Dvojka s naivním osmdesátkovým kouzlem nepřekonává jedničku, ale její hrdinka stále táhne DCEU universum.
Plusy
- Zaměření na čtveřici postav, které nesou téma i konflikt vyprávění.
Minusy
- Trikové scény vypadají trochu uměle.
První Wonder Woman považuji za nejlepší film z dosavadních devíti komiksového universa DCEU. To oproti marvelovské konkurenci v podobě MCU pokulhává v provázanosti světa jeho superhrdinů, ale zase se studiu Warner Bros., pod něž DCEU patří, podařilo přijít dřív se samostatnou sólovkou ženské superhrdinky než právě MCU.
Režisérka Patty Jenkins (Zrůda) ji představila jako amazonskou divoženku, která se pygmalionským způsobem mění v dámu, aniž by ztratila svou osobitost. Žánrová kombinace řecké mytologie, konverzační komedie a válečného dramatu zafungovala, stejně jako pozitivní náboj, který svým ušlechtilým idealismem hrdinka divákům vyslala.
Osmdesátková estetika
Cesta sequelu k nim byla trochu složitější. Původně plánovaná premiéra dvojky Wonder Woman měla být už loni před Vánoci, ale pak byla kvůli koronavirové krizi několikrát odkládána, až studio Warner Bros přistoupilo k novému distribučnímu modelu, kdy ji na Boží hod vánoční uvedlo v limitovaném počtu kin a souběžně na streamovací platformě HBO Max.
Nejočekávanější komiksový titul loňského roku s rozpočtem 200 milionů dolarů se tak dočkal omezené distribuce, což se samozřejmě projevuje na jeho tržbách. Na rozporuplném přijetí filmu se podepisuje ale i jeho podoba, která se inspiruje estetikou osmdesátých let, v nichž se odehrává.
Snímek WW84, když použijeme stylizovanou zkratku jeho názvu, osmdesátkové počiny připomíná nejen výpravou, kostýmy, účesy, dobovými proprietami (videohry, walkmany) nebo použitými skladbami, ale především svou atmosférou. Barevně křiklavou, rozpustilou. Tvůrci pracují nejen s náladou té doby, pochopitelně tak ji vnímáme dnes s odlehčeným odstupem, jejími stylotvornými prvky, ale i s naivním charakterem tehdejších žánrových snímků.
VW84 kráčí ve stopách prvního a druhého Supermana v režii Richarda Donnera a přejímá z nich jejich zábavného, romantického a optimistického ducha. Ostatně superhrdinské konání hlavní hrdinky i to, jak je profesně zasazená do současného světa, Clarka Kenta v mnohém připomíná.
Dvojsečná přání
Éra osmdesátých let je vytěžena především v humorných scénách, kdy se navrátivší se pilot Steve Trevor (Chris Pine) seznamuje s atributy budoucnosti. Saky s ohrnutými rukávy, ledvinkami u pasu apod. Oproti tomuto pomrkávání na dobové módní výstřelky, které se vděčně nabízelo, mi ale ve filmu chybělo větší využití této doby coby éry studené války. Napětí mezi Rusy a Američany je tu naznačené, ale takovým generickým způsobem.
Orwellovský rok z názvu filmu se pak vztahuje ke konání hlavní mužské záporné postavy Maxe Lorda (Pedro Pascal) a jejími plány na podmanění myslí a přání lidí. Motiv s magickým artefaktem, který umožňuje člověku splnit přání, která se ale ukazují jako dvojsečná, protože přání jedinců na sebe v sobeckosti jejich zájmů naráží, není ale scenáristickou trojicí, jejíž součástí je i režisérka, využit zcela ústrojně.
Každopádně díky těmto přáním ožije jak postava Stevea Trevora, tak vznikne na světě konflikt, který musí Diana Prince (Gal Gadot) jako Wonder Woman zpacifikovat. Při jeho řešení je nucena volit mezi vlastním štěstím, které jí skýtá romantický vztah se Stevem a záchranou světa, kde i její sobecké přání musí jít stranou. V onom uskromnění se v tom, co je pro život nezbytně nutné, tkví i hlavní poselství filmu, které je možné přenést jak na rovinu osobní, tak tu globální, kdy ono poselství pak můžeme vnímat jako nenásilně ekologické.
Diana tentokrát průvodcem Stevea
Role Stevea a Diana z jedničky se proměnily a tentokrát je to ona, kdo se mu stává průvodcem po světě, který nezná a v němž je Diana zabydlená. Děj se odehrává 66 let po událostech konce první světové války, které je od sebe oddělily. A zdálo se, že navždy.
Diana pracuje jako antropoložka v Smithsonově institutu ve Washingtonu. Do muzea, specializující se na starověké civilizace, nastupuje archeoložka Barbara Minerva (Kristen Wiig), jejíž společensky neohrabané chování tak kontrastuje s tím sebevědomým Dianiným. Obě ženy se spřátelí a postupně vysloví přání, které se splní. Nevědomky jim to umožní artefakt, jehož moci zneužije majitel krachující ropné společnosti Maxwell Lord.
Režisérka říká, že tato postava obchodníka s deštěm, je inspirovaná Gordonem Greekem z filmu Wall Street Olivera Stonea, ale mnozí v něm jistě najdou paralelu s Donaldem Trumpem. Pedro Pascal jeho touhu po úspěchu, která se mění v touhu po absolutní moci, podává zejména v závěru s přepjatou intenzitou.
Možná nejzajímavější postavou vyprávění je Barbara alias Cheetah, kdy převážně komediální herečka Kristen Wiig její přerod z přehlížené a nejisté šedé myšky v doslova nebezpečnou šelmu velmi dobře odstiňuje. S Chrisem Pinem jako Stevem Trevorem je spjatá romantická linka i to humorné poznávání nového světa. Gal Gadot jako Wonder Woman působí velmi sošně, její půvab vyniká v šatech společenských i těch, které používá při „supermanovském“ vykonávání spravedlnosti. Je přitom znát, že herečka je v této roli dobře zabydlená.
Akce nejlepší v úvodu
Na akční scény nás navnadí hned ta úvodní z jejího dětství při sportovních hrách na Themysciře, která je zároveň tou nejlepší. Má dynamiku a vyplývá z ní pro Dianu nezbytné morální poučení do budoucnosti. Ty ostatní, ať už jde o zneškodnění lupičů v obchodním domě, jež má zábavný ráz jak z komedie Sám doma, silniční naháněnou v Egyptě, souboj v Bílém domě mezi Dianou a Barbarou, který se protáhne do scény finálního střetu mezi nimi, k velkofilmu patří, ale nenabídnou nic výjimečného. Možná i díky tomu, že působí trikově trochu uměle.
Hudba Hanse Zimmera v epickém závěru, odvracejícím světový konflikt, heroicky i emotivně podtrhuje jednání a konflikty ústředních postav, potitulková scéna pak vzdává poctu seriálové představitelce Wonder Woman ze sedmdesátých let.
Patty Jenkins už projevila zájem natočit trojku, přičemž dvojka v její režii jedničku rozhodně nepřekonává. Není ale tak špatná, jak by se mohlo z mnoha komentářů zdát. Je jiná, poměrně dlouhá, s nevyrovnaným tempem vyprávěním a až příliš viditelnými speciálními efekty.
Současně koncentrovaná na čtveřici postav, mezi nimiž je rozprostřeno téma nakládání s našimi přáními a očekáváními. Zdálo se mi, že v něm trochu hapruje logický systém, kolik kdo může mít přání a že se scénář víc soustředí na pozitivní poselství z něho vyplývající. Ale i tak mě tato osmdesátkově naivní, zároveň rozpustilá i vážná podívaná bavila a Wonder Woman považuji i nadále za tu, která táhne DCEU universum dopředu. A není to jen pro to, že má tak sympatickou a sličnou představitelku.
Wonder Woman 1984
- Žánr: komiksová adaptace
- Původní název: Wonder Woman 1984
- www.hbomax.com/wonder-woman-1984
- USA, 2020
- Scénář: Patty Jenkins, Geoff Johns, Dave Callaham
- Režie: Patty Jenkins
- Hrají: Gal Gadot, Chris Pine, Kristen Wiig, Pedro Pascal, Natasha Rothwell, Robin Wright, Connie Nielsen, Gabriella Wilde, Ravi Patel, Lilly Aspell
- Distribuce: HBO Max
- Distribuční premiéra v ČR: 25. 12. 2020