Kapitoly článku:
Hloupá není ani Anna, která po změnách ve svém těle, které ji proměňují v mužatku, odmítne stereoidy brát. Riskuje tím hodně, protože její kádrový profil je díky rodičům nevalný. Navíc poklesne její výkonnost. Dohodne se s matkou, že bude brát jen neškodný přípravek, který ji ona bude dávkovat. Po čase ale zjišťuje, že s jejím tělem se opět děje něco podivného a začne pochybovat o tom, co jí matka vlastně aplikuje.
Matka, která doufá, že Anna účast na olympijských hrách využije k emigraci, se rozhodne jí anabolika pod rouškou neškodných vitaminů aplikovat dál tajně. Ví, že svůj život už prohrála a pro dceru chce lepší budoucnost. A je rozhodnuta pro ni udělat cokoliv. I s vědomím devastujících následků na její zdraví.
Vše pro dítě
Andrea Sedláčková rozehrává drama, které má hned několik dimenzí. Sportovní a politická rovina vyprávění se stává pozadím pro drama osobní, v němž hraje prim vztah matky a dcery. Ten je důvěrný, tak jak jen může být blízký vztah dvou žen, které jsou kvůli nepřízni vnějších podmínek odkázány samy na sebe.
Matka s dcerou spolu sdílejí společné hodnoty, co se týče toho, kde leží hranice, za něž už se nejde právě v míře přizpůsobení. Před o to větší dilema je postavena matka, když začne s režimem spolupracovat a chovat se jako „oni“, což ji ve vypjaté scéně zrazená dcera vmete do tváře.
Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Matka, která kvůli šikaně státních orgánů už dávno rezignovala na svůj život, chce naději aspoň pro ten dceřin. I proti její vůli. Situace Anny je pak o to tristnější, že ve svém zápasu za život bez kompromisů svádí boj nejen s molochem zástupců státní moci, ale i s osobou sobě nejbližší.
Tento zápas v režimu, který lámal lidské charaktery, nemůže vyhrát. Proto radši volí prohru a hvězdné kariéry se vzdává. Tím se dostává do obdobně ponížené pozice jako její matka, ale připisuje si vítězství, které je mnohem důležitější a jež jí všichni ti sportovní bafuňáři, estébáci a kolaborující doktoři či trenéři nemohou vzít. Vítězství morální.
Důvěrná souhra obou hereček
Tomuto zápasu o lidskou důstojnost dominuje právě uvěřitelná a důvěrná souhra obou hereček, z níž je znát, že ani jedna nechce získat dominanci nad tou druhou, ale obě slouží především dobře napsaným postavám.
Anna Geislerová, již si pro tuto roli přála společnost Negativ a jež nahradila původně zvažovanou Ivanu Chýlkovou, si po Občanském průkazu zahrála další roli maminky.
Když odhlédneme od toho, že jako matka své filmové dcery věkově prostě nevypadá (je o dvanáct let starší než Judit Bárdos), podává výkon, který je výborný, na což jsme si u ní už zvykli. Geislerová postavu matky uchopila velmi civilně, což je zde klad.
Talentovaná slovenská herečka maďarského původu Judit Bárdos, jež zaujala v roli dcery Miroslava Krobota ve filmu Dům (2011), je přesvědčivá jak ve fyzicky náročných sportovních scénách, tak v těch emotivních.
Přesvědčivé jsou i výkony ostatních herců, jejichž postavy dotváří ono panoptikum přizpůsobivosti i moci, jež na hlavní hrdinku tlačí.
Roman Luknár jako navenek tvrdý, ale vnitřně ustrašený a před režimem ohnutý trenér. Ondřej Malý coby sportovní lékař rozšiřuje svou galerii odpudivých komunistických přisluhovačů a rovněž Igor Bareš v úloze úlisného a mstivého estébáckého vyšetřovatele není překvapením. Podobnou figuru si zahrál například v již zmíněném Hořícím keři.
Ostrouhává snad postava Tomáše (Ondřej Novák), mladého muzikanta, do něhož se Anna zamiluje a jehož emigraci vnímá jako další zradu. Téma emigrace je pro režisérku osobní, sama emigrovala na Západ krátce před Listopadem 89 a dnes se ve Francii živí jako střihačka.
Sport a politika
Lidské osudy vnímá režisérka jako zmítané politikou a je tomu tak i ve Fair Play. Matka platí daň za své postoje v osmašedesátém i za to, že neměla dost odvahy také emigrovat. Podílí se na přepisování protistátních textů, částečně z přesvědčení, částečně kvůli fešnému chartistovi (Roman Zach), jehož nedokáže odmítnout.
Podzápletka se šířením samizdatu i ta s Tomášovou emigrací není až tak dobře rozvedena a slouží především jako příprava na efektní finále. To má ale svůj silný přesah právě v tom, jak se Annin osud jejím rozhodnutím nepodřídit se státní moci protne s tím matčiným, jejíž osud bude zřejmě následovat.
Dějinně paradoxním vyústěním Anniny volby, zda dopovat či ne, za niž je vyloučena z účasti na nominaci na olympiádu v roce 1984, je fakt, že ji země východního bloku v čele s Moskvou kvůli jejímu konání v USA bojkotovaly.
Sport a politika, jak ukázaly zimní olympijské hry v Soči, spolu provázané jsou. Za éry komunismu i dnes, kdy si země i jejich politici pořádáním těchto her vylepšují svou mezinárodní image. Tak jako v případě Ruska či Číny. Nebo se snaží na úspěchu sportovců přihřát. Stačí si vzpomenout na Václava Klause v šatně s českými hokejisty na mistrovství světa v ledním hokeji ve Vídni v roce 2005 a další příklady.
Poctivě připravený projekt
V osmdesátých letech sloužil sport jako jeden z nástrojů, kterým se východní a západní blok ve studenoválečnickém předhánění se kdo z koho triumfoval. Andrea Sedláčková tuto dobu zachycuje dobově velmi věrně, včetně zařízení bytů nebo atmosféry, jež vládla v ulicích.
Omšelá pozdní normalizace se promítá nejen do saturovaného barevného tónování kamery Jana Baseta Střítežského (Dům, Alois Nebel, Díra u Hanušovic), ale i do vykreslení sportovního prostředí.
Na výpravě se tentokrát nešetřilo, ale při zachycení masovějšího sportovního klání je znát, že problém s nepříliš početným komparsem na tribuně je vyřešen za pomocí snímání v polocelcích. Andrea Sedláčková vývoji tohoto projektu věnovala řadu let, včetně poctivých rešerší o dané problematice a na výsledku je to znát.
Výmluvné poselství
Stále nepříliš zmapované a kvůli jeho žijícím účastníkům ani ne moc diskutované téma státem řízeného dopingu v osmdesátých letech zpracovává způsobem, který se nesnaží nikoho lacině bulvarizovat. Naopak hledá pro tehdejší jednání sportovců pochopení a ukazuje ho jako důsledek tlaku státní moci, která jejich úspěchy vydávala za úspěchy socialistického zřízení, které alespoň v této oblasti chtělo konkurovat západnímu světu.
Vznikl film potřebný, divácky vděčný, ale přitom nepodbízivý, který je v otázce toho, jak moc si zadat s mocí, která se vás snaží korumpovat, stále aktuální. Říká, že odolat pokušení přizpůsobit se za nějaké poskytnuté výhody, bylo v totalitním režimu těžké, ale ne nemožné. Jako vzkaz těm, kteří dnes svá selhání spíš na oko omlouvají, je toto poselství dostatečně výmluvné.
Fair Play
- Žánr: drama
- www.falcon.cz/film/fair-play
- ČR 2014
- Scénář: Andrea Sedláčková
- Režie: Andrea Sedláčková
- Hrají: Judit Bárdos, Eva Josefíková, Aňa Geislerová, Roman Luknár, Roman Zach, Taťjana Medvecká, Igor Bareš, Ondřej Novák, Ondřej Malý, Slávek Bílský
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 06. 03. 2014