Plusy
- Způsob odhalení rodinné krize
Minusy
- Příliš doslovné v motivacích postav
Steven Spielberg jako asi největší režijní ikona Hollywoodu v něm má takovou pozici, která mu umožňuje věnovat se čím dál víc filmům svého srdce, bez ohledu na jejich výraznější komerční zisk. To byl příklad třeba jeho předešlého projektu, remaku slavného muzikálu West Side Story.
Nejosobnější film
V půli prosince oslaví 76. narozeniny a tak nepřekvapuje, že se i on rozhodl ohlédnout za svým dětstvím a dospíváním a iniciačním vstupem do světa filmu. Zvolil k tomu částečně autobiografický příběh, který vytvořil se spoluscenáristou Tonym Kushnerem, jenž s ním spolupracoval na filmech Mnichov, Lincoln a právě West Side Story.
Jeho základ vymyslel už v roce 1999, kdy scénář k němu napsala jeho mladší sestra Anne. Spielberg ale nechtěl dát všanc jejich rodinnou historii z důvodu, že by to mohlo ublížit jeho rodičům a odložil ho. Vrátil se k němu s Kushnerem až po smrti obou svých rodičů a vznikl z toho jeho nejosobnější film. Zároveň ale dostatečně univerzální v tématech, které rozvíjí.
O tom, že mu záleželo, jak bude s autobiografickým základem fabulačně naloženo, svědčí i to, že jde o teprve čtvrtý scenáristický vklad v jeho filmografii. Pro Spielberga má navíc zjevný auto terapeutický rozměr v rozkrývání dysfunkčních prvků v jeho rodině, které nemohl jako dospívající moc ovlivnit. Stal se jejich pozorovatelem právě skrze oko kamery a filmové médium mu posléze umožnilo před nimi utéct do fiktivního světa, jehož pravidla už si mohl stanovovat sám.
Ony vytěsněné dětské strachy a ohrožující ataky na rodinnou sounáležitost mívaly v jeho tvorbě podobu metaforickou, teď je pojmenovává napřímo. Z pozice dospívajícího, který je uvnitř sebe zpracovává za pomocí filmu. Uhranutí filmovými obrázky se tu tak prolíná s příběhem rozpadajícího se rodinného zázemí.
Znepokojivé odhalení
Přitom zezačátku nic nenapovídá tomu, že se k nějaké krizi schyluje. Kamera Janusze Kaminského s měkkými, teplými barvami filmového obrazu i hudbou Johna Williamse navozuje příjemnou, útulnou a veselou atmosféru, jež vládne v domě Fabelmanových.
Dětství vypravěče, v roce 1952 šestiletého Sammyho Fabelmana (Mateo Zoryon Francis-DeFord), je zalito nostalgickým oparem všeobjímající lásky jeho rodičů. Technicky založeného otce (Paul Dano) a múzické matky (Michelle Williams). Ti jej v tomto roce také poprvé vzali do kina. Na barevný film z cirkusového prostředí Největší představení na světě.
Srážka vlaku v něm malého Sammyho okouzlí natolik, že si na Chanuku vyprosí model vláčků, s nimiž potom tento pro něj děsivý a zároveň fascinující výjev inscenuje a zaznamená na kameru. S dvěma mladšími sestrami, k nimž ještě přibude třetí, rodiči a s přibývajícím věkem i přáteli ze skautského oddílu začne natáčet domácí videa, která získávají čím dál víc žánrovou i symbolickou podobu, jak získává zkušenosti jako filmař.
Rodina se v průběhu dvou dekád, od počátku padesátých let do poloviny těch šedesátých, stěhuje za prací otce napříč třemi americkými státy, a její dětští členové dospívají. A s nimi si začínají všímat věcí, které jim dosud unikaly. Tak se i stane, že Sammy (Gabriel LaBelle) nikoliv na vlastní oči, ale při stříhání filmu na celuloidu objeví znepokojivou pravdu o povaze vztahu jeho matky Mitzi a otcova obchodního partnera a rodinného přítele Bennieho (Seth Rogen).
Spielberg si s tímto odhalením pohrává jak v Antonioniho Zvětšenině, kdy na filmovém pásu hledá další indicie o jejich vzájemné náklonnosti. Sammy je z toho zmaten, zarmoucen, neví jak se k tomuto zjištění postavit a komu ho sdělit. Matku s ním konfrontuje právě za pomocí těch pasáží filmu, které před ostatními členy rodiny ve filmu o rodinném kempování vynechal.
Hořkosladký, melancholický kabátek
Tady Spielberg vypovídá o povaze filmu. Že má moc sbližovat i rozdělovat, že sledujícími manipuluje tak, jak tvůrce chce, aby bylo jeho vyznění. Podobné je to i s Sammyho filmem, který promítá spolužákům na maturitním plese a za pomocí něhož si inteligentně vypořádává účty s těmi, kteří ho na střední škole šikanovali kvůli jeho židovskému původu.
A touto silou vyjádřit emoce i distanc od nich formou jejich zpracování vládne i Spielberg ve svém titulu Fabelmanovi, u něhož se při pohledu na jeho životopis můžete dohadovat, jak moc je autobiografický. Režisér nám v něm nabízí inscenovanou verzi sebe sama a své rodiny, při níž dokáže být současně intimní i odměřený. Dotýká se věcí zraňujících, ale sám přitom nezraňuje.
Jiný filmař by šel možná v praní špinavého rodinného prádla dál, on se snaží o porozumění a empatii. Patří to k jeho stylu, kdy traumatické zkušenosti balí do hořkosladkého, melancholického kabátku, který vykazuje znaky nadhledu a schopnosti se dívat na věci bolestivé z odstupu a s jistou životní moudrostí.
V podobném duchu vede i herce, z nichž vedle představitelů rodičů zaujme svým procítěným výkonem Gabriel LaBelle jako zapálený, cílevědomý filmař, kterému v závěru jeden z jeho idolů, režisér John Ford v podání Davida Lynche, dá radu, kam v záběru umístit linii horizontu.
Toto milé Lynchovo cameo, spolu s odkazováním k vlastním Spielbergovým režijním a vypravěčským trademarkům prostřednictvím Sammyho amatérských filmů, ukazuje, že režisér ve svém příběhu o dospívání, tvůrčí realizaci a moci kinematografii nezapomíná nejen na důležitost horizontu, ale i vtahujícího, emotivního vyprávění.
Fabelmanovi
- Žánr: drama
- Původní název: The Fabelmans
- www.thefabelmans.movie/
- USA, 2022
- Scénář: Steven Spielberg, Tony Kushner
- Režie: Steven Spielberg
- Hrají: Michelle Williams, Paul Dano, Seth Rogen, Gabriel LaBelle, Mateo Zoryon Francis-DeFord, Keeley Karsten, Alina Brace, Julia Butters
- Distribuce: Vertical Ent.
- Distribuční premiéra v ČR: 24. 11. 2022