O filmu Dítě číslo 44 se v posledních týdnech a měsících u nás hodně mluví. Není divu. Natáčel se předloni od června do září v České republice a mezinárodní produkce s domácí účastí, již zaštiťoval Ridley Scott, tu v rámci investičních filmových pobídek utratila půl miliardy korun. Slavný režisér se tady spolu s autorem předlohy i zastavil.
Produkce zaměstnala 150 domácích tvůrců a dalších profesí. V menších úlohách se zde objeví Jana Stryková, Ondřej Malý, Petr Vaněk, Jaromír Nosek a další. V lokacích, jež mají představovat stalinské Rusko padesátých let, budou diváci poznávat Prahu (Rudolfinum, Invalidovna, Národní muzeum), Máchovo jezero, ocelárnu v Králově Dvoře nebo bývalý vojenský prostor Ralsko.
Hodně se filmovalo na českých vlakových nádražích, včetně toho Hlavního v Praze. Kvůli jedné ze scén byla dokonce v srpnu uzavřena po dvě noci stanice pražského metra Anděl, která svou výzdobou připomíná prostředí moskevské podzemní dráhy.
Redukce motivů z předlohy
Natáčení v létě pozměnilo i vyznění některých scén, například té s honem na Anatolije Brodského, která se v knize odehrává v zimě a pod zamrzlou řekou. Těch změn oproti předloze učinil pětašedesátiletý scenárista Richard Price, nominovaný na Oscara za scénář k filmu Martina Scorseseho Barva peněz (1986), mnohem víc.
Ve snaze o zjednodušení vrstevnatého děje vypustil nebo zredukoval (hrdinovo dětství a válečná anabáze) až příliš mnoho motivů, díky čemuž příběh získal trhliny, které mohou na diváka, neznalého knihy, působit matoucím dojmem. Odnášejí to postavy, jejichž motivace a pohnutky nejsou příliš dobře vysvětleny.
Nejvíce patrné je to u postavy vraha oněch dětí z názvu filmu, u něhož se ani ve finále pořádně nedozvíme, jakým způsobem děti vlastně usmrcoval. Čímž značně tratí detektivní linie vyprávění. Pozměněn je i průběh závěrečné konfrontace mezi vrahem a jeho pronásledovatelem, který není tak bohatý na zvratové veletoče.
Atmosféra strachu, podezírání a udávání
Tvůrce totiž mnohem víc než samotné pátrání po vrahovi zajímá vykreslení mechanismů moci stalinské éry. Oné atmosféry strachu, podezírání a udávání, kdy se neustále hledal třídní nepřítel nebo zrádce ve vlastních řadách. A kdy se i privilegovaným mohlo snadno stát, že se druhý ocitli v gulagu na Sibiři. Ztráta postavení nebo života byla v této paranoidní době všudypřítomná a nevyhnula se ani prostředí ministerstva státní bezpečnosti MGB, což je předchůdce KGB, které vzniklo v roce 1954.
O rok dřív, v roce 1953, se odehrává děj Dítěte číslo 44. O tom, jak snadno může člověk upadnout v nemilost, se přesvědčí i hlavní hrdina vyprávění. Válečný hrdina a příslušník sovětské tajné služby MGB Lev (nebo Leo) Stěpanovič Děmidov (Tom Hardy), který věří v zákony a v komunistický režim, který mu dal šanci vyšvihnout se nahoru.
Má hezký byt, slušně placenou práci, společenské postavení a manželku Raisu (Noomi Rapace), kterou miluje. Není naivní, že by nevěděl, co se kolem něj děje, ale i v aparátu, kde se nepřipouští pochybnosti o rozkazech, jimiž se řídí, chce dobře vykonávat svou práci a při jejím plnění si uchovat svou vnitřní integritu.
Ztráta postavení a vyhnanství
Což je těžké za situace, kdy se pouští do pronásledování domnělého nepřítele režimu a zrádce Anatolije Brodského (Jason Clarke), který se ve vesnici Kimov skrývá u svého přítele Michaila. Toho navzdory jeho rozkazu na místě chladnokrevně a před očima jeho dvou dětí popraví jeho podřízený Vasilij Nikitin (Joel Kinnaman).
Anatolij je převezen do Moskvy, kde u výslechu pod mučícím nátlakem uvede, že špionem, spolupracujícím se Západem, je i Leova manželka. Leo si uvědomuje, kdo toto doznání do spisu zanesl, ale to už se ocitá v soukolí, jehož páky řídí někdo jiný. Když odmítne zradit svou ženu a prokázat její špionáž, stává se sám nepohodlným.
Žárlivost a ambice podřízeného kolegy a neochota státního aparátu připustit, že by se v zaslíbené komunistické zemi mohly vyskytovat zločiny charakteru, na něž Leo narazí při vyšetřování vraždy (jež je vydávána za nehodu) syna svého kolegy a spolubojovníka z druhé světové války Alexeje Andrejeva (Fares Fares), způsobí, že se prominentní vyšetřovatel ocitá takřka na opačné straně barikády.
Ne hned, ale postupně. Nejprve je degradován a přemístěn do města Volsk na Urale, kde má vykonávat práci obyčejného pochůzkáře. Zde spojí své síly s místním velitelem milice, generálem Michailem Něstrovem (Gary Oldman), který se o případ zavražděných dětí také zajímá a shromažďuje k němu důkazy.
Protože těch dětí je více než čtyřicet a sériový vrah, jehož prozradí místo a způsob jejich likvidace, stále nebyl dopaden. Oficiálně místa vše tutlají, neboť, slovy Vasilije, v ráji neexistuje zločin. Leo v zdánlivém závětří rozjíždí pátrání po vrahovi víceméně na vlastní pěst. Když se o tom dozví státní moc, vyhnanství se proměňuje v boj o život.
V současném Rusku na indexu
Některé okolnosti vyprávění se vám budou zdát z dnešního pohledu trošku přitažené za vlasy. Například to, proč MGB brání vyšetřování vraždy syna jednoho ze svých loajálních členů. Je třeba si ale uvědomit, že v příběhu se protínají zájmy osobní (Vasilij) s těmi, reprezentovanými státní mocí, která nemohla připustit, že by občanům hrozilo nějaké nebezpečí.
Ono pokrytectví systému a zapírání pravdy o jeho pravé povaze můžeme ostatně v oficiální politice Ruska pozorovat i dnes, kdy ústy svých nejvyšších představitelů, tedy prezidenta a ministra zahraničí, více jak rok tvrdilo, že na Ukrajině nejsou přítomni ruští vojáci.
A podobně pokrytecky se zachovalo i ruské ministerstvo kultury, které šíření snímku Dítě číslo 44 v ruské distribuční síti zrušilo, protože prý zkresluje a svévolně interpretuje historická fakta i charaktery a typy sovětských občanů té doby. Odůvodnilo to rovněž tím, že je nepřípustné film promítat v Rusku v době pompézních oslav 70. výročí vítězství Rudé armády nad nacistickým Německem.
Že tímto rozhodnutím udělali titulu, který si to možná díky svým kvalitám ani nezaslouží, tu nejlepší reklamu ve smyslu zakázaného ovoce, není třeba ani dodávat. S podobnými výtkami, totiž že neukazuje realitu tak, jak by si ruské ministerstvo kultury přálo, se musel potýkat i Zvjangicevův Leviatan.
Dobou poznamenaný vztah
Ten ale kvalitativně stojí někde úplně jinde než Dítě číslo 44, které osvědčenou žánrovou formulku thrillerového pátrání po sériovém vrahovi a potýkání se přitom s nevůlí nadřízených orgánů ozvláštňuje právě zasazením do období stalinských čistek.
Atmosféra nedůvěry mezi těmi nejbližšími, ať už jde o přátele nebo rodinu, poznamenává i vztah Lea a Raisy, který je vylíčen opět zajímavěji než ona kriminální linie. Jejich romance si bere něco z Doktora Živaga, něco z psychologického dramatu dvou lidí, kteří museli před sebou i navenek hodně předstírat, aby v této době obstáli.
Vyhnanství pak jejich vztah osvobodilo i prověřilo. Raisa už nemusela hrát hodnou manželku, která do svazku vstoupila možná ze strachu z moci svého muže. Stala se jeho skutečnou partnerkou, a jak ukáže scéna ve vlaku nebo v závěru i pomocnicí, která ve chvílích největšího ohrožení projeví značný akční rádius.
Zdařilá výprava a atmosféra
Představitelé jednotlivých postav byli vybráni dobře, co jim ale ubližuje je snaha mluvit s ruským přízvukem. Buď měli filmaři točit s ruskými herci a v ruských reáliích nebo je měli nechat mluvit v běžné angličtině bez toho směšného přízvuku.
Architekti, kostymérky i ti, co se podíleli na výběru lokací, odvedli kvalitní práci. S rozpočtem okolo padesáti milionů dolarů šlo o jednu z největších produkcí, která se v Česku kdy pohybovala a výprava působí opravdu neošizeně a uvěřitelně. Režisérovi se dobře daří evokovat pochmurnou atmosféru strachu a paranoie, kameraman Oliver Wood pak do vyprávění vnáší díky použití ruční kamery potřebnou dynamiku.
Původně měl v úmyslu film natáčet sám Ridley Scott, ale nakonec ho svěřil švédskému režisérovi Danielu Espinozovi. Ten natočil povedený severský krimi thriller Snadný prachy (2010), který se stal nejvýdělečnějším filmem v dějinách švédské kinematografie, dočkal se dalších dvou pokračování a otevřel režisérovi cestu do Hollywoodu.
Detektivní linie upozaděna
Předloha v podobě stejnojmenné prvotiny (2008) britského spisovatele Toma Roba Smithe (1979) byla zas nominovaná na prestižní Man Booker Prize a přeložena do 36 jazyků. Autor se v ní inspiroval skutečným případem sériového vraha Andreje Čikatila, který v letech 1978-1990 zavraždil nejméně 53 dětí a žen. Takzvaný rostovský řezník nebo rozparovač část svých obětí i jedl.
V románu ale získává postava vraha trochu jiné konotace i motivace a odlišné je i dobové zasazení. V jeho vykreslení je patrný pohled zvenčí, kdy spisovatel pracuje především s historickými či sekundárními prameny a na základě nich konstruuje realitu tak, aby vyhovovala potřebám kriminálního žánru s politickým podtextem.
Ten je spolu s vylíčením komplikovaného vztahu ústředního manželského páru na filmu tím nejzajímavějším. Nebo lépe řečeno více fungujícím než rozplétání detektivní zápletky a odpovědi na otázku, kdo je oním sériovým vrahem, zabíjejícím děti podél trati Rostov-Moskva. Protože ukazuje, jak temné období stalinského režimu deformovalo mezilidské vztahy a stavělo lidi před morální volby, z nichž nevycházeli jako vítězové.
V zámoří film neuspěl a uvidíme, jak se mu bude dařit v České republice, kde jeho uvedení přijel osobně podpořit autor předlohy Tom Rob Smith. Právě čtenáři, zvědaví jak si adaptátoři s knihou poradili, dále pak diváci, kteří budou chtít vidět využití domácích lokací a fanoušci Toma Hardyho, který je po Šíleném Maxovi hodně v kurzu, by mohli na film zavítat. A také mladí diváci, kterým by mohl posloužit jako poměrně atraktivní exkurz do éry stalinského Ruska.
Zdejší komunisté z řad bývalých stalinistů a poté úspěšných normalizátorů rádi říkají: „přehmaty byly, ale děly se ve jménu vyššího dobra,“ tedy sociálně spravedlivější společnosti. Jaký mělo toto „dobro“ dopad na životy těch, jež ho pomáhali legalizovat a udržovat při životě, vám odpoví právě tento film.
Dítě číslo 44
- Žánr: politický krimi thriller
- Původní název: Child 44
- www.child44film.com/
- USA / Česko / Velká Británie / Rumunsko 2015
- Scénář: Richard Price (podle předlohy Toma Roba Smithe)
- Režie: Daniel Espinosa
- Hrají: Tom Hardy, Gary Oldman, Noomi Rapace, Jason Clarke, Joel Kinnaman, Fares Fares, Vincent Cassel, Josef Altin, Paddy Considine, Nikolaj Lie Kaas
- Distribuce: Bontonfilm CZ
- Distribuční premiéra v ČR: 28. 05. 2015