Seriál Strážci vesmíru a slovo morfujeme dnešní třicátníci z dětství asi znají. Vznikl v roce 1993 jako americká verze o rok staršího japonského originálu. Pětice teenagerů v různobarevných kombinézách se v něm snažila zachránit svět před zlou mimozemskou čarodějnicí Ritou Repulsou, která k jeho podmanění používala různá monstra.
Tento mnohasetdílný seriál, který se od té doby rozrostl do čtyřiadvaceti sezónních řad, dvou filmů a přidružených hračkářských výrobků se po vzoru komiksových a superhrdinských látek rozhodne studio Lionsgate převést do filmové podoby.
Máme tu tedy další superhrdinský příběh o zrodu superhrdinů. Tvůrci si z modelu těchto filmů ironicky utahují, ale zároveň mu zcela podléhají. Hrdinové se musí potkat, poznat své schopnosti, naučit se je ovládat a přes všechny vzájemné třenice se semknout proti zlu, které ohrožuje jejich městečko a celý svět.
Na rozdíl od marvelovských komiksáren ale jejich snaha aktualizovat či znovuoživit značku míří spíš na dětské nebo mládežnické publikum, ne tolik to rodinné. Záměr to asi není, ale výsledek přes snahu o komplexitu charakterovou i mytologickou je natolik infantilní, že si moc nedovedu představit, že by film bavil i dospělé publikum. Na to je tu málo nekorektních vtipů, násilí nebo popkulturních narážek.
Dějová zápletka vychází z té seriálové, ale je tu snaha dodat novému příběhu silnější mytologický základ a postavám oproti seriálu více psychologické věrohodnosti.
Charakteristika hrdinů by mohla budit dojem, že sledujeme nějaký teenagerský seriál ze školního prostředí typu Beverly Hills 90210. A opravdu ano, během dlouhé expozice se seznamuje s problémovými nebo podivínskými typy, kterým trvá poměrně dlouho, než si vyřeší svá malá dramata. Každý zvlášť a pak ještě navzájem mezi sebou.
Film trvá dvě hodiny a k akci dojde v závěrečné půlhodině. Její podoba je hodně digitální a trikově nijak oslnivá.
Nepřináší rovněž nic, co byste neviděli v lepší podobě v Transformerech. Střetává se tu monstrum z tekutého zlata Goldar s obřím robotem Megazordem. Obě monstra odkazují na japonské kořeny předlohy, které mnohem lépe využil ve svém Pacific Rim.
Každý z pětice hrdinů se s něčím potýká. Jsou to středoškoláci, takže jejich problémy jsou spojené s rodinným a školním prostředím. Rodičovská autorita a její nároky, přehlíživost spolužáků a šikana od nich, nemoc rodiče či menšinová sexuální orientace v tradiční rodině.
Sázka na psychologickou propracovanost charakterů tedy moc nevyšla, tak zbývá ještě ono morfování.
Asiat, černoch, dvě holky, z nichž jedna je Hispánka a bílý Američan, co je trochu frajírek, trochu Mirek Dušín. Černoch je navíc autista a Hispánka potenciální lesbička. Takže film měl, podobně jako před časem Kráska a zvíře, v Rusku v kinech omezenou přístupnost. Kvůli zákonům, zakazujícím propagaci homosexuality.
Linie s původními Strážci vesmíru a miliony let starou historií tvoří mytologické pozadí současného příběhu.
Před pětašedesáti milióny let takzvaní Strážci vesmíru prohráli osudovou bitvu s čarodějnicí Ritou Repulsou (Elizabeth Banks). Ještě předtím ale stihli ukrýt magické mince, z nichž čerpali svou sílu. Ty nyní objevuje pětice teenagerů. A spolu s nimi i mimozemskou posádkou, která jim vysvětlí, že jsou předurčeni k záchraně světa.
Morfování tu funguje jako metafora dospívání a přijetí odpovědnosti nejen za svůj život, ale i za vyšší celek lidstva samého. Hrdinové poznávají ono s velkou silou přichází velká odpovědnost, jež známe z takřka každého superhrdinského filmu.
Režisér si je klišé těchto filmů vědom, občas na ně ironicky pomrkne, ale nesnaží se jim vzdorovat jejich podrýváním. Díky tomu Power Rangers působí jako směsice vyprávěcích šablon ze středoškolských seriálů a superhrdinských podívaných.
Směsice předvídatelná a dokonale zapomenutelná. Nad průměr ji nevytahuje nic, s čím byste výrazněji sympatizovali, ať už jde o postavy, příběh nebo vizuální stránku. Za 100 milionů vznikl film, který je zbytečný a u něhož je otázkou, jestli se mu podaří oživit fenomén z devadesátých let pro případná další pokračování.
Fanoušky původního seriálu tato předlouhá expozice k zatím nenatočenému seriálu nebo potenciálním sequelovým následovníkům uspokojí. Ti, kteří seriál z devadesátých let neznají, si jej díky tomuhle filmu pro sebe neobjeví. A dětský divák už je od Marvelů zvyklý na sofistikovanější záležitosti. Takže pro koho je? Sorry jako, cílovku fakt nevidím.
