Chemie mezi ústředním trojlístkem herců
Epizodní charakter scének
7 /10
Filmů o natáčení filmu je množství, ten asi nejslavnější je Americká noc od Françoise Truffauta. Se satirou, nemilosrdně nahlížející umělecký svět herců, režisérů a producentů, jejich přebujelých eg, ambicí a manýr a odtrženosti od reality loni přišla i argentinská tvůrčí dvojice Mariano Cohn a Gastón Duprat.
Podobně ironicky se už se popasovala se světem moderního výtvarného umění (Umělec), architektury a designu (Muž od vedle) a literatury (Vážený občan) v předchozích třech z jejich pěti společných projektů. Ten poslední Film roku, který měl premiéru v hlavní soutěži na benátském festivalu, ukazuje přípravu filmu jako proces, který má uspokojit především ega jeho jednotlivých aktérů.
Odlišné přístupy k herecké profesi
Můžeme začít už od producenta. Tím je ve filmu miliardářský magnát ve farmaceutickém průmyslu Suárez (José Luis Gómez), který nedávno oslavil osmdesátiny a chystá se odejít do důchodu. Ještě předtím by ale rád po sobě zanechal něco, čím by se zapsal do paměti lidí, co by ho přesáhlo a čím by zvýšil svou společenskou prestiž.
Zvažuje stavbu mostu, ale nakonec se rozhodne zapsat do dějin kinematografie. Nakoupí proto práva na román o bratrské řevnivosti, oceněný Nobelovou cenou a příznačně pojmenovaný Rivalita. Pro jeho adaptaci osloví talentovanou, ale značně excentrickou autorskou režisérku Lolu Cuevas (Penélope Cruz), která je držitelkou několika festivalových ocenění. A s ní i dvojici herců, z nichž každý z nich ztělesňuje jiný přístup k herecké profesi.
Iván Torres (Oscar Martínez) je charakterní argentinský divadelní herec a ctěný učitel herectví. Intelektuální typ, vyznávající metodu vnitřního prožitku při modelování herecké postavy. Muž, který tři desítky let žije s jednou ženou a jenž pohrdá blyštivým pozlátkem hollywoodských celebrit a konzumní zábavy pro masy.
Tedy tím, co ztělesňuje jeho herecký partner Félix Rivero (Antonio Banderas). Původem španělský herec, který uspěl v Hollywoodu nejen rolemi romantických milovníků, ale i v bezduchých akčních blockbusterech. Félix je playboy, který má pět dětí se čtyřmi ženami, co rád dává na odiv svou invazivní maskulinitu.
Hloubkou nebo posláním herecké práce se moc nezabývá, zatímco Iván je elitář a snob. Co oba spojuje, je potřeba dokazovat si, že je lepší než ten druhý. Navenek si tak sice oba herci vyjadřují profesní respekt, ale ve skutečnosti sebou pohrdají.
Střet tří sebestředných autorit
Režisérka, známá neortodoxními metodami režijního vedení, tohoto napětí mezi nimi chce využít pro vytvoření rolí dvou odcizených bratrů, osudově rozdělených snahou o získání jedné ženy. Snaží se hercům dostat pod kůži, vybudit je, dostat je z jejich komfortní zóny.
A používá k tomu při zkoušení značně neotřelé prostředky. Na jeřábu zavěšený kámen nad jejich hlavami, pod nímž mají pocítit tíhu lidské existence, připoutání k sobě potravinářskou folií, ničení hereckých ocenění v drtičce odpadu, nucení opakovat i jednoduchou repliku pozdravu dvacetkrát po sobě, líbání, zachycené na desítky mikrofonů.
Chce uvolnit jejich emoce, včetně těch negativních, a využít toho pro uchopení postav. Trochu se jí to ale při testování možností herců vymkne z rukou a dochází k prolnutí uměleckého díla a života, při němž se smazávají hranice mezi tím, zda fikce kopíruje realitu nebo naopak.
Zkoušení stojí na střetu těchto tří sebestředných autorit, které si navzájem nic nedarují. Manipulují sebou, dělají si naschvály, zraňují se a to vše s vyšším cílem vytvořit dílo, které by je přežilo. Své charakterové poklesky přitom mohou omlouvat skrytím se za masku postavy.
Kvalitní dialogy vyniknou v minimalistickém prostředí
Režijní duo si ve filmu bere na paškál svět jeho přípravy a ukazují ho v pokřivené nadsázce. S neschopností umělců opustit své role, kulturním ignorantstvím producentů, intelektuálním povýšenectvím herců staré školy i nejistotami, schovanými za osobní okázalost a sebejistotu umělecké vize.
Absurdní charakter tohoto zkoušení podtrhuje minimalistický ráz lokací sídla producentovy farmaceutické firmy, nevhodných svou rozlehlostí a sterilností pro tento proces. O to víc v těchto prostorách, kde design vítězí nad funkčností, vynikne každá replika nebo narážka herců či režisérky při rozehrávání velkolepých etud. Stejně jako proměna emocí, které je doprovází.
Tvůrčí duo se přitom může stoprocentně spolehnout na trojici herců, kteří i v nejmenších nuancích výrazu dovedou odstínit změnu dynamiky mezi postavami v rámci mocenských her, které na place probíhají. Penélope Cruz s ohnivou hřívou ztvárňuje kreativní, navenek sebevědomou autorskou režisérku, která v soukromí vykazuje známky nejistoty a přecitlivělosti, vyplývající z její osamělosti.
Sebestředná kreace Antonia Banderase i ta intelektuální Oscara Martíneze nesklouzává ke karikatuře, stejně jako film není jen jízlivou satirou. Má hlubší tóny, kdy tematizuje otázky, vztahující se k herecké a režijní práci, vytváření rolí a rozdílům mezi vysokým a populárním uměním.
Opírá se o kvalitní dialogy, ty, kteří jsou jejich nositeli a minimalistické prostředí, které jim dává vyniknout. Ukazuje se přitom, jak zajímavé je vidět herce při zkoušení role, když ještě na plátně nejsou v ní a že se tím o nich odhalí víc, než když jsou za ní schovaní.
Film roku se nebojí střílet do vlastních řad, když si satiricky utahuje ze sebestředných umělců, procesu natáčení i světa showbyznysu, který díla propaguje. Umí být k tomuto prostředí nemilosrdný, ale zároveň je znát, jak moc ho mají tvůrci rádi a že mu svým filmem zároveň skládají hold.
Film roku
- Žánr: satira
- Původní název: Competencia oficial
- www.cineuropa.org/film/398385/
- Španělsko, 2021
- Scénář: Mariano Cohn, Gastón Duprat, Andrés Duprat
- Režie: Mariano Cohn, Gastón Duprat
- Hrají: Penélope Cruz, Antonio Banderas, Oscar Martínez, Melina Matthews, Irene Escolar
- Distribuce: Bontonfilm
- Distribuční premiéra v ČR: 12. 05. 2022