6
Fotogalerie

Syn temnoty: superhrdinský horor se zlým „Supermanem“ v dětské podobě [recenze filmu]

Zlo s dětskou tváří ve spojení dvou žánrů, hororu a superhrdinského filmu, které v sobě mělo velký potenciál, jež se ale nepodařilo naplnit.

Plusy
Potenciál subžánru superhrdinského hororu a výchozí nápad se supermanovským příběhem naruby, kdy se z ochránce lidstva stane ten, který ho ohrožuje.
Minusy
Namísto originálního propojení dvou žánrů, hororu a superhrdinského filmu, se nám dostává jen šablonovitého naplnění schématu hororu se zlem v podobě dětského hrdiny.
5  /10

Scenárista, režisér a producent James Gunn s tématem superhdinství pracoval už v akční komedii Super (2010), kde se obyčejný muž rozhodl stát maskovaným strážcem spravedlnosti poté, co se mu jeho žena spustila s drogovým dealerem. To bylo čtyři roky před natočením Strážců Galaxie, kde se studio Marvel rozhodlo svěřit tento projekt režisérovi, od něhož byla v té době asi nejznámější nezávislá hororová sci-fi komedie Slimák z roku 2006.

James Gunn se ukázal být zručným řemeslníkem, který hravě zvládl kombinaci akce, napětí, dramatických momentů, i těch emotivních. Režisér vesmírné dobrodružství prokládal humorem slovním, situačním i tím ironickým, z něhož ale nikdy nebylo znát, že by se těm excentrickým postavám vysmíval. Naopak, bylo vidět, jak moc je má rád a jak chce, abychom zažívali stejný pocit.

Potom natočil dvojku Strážců Galaxie, na níž už byl vidět větší příklon k blockbusterovým schématům, se současně zvýrazněnou melodramatickou linkou rodinných vztahů postav. Trojku chystá na přespříští rok, stejně jako dvojku Sebevražedného oddílu. To jako režisér a scenárista.

Velký potenciál daného subžánru

Jako producent je nyní podepsaný pod filmem, který je tak trochu Gunnovic rodinným podnikem. Scénář k němu totiž napsali Brian a Mark Gunnovi, tedy bratr a bratranec režiséra Jamese Gunna, kteří se předtím podíleli třeba na scénáři ke dvojce Cesty na tajuplný ostrov s The Rockem.

S Jamesem už předtím na různých pozicích spolupracovali, stejně jako režisér filmu David Yarovesky, pro něhož je Syn temnoty jeho druhým režijním počinem. Tím prvním byl teenagerský horor The Hive (2015), který se ale příliš nepovedl. A bohužel se nepodařilo naplnit ani potenciál Syna temnoty, který byl oproti jeho debutu obrovský.

Ten potenciál spočíval především ve zvoleném žánru, či spíše subžánru, superhrdinského hororu, který zatím není ozkoušený a jehož se Syn temnoty stává do jisté míry průkopnickým dílem. To dávalo tvůrcům velkou míru svobody a kreativity, jak k němu přistoupit. Zda vážně nebo naopak s velkou mírou přiznané nadsázky. Nakonec zvolili cestu nejmenšího odporu a namísto rafinované žánrové hry, která mohla podkopávat základy obou žánrů, přicházejí s počinem, který naplňuje schémata především hororová.

Hororový Superman naruby

Přitom ten výchozí nápad byl opravdu dobrý. V éře, kdy filmovému průmyslu vládnou především komiksové adaptace, přicházejí tvůrci s variací na Supermana a posouvají ji do hororového vyznění. Pracují u toho s premisou, co se stane, když se síla, která by mohla být nadějí pro lidstvo, jako v případě Supermana, stane jejím pravým opakem, tedy silou ničivou.

Superhrdina se schopnostmi (ovládání telekineze, nadměrná síla), podobnými Supermanovi, zde tak není kladným hrdinou, ale někým, kdo byl na Zemi vyslán, aby si lidstvo podrobil, namísto toho, aby mu pomáhal. Zezačátku to tak samozřejmě nevypadá.

Jeho příchod na svět vnímají jako zázrak především ti, kteří se ho ujmou. Tedy manželský pár z kansaského Brightburnu Kyle (David Denman) a Tori (Elizabeth Banks) Breyerovi, kteří pracují jako farmáři. Sami mít děti nemohli a tak když za okny jejich domu spatří záři, připomínající meteorit a pak najdou kousek odtud v lese ztroskotaný menší vesmírný koráb a v jeho útrobách malé miminko, berou to jako znamení, že někdo vyslyšel jejich přání.

Chlapce se ujmou a pojmenují ho Brandon (Jackson A. Dunn). Ten vyrůstá a prvních dvanáct let jeho života nic nenasvědčuje tomu, že by se mohl stát tím, čím se stane. Je zamlklejší než ostatní děti, ale teprve když začne slýchat v hlavě divné hlasy, které mu napovídají, že má otestovat svou sílu a výjimečnost, začne se měnit.

Je vzdorovitější vůči adoptivním rodičům, snaží se dostat ke kosmické lodi, ukryté na statku, aby zjistil víc o své minulosti, vidlička, kterou používá k jídlu, se mu v ústech zkroutí jak pendrek na žvýkání. Kreslí si také čím dál podivnější kresby do sešitu, což „otce“ Kylea vede k tomu, aby si s ním promluvil o dívkách a pubertálním dozrávání.

Jedné z nich, Caitlyn (Emmie Hunter), kterou v noci tajně pozoruje, zlomí ruku, když ve škole na jeho šmírování upozorní. Jeho agresivita vůči okolí roste a přenáší se ze školního prostředí dál. A hlavně dostává jinou podobu. Brandonovo chování je čím dál zlověstnější, což neunikne jeho otci, který se proti tomu snaží zakročit.

Explicitní hororové scény

Zde tvůrci mohli poměrně dobře využít rozkolu mezi rodiči v reakci na „synovo“ chování a mnohem víc pracovat s psychologickým napětím nejen mezi nimi, ale v rodině celkově. Omezili se ale jen na to, že matka za svým chlapečkem stojí a dlouho toleruje to, co by jí mělo být za normálních okolností varováním, zatímco otec si mnohem víc uvědomuje, v jaký nástroj zla se proměňuje.

Supermanovský motiv se tu propojuje s tím z filmu Přichází Satan! (1976) režiséra Richard Donnera. Škoda ale opět, že si scenáristé nedali práci s objasněním pozadí zla, které Brandona ponouká k tomu, aby se stal tím temným vyvoleným a dominantním, kterému je určeno ovládnout svět.

Devadesátiminutové vyprávění o nástroji zla s dětskou tváří se mnohem víc soustředí na hororové scény vraždění, při nichž režisér využívá R-kový rating k jejich poměrně explicitní gore podobě, jež vás přiměje občas odvrátit zrak. Nebo alespoň ty útlocitnější. Brandonovi stačí docela malé záminky k tomu, aby rozpoutal své běsnění, které ale díky nižšímu rozpočtu a režijní nenápaditosti působí poměrně béčkově.

Promarněná příležitost

Film má svižné tempo, kterým má šanci oslovit teenagerské publikum. Starším divákům bude chybět nejen práce s postavami a jejich psychologií, ale i bližší objasnění pohnutek, které vedou Brandona k páchání zla a poznání světa, z něhož přichází.

Tvůrci se rozhodli pro až příliš přímočaré a předvídatelné a pojetí této látky, která v sobě skýtala velký potenciál. Namísto originálního propojení dvou žánrů, hororu a superhrdinského filmu, se nám dostává jen šablonovitého naplnění schématu hororu se zlem v podobě dětského hrdiny.

Je to promarněná příležitost a jsem zvědavý, jak na ni zareagují diváci, protože film si v závěru jasně říká o pokračování. Kdybych si měl tipnout, tak se bude určitě dál pracovat s tímto subžánrem, ale nejsem si jistý, zda s touto konkrétní látkou a s tímto tvůrčím týmem, jemuž ani producentský dohled Jamese Gunna nepomohl povýšit výchozí nápad se zlým Supermanem nad průměr.

Syn temnoty

  • Žánr: superhrdinský horor
  • Původní název: Brightburn
  • www.brightburn.movie/
  • USA, 2019
  • Scénář: Brian Gunn, Mark Gunn
  • Režie: David Yarovesky
  • Hrají: Elizabeth Banks, Jackson A. Dunn, David Denman, Matt Jones, Meredith Hagner, Jennifer Holland, Steve Agee, Gregory Alan Williams
  • Distribuce: Falcon
  • Distribuční premiéra v ČR: 23. 05. 2019

Určitě si přečtěte

Články odjinud