Číslo 9: recenze filmu

Pouhých deset minut zprostředkované mrazivě hutné atmosféry zaujalo nejen oscarové akademiky, kteří animovaný snímek poctili v roce 2005 nominací v kategorii za nejlepší krátkometrážní počin, ale hlavně mistra bizarní poetiky Tima Burtona, který se látku rozhodl převést do celovečerní podoby. Když se k němu na producentském postu přidal kazašský „noční i denní hlídač“ Timur Bekmambetov, morbidně temná sága získala přímočařejší ráz akční fantasy, pohrávající si s motivy válečného eposu.

Látkový homunkulus

Postapokalyptická vize, v níž útočné stroje po totálně devastující válce vyhubili lidstvo, jež je pomohlo stvořit, nám může tematicky připomenout matrixovskou trilogii nebo terminátorskou kvadrologii. Vraždící mechaničtí predátoři převzali kontrolu nad životem na planetě, jejíž původní obyvatele nahradily frankensteinovské výtvory, jež přivedl na svět v dobré víře v nápravu napáchaných škod geniální starý vědec jako jediný přeživší svědek dávných časů. Jeho Stroj, schopný reprodukovat mechanické bytosti, se ale v rukou totalitního Diktátora (Tom Kane) vymkne kontrole.

Před vynálezcovým posledním výtvorem, nejdokonaleji vybaveným hadrovým panákem leží úkol nejtěžší. Navrátit či spíše obnovit v pokračovatelích lidského pokolení to dobré z jejich předchůdců a na troskách starého vybudovat nový, z hlediska vývoje optimističtější světový řád.

Malý sešívaný humanoid (Elijah Wood) se zipem na břiše a s číslem 9 na zádech procitne ve světě budoucnosti, kde trosky lidské civilizace výmluvně vypovídají něco o tom, jak pozemšťané se svojí planetou zacházeli. Blízké setkání s podobně vypadajícím druhem s pořadovým číslem dvě (Martin Landau) naruší robotická kočka, jíž padne Dvojka za oběť. Osamělý homunkulus pokračuje v pouti dál a narazí na nepočetnou komunitu dalších tvorů, ukrývajících se v ruinách polorozpadlé katedrály. Hierarchicky uspořádané družině vládne despotický Jednička (Christopher Plummer) za asistence respekt vzbuzující mohutné Osmičky (Fred Tatasciore). Ostatní číselné druhy udržují v bázlivé poslušnosti, jež jim nedovoluje více než pasivní rezistenci vůči stávajícím pořádkům.

Naděje, že Dvojka přebývá v zajetí příšery, jež se jí zmocnila, přiměje zranitelného a soucit vzbuzujícího hrdinu s číslem devět k hrdinské pouti, která přivolá na ostatní členy společenství pozornost jejich pronásledovatelů.

Duchovní nadstavba

Scénář z pera tvůrce původního nápadu a spoluautorky Pamely Pettlerové se snaží rozvinout původní myšlenku krátkometrážního předchůdce a obohatit ji o nové podněty.

Vypomáhá si přitom berličkami náboženské symboliky, která není rigidní, ale zjednodušující. Ve vůdčí Jedničce snadno rozeznáme reprezentanta slepé víry, která si nepřipouští žádné pochybnosti a bojí se změn a nových myšlenkových proudů. Vzhledem připomíná postavička biskupa nebo jiného představitele institucionalizované církve, která si přivlastňuje oblast duchovna a podrobuje ji systému zákonů a nařízení.

Archetypální rozvrstvení charakterových vlastností pokračuje i napříč ostatním osazenstvem chrámu. Ustrašený jednooký Pětka (John C. Reilly), bláznivý, z vězeňského mundúru sešitý Šestka (Crispin Glover), němá dvojčata a ženský element zastupující přemýšlivá a nesnadno zmanipulovatelná Sedmička (Jennifer Connellyová) jsou nositeli trochu jednostrunného modelu chování, jehož omezenost ale v příběhu děje vyjeví svůj účel.

Němé figurky z pytloviny z kraťasu, jež v nás vzbuzovaly otázky ohledně jejich původu, získávají najednou hlas i motivaci, která je žene vpřed. Že je jejich zacílení protknuto v celovečeráku polopatickým moralizováním, které operuje s velkými termíny jako je nesmrtelnost duše, obětování se v zájmu celku, cit versus pochybující intelekt nebo protiklad duše a stroje, jenž potlačuje lidskost, berme jako autorské přesvědčení, jež můžeme buď přijmout nebo zavrhnout. Vyvrcholením této agitační linie je samotný závěr, kde smíšená dospělo-dětská čtveřice, radostně kráčející vstříc novým výzvám, přímo velebí institut rodiny jako protiváhy alternativních modelů soužití.

Na zápletce je znát, že byla spíchnuta trochu horkou jehlou, díky čemuž se jí nedaří věrohodně přiblížit mytologické zázemí, do něhož je vyprávění vpraveno. Děj není nijak složitý a opisuje vzorec epické fantasy, kde hrdina přes překážky dojde naplnění svého zdánlivě nesplnitelného poslání. Devítka na sebe bere podobu Vyvoleného, jemuž jsou do cesty za osvobozením kamaráda a zbavením se pout strachu u jeho látkových souputníků kladeny překážky, které překonává se zápalem filmového hrdiny z akčních podívaných osmdesátých let nebo jejich antiutopických počítačově herních následovníků.

Ekologické varování

Vizuální stránka dává svou osobitou výtvarnou kompozicí na problematické ideologicko-duchovní vyznění zapomenout. Šedohnědý opar, jímž neprostupuje ani záblesk Slunce, vytváří ponurou atmosféru bezvýchodnosti, k níž přispívá i hororové chování robotických bestií, neznajících slitování. Cyberpunkově depresivní design krajiny co do originality scenérie sráží snad jen fakt, že je odvozen od jeho hraných kolegů, od nichž si mimo kulis vypůjčuje i postavy a situace.

Kamera dynamicky krouží kolem hrdinů a rozpohybované pixely za pomoci rychlého střihu a úderné hudby, mísící kytarové a taneční prvky, uvádí do pohybu. Krátké dialogy během konverzací jsou spíš ilustrativní a mají nejen nalákat na jména slavných dabérů, které k figurkám dokonale sednou, ale především vytvořit předěl k akčním sekvencím, které nápaditostí můžou směle konkurovat neanimovaným žánrovým příbuzným.

Číslo 9, stylově vstoupivší do distribuce 9. 9. 2009, se snaží do kin přilákat diváky, kteří od počítačového animáku očekávají něco jiného než líbivost, popkulturní fórky nebo humornou nadsázkou.

Módní ekologické varování, jež cítíme již od úvodní věty „Bylo v nás tolik potenciálu a nadějí, ale naše dary jsme promrhali… Teď náš svět končí, ale život musí pokračovat“ přináší zamyšlení nad industriální rozpínavostí, jež může pohltit své zosnovatele. Výstraha je zacílena spíše na dospívajícího nebo dospělého diváka, méně už na toho dětského, kterého může atmosféra zmaru a všudypřítomné smrti náležitě vyděsit či přímo odradit od vnímání závažného poselství v příběhu ukrytého. Proto možná ať rodiče protentokrát zanechají své menší ratolesti doma a přijdou si vychutnat ohlušující vřavu soubojů loutkových válečníků sami.

     

Číslo 9

• Žánr: postapokalyptický
• Původní název: 9
• www.filminfocus.com/focusfeatures/film/9
• USA 2009
• Scénář: Pamela Pettlerová, Shane Acker
• Režie: Shane Acker
• Mluví (v originálním znění): Martin Landau, Elijah Wood, Jennifer Connellyová, John C. Reilly, Christopher Plummer, Crispin Glover, Tom Kane, Helen Wilsonová
• Distribuce: HCE
• Distribuční premiéra v ČR: 09. 09. 2009