Recenze filmu Blízko. Příběh dospívání o přátelství, ztrátě, vyrovnání se s pocitem viny a odpuštění, oceněný na festivalu v Cannes

Recenze filmu Blízko. Příběh dospívání o přátelství, ztrátě, vyrovnání se s pocitem viny a odpuštění, oceněný na festivalu v Cannes

Plusy
Herecké výkony obou chlapců, opojná atmosféra, citlivost podání
Minusy
Pro někoho možná až přílišný tlak na emoce
7  /10

Belgický režisér Lukas Dhont v roce 2018 okouzlil diváky i kritiky na festivalu v Cannes svým debutem Dívka. Citlivým portrétem šestnáctileté baletky Lary, která se narodila v mužském těle, jež vnímá jako cizí. Cítí, že kariéra baleríny se jí s odkládanou operací může postupně vzdalovat a ona v tanci, v této esenci ženství, vidí své naplnění. 

Na film, empatický ke svým postavám a přesvědčivý v herecké, emoční i taneční složce vyprávění, v loňském roce režisér a scenárista navázal svým druhým autorským počinem, na němž spolupracoval opět se scenáristou Angelem Tijssensem. 

Premiérově ho představil na festivalu v Cannes, odkud si za něj odvezl Velkou cenu, tedy po Zlaté palmě tu druhou nejvyšší. Snímek získal i pět nominací na Evropské filmové ceny, nominaci v kategorii nejlepší cizojazyčný film na Zlatých glóbech a za Belgii je rovněž v této kategorii vyslán na Oscary. 

Mezi dětstvím a pubertou

Nyní vstupuje do našich kin, kde potvrzuje svou pověst citlivého, emotivního díla, oplývajícího opojnou atmosférou a výraznými hereckými výkony obou dospívajících hrdinů. Důvěrné, blízké přátelství těchto třináctiletých kluků je podrobeno zkoušce v podobě přijetí jeho podoby jejich okolím. Pod jeho vlivem začnou měnit své chování a podléhat tomu, co se od nich očekává. 

Dhontovi se velmi senzitivně a empaticky daří zachytit zlomové období v životě obou chlapců na hranici mezi dětstvím a pubertou, kdy si začínají více uvědomovat nejen svou tělesnost, ale i povahu toho, co se k sobě cítí. Jejich klukovské hry, projížďky na kole, společné sdílení prostoru jejich fantazií, to vše je projevem jejich blízkosti. Znají se od dětství, mají se rádi, vnímají se navzájem jako sourozenci. 

9aa10c46-fa8c-4a96-ae94-c44a211079ff

Často u sebe přespávají, a to v jedné posteli, jejich nerozlučnost se projevuje i fyzickou blízkostí, třeba tím, jak se vzájemně dotýkají hlavou nebo rameny. Jejich rodiče jsou přátele a jejich kamarádství podporují. Nevidí v něm nic nepatřičného, a ono ani není. 

Při přechodu na novou střední školu po letních prázdninách ale to, co Léo (Eden Dambrine) a Rémi (Gustav De Waele) vnímají jako přirozené, náhle začne být komentováno a interpretováno na základě oněch projevů blízkosti. Spolužačky se ptají, jestli tvoří pár, někteří spolužáci si neodpustí poznámky homofobního zabarvení. 

Každý z chlapců na ně reaguje jinak. Zatímco Rémi mlčí, Léo si začne víc dávat pozor na to, jak na druhé jejich vztah působí. Od Rémiho se odtahuje, více se baví s jinými kluky, začne hrát lední hokej, aby stvrdil svou očekávanou mužskou pozici. Křehčí Rémi jejich odcizení a to, že je náhle sám, špatně nese. 

Vzdání se doslovnosti

První polovina vyprávění velmi citlivě zkoumá a zaznamenává ono pouto mezi oběma chlapci z venkova. Nesnaží se ho pojmenovat, zaškatulkovat, jen dává průchod jeho přirozeným projevům. Tvůrci se vzdávají doslovnosti a ponechávají na divákovi, aby si na základě vnímání příběhu i vlastní životní zkušenosti vyhodnotil, zda lze v tomto vztahu hledat něco víc než přátelství. A případně kdo z chlapců tuto romantickou náklonnost víc pociťuje. 

Emocionalita chlapců v tomto věku je živelná, zranitelná i nevyzpytatelná zároveň. Hledají se, objevují své tělo i své city. Když je jejich přirozená důvěrnost náhle vystavena tlaku na její konformní vymezení, ocitají se ve zmatku. Na který mohou reagovat, přes harmonické rodinné zázemí a jeho podporu, neadekvátně. Až fatálně. 

Druhá polovina vyprávění je o ztrátě, vyrovnání se s pocitem viny a odpuštění. Větší prostor v něm získává Rémiho matka Sophie (Émilie Dequenne). Mění se i jeho dynamika. Zatímco první půle se odehrává v neustálém pohybu, který je chlapcům při jízdě na kole, pobíhání v přírodě nebo sportovních aktivitách přirozený, ta druhá ve své tíživosti zpomalí. 

Metaforickým způsobem kamera pracuje i s vizuální stránkou filmu. Květinová farma Léových rodičů hraje barvami a odráží emoce chlapců před „vyhnáním z ráje“. Oním vyhnáním je jejich střet s tlakem okolí. Zasazení příběhu do rámce koloběhu přírody a střídání ročních období pak symbolicky poukazuje na vývoj vztahu obou chlapců od důvěrné sdílnosti po pocit odcizení. 

Poetická vizuální stránka odráží vnitřní prožívání postav, takže jí přes její fotogeničnost nechybí tíživé tóny. Stejně jako hudebnímu podkresu. Lukas Dhont se v osobách spoluscenáristy, kameramana, autora hudby i střihače obklopil stejným tvůrčím týmem jako v případě jeho debutu a dovedl s ním přichystat opět velmi citlivé a empatické dílo, jež ale oproti filmu Dívka pracuje s větší mírou toho, co je nedořečené. V příběhu o emocích, které nelze tak snadno pojmenovat, se tato forma vyprávění jeví jako adekvátní. 

Blízko

  • Žánr: drama
  • Původní název: Close
  • www.closethefilm.be/en
  • Belgie / Nizozemsko / Francie, 2022
  • Scénář: Lukas Dhont, Angelo Tijssens
  • Režie: Lukas Dhont
  • Hrají: Eden Dambrine, Gustav De Waele, Léa Drucker, Kevin Janssens, Émilie Dequenne, Igor van Dessel, Elodie Barthels
  • Distribuce: Artcam Films
  • Distribuční premiéra v ČR: 05. 01. 2023

Určitě si přečtěte

Články odjinud