Kapitoly článku:
Fidue A83 jako jedny z mála hybridů využívají ergonomické tvarování těla sluchátek, díky čemuž sedí v uchu velmi pohodlně a jistě i přes své větší rozměry. Nějaký čas zabere osvojení si správného postupu nasazování, ale po nějaké době se to stane otázkou pár vteřin. Sluchátka se dají nosit pouze s kabelem vedeným přes ucho, s čímž ale pomáhá dlouhá tvarovatelná část kabelu.
Oba modely nabízí pouze průměrnou izolaci, která ale bude dostatečná pro většinu hlučných prostředí. Od okolí ale nebudete nikdy zcela odstřiženi a budete ho alespoň částečně vnímat. Lépe jsou na tom kompletně uzavřené Dunu, protože u Fidue snižují izolaci malé větrací otvory. Ty se ale naštěstí nacházejí na vnitřní straně sluchátek a nepřenášejí tak hluk způsobený větrem.
Zvuk
Pro testování byl použit především vynikající Hi-res přenosný přehrávač Fiio X5. Sluchátka jsem vyzkoušel i s Ibassem DX50, Sony-A15, Xduoo X2 a klasikou v podobě Sandisk Clip Zip. I když oba modely hrály velmi dobře i z obyčejného Clipu, každý upgrade přehrávače byl znatelný, více citlivé na změnu byly Fidue.
Hlavní předností hybridní konstrukce by teoreticky měla být kombinace mohutného a přirozeně znějícího basu dynamického měniče s čistými a detailními středy a výškami tlakových měničů. V praxi to bohužel tak jednoduché není a mnoho hybridů se v minulosti potýkalo s různými problémy. Často se nepovedlo vyladit střední pásmo, které pak až příliš ustoupilo do pozadí a ve zvuku znatelně chybělo, jindy se znatelně projevil rozdíl technologií měničů a bas tak zněl nepřirozeně a od celkového zvuku odtrženě. Po několika letech vývoje ale dokázali výrobci tyto počáteční problémy vyřešit a zde testované modely nabízí vynikající zvuk, který plně předvádí výhody hybridního systému.
Jako většina ostatních hybridů, i dvojice Dunu a Fidue podávají zvuk se zvýrazněnými výškami a basem, takzvaně zvuk do V. Naštěstí to ani jedny z nich se zvýrazněním nepřehání a mezi hybridy patří mezi ty umírněnější a neutrálnější. I přes v základu podobné podání se mezi těmito dvěma modely dá najít velké množství drobných rozdílů, které velmi pomohou při rozhodování, které z nich zvolit.
O basové pásmo se u obou modelů stará 10 mm dynamický měnič a zde se naplno projeví výhoda hybridní konstrukce. V přímém porovnání s čistě dynamickými in-eary, které také nabízejí zvýrazněný bas (Sennheiser IE80, RHA T10), hrají testované hybridy bas výrazně přesnější, rychlejší a detailnější. Přitom si zachovávají plné a přirozené podání basu a nikdy nesklouznou k určité studenosti či nevýraznosti basu tlakových měničů. Ovšem tlakové měniče, minimálně u špičkových in-earů v podobné ceně, mají nadále technickou převahu a hybridy jim v přesnosti a detailnosti basu nestačí.
Podání basového pásma se mezi testovanými modely znatelně liší. Zatímco Dunu zvýrazňují hluboký bas pro celkově mohutnější a plnější zvuk, Fidue mají zvýrazněný jen středo-bas, čímž docílí ještě o něco přesnějšího basu, ale trochu ztrácejí na důraznosti a plnosti nejnižších tónů. Já osobně jsem velkým fanouškem filmových soundtracků a klasické hudby a tak mi výrazně více vyhovovalo mohutné burácení hlubokého basu z Dunu. Musím podotknout, že hluboký bas u Dunu je opravdu velmi unikátní a jednoduše skvělý, jeden z nejlepších jaký jsem kdy u in-earů slyšel, pokud nepočítám mnohaměničové customy.
Střední pásmo u obou modelů ustupuje mírně do pozadí, ale nadále tvoří plnohodnotnou součást zvuku. Podání hlasů i nástrojů působí trochu chladnějším a tenčím dojmem, ale naštěstí to sluchátka vynahrazují skvělou čistotou a detailností, v čemž překonávají většinu dynamických i mnohé tlakové in-eary. Z těchto dvou nabízí Dunu plnější a reálnější středy, Fidue naopak hrají vzdušněji a o trochu čistěji, ale bohužel se u nich lze občas setkat s nepříjemnými sykavkami.
Sluchátka se příliš neliší ani ve výškách. Ty jsou lehce zvýrazněné, nabízejí skvělý rozsah, velmi čisté podání a do zvuku přinášejí požadovanou energii. Přitom ani v jednom případě nejsou přehnaně ostré, agresivní či uměle znějící. Pokud ale může být problémem i sebemenší ostrost, jsou umírněnější Dunu tou lepší volbou.
Dunu mají velmi povedené podání prostoru, pěkně otevřená a rozsáhlá hudební scéna, nástroje přesně lokalizovatelné a jasně oddělené. Fidue jsou ale ještě o úroveň výše, nabízejí opravdu velký prostor a přitom nástroje jsou lépe lokalizovatelné, což vede ke skvělé přehlednosti hudební scény za každé situace.
Verdikt
Dunu DN-2000 i Fidue A83 jsou opravdu špičkově provedenými a skvěle hrajícími in-eary, které ve své ceně těžko hledají rozumnou konkurenci. Především jde ale o perfektní ukázku schopností hybridní technologie, která nabízí nový a unikátní přístup k reprodukci zvuku.
A které z nich zvolit? Dunu mají na své straně bohatší příslušenství, lepší izolaci a kvalitnější provedení, Fidue naopak lákají na znatelně pohodlnější usazení a hlavně na velmi důležitý výměnný kabel. Po zvukové stránce osobně upřednostňuji Dunu, ale sluchátka se liší spíše v drobnostech a tak velkou roli budou hrát konkrétní preference posluchače.
Fidue A83
Cena 9990 Kč
- konstrukce intra-aurální
- 10 mm dynamický měnič + 2x tlakový měnič
- frekvenční rozsah 9 – 31 000 Hz
- impedance 11 Ohm
- citlivost 104 dB
- konektor 3,5 mm jack rovný, MMCX
- zapůjčil http://headphones.cz/
Dunu DN-2000
Cena 300 USD (cca 9100 Kč s daní)
- konstrukce intra-aurální
- 10 mm dynamický měnič + 2x tlakový měnič
- frekvenční rozsah 10 – 30 000 Hz
- impedance 16 Ohm
- citlivost 102 dB
- konektor 3,5 mm jack do L