Wharfedale D320: levné, solidní regálové Hi-Fi reprobedny [test]

Značka Wharfedale patří nejen do jednoho z největších světových audio koncernů IAG, ale také k těm nejznámějším jménům na trhu reprosoustav - nakonec jen málo výrobců se může pochlubit tím, že začaly svou dráhu už v roce 1932.

Po bezmála století existence tvoří většinu firemní nabídky zaplatitelné, moderně vypadající hi-fi reprosoustavy a řady jako Diamond jsou ideálním příkladem toho, jak by rozumné hi-fi mělo vypadat.

Úplný začátek nabídky pak ale tvoří řada D300, patřící k tomu nejdostupnějšímu na trhu. Větší ze dvou regálových modelů se jmenuje D320 a je k dispozici v jednoduché, ale moderně působící podobě. 

Jinak ale vypadají D320 na svou cenu až neuvěřitelně.

ozvučnice s klasickými proporcemi má zaoblené hrany a celá stojí na čtveřici relativně masivních nožek.

To je z jednoduchého důvodu - směrem dolů se totiž otevírá masivní nátrubek bassreflexu.

Měniče jsou vsazeny v přisazené čelní stěně, rovný zadní panel pak hostí destičku s typicky vertikálně rozsazenými terminály.

Ať se koukáte z jakého chcete úhlu, jsou D320 za dané peníze mimořádně důstojným výrobkem.

Do velké míry vychází technologiemi D320 z vyšších řad, konkrétně hlavně řady Diamond 11.

I tady najdete do mírného zvukovodu zapuštěnou měkkou kopulku, jejíchž 2,5 cm je určeno pro nejvyšší frekvence.

Středy a basy pak zase řeší 13 cm kónus z tkaného kevlaru, připevněný na pro firmu typickém pěnovém závěsu.

Výrobce u D320 udává frekvenční rozsah 56 - 20 000 Hz (+/- 3 dB), přechodovou frekvenci 2 400 Hz, charakteristickou citlivost 87 dB / 2,83 V / m a jmenovitou impedanci 4 ohmy.

Na to, že jsou D320 opravdu levné a nejsou nijak veliké, tak jejich snaha o nabídnutí zřetelných 50 Hz působí velmi dobře.

Je tu viditelné zdůraznění pásma 150 - 250 Hz, které činí poslech pocitově plnějším a hutnějším.

Stejně jako je tu v ose zřetelný nárůst energie v pásmu nad 10 kHz, který se ale při poslechu pod úhlem vcelku úhledně vyrovná.

Celkově jsou D320 s ohledem na svou kategorii rozhodně přijatelné, nejsou sice perfektně lineární, ale od 100 Hz výše je průběh důstojný a při dané ceně jim lze vůbec zřetelnou odezvu mezi 50 a 100 Hz připsat taktéž k dobru.

Sedlo na cca 55 Hz naznačuje, že někde tady je laděný bassreflex.

V oblasti kolem 200 Hz se impedance spouští až na 4 ohmy, jinak je ale v úrovni spíše osmi a více ohmů. navíc tu není vidět žádná komplikace, náznaky rezonancí či jiné artefakty, které by mohly komplikovat reprodukci.

Malé a dostupné Wharfedale D320 představují odvážně dobře pojatý první stupínek do světa seriózně pojímané reprodukce zvuku. Mají své limity, poplatné právě oné nízké ceně.

Na druhou stranu, jejich schopnost hrát vlastně „normálně“ je vzhledem k ceně udivující.

Jak vidno, díky velkým objemům výroby a tím rozdělení vývojových nákladů mohou velké značky jako Wharfedale nabídnout důstojný zvuk i v kategorii, v níž byste tak disciplinované chování po zvukové stránce nebo tak solidní vnější slupku neočekávali.

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti.

Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu. Reprosoustavy byly umístěny na pevném soklu cca půl metru nad zemí (v případě regálových modelů samozřejmě na stojanech) a co nejdále od stěn to bylo možné.