. Zařízení typu Amazon Kindle:
http://www.amazon.com/Kindle-Amazons-Wireless-Reading-Generation/dp/B00154JDAI/ref=amb_link_84222151_1?pf_rd_m=ATVPDKIKX0DER&pf_rd_s=hero-quick-promo&pf_rd_r=00RC46ZQKKCPKF30GHE6&pf_rd_t=201&pf_rd_p=476388111&pf_rd_i=B0015TCML0
Tahle věcička pojme několik knihoven, přitom se díky elektronickému papíru čte stejně pohodlně jako knížka. Přitom váží míň, než nějteré tlustčí svazky. Baterie vydrží několik týdnů... Tím hlavním je tu ale konektivita a zdarma přístup na wikipedii. Když by toto fungovalo i u nás, tak už ho mám.

michal k
28. května 2009 • 10:11

souhlasím,akorát s tím sacd je to tak,že SACD přehrávač se sice dovybaví modulem který umožní transport digitálu ,ale ne v dsd ale převádí dsd na pcm (to dělají i notebooky SONY a ps3) a v tom je ten problém,pokud bych chtěl udělat rovnou kopii sacd tak mi to nepomůže a musel bych si koupit trochu dražší záležitosti DAC D.A.D nebo Pyramix,problém je totiž v tom že PC DSD nepřehrává,existuje na to software ale není to pro obyčejného smrtelníka..kvalita vinylů se dá srovnat s 192khz/24bit,ale není to priorita pro záznam na LP a tudíž se normálně nahrává dost často v 96/24bit,záleží na zdroji.
Jedna z mála online služeb ,která umožnujě Hi-res nahrávky je linn records,což cítím jako budoucnost,škoda jen že takových není více.Jinak souhlasím s tím co jste napsal

Jan Slavík (Nolwendil)
28. května 2009 • 12:54

A to je špatně, že se DSD převede do PCM? Já jsem o kódování na SACD něco málo přečetl ale nikdy jsem z toho nevyčetl, zdali je v něm ten zvuk kvalitnější než v PCM. Tedy jestli je konverze do PCM nevýhodou, nebo se pouze jedná o jinou metodu kódování. Jinak dostávat digitální nahrávku z SACD přez analog už mi přijde nesmyslné, i když to tak dost lidí dělá.
Na ty linn records se určitě podívám.

muziker
28. května 2009 • 12:01

BTW: Mnohdy 18 bitů/44 kHz hraje řádově lépe, než třeba 24 bitů/96 kHz (vlastní zkušenosti - žádné „jedna paní povídala"). Jde totiž o kvalitu převodníků a obvodové řešení kolem nich. A ty dnešní jednobitové (ten 24bitový převodník je povětšinou ve skutečnosti jenom jednobitový - těch 24 bitů se z něj pak „nějak přepočítává") levné srágory se nemůžou rovnat dnes už bohužel nevyráběným seriózním paralelním AD/DA převodníkům (třeba od firmy Burr Brown - mezi zasvěcenci známá řada PCM....). Taky stály majlant - jeden třeba 60$. Ty dnešní jsou za pár centů.

Jan Slavík (Nolwendil)
28. května 2009 • 12:58

No tak pokud někomu jde o kvalitu zvuku, tak si pořídí odpovídající DAC či receiver, v nichž převodníky Burr Brown PCM (nebo i jiné kousky této značky) mnohdy najde. Ostatní si vystačí s mp3 a intergrovanými kodeky na základních deskách.

LKG
28. května 2009 • 13:42

To je IMHO nesmysl. Převodníky BURR BROWN (nyní Texas Instruments) byly ve své době nutností, protože neexistoval odpovídající produkt. Dnešní čipsety integrující několik A/D a D/A převodníků ať již od Texas Instruments nebo od Analog Devices dosahují lepších parametrů. To, co se nejvíc podepisuje na kvalitě vstupu/výstupu těchto kodeků jsou analogové obvody zapojené k převodníkům. Běžný kodek 24-bit/192kHz dosahuje dynamický rozsah -112 dB DAC / -107 dB ADC a -94dB THD+N.
Problém je, že jeden audio operační zesilovač s parametry vhodnými k dosažení těchto parametrů stojí např. 7$. Pokud má 8 výstupních a 4 vstupní kanály, a na každý potřebujeme minimálně 3 tyto zesilovače (filtr, buffery), pak je jasné, že analogová část nebude nejlevnější, a firma se dostane na 252$ jen na aktivních prvcích audio části. Pro výrobce je daleko jednodušší použít běžné zesilovače za pár centů, protože to stáhne cenu výsledného produktu, a o peníze jde až na prvním místě. Lidi se oblbnou parametry převodníku, ale zvuk je v čoudu díky něčemu úplně jinému. Potom je druhá kategorie, která vezme stejnou součástku, přidá k tomu kvalitní analog a mnohonásobně to předraží jako audiofilní produkt. Zlatý střed neseženete.

Jan Slavík (Nolwendil)
28. května 2009 • 13:52

Pro někoho je střední cestou koupit si produkt s kvalitními převodníky, a OZ si potom dle potřeby vyměnit. Pokud chce člověk koupit "audiofilský" produkt a má na něj, tak to není takový problém. Pokud chce ušetřit, tak to problém je a chce to hodně hledat a číst různá fóra. Na těch se dozvíte, které výrobky používají kvalitní převodníky, OZ, ale i kondenzátory a další součástky. Příkladem může být třeba Zero DAC, dostupný z eBaye. Tento relativně levný přístroj je poměrně dost kvalitní, navíc nabízí prostor k vylepšení, a na eBayi už jsou k dispozici i ty vylepšené verze. Vše to ale začalo článkem na HeadFI, který psal o výjmečném poměru cena/kvalita zvuku. Pak se našlo pár kutilů, kteří byli schopni kvalitu ještě vylepšit (výměna OZ a potenciometru pro hlasitost), a lepší řešení je na světě, za stále slušnou cenu.

Reakce pod tímto příspěvkem se už neodsazují.
LKG
28. května 2009 • 13:57

To je samozřejmě možná cesta, ale není rozhodně pro každého. Jen jsem chtěl vypíchnout běžný omyl, že převodník je tím svatým grálem nejlepšího zvuku. Souhlasím s tím, že úpravami a modifikacemi audio částí lze dosáhnout výsledků, které jsou o kategorii jinde. Pro běžného uživatele lačnícího po kvalitním zvuku bez technických znalostí je to ovšem cesta nejméně schůdná.

muziker
29. května 2009 • 17:24

Převodník (a jeho „okolí") JE dost tím „svatým grálem" - viz mé jiné příspěvky zde. Ale i ostatní má samozřejmě svůj vliv.

muziker
28. května 2009 • 14:33

Dovolím si oponovat s těmi dnešnímu lepšími parametry. Dnes se téměř výhradně používají jednobitové (stream) převodníky, a výstupní bitová šířka (třeba těch 24 bitů) se získává přepočtem pomocí tzv. decimačních filtrů (a tak můžete získat třeba 64 bitů, 128, anebo taky 14559787 :-))). To je ovšem poněkud podvod. Jeden příklad za všechny z vlastní zkušenosti - stará dobrá „vykovaná" (už jen ta její hmotnost dokladuje) externí zvuková karta (pořizovací cena 58 tisíc Kč v době, kdy sto korun mělo ještě jakž takž kupní sílu) 8x IN 16bit/32-44-48 kHz, 8x OUT 18bit/32-44-48 kHz (příčné převodníky B-B s laserem odlaďovanou odporovou maticí, keramické pouzdro ... - no prostě seriózní prácička) nahrává a hraje daleko líp, než obdobná (počtem vstupů/výstupů a v dalším) soudobá za 26 tisíc s převodníky IN/OUT 24bit/192 kHz. Podotýkám slyšitelně a zřetelně líp!!! Na tom se jednoznačně shodlo v dané chvíli pět při porovnávání přítomných lidí. Bohužel ta stará je k ničemu, protože na ni nejsou ovladače pro Win XP a ChVista (výrobce kartu neaktualizací ovladače „pohřbil"), a nové SW zase nejedou pod W9x, W2k a NT. Velká škoda. Zase kus šrotu, který mohl dlouho dobře sloužit (ať žije tá ekologiééé). Ne vždy nové bývá lepší. Kvalitní převodníky dnes již nejsou! Oblbování počtem bitů a samplerate je něčím obdobným, jako oblbování počtem pixelů u digitálních foťáků a mobilů se srágorovými objektivy - přičemž objektiv je gró foťáku. A to ještě nepřišla řeč na EUprůser zvaný bezolovnaté pájení. První masová vlna poruch elektroniky právě přichází. Těšmě se! Proto kupuju staré dobré "jedovaté" olovnaté elektrověci na Aukru i jinde.
Jedna anglická firma skupuje určité typy starších CD přehrávačů, a vyletovávájí z nich legendární DA převodníky (typ z makovice nevyloudím - musel bych to hledat), co se používaly v zlatém věku CD přehrávačů, a montují do svých Hi-Tech přehrávačů.

Reakce pod tímto příspěvkem se už neodsazují.
LKG
28. května 2009 • 17:59

Jistě, sigma-delta převodníky dosahují svých parametrů způsobem, který se vám zdá podvodný. Například BB PCM1704 24-bit/96kHz high-end převodník nepracuje jako jednobitový sigma-delta ale jako sign-magnitude a dosahuje SNR 120dB. Byl představen v roce 1998. Nyní máme o 11 let dále, a máme tu kodeky schopné produkovat 24-bit/196kHz SNR kolem 112dB pokud se budeme pohybovat u těch lepších modelů. Oblbování počtem pixelů stejně jako sample ratem či bitovou šířkou je samozřejmě ve velké spoustě příkladů zavádějící. Netvrdil jsem že nové je lepší - pouze že nové se musí ještě trochu vyvinout a naučit používat. Navíc se opět snažíte porovnat kartu pouze na základě převodníku - každá karta má však jinak provedené napájení, jinak logiku, jinak analogovou část. I tyto části jsou přispěvatelé do celkového výsledku. A potom - ideální audiofilní zvuk není nikdy ten který je technicky přesný, ale ten, který je více líbivý ;-).
Ale jinak vcelku s vaším názorem souhlasím - u sigma-delta DAC je potřeba vychytat linearitu, filtry, oversampling atd. Každá součást zanáší svou vlastní chybu. Proto ještě také nebylo dosaženo parametrů špičkových klasických DAC. Pohybujeme-li se však ve střední třídě, potom se již tyto převodníky použít dají, nezmrší-li výrobce analog. Bezolovnaté pájení to je vůbec zkáza, taky mám radši olovo, a to nejen když beru do ruky pájku. A pájet něco horkovzduchem s bezolovnatou pájkou je vůbec terror.

muziker
29. května 2009 • 17:09

Popsal jsem to zkratkou, protože to je problematika na celou knihu. Je jasné, že je podstatné i řešení „okolo" převodníků. Hlavně opatření proti jitteru při převodu, což je největší vrah zvuku u digitálního formátu (nějaké šumy, zkreslení atp. jsou proti vlivu jitteru srandou). Sám jsem v této oblasti dost experimentoval, takže vím, o co kráčí. Když se třeba dobře odfiltruje napájení počítačové zvukovky (interní zvuková karta, u zvukovky integrované na základní desce je to prakticky nemožné realizovat), nejlépe tak, že se rovnou „odstřihne" do napájení z počítače a napájí se z externího zdroje (použil jsem baterie, i když mám laboratorní zdroje), plus nějaká další dílčí opatření, tak je velkým překvapením, jak zásadně líp to najednou hraje.
Z těchto důvodů mají kvalitní CD přehrávače trafo jak do svářečky, v lepším případě mají několik oddělených napájecích traf i zdrojů speciálně určených pro každou část CD přehrávače (např. digitální část, analogovou, pro servo optomechaniky). Takový přehrávač pak opravdu dobře „hraje" i to mnohými zatracované CD-DA.
Ad: „SNR kolem 112dB" - to je také trošku „pixelovitý" parametr. 112 dB je naprosto nad rámec reálné poslechové dynamiky a kvantizační šum se maskuje běžně ditheringem, což je dostačující (opět to kvůli rozsahu dost zjednodušuji).
Netvrdil jsem, že se používají jen jednobitové převodníky absolutně, ale v drtivé většině případů. Jsou totiž velmi levné, takže jsou ve většině elektroniky. U Hi-Endu je to jiné. Ale tam se na cenu komponentů, vzhledem k výsledné ceně zařízení, tak úzkostlivě nehledí a neškudlí se.
PCM1704 je klasika, spolu s jeho některými staršími bráchy od B-B.
Možná jsem nějak sluchově „perverzní", ale mně připadá spíše jako audiofilní analytický zvuk, než ten líbivý. Třeba jinak dobrá sluchátka Beyerdynamic DTX 900/800/700 mě štvou „lavórovitou" (zdůrazňují basy a výšky) frekvenční charakteristikou. Dobře zvládají basy bez limitace a chrčení při vyšších hlasitostech či peaku, ale moc je nadusávají. To je pak tak pro ty „duc duc duc" vyklepávače koberců (dost se to praktikuje v těch „vytuněných" autech).

Jan Slavík (Nolwendil)
28. května 2009 • 18:10

No souhlasím s tím, že dnes už se nic nedělá pořádně (ale za to si můžeme sami, neboť zákazníci začali být více orientovaní na cenu než na kvalitu).
Jinak ohledně té zvukovky: což takhle vyzkoušet, zda by nejela pod nějakým z linuxových systémů? Třeba je stále podporována...

muziker
29. května 2009 • 17:19

To je zvukovka, která měla ovladače jen pro Wokna (ale fungovala by též s „jabkama", ale to jsme nezkoušeli, protože „jablečné macky" nemáme). Pro Linux ovladače vůbec neměla. Zvukovka je externí krabice (mimo jiné tak fortelně udělaná, že by ji mohla přejet tatrovka a určitě by to přežila) propojená s počítačem přes PCI kartu multikabelem. A toto řešení potřebuje právě speciální firemní ovladač, nějaké obecné z principu nemůžou fungovat.
K té kvalitě - dnes skoro úplně zmizela taková ta dříve rozšířená střední třída, s přijatelným poměrem cena/kvalita. Dnes jsou buď srajdy, nebo vyšší cenová třída. A u ní pozor - z vlastní zkušenosti vím,. že u některých značek je za líbivým a výrobně náročným (tedy drahým) designem schovaná kupka hnoje (myslím tím obvodové řešení).

Kocmeister
28. května 2009 • 12:44

Článek se mi líbí. Taky podobně jako další v této diskuzi jen čekám až se konečně hudební vydavatelství rozhoupou a začnou konečně prodávat hudbu v CD formátu a klidně i vyšším (24/96 a 24/192) běžně na internetu ve formě datového souboru. Bylo by to velmi pohodlné zaplatit kreditkou nebo převodem z účtu přes internetové bankovnictví a pak si stáhnout požadované album v plné kvalitě. Kupování CD, abych si to nakonec pak stejně převedl do flac, otagoval a pak pouštěl přes DAC z počítače v hi-fi kvalitě není příliš pohodlné. To si pak raději spoustu lidí stáhne hudbu z "jiných zdrojů" a zdama a vydavatelstvím utíkají peníze.

Ziki
29. května 2009 • 19:18

Ahoj, chtel jsem se zeptat a poradit, co myslis presne pod pojmem "dobre nastaveny EAC"???...Mam ho nainstalovanej jen chvili a nejak si s nim nevim rady, co se tyce FLACu...Takze za kazdou radu bych byl vdecny...diky

Jan Slavík (Nolwendil)
30. května 2009 • 13:22

Jde hlavně o nastavení čtecího offsetu, pro vypalování i zapisovacího offsetu. Ale dnešní EAC už si to zvládne nastavit samo, podle nějakého ORIGINÁLNÍHO CD v jeho databázi které vložíš do mechaniky. Dál je důležité vypnutí bufferu, a pak už další drobnosti. Zkus zadat do Googlu: "Jan nastavit EAC", či něco podobného. Sám jsem to dělal taky tak. Návodů je na netu spousta.
Jinak ono je EAC unikátní hlavně tou samotnou extrakcí wavu z CDčka, která je opravdu přesná a bez chyb. Audio CD se totiž čte takovým podivným způsobem. Člověk by si řekl že je to přeci jedno, když je to digitál, ale ono není. Konverze do FLACu (ale i do mp3) už je potom podružná věc a není problém ji provést buď v EAC, nebo v jakémkoliv jiném programu.

Ziki
30. května 2009 • 13:55

Diky...A jakej pouzivas program na konverzi do FLACu, jestli se muzu zeptat...?

Jan Slavík (Nolwendil)
30. května 2009 • 16:40

Používám EAC. Ale pro FLAC si tam musíš stáhnout soubor flac.exe (http://flac.sourceforge.net/). V nastavení si to pak zvolíš jako externí kodek.

Brano
4. února 2016 • 19:31

Super príspevok, inspiroval ma.
Problem je vsak samotny EAC - pri komprimacii do Flac-u mi neustale vychadzuje chybu a komprimacia sa nerealizuje.
Ako mate nastaveny EAC vy, kde som mohol spravit chybu?
Dakujem za pomoc
Brano

Asutro
28. května 2009 • 9:41

zlaty klenot audiofila LP Led Zeppelin - cena len 178,98 EUR (5392 Sk) :)
http://www.dvdbest.sk/ActiveWeb/Products/108363/led_zeppelin_ii_200gram_lp.html

Peter
28. května 2009 • 13:24

Asi ste chceli napisat: Zlaty klenot snoba. V roku 1989 by ti isti "audiofili, ktori dnes prisahaju na LP s rovnakym (ak nie vacsim nadsenim) dali 6000 Sk za rovnake CD. Ale to sa asi zas mylim? ;-) Obchodnici opat vymysleli nieco nove, ako z fanatikov povytahovat peniaze. Vyhody a nevyhody toho, ci onoho zvukoveho formetu su na nekonecnu diskusiu, ale to nie je podstatne, hlavne, ze sype! P.S. Pozor, na na 20-rocnom HiFi gramofone uz nestaci vymenit len vlozku, ale treba kupit novy gramec min. za 6-cifernu sumu(v SKK, CZK), inak nebudete IN!

Lucka
28. května 2009 • 5:49

hezký článek. Díky za něj, příjemně mě nastartoval do pracovního dne. Už jen 2 dny do víkendu!!!:-D

Určitě si přečtěte

Články odjinud