Uhrančivý horor Petera Stricklanda o krásných vraždících šatech se stává inteligentní žánrovou poctou giallo filmům i satirou na konzumerismus.
Plusy
- Film má uhrančivou atmosférou, na jejímž budování se podílí kontrastní barevná stylizace, kamera, pracující s prolínáním více vrstev obrazu nebo významotvorné zvukové efekty, jež tématizují fetišistické či voyeurské zalíbení postav.
Minusy
- Druhý příběh není tak výrazný jako ten první, který do jisté míry variuje. Mnoho věcí ve vyprávění působí nahodile, absurdně, dochází tu k opakování již viděných motivů, což trochu brzdí gradaci vyprávění.
Britský scenárista a režisér Peter Strickland (1973) je osobitý tvůrce a cinefil, který vytváří filmy, v nichž kreativním způsobem pracuje s žánrovými variacemi a odkazy, nejčastěji ke kinematografii sedmdesátých let. A to převážně té brakové.
Cinefilní pocty brakovým filmům
Režisérovu erudici v oblasti filmové historie, kterou je schopen přetavit do ryze autorských celovečerních opusů, jsme mohli obdivovat už v jeho debutu Katalin Varga (2009), natočeném v Rumunsku, v němž se v příběhu viny, pomsty a vykoupení odrážel tvůrcův obdiv k pokleslým žánrům i k artové avantgardě.
V druhém snímku Berberian Sound Studio (2012), což byl psychologický portrét zvukového mistra, který propadá paranoie, vzdal poctu italským, hororově laděným krvavým detektivkám, pro něž se vžil termín giallo. A ten třetí Pestrobarvec petrklíčový byl přiznanou poctou sexploatačním filmům 60. a 70. let.
Režisér zde v příběhu dvou žen, které nebyly definovány svým původem, profesí nebo sociálním statusem, ale výhradně rolemi, které sehrávají v rámci jejich výstředního lesbického vztahu, velmi nápaditě a přitom distingovaně pracoval jak s erotickým napětím, tak s černým humorem. A ukázal přitom, jak je nesnadné akceptovat a aplikovat do partnerského života vše, co protějšek vnímá jako podmínku takového vztahu.
Realistický základ
Zručné pohrávání si s žánry, které už si vyzkoušel v jeho předchozích filmech, je přítomné i v Stricklandově čtvrtém celovečerním snímku Takové krásné šaty. I v nich zůstává věrný své tvůrčí metodě, kdy si zvolí nějaký žánr a s jeho stylistickými a vyprávěcími prvky pak inovativně pracuje.
Nejde ale o žánr jeden, nýbrž o koláž, v níž najdeme komponenty italských giallo krváků ze sedmdesátých let, béčkových hororů o vraždících předmětech z desetiletí nadcházejícího, černých a absurdních komedií i mysteriózních příběhů.
Strickland těmto žánrům vzdává poctu, hraje si s jejich fragmenty a současně na jejich pozadí vytváří nové vyprávění, v jehož ústředí stojí realističtí hrdinové s jejími všedními problémy. Únikové, vesměs béčkové žánry, tak používá k vyjádření jejich životního pocitu, který je ovlivňován nejen tlakem korporátním, ale i tím vycházejícím z jejich domácího prostředí.
Náplast na ústrky doma i v práci
Ve vyprávění se prolínají, nebo plynule do sebe přecházejí, dva příběhy. Protagonistkou toho prvního je rozvedená bankovní úřednice Sheila (Marianne Jean-Baptiste), jíž se nedávno rozpadlo manželství. Sheila je padesátnice, s níž žije ve společné domácnosti její dospělý syn Vince (Jaygann Ayeh), který využívá všech výhod mama hotelu a nehodlá na tom nic měnit.
Vince je začínající umělec, který má za přítelkyni excentrickou čtyřicátnici Gwen (Gwendoline Christie), jež mu zároveň slouží jako model. Gwen se v Sheilině domácím prostředí chová dost dominantně a ústrky zažívá Sheila i v práci od dvojice svých puntičkářských nadřízených, kteří ji neustále kritizují a trestají za drobné chyby.
Únik a naději na lepší osobní život hledá ve schůzkách naslepo s muži, kteří zareagovali na její seznamovací inzerát. Ta první je z rodu těch o nejhorším rande ve vašem životě a tak není divu, že na tu další si chce zvýšit trochu sebevědomí.
V rámci lednových, povánočních slev proto zavítá do obchodního domu Dentley and Soper's, kde jí upoutají krásné červené šaty. Jsou na ni možná trochu odvážné, ale prodavačka, slečna Luckmoore (Fatma Mohamed), ji sugestivním způsobem přesvědčí, že jsou pro ni ty pravé. Že by právě ony pomohly prolomit smolnou řadu nepoužitelných nápadníků?
Podivné sexuální rituály
Výchozí situace je tedy realistická a blízká v obdobné zkušenosti mnoha ženám Sheilina věku. To, co se kolem oněch šatů odehrává, je ale už čistá absurdita, začínající už tím, s jakou barokní květnatostí mluvy je ona prodavačka nabízí a jak ona sama vypadá.
Zatímco Sheila je postava, která je zakotvená v tomto světě, slečna Luckmoore a ostatní pracovníci tohoto obchodu s módou jsou jak vystřižení z nějakého viktoriánského hororu. Bledé tváře, strnulé pohyby, zvláštní mluva, celkově připomínají spíš obživlé figuríny z výkladních skříní obchodu s módou než lidi z masa a kostí.
Zvláštní jsou i jejich záliby, když se dveře obchodu zavřou a v jeho prostorách se začnou odehrávat podivné sexuální rituály, při nichž dochází k lesbickému sexu s výstavními figurínami, u něhož majitel obchodu masturbuje. Ty figuríny jsou navíc ochlupené a z vaginy jim přitom teče krev.
Ve spáru vražedných šatů
Režisér svět obchodu s módou ukazuje jako místo plné perverze a současně prázdnoty, v němž se vám prodavačky nebo podprahově působící reklamy snaží nabídnout něco, co vám dodá jen iluzorní pocit větší atraktivity.
Právě pod vlivem reklamy máme tendenci zboží přisuzovat až magické vlastnosti, které tyto červené šaty ve filmu opravdu mají. Jejich majitelé se totiž stávají jejich obětmi. Šaty jim způsobují prve drobné nepříjemnosti (vyrážka na těle), které postupně přecházejí k těm větším, jako je rozbití pračky, v nichž se perou. Až se jim stanou nebezpečnými pro jejich život.
Druhý příběh s opravářem praček Regem Speaksem (Leo Bill) a jeho snoubenkou Babs (Hayley Squires) není tak výrazný jako ten první se Sheilou, který do jisté míry variuje. A to v tom, že ukazuje, jak se znovu stupňují útoky plápolajících krvavě rudých šatů a jak se jich jejich majitel nemůže zbavit při pocitu ohrožení.
Základ tohoto příběhu je opět realistický v tom, že vidíme rutinou stižený pár, který se chystá na svatbu. Nesmělý a zakřiknutý Reg, podobně jako Sheila, navíc zažívá šikanu v práci. Obdobné prvnímu příběhu je i to, že se i zde vyskytují bizarní nápady jako je ten, že opravář praček je schopen zákazníka při vysvětlení závady uvést do hypnotického transu.
Uhrančivá atmosféra
Šaty tedy ovlivňují životy jejich majitelů a mají spády přímo vražedné. Stávají se oním iracionálním hororovým zlem, jehož původ není příliš vysvětlen. Zároveň tu fungují jako fetišistická matérie, k níž se postavy vztahují. V tom se Takové krásné šaty přibližují předchozímu filmu Pestrobarvec petrklíčový o rafinovaných BDSM hrátkách. V něm také všechny ty korzety, upnuté černé sukně, punčošky, podpatky a kalhotky měly své přesné opodstatnění ve hře na ženskost a její podrývání.
Tady se látka šatů a dotýkání se jí stává zdrojem slastného požitku, což je zvýrazněno i za pomocí obrazové a zvukové složky. Kamera se až s voyeurskou obsesí zaměřuje na nejrůznější objekty nebo části lidského těla, což patří k typickým znakům giallo filmů. Stejně jako stylizovaná vizuální složka, znepokojivá hudba, netradiční obrazové kompozice, surrealistická atmosféra nebo erotické ladění.
Vše toto v Stricklandově novém filmu najdete. Podobně jako Pestrobarvec petrklíčový je ukotven v zvláštním bezčasí, které v sobě spojuje prvky moderní s těmi archaickými. Mnoho věcí ve vyprávění působí nahodile, absurdně, dochází tu k opakování již viděných motivů, což trochu brzdí gradaci vyprávění.
Film má ale vtahující, uhrančivou atmosférou, na jejímž budování se podílí kontrastní barevná stylizace s dominantní červenou a černou barvou, kamera, pracující s prolínáním více vrstev obrazu nebo významotvorné zvukové efekty, jež tématizují fetišistické či voyeurské zalíbení postav.
Příběh prokletých červených šatů je tak plný hororového napětí i absurdní poetiky a režisér Peter Strickland ho proměňuje v další inteligentní žánrovou poctu, která neskrývá svůj satirický přesah v podobě kritiky korporátních společností a konzumerismu, na který nás lákají.
Takové krásné šaty
- Žánr: hororová satira
- Původní název: In Fabric
- www.a24films.com/films/in-fabric
- Velká Británie, 2018
- Scénář: Peter Strickland
- Režie: Peter Strickland
- Hrají: Marianne Jean-Baptiste, Hayley Squires, Leo Bill, Fatma Mohamed, Gwendoline Christie, Julian Barratt, Jaygann Ayeh, Sidse Babett Knudsen
- Distribuce: AČFK
- Distribuční premiéra v ČR: 12. 09. 2019
Hodnocení filmu: 6/10
Marek Čech
Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=4E24vjvjbmE