Málokterý autor se zasadil o současnou podobu fantasy jako Robert E. Howard. Přišel čas na malou exkurzi po filmovém Howardově univerzu.
V přehledu se objeví hned trojice hrdinů a jedna koláž hrdinek. Cimmeřan, Atlanťan, puritán. Šermířka a někde v nitru i pirátka. Ale hlavně příběhy nezdolného odhodlání, odporu vůči zdegenerované civilizaci a stádnosti, příběhy, v nichž je dobrá ocel silnější magie. Ač ne prvním, dozajista nejznámějším a asi i nejoblíbenějším hrdinou je Cimmeřan Conan.
Kdo z nás nevyrůstal na povídkách, v nichž barbar s havraními vlasy láme protivníkům vazy se stejnou silou, jako by to dělal divokým cimmerským býkům? Filmové vzkříšení legendární postavy přišlo v roce 1982 a na režisérskou stoličku se posadil John Milius.
CONAN PRVNÍ A NEPORAŽENÝ
Přitom původně byl na post režiséra připravován rebelantský Oliver Stone. Jenže díkybohu panovačný producent Dino De Laurentiis zbystřil při Stonově nápadu, že by se měl Conan odehrávat v době postapokalyptické (a nikoliv cca 10 tisíc let před n. l. jak jej Howard stvořil), a velmi rychle budoucí režisérskou legendu vystřídal právě Miliusem, přičemž Stone zůstal na místě jednoho ze scenáristů.
Milius byl vhodnou kombinací tvůrčí invence a tvárnosti, což byla vlastnost, které si De Laurentiis cenil. Do titulní role obsadil tehdy ještě neprověřeného Rakušana Arnolda Schwarzeneggera a nastartoval tak jeho kariéru (byť skutečným kladivem, které natlouklo kulturistovo jméno do hlav diváků, byl až Cameronův Terminátor). De Laurentiis celkově sázel na neznámá jména pro hlavní role. Sandahl Bergmanová v roli Valerie rozhodně nepatřila mezi známé tváře a Gerry Lopez jako Subotaj si byl jistější na surfařském prkně než před kamerou. A přesto vše tvůrčímu štábu vyšlo.
Film se rozhodně nedržel howardovského kánonu a v dnešní době by byl pravděpodobně internet plný naštvaných fanoušků. V tehdejší byla Amerika plná protestujících lidí. Nebyl problém vidět před kinem zástup rozzuřených aktivistů, kteří horovali proti brutalitě a otevřené sexualitě „toho zvrhlého bezbožného filmu“. Milius si byl podobných reakcí velmi dobře vědom už při natáčení, a tak ne náhodou jsou pomýlení uctívači Thulsy Soudce znázorněni jako banda zfanatizovaných hippíků.
Do čítanek klasického conanismu pak vstupuje věta přisuzovaná čarodějem Akirem Conanovi: „Říkali mu, aby zahodil meč a vrátil se k zemi. Ha! Na zem bude dost času v hrobě!“ V Británii se film nevyhnul cenzuře, kdy byly odstraněny scény, v nichž Conan podtíná nohy útočících koní, a samozřejmě došlo i na sestříhání scén obsahujících sex. Právě díky tomuto přístupu se tvůrcům podařilo vystihnout alespoň zčásti ducha Howardova hrdiny.
Filmový Conan nepostrádá břitkou strohost (promluví až po dvaceti minutách filmu a své životní lásce řekne pět slov!), přirozenou vychytralost i animální zuřivost. Fakticky je pak film prodchnut odkazy na Howardovu tvorbu. Samotná Valerie do filmu přiběhla z povídky Rudé hřeby a slib návratu i po smrti pronáší Belit v Královně černého pobřeží. Ukřižování evokuje scénu z A zrodí se čarodějka a vyloupení svatyně zase Věž slona. Puristé jistě lkají nad tím, že Conan ukradl Kullovi protivníka Thulsu, ale pravověrní fanoušci filmové fantasy museli a dodnes musí plesat.
Snad právě díky své syrovosti a nadšeneckému zápalu Barbar Conan odolává zubu času. Ostatně míru obětování se pro film osvětlují historky o tom, jak si Bergmanová při šermu odťala špičku prstu, případně jak se musel Schwarzenegger nechat opravdu do krve poklovat už mrtvým supem, jehož člen štábu našel poblíž místa natáčení ve Španělsku. Naštěstí byli filmaři od té dobroty, že budoucímu guvernérovi ránu poté vydezinfikovali.
Milius měl obecně cit pro heroický styl. Velmi miloval Čingischána, a tak Conan pronáší svou slavnou repliku na otázku Co je největší potěchou válečníka: „Rozdrtit nepřátele, hnát je před sebou a slyšet nářek jejich žen“, což je parafráze Čingischánova výroku. Subotaj byl zase jedním z věrných vojevůdců mongolského vládce.
Stejné nadšení a uznání pak sklízí soundtrack Basila Poledourise. Původně chtěl mít De Laurentiis hudební doprovod popový, jak bylo v oné době „in“. Milius jej naštěstí zlomil. Výsledkem je jeden ze soundtracků, které patří mezi základní kameny filmové hudby a mnozí jej označují za nejlepší hudební doprovod vůbec. Dodnes se objevuje v mnoha filmových upoutávkách, v určitých variacích i v počítačových hrách a kupříkladu český fotbalový tým FK Příbram hraje pasáž Riders of Doom při nástupu hráčů na trávník. Ano, filmový Conan se stejně jako ten literární stal legendou.
NIČITEL, PŘÍLIŠ HUMORNÝ BIJEC
Když o dva roky později přichází pokračování jménem Ničitel Conan, nemá šanci se jedničce vyrovnat. John Milius je nahrazen rutinérem Richardem Fleischerem, který naprosto nepochopil, proč byl první díl tak úspěšný. Od začátku přetvářel původní scénář Roye Thomase a Gerryho Conwaye, takže ve finále oba s projektem sekli, nahradil je Stanley Mann a následně vydali komiks, v němž změnili jména většiny postav a ukázali tak příběh v podobě, jaké chtěli oni.
Fleischer ubral filmu na nestřídmé brutalitě a hutnou atmosféru boje o přežití nahradil výpravou za dobrodružstvím s vtípky, které obsah značně zdětinštěly. Nicméně dle Fleischera za vším stáli producenti a De Laurentiis, kteří nebyli spokojeni s výdělky Barbara Conana a doufali, že vstřícnější přístupnost zvedne zisky. Bohužel, toto zhoubné uvažování se drží producentů dodneška a režiséři jako Ridley Scott by mohli vyprávět.
I tak ale druhý díl představil pár ikonických postav. Zpěvačka Grace Jones jako divoká bojovnice Zula je asi nejvýstižnějším zobrazením agresivního feminismu v dějinách filmu. Osobní strážce a velitel gardy Bombaata (první a poslední role basketbalisty Walta Chamberlaina) zase upoutal tím, že umí zamést (dočasně) i s Conanem a má krásnou palici. Scéna, kdy stojí Bombaata a Conan bok po boku proti kultistům, se nemůže nevrýt do paměti. Film už byl ale kvalitativně o úroveň níž a požadovaný efekt se nedostavil, stejně jako vyšší zisky.
I tak se ale začalo mluvit o třetím dílu. Mimochodem i přes veškerou snahu se stejně v Británii film dočkal vystřižení pádu dvou koní a jednoho velblouda...