Fotogalerie

Fischer & Fischer SN/SL70: břidlicový High-End [test repro]

Daniel Březina

16. června 2015

Kapitoly článku:

Jak to hrálo

„Born to Die" ze stejnojmenné desky Lany del Rey (FLAC | 24 – 44,1 | 2012 | HD Tracks) nám ukázala, jak i de facto nevelká membrána v nevelké ozvučnici může bez sebemenší kolorace od kabinetu poskytnout plnohodnotný, věru dospělý bas. Uměle přisycené basové pásmo bylo výrazné a i když nejdou SN/SL70 tak hluboko a tak plnokrevně jako (dobré) sloupky, nebudete chtít věřit, jak plnohodnotný bas vám předvedou. Definice a energie je úchvatná, reprosoustavy mají impuls a dokážou se prosadit i v rámcově 50 m2. Ve 20ti metrové místnosti jsou pak doslova okouzlující. Nutno říct, že v cenové kategorii do 100 000,- jsme ještě takhle suverénní kontrolu basového pásma neslyšeli, rozhodně pak ne takto téměř nezávisle na elektronice. A co víc – břidlicová skříň se ani nezachvěje, hrajte si, jak nahlas chcete.

Track „Gadamaylin" od I-Ching („Of the March and the Moon" | 1996 | Chesky Records) je nahraný nádherně průzračně a právě tak umí hrát i Fischer&Fischer. Zvuk má výborně nadávkovanou váhu a temperament, působí živě, ale nevnucuje se. Ale ta transparentnost... Není to křišťálově přehnané, analytické podání, naopak působivě nenucené a čisté, nechávající s maximální jednoduchostí prostoupit přehrávaný signál až k vám. SN/SL70 jsou dokonalým nástrojem na testování, jen tak mimochodem – právě díky úchvatné čistotě, vyrovnanosti a transparentnosti je slyšet úplně každá změna v sestavě. Při správně nastavené hlasitosti jsme měli pocit, že ptáci v úvodu této skladby jsou snad skutečně v místnosti, že jejich švitoření je tak blízko... Zajímavé je, že přes všechnu bezprostřednost a detailnost nejsou SN/SL70 studené či neosobní, vždy zůstávají příjemně muzikální a laskavé, neúnavné.

Na čem se poslouchalo

Na klasické sestavě Naim Nait XS / Naim CD5si, doplněné občas převodníkem ASUS Xonar Essence One MUSES MKII, ale také na referenčním setu Onkyo (předzesilovač P3000R + koncový stupeň M-5000R, doplněné CD přehrávačem a streamerem C-N7050), Musical Fidelity M6si nebo Pioneer SC-LX88 a BDP-LX88.

Jako CD přehrávač ještě občas sloužil C.E.C. CD 5. Porovnávali jsme s Harbeth Monitor 30, Xavian Bonbonus, PMC Twenty 26, Tannoy Revolution XT 6 a Wilson Benesch Square Two. Jako kabely jsme používali výhradně kabeláž TelluriumQ řady Silver (RCA, XLR i reprokabely).

U Fischer&Fischer těmto reprosoustavám také darovali perfektní sladění a propojení obou pásem, skutečně monitorová přesnost se tu blíží ideálu bodového zdroje zvuku. Tweeter tak odvádí svou práci naprosto přirozeně, nejvyšší pásmo v „Creepin In" Norah Jones („Feels Like Home" | 2004 | Blue Note | 50999 4 67079 5 4) bylo jemné, hladké a pevné, ovšem neútočné – zvuk čistý jako sklo vás prostě nadchne.

Navzdory papírově nijak oslnivé citlivosti využívají SN/SL70 energii velmi efektivně, zdá se. Minimálně to lze soudit z toho, jak snadno reagují na sebemenší změnu signálu.

Pojí se s tím také skvělá práce s dynamikou – již od poměrně dost nízké hlasitosti zvuk dýchá a má hloubku, jakmile doputujete k věrné hlasitosti (tím není myšlen rockový koncert, ale reálná hlasitost akustických nástrojů), vše se ještě více otevře a ona živoucí jiskra je prostě fantastická. „Out of This World" George Mraz Trio („Manhattan" | 2005 | Chesky Records) měla skutečný šarm, nástroje měly realistické proporce a reprosoustavy již velmi věrně vykreslily nejen dynamiku celkovou, ale zejména dění na úrovni jednotlivých instrumentů, dávající hudbě právě onen pocit skutečnosti a opravdovosti. Nebýt toho, že u spodní hranice rozsahu kontrabasu cítíte lehká omezení (takhle hluboké tóny nedostanete ze sebelepší reprosoustavy těchto rozměrů), nemělo by to nejmenší chybu.

Dá se říct, že Fischer&Fischer SN/SL70 hrají tak dobře, jak dobře hraje vaše elektronika. To sice platí všeobecně, ovšem zde je to skutečně markantní. Platí to i pro rozlišení – reprosoustavy v zásadě zvládnou přehrát cokoliv, co jim elektronika dodá. „No Rest for the Wicked" od Likke Li („I Never Learn" | 2014 | LL Recordings) byla podaná bez důrazu na efekt nebo show, prostě a přitom uvolněně, přirozeně. To je jedna z největších poklon, které umíme složit. Nádherně prokreslený hlas i kytara jsou bohaté a snadno čitelné. Buďte si jisti, že v kategorii elektroniky, kterou byste ke zhruba stotisícovým reprosoustavám pravděpodobně připojili, to stále nebudou SN/SL70, kdo bude omezovat rozlišení.

Výborné je i podání prostoru – reprosoustavy jsou poměrně nenáročné na umístění, vzhledem k dopředu umístěným bassreflexům a ozvučnici, která jednoduše nerezonuje, se nemusíte bát postavit je ani poměrně blízko ke zdi – dokonce by prý měly fungovat i v regálu. SN/SL70 se nezdají být ani směrové – vlastně jsou v tomto směru ideální pro „běžného posluchače", který si je chce postavit do prostoru a poslouchat hudbu.

Audiofil, který se vyžívá v posunech po milimetrech, tu v tomto ohledu mnoho zábavy neužije. Titulní skladba alba „Bluesnotes" Sonnyho Rollinse nádherně vystoupila kupředu, hudba pocitově přichází odevšad, není uzamčená ve skříních, pokud dáte reprosoustavy alespoň půl metru od zadní zdi, objeví se i krásný předozadní prostor, související s celkovou suverénní přesností kresby... Není to vysloveně holografická reprodukce, kterou umí třeba Audio Physic, nebo třeba German Physiks (a rozhodně i pár dalších značek), je to nicméně nesmírně přirozené a příjemné, což je často důležitější.

„Another One Bites the Dust" od Queen („Greatest Hits" | 2011 | Universal | UIGY-9532) šlapala jako hodinky, jeden každý tón je totiž perfektně kontrolovaný, nastupuje rychle a bez úsilí, aby byl také s nemenší přesností ukončen a nedozníval, kde nemá. To je velmi důležité pro celkovou plynulost a přesnost reprodukce, ale i pro pocit strhující atmosféry a pocitu, že jste součástí dění. Basová linka překypovala energií, úder do bubnu byl skutečně rychlý, pevný švih a vším se proplétal intenzivní Mercuryho hlas.

Že je vlastně úplně jedno, jakou hudbu si přes Fischer&Fischer pustíte, to dokázal Hopkinson Smith se svou interpretací Bachových „Suit pro sólové cello 1,2,3" (2012 | Naive | E8937), zvláště přímo v první suitě BWV1007. Témbr cella byl nádherně vystižený, bylo slyšet i malé rezonance těla a tahy smyčce byly téměř viditelné. Skoro bychom řekli, že pokud vnímáte prohřešek proti podání barev nástroje, chyba bude jinde, než v SN/SL70, ty jednoduše propouští, co do nich přichází.

S řečeným často souvisí i určitá nekompromisnost, kdy mizerné nahrávky zní téměř neposlouchatelně, únavně a hrubě – Fischer&Fischer SN/SL70 jsou v tomto ohledu poměrně kultivované a tolerantní, aniž by si však vymýšlely. Třeba taková poměrně ostrá a dynamicky plošší nahrávka „Night of the Hunter" od 30 Seconds to Mars (2009 | Virgin | 5099996511121) vyzněla akceptovatelně, byť dala jasně najevo, kde na kvalitativním žebříčku stojí. Pokud ale takovou nahrávku máte a máte ji rádi kvůli obsahu, nemusíte se bát, že byste za 10 vteřin museli stahovat hlasitost a za minutu poslech vzdávali.

Hodnocení

Reprososutavy Fischer&Fischer SN/SL70 jsou výjimečné. Jsou tak odlišné, přitom ale dělají jen to, co je cílem high endu – blíží se původní ideji věrného reprodukce za pomoci neokázalých a neexotických prostředků, jednoduše optimální kvalitou jednoho každého prvku a jejich vzájemným sladěním. Velkou zásluhu na pevnosti a přesnosti zvuku má bezpochyby naprosto netečná ozvučnice z břidlice, mající zvláštní, ale všeobecně přijatelnou estetiku. V případě, že vám holý kámen domů nesedí, není problém pořídit si lakovanou verzi, která se jen málo liší od běžně vídaných kvalitních povrchů.

To důležité je ovšem uvnitř, parádní zpracování je tak trochu samozřejmost. To důležité, to je schopnost SN/SL70 zahrát samozřejmě, snadno a přirozeně, to je schopnost nebýt nejslabším článkem sestavy (spíše naopak), to je schopnost transparentní, výtečně dynamické a skvěle prokreslené reprodukce. Fischer&Fischer SN/SL70 jsou jedny z nejlepších reprosoustav, které si můžete pořídit do malých místností s rozpočtem kolem 100 000,- Kč. Jsou jednoduše návykové...

KLADY

+ originální, decentní a přitom výrazná estetika
+ na své rozměry umí zahrát velmi solidní bas
+ excelentní přesnost a transparentnost
+ velice lehce se rozehrávají
+ za daný výkon férová cena

ZÁPORY

- pokud si je dovedete představit ve svém prostoru, pak nic