Na Folkových prázdninách má každý den své téma a jedno ústřední heslo zaštiťuje i celý ročník přehlídky. Tři alba, která vám dnes nabízíme, z těchto témat vycházejí.
Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou považuji za nejluxusnější český festival. V komorním (a magickém) prostředí renesančního zámku (nádvoří, park, jízdárna) se tu vždy během posledního červencového týdne představí špičky české akustické hudby (Hradišťan, Druhá tráva, Jablkoň) spolu s hvězdami i žhavými objevy světové world music a příbuzných žánrů. V posledních letech fanoušky i odbornou veřejnost uchvátila například americká multižánrová (z blues vycházející) skupina Hazmat Modine, skotská Salsa Celtica nebo anglická písničkářka Eliza Carthy.
V inspirativním prostředí na Vysočině vzniklo už několik alb a DVD: společná nahrávka Hradišťanu a polské skupiny Muzykanci, narozeninové DVD a album Jablkoně nebo loňská debutová deska Zuzany Novak, Angličanky s českými kořeny, která se doprovází na zimbabwskou mbiru. Kromě toho brněnské vydavatelství Indies Happy Trails vydalo už tři kompilace z jednotlivých ročníků festivalu. Na Folkových prázdninách má každý den své téma a jedno ústřední heslo zaštiťuje i celý ročník přehlídky. Tři alba, která vám dnes nabízím, z těchto témat vycházejí.
Irský den je už několik let pevnou součástí festivalu. V jeho rámci se nepředstavují tradiční skupiny ze „zeleného ostrova“, které hrají skočné melodie a táhlé balady, nýbrž písničkáři s akustickými kytarami, případně s dalším doprovodem. Pokud se vám při slovním spojení „irský písničkář“ před očima vybaví zrzavá kštice Glena Hansarda, jste blízko. Glen jezdí do Náměště pravidelně a rád a právě on začal na Vysočinu zvát své kolegy.
Album Irský den, zaznamenané v roce 2005, představuje tři sólisty a spoustu zajímavých doprovodných muzikantů. Paul Tiernan neváhá vedle vlastních (autorsky silných) skladeb zařadit jednu píseň od Leonarda Cohena. Doprovází se na kytaru tu minimalistickým stylem, jinde téměř rockově, přičemž mu ve všech skladbách zdárně sekunduje finská houslistka Marja Tuhkanen. David Kitt si ve dvou písních vystačí zcela sám, v jedné jej na klavír doprovází tehdy ještě neznámá Markéta Irglová.
Téměř polovina alba pak patří Fergusi O’Farrellovi, u nás stále nedoceněnému králi mezi irskými písničkáři, muži výrazného a – přes zdravotní handicap – vitálního hlasu. Jeho doprovodnou kapelu Interference v Náměšti tvořili už zmíněná Finka Tuhkanen, francouzský violoncellista Bertrand Galen, irská zpěvačka Maria Doyle Kennedy a – v roli „pouhého“ vokálního křoví – také Glen Hansard. Pokud jste tedy zrzavého Ira s Oscarem objevili až letos a sháníte všechny jeho dostupné nahrávky, pořiďte si i Irský den. Určitě si oblíbíte i Hansardovy kolegy.
V roce 2006 znělo téma Folkových prázdnin Vokály, hlasy, zpívání a stejně se jmenuje i kompilace z tohoto ročníku. Prvními dvěma písněmi navazuje na předchozí CD. Posluchačům se zde totiž představuje další irský písničkář a pravidelný host náměšťské přehlídky Mark Geary. Po jeho skladbách pak výběr pokračuje předváděním nejrůznějších typů a druhů mužského i ženského zpěvu. Mne si barvou svých vokálů získaly Anne Martin & Ingrid Henderson ze Skotska, jejichž projev kontrastuje se stařeckým – avšak stále čiperným a rozverným – zpěvem folklórního znalce Jaromíra Nečase (starý pán mimochodem na albu zpívá nejerotičtější píseň!).
Zastoupena je majitelka jednoho z nejkrásnějších hlasů v české kotlině Katka García, už zmíněná anglická písničkářka Eliza Carthy, ale také Dobet Gnahoré z Pobřeží slonoviny nebo – což je úkrok hodně stranou – hrdelní zpěváci ze sibiřské Tuvy, skupina Huun-Huur-Tu. Album však nestojí pouze na hlasech. V písních Polky Joanny Słowińské hraje důležitou roli akordeon, produkce Hudecké úderky Jiřího Plocka stojí na houslích a Katku García doprovází mimo jiné Luboš Malina na banjo a klarinet.
Žánrově pestré je i letos vydané album se záznamem z loňského ročníku, nazvané jednoduše Vysočina. Ze všech tří desek se jedná o nejfolklórnější směs: počínaje Horňáckou cimbálovou muzikou Petra Mičky přes Bezobratry, kteří hrají na lidové nástroje z bezového dřeva, až po maďarskou skupinu Zurgó. Lidovému ladění alba se vymyká úvodní Traband nebo – pro uši Čecha exotická – ženská skupina Suden Aika z Finska. Zastoupena je i skotská Salsa Celtica, podle mne naprostý vrchol loňského ročníku festivalu. Bohužel však nahrávka v tomto případě nezachytila energii, kterou soubor před rokem kolem sebe rozdával.
Kompilace z Folkových prázdnin mají i další drobné chybičky. Koncertní snímky se technickou kvalitou zpravidla nevyrovnají studiovým albům (Traband je toho zářným příkladem), někdy se nepodařilo uhlídat ani základní nastavení mikrofonu (nárazy při zpěvu Marka Gearyho). Nicméně klady převažují. Pokud jsou totiž Folkové prázdniny naším nejluxusnějším festivalem, na kterém se na jednom pódiu potkávají muzikanti z různých kontinentů a z různých žánrů, je skvělé, že aspoň část strhující atmosféry zůstane zakonzervovaná pro příští generace. Letošní ročník festivalu měl téma O dřevě. Už se těším, že si řadu zajímavých koncertů příští rok opět připomenu na kompilaci s pěkným obalem od výtvarníka Rosti Pospíšila.
Různí interpreti: Irský den. Indies Happy Trails 2006, celkový čas 62:11
Různí interpreti: Vokály, hlasy, zpívání. Indies Happy Trails 2007, celkový čas: 75:30
Různí interpreti: Vysočina. Indies Happy Trails 2008, celkový čas: 61:54