Splněný sen videoherních fanoušků přichází z Ruska. Brutální, zběsilá a absurdní jízda, natočená kompletně z perspektivy první osoby. Tenhle film není pro starý.
Kapitoly článku:
Akční žánr, tak jak jej známe z osmdesátých nebo devadesátých let, přežívá už spíš jen v nostalgickém připomínání jeho nejslavnějších ikon (Sly, Arnie, Expendables), které se pouští do směsice pocty a parodie vyprávěcích schémat, které pomáhaly vytvářet.
Mainstreamovou úlohu od akčního žánru přebraly komiksové adaptace. To ale neznamená, že by zhynul na úbytě. Dál se mu daří v zavedených vysokorozpočtových sériích typu Jamese Bonda, Mission: Impossible nebo Rychle a zběsile, i v oněch s nadsázkou pojatých poctách/parodiích jako Kingsman.
Zde jde ale o propojení s žánrem špionážním, čistokrevné akčňáky dnes nejčastěji produkuje Luc Besson ve své společnosti EuropaCorp. Tento stav zároveň dává prostor různým nízkorozpočtovým experimentům, mezi něž se řadí i režijní debut Ilji Najšullera Hardcore Henry.
Neviditelný hrdina
Najšuller natočil pětiminutový hudební videoklip Bad Motherfucker pro ruskou skupinu Biting Elbows, v níž sám hraje. Toto video natolik zaujalo kazašského režiséra a producenta Timura Bekmambetova (Noční hlídka, Wanted, Abraham Lincoln: Lovec upírů), že mu sehnal peníze, aby svůj nápad s pohledem hlavní postavy na okolní dění mohl rozvést do celovečerní podoby.
Režisér prostředky na natáčení sháněl i za pomocí crowdfundingu a po loňském promítání na festivalu v Torontu (ještě pod názvem Hardcore) si pak mohl vybírat z několika hollywoodských zájemců o celosvětovou distribuci. Nakonec dal přednost poměrně nové společnosti STX Entertainment.
V propagačních materiálech se často objevuje, že Hardcore Henry je první film, natočený kompletně z perspektivy první osoby. Není to tak úplně pravda. Nápad s neviditelným hrdinou, kterého jste často mohli zahlédnout jen v odrazu zrcadla, se objevoval v menší míře třeba v hororech. V Maniakovi (2012) s Elijahem Woodem pak byl roztažen na plochu celého filmu.
Videoherní koncept First-person shooter
Najšuller je ale první, který tento videoherní koncept, kdy kamera neopustí pohled očí hlavního hrdiny, přenesl do akčního žánru. Fenomén FPS (First-person shooter), neboli subjektivní simulaci vlastního pohledu herní postavy, dobře známe z her (Wolfstein, Duke Nukem) a herních sérií jako Far Cry, Doom, Quake, Half-Life, Call of Duty nebo Counter Strike.
Režisér a scenárista v jedné osobě tuto zkušenost gamera zpřítomňuje v celovečerní metráži. Hlavní hrdina Henry, z něhož vidíme jen části těla (ruce, nohy, krátce v odrazu tvář) postupuje z bodu A do bodu B a dále a zdolává přitom jednotlivé překážky. V každém bodě dostane nějaké instrukce, kam se má posunout, ale hlavní záporák s telekinetickými schopnostmi je vždy krok před ním.
Kyborgický Jason Bourne
Jeho situace je navíc ztížená tím, že neví, kým je a jaký je smysl jeho mise. To poznává až za pochodu. Tento ruský Jason Bourne, zkřížený s kyborgickým Robocopem, se na začátku probudí ve futuristické vědecké laboratoři, kde se mu vnadná blondýna v lékařském plášti snaží vysvětlit, jak se zde ocitl a proč nemá část nohy a ruky a absentuje mu paměť i řeč.
Končetiny se podaří nahradit kybernetickými protézami, s mluvou a vzpomínkami je to horší. Důležitou roli v nich by měla hrát právě ona blondýna Estelle (Haley Bennett), která Henrymu tvrdí, že je jeho manželkou. Než se stačí s touto informací popasovat, do objektu vniknou žoldáci pod vedením muže s magickými schopnostmi.
Akan (Danila Kozlovskij) a jeho lidi mu unesou manželku a Henry se vydává po její stopě. Na ní objevuje své výjimečné fyzické schopnosti i nadání pro boj jak kontaktní, tak ten s nejrůznějšími zbraněmi. Vše probíhá hrozně rychle a v naprostém chaosu.
V tom se mu snaží pomoci zorientovat těžko identifikovatelná postava (vědec, tajný agent?) Jimmyho (Sharlto Copley), která každou chvíli nějak brutálně zemře, aby se pak vzápětí objevila v jiném přestrojení. Jimmy Henryho navádí a průběžně ho zasvěcuje do situace, v níž se ocitl. A on prochází specificky ruským prostředím jako levely počítačové hry.
Zběsile, brutálně a absurdně
Příběh není až tak důležitý a jeho vyústění je hodně z říše sci-fi. Stejně tak se nikdo nezabývá psychologií postav. Zajímavé jsou ony levely, kterými postava prochází a způsob, jakými je zdolává. Rvačky, automobilové honičky a bouračky, pouliční parkour, výbuchy, přeskakování mezi auty, šplh po domě a skákání po střechách, přestřelky, kosení desítek protivníků při pohybu v opuštěném objektu. Zapojení helikoptér i tanků, zbraně všech ráží a rozměrů.