HD kamera Panasonic HDC-SD9: 3× video

Ve světě kamer probíhá dlouhý souboj mezi tříčipovou CCD technologií a CMOS snímačí. V profesionální sféře je jasným lídrem tříčipová verze, ve spotřebitelských kamerách to ale není tak jasné. Prostorově náročnější tříčipové řešení vyžaduje v malých kamerách menší čipy, CMOS s velkým počtem megapixelů zase spotřebovává na jeden obrazový bod více bodů na snímači.

V nedávném testu videokamer v Computeru jsme prověřili celou řadu videokamer pro HD i SD rozlišení, bohužel nedokázal Panasonic do testu včas zajistit dvojici horkých kandidátů na prvenství - kamery HDC-SD9 a stejnou kameru navíc s pevným diskem pod označením HDC-HS9. Nyní máme SD9 k dispozici a tak můžeme hodnotit. Základní pocit z kamery nejlépe získáte na následujícím videu:

Protože výklopný displej není dotykový, vše se ovládá tlačítky pod displejem, možnosti nabídek při záznamu a prohlížení uvidíte na tomto videu:

Na videu jen nenajdete používání joysticku při natáčení, kdy jsou přes něj přístupné rychlé volby například pro úpravu kontrastu, noční režim, jasnější pleťové barvy nebo makro. V ručním režimu zde přibude volba clony, délky závěrky a vyvážení bílé.

Při natáčení si kamera dobře poradí i s kontrastně náročnějšími scénami, kde právě doporučí použití dynamického kontrastu nebo poradí zklidnit ruku při rychlém švenkování. Natočená videa působí živým dojmem, což oceníte zejména v domácím videu. Ostrost snímacích čipů neodpovídá plně špičkovému výslednému rozlišení. V našich testech ostrosti kamera zaostávala za vítězem testu kamer Sony HDR-SR11, Nejlépe kamera snímá na široké ohnisko, kde se jen už projevuje soudkovité zkreslení. Kamera sice nabízí desetinásobný zoom, ale při maximálním vyzoomování už neproudí do kamery tolik světla a současně se na kontrastních hranách objevují zelené a fialové okraje dané miniaturní lomenou konstrukcí snímací části. Všimnete si toho opravdu jen na kontrastně náročných scénách a po týdnu s kamerou jsem si toho všiml až na záběrech testovacího obrazce, přesto tento 3CCD čip prohrál v zobrazování detailů s kamerou Sony. Srovnání SR12 a SD9 uvidíte na následujícím videu (WMV, 22 MB, 1920×1080):

Protože ale od natočení SR12 uběhlo už spousta času, nepamatuji si přesně ruční nastavení expozice u kamer, u SD9 jsem tomu více pomohl, aby obraz nebyl tmavý, ale ještě nepřepaloval. Proto na videu je SR12 tmavší a má potom méně razantní podání barev. V zobrazení detailů ale jednoznačně vede. HDR-SR12 je sice výrazně dražší než HDC-SD9, ale pokud vezmeme verze s podobným pevným diskem s identickými snímači, tak SR11 je cenově srovnatelná s HS9, proto srovnání těchto snímačů smysl má.

HDC-SD9 je bezesporu výborná kamera. Díky malým rozměrům se skutečně vejde do kapsy, je vždy připravena natáčet a ovládání má velmi jednoduché. Moje převážně netechnicky zaměřená kamarádka zvládla po pětisekundovém zaškolení v pohodě natočit sportovní klání svého syna i si natočené záběry přehrávat. Díky záznamu na SD kartu snadno dostanete záběry do počítače k dalšímu zpracování a AVCHD zdroj dnes můžete pohodlně stříhat třeba v Pinnacle Studio.

Nelíbilo se mi umístění miniHDMI konektoru pod akumulátorem, jako náročnější uživatel také postrádám hledáček nebo konektor pro příslušenství, nebo aspoň externí mikrofon. Je to ale především malá kamera pro domácí natáčení, takže tyto nedostatky neberu nijak zásadně. Spíše běžný uživatel pocítí malé rozlišení snímače pro pořizování fotografií. Tam kde Sony běžně nabídne výborný obraz na pět megapixelů, tato kamera zvládne jen dva megapixely a výsledek ještě zatíží vysokou kompresí, na fotky ji tedy opravdu nepoužívejte.

Cena SD9 je na internetu velmi dobrá. Jestli zvažujete koupi lepší kamery pro základní rozlišení nebo rovnou této pro vysoké rozlišení, tak opravdu není moc nad čím váhat. Vysoké rozlišení dává v této kategorii kamer výrazně lepší výsledky a i kdybyste měli nakonec skončit zase jen u PAL rozlišení, z HD zdroje se vytvářejí o poznání lepší výsledky.

Vysvětlení 3CCD a srovnání s CMOS z prezentace Panasonicu

Technické parametry