Cruella: skvělá, odvážná a nejstylovější disneyovka, která není pro malé děti [recenze filmu]

„Mladá osiřelá dívka se snaží s pomocí dvou svých kamarádů splnit si sen a stát se proslulou módní návrhářkou.“ – takto napsané to zní téměř jako další rodinný animák pro celou rodinu i domácí mazlíčky, ale tentokrát příběh není ani zdaleka tak černobílý, jako by se na první pohled mohl zdát.

Zapomeňte na veselý film se štěňátky

Pokud očekáváte veselý film plný roztomilých štěňátek, pojednávající o tom jak spravedlnost vždy zvítězí, toto není film pro vás. Pokud očekáváte film z pohledu skrz na skrz špatného člověka mstící se všem okolo, možná pro vás nebude úplným zklamáním, ale také zcela nesplní vaše očekávání.

K všeobecnému překvapení je tentokrát přítomna kombinace obojího v téměř perfektním množství – zůstává komičnost, ale zároveň sled událostí nehraje hlavní (anti)hrdince vždy do karet.  V průběhu sledování se vztah diváka k hlavní postavě proměňuje, soucit je občas nahrazován averzí a naopak. Celkově se film liší převážně stylovostí a stylizací postav.

I přesto, že se příběh zaobírá minulostí Cruelly, neobsahuje vysvětlení k některým jejich činům, které ji charakterizují v původním kresleném filmu z roku 1997, kvůli kterým je dodnes brána jako jedna z nejnemilosrdnějších Disney záporáků (přiznejme si – většině z nás je jedno, kolik padouch ve filmech zavraždí lidí, monstrem se někdo takový stává až ve chvíli, kdy připraví o život psa). Konkrétně v tomto příběhu je objasněna její zášť vůči dalmatinům, ale nikde není vysvětleno, co ji vedlo k nutkání je později stáhnout z kůže, ovšem už bylo oznámeno, že je v plánu pokračování, tudíž odpovědí se ještě možná dočkáme.

Co se týče soundtracku, kromě ústřední písně „Call Me Cruella“ nazpívané skupinou Florence and The Machine se objevují retro rockové hity ze 70. let, které oživují návaznost scén a podtrhují teatrálnost děje. Zásluhy za kostýmy má Jenny Beavan a film zrežíroval Craig Gillespie, jehož nejznámějším dosavadním dílem je nejspíš Já, Tonya z roku 2017.

10 nejlepších filmů, kde hrdina bere spravedlnost do svých rukou [video]

Film krom pár gagů typických pro Disney postrádá jakousi tu dějovou pohádkovost, ale tuto skutečnost vyvažuje způsob vyprávění v retrospektivě, společně s kamerovou prací, místy připomínající filmy od Wese Andersona. Po grafické stránce krom jedné z posledních scén, kde zelené plátno téměř bije do očí, není nikde vyloženě moment, kdy by se člověk pozastavil nad tím, jak nevěrohodně něco vypadá, i když mnoho lidí irituje, že z „cruelty-free“ důvodů nevystupovali ve filmu skuteční psi.

Verdikt

I přesto že film trvá 140 minut, nemá vyloženě prázdná místa, příběh má hned několik postupně se rozuzlujících zápletek a je obohacen o bližší pohled na psychické rozpoložení hlavní postavy, dokonce ke konci se objevuje i minutový monolog, na kterém Emma Stone opětovně prokazuje, že je skutečně mistryní svého řemesla.

Ať už jste nadšenci pro módu, nebo jsou vaší srdeční záležitostí komplexní psychopatické charaktery s nevyřešenými rodinnými problémy, či prostě jen vyhledáváte film, který by byl z estetického hlediska velmi příjemný na pohled, tohle je to, co hledáte.

Cruella

• Žánr: Krimi komedie
• Režie: Craig Gillespie
• Předloha: Dodie Smith (kniha)
• Scénář: Kelly Marcel, Steve Zissis, Tony McNamara
• Kamera: Nicolas Karakatsanis
• Hudba: Nicholas Britell
• Hrají: Emma Stone, Emma Thompson, Paul Walter Hauser, Joel Fry, Mark Strong, Emily Beecham, Jamie Demetriou, Kirby Howell-Baptiste, Ed Birch
• Web: disney.cz/filmy/cruella