Co jsme viděli, co jsme slyšeli: Netflix o zrcadlení zla lidského v tom nadpřirozeném [recenze filmu]

Marek Čech

12. června 2021

Plusy

Vztahová linie působí mnohem výrazněji než ta duchařská.

Minusy

Thrillerové zvraty jsou odvozeny od Georgeova spíše instinktivního než rafinovaného jednání.

5 /10

Motiv starého domu, který začne jeho novým majitelům skrze různá nadpřirozená znamení vyjevovat svou pohnutou historii, patří k jedněm z nejotřepanějších premis duchařských hororů. Na konci dubna se na Netflixu objevil nový přírůstek k tomuto subžánru v podobě filmové adaptace pět let staré novely od spisovatelky Elizabeth Brundage.

Stojí za ní režijní a scenáristická dvojice Shari Springer Berman a Robert Pulcini, která na sebe výrazně upozornila už svým na festivalu Sundance oceněným debutem Můj svět o tvůrci komiksů Harveym Pekarovi. Scarlett Johansson se objevila v jejich následné romantické komedii Holka na hlídání, a Co jsme viděli, co jsme slyšeli je šestým společným počinem tohoto tvůrčího a manželského dua. A o manželství v jeho toxické podobě tento film, zasazený do roku 1980, vypráví.

Ve vleku zdatného manipulátora

Jeho protagonisty jsou George (James Norton) a Catherine (Amanda Seyfried) Claireovi, kteří se z Manhattanu spolu s dcerkou Franny přestěhují do venkovského domu z konce 19. století v Hudson Valley. George zde na soukromé Chosen University po obhájení dizertační práce dostane možnost učit dějiny umění, zatímco jeho manželka, která se potýká s bulimií, se v metropoli vzdává své práce restaurátorky umění.

Její manžel do univerzitního prostředí vpluje s velkou nonšalancí, díky níž si ho rychle oblíbí jak vedoucí katedry Floyd (F. Murray Abraham), tak kolegové a studentky. Catherine se ve starém domě cítí osamělá a izolovaná od okolního světa a nachází v něm stopy něčeho tajemného. Ať už jde o Bibli se záznamem úmrtí předchozích majitelů, starožitný prsten, který začne nosit nebo přízraky, které jí v něm pronásledují a jež George zlehčuje.

25 nejlepších hororů všech dob. Psycho, Blair Witch, Vetřelec… Víme, jestli a kde je najdete online

Pomoc s údržbou domu i pozemků okolo něho jí nabídne bratrská dvojice, která se ukáže, že má spojitost s jeho historií. Georgeova blízkost se studentkou Willis (Natalia Dyer) neunikne pozornosti jeho kolegyně Justine (Rhea Seehorn), která se spřátelí s Catherine. Ta nalezne spřízněnou duši i ve Floydovi, který se zajímá o mysticismus. Podniknou společnou seanci, která jí napoví zase o něco více o místě, kde pobývá.

Strach z duchů se ale u Catherine postupně mění v úplně jiný druh strachu. A to z člověka, který jí a jak se ukáže i svým okolím manipuluje, který je ochoten pro dosažení svého cíle lhát, podvádět a mnohem víc, tak aby pravda o jeho jednání nevyšla najevo.

Zlo nadpřirozené, zrcadlící to lidské

Výchozí situací a některými motivy, jako je duch mrtvé ženy, který bloudí domem nebo to, že se žena vzdala své kariéry ve prospěch manžela, vám film může připomenout dvacet let starý, hitcockovsky laděný thriller Roberta Zemeckise Pod povrchem s Harrisonem Fordem a Michelle Pfeiffer v hlavních rolích. I v něm šlo o spojení psychologického thrilleru a duchařského hororu.

22 nejlepších erotických thrillerů. Kde je najdete online?

V Co jsme viděli, co jsme slyšeli mnohem lépe funguje linie vztahová, kdy prostředí domu s jeho děsivou historií umocňuje sice navenek skrývanou, ale už předtím přítomnou manželskou krizi. Dům se stává katalyzátorem toho lepšího i horšího u obou partnerů i ochoty, kam až jsou ochotní zajít při realizaci svých záměrů, když se ocitnou pod tlakem.

Nebezpečnějším se tak ukazuje zlo lidské než to nadpřirozené, které se stává jen zrcadlením toho přítomného. Realistická, thrillerová rovina se ve vyprávění prolíná s tou duchařskou a významově se doplňují. Za silnější konec provazu přitom určitě tahá ta první, ukazující manželské odcizení v důsledku toxického chování jednoho z partnerů, ta nadpřirozená jí spíš vytváří jen náladotvorné pozadí, které ale nevyvolává až takovou míru strachu.

Mystická spravedlnost

Režijní dvojice nesází na hororové lekačky ani další zásahy nadpřirozena, vytváří spíš znepokojivou thrillerovou atmosféru, postavou na napětí mezi postavami a tom, kam se může jejich interakce vyhrotit. A to nejenom v rámci manželského páru.

A díky hercům se jí to daří. Dominantní George vytváří v submisivní Catherine pocit, že mu musí být za mnohé vděčna. Zasévá v ní pochybnosti o jejím duševním zdraví, tak aby jí mohl lépe manipulovat. Přitom se sám chová jako parazit na druhých. Manipulátorem ale není až tak zdatným, protože například jedna z jeho nových kolegyň ho prohlédne poměrně záhy a jeho kroky pak působí spíš instinktivně než rafinovaně.

Asi to ukončím: existenciální horor originálního scenáristy a režiséra Charlieho Kaufmana na Netflixu [recenze filmu]

Do výkonu spravedlnosti síly nadpřirozené, demonstrující ženskou pospolitost, zasáhnou a odtud je odvozen i mystický či transcendentální závěr, který metaforickou formou ukazuje vnímání osudu a lidského bytí očima mystiků.

Jsou to myšlenky švédského teologa a mystika z 18. století Emanuela Swedenborga, které tvůrci implantují do názvu filmu i děje, stejně jako obrazy o století mladších romantických krajinářů z hudsonské školy. Charakter jejich obrazů částečně určuje i podobu vizuální stránky, která estetikou rovněž odkazuje k osmdesátým létům, v nichž se vyprávění odehrává. Jeho silnější stránkou je vykreslení rozpadajícího se manželského vztahu než duchařská linie, která tu psychologickou jen zrcadlí.