Hodinový manžel: recenze filmu

27. prosince 2014

Tvůrce Blonďaté bestie debutuje příběhem o opravářích z nouze, jejichž všestrannost testuje ženská klientela. Hořká vztahová komedie se tu potkává s tou přímočařejší situační.

Plzeňský rodák, režisér a dramatik Tomáš Svoboda (1972) absolvoval v roce 2002 brněnskou JAMU, obor divadelní režie. V letech 2004 - 2006 působil jako umělecký šéf pražské scény Rokoko, stejnou pozici pak zastával v období 2010 - 2013 v Městském divadle v Kladně.

Zde vznikla i úspěšná inscenace Jágr - Kladeňák, kterou napsal ve dvojici s dramatikem a scenáristou (Okresní přebor, Čtvrtá hvězda, Zakázané uvolnění) Petrem Kolečkem. S ním vytvořil i muzikál Pornohvězdy.

Svoboda jako výrazný autorský tvůrce se proslavil i politickým kabaretem Blonďatá bestie o Kristýně Kočí, jenž se dočkal televizního silvestrovského převedení pod názvem Blonďatá bestie v blázinci. Prezidenta Miloše Zemana s jeho neomaleným chováním a výroky si vzal na paškál v dalším satirickém kabaretu Miloš Ubu, jehož název parafrázuje známou Jarryho hru.

Vhodnější spíš pro televizní či seriálové zpracování

A podobně jako Miroslav Krobot s Dírou u Hanušovic, i on nyní zkouší proniknout do povědomí diváků jako filmový režisér. Krobotův přestup k filmové režii byl ale logickým vyústěním jeho dosavadní tvůrčí dráhy, kdy si po divadelní režii a herectví vyzkoušel ve spolupráci s Janem Prušinovským i režii televizní při realizaci sitcomu Čtvrtá hvězda pro Českou televizi.

Tomáš Svoboda jakoby tento jeden mezistupínek obešel, i když i on původně plánoval námět Hodinového manžela realizovat jako televizní seriál. Nakonec se ale s producentem shodli, že adekvátnější bude filmová celovečerní podoba, jež vstoupila na Boží hod vánoční do našich kin.

S ohledem na výsledek je pak třeba dopředu říci, že televizní nebo seriálová podoba by tomuto materiálu slušela víc. Nestávalo by se tak to, čeho jsme zde svědky, že jednotlivým dobře rozehraným gagům chybí občas pointa. Proč se to děje, souvisí se Svobodovou nerozhodností, v jakém žánru chce vlastně svůj jednoduchý příběh vyprávět.

Na dně vypuštěného bazénu

Ten nás seznamuje s partou čtyř dlouholetých kamarádů a nadšenců do vodního póla, kteří společně ve městě Nymburk (kde se i natáčelo) provozují bazén. Nevyhovující hygienické podmínky a laxní přístup jednatele firmy Honzy Prušiny (David Novotný), který pozapomněl na vyřízení splátek, způsobí, že se čtveřice ocitne se svým podnikáním na dně.

Metaforicky i doslova. Po hádce s manželkou Petrou (Zuzana Norisová) totiž Honzovi vypuštěný bazén poslouží jako dočasný azyl, kde může složit hlavu. Navštěvuje ho zde trojice přátel, z nichž každý z nich představuje jiný charakter a jiný způsob životního ztroskotání, jež se právě událo Honzovi.

Trenéra Milana (Bolek Polívka) opustila žena a žije sám se synem, protřelým a značně potrhlým svůdníkem Kryštofem (Lukáš Latinák). Inženýr Jakub (David Matásek) je rozvedený a v průběhu děje se dozvíme, jak je to doopravdy s jeho sexualitou.

Honzovy holky

Aby oddíl nymburských Lachtanů nepřišel k bankrotu a Honza předešel exekuci na dům, jež mu hrozí a kvůli níž ho žena vyhodila z baráku, rozhodnou se kamarádi založit firmu Hodinový manžel. Situace, jak vystřižená z britské komedie Do naha!, tu autorovi scénáře a režisérovi v jedné osobě slouží k humornému zamyšlení nad partnerskými vztahy, jež se v důsledku tíživých sociálně-ekonomických podmínek ocitají v ohrožení.

Honza bojuje o udržení mužské důstojnosti, ale neuvědomuje si, že ke své vlastní ženě se chová jako k nějaké servisní organizaci, která splňuje funkci „žehličky, ledničky, myčky, kur…ky a pohovky“ v jednom. Chce, aby bylo po všech stránkách postaráno o domácnost, dítě i jeho a neuvědomuje si, že to co jemu přijde vtipné a laškovné, tedy zdravení jejích holek (myšleno ňader) při příchodu domů, jí přijde trapné a nedůstojné. Neboť se jí zdá, že ji tím ignoruje jako člověka.

Ze svého mačistického přístupu k ní se vzpamatuje až ve chvíli, když se k němu podobně začne chovat jeho milenka Kristýna (Jitka Čvančarová), pro niž není víc než pracovním nástrojem na poskytování sexuálního potěšení.

Univerzální využití hodinových manželů

Ukáže se totiž, že výpomoc všeho druhu, kterou firma Hodinový manžel nabízí, nechápe vesměs ženská klientela na maloměstě jen jako opravu rozbitých domácích spotřebičů, ale v mnohem širším rejstříku využití. Ten má co dočinění s tím, co v životě zákaznic absentuje a co si mohou takto za peníze dopřát.

Opraváři na zavolání tak například dělají společnost osamělé a postupně slepnoucí starší dámě (Nina Divíšková), již zklamal jediný syn a jež je nadšenou fotbalové Dukly, o níž chce, aby jí předčítali zprávy z novin. Nebo zaskočí jako paní na hlídání u matky dvou dětí (Lenka Vlasáková), která jde na rande a nechce, aby se o tom dozvěděl její manžel.

Při této pomoci ženám starším, rozvedeným nebo vdaným se opraváři občas zapletou nad rámec pracovních povinností, tak jako Honza s manželkou místního politika Kristýnou nebo trenér s lékařkou Eliškou (Eva Holubová). Milan na ní chce udělat dojem, ale nějak špatně si časově rozvrhne, jak viagra působí, takže se s jejími účinky potýká při cestě hromadnou dopravou.

Hořká i lidovější nota

Mužsko-ženský pohled na partnerské vztahy a úlohu a vymezení pozic v nich zastupuje opět s nadsázkou pojaté známkování žen ze strany mužů, co se týče jejich sexuální atraktivity (slušně řečeno). Ženy naopak pod vedením jedné z nich (Simona Babčáková) zakládají jakýsi psycho nebo auto terapeutický spolek, v němž se scházejí a kde společně zorganizují i relaxační pobyt v Tatrách. Tam se vydává za svou ženou zachránit jejich manželství i Honza, následován svými přáteli.

Pokud by Tomáš Svoboda zůstal v této vztahové rovině, neměl bych s jeho filmem žádný problém. Bohužel se ale asi podobně jako Alice Nellis v Perfect Days - I ženy mají své dny a Revivalu podíval, kolik lidí chodí na kina na filmy Marie Poledňákové nebo Jiřího Vejdělka a rozhodl se mimo hořké noty vsadit i na tu přímočaře lidovou.

Nejde jen o omšelé vtipy s viagrou nebo to, že některé ženy jsou zde prezentovány jen jako laciné karikatury, bažící po sexu, ale právě o onu nerozhodnost, zda být komedií situační a ztřeštěnou nebo takovou, která s woodyallenovským nadhledem a ironií (a to někdy i hodně krutou) řeší reálné mezilidské nebo partnerské problémy.

Koláž situačních scének

Režisér se snaží o obojí a jeho scénář připomíná koláž vtipných situačních scének nebo epizodek, jež by dobře fungovaly právě v sitkomovém tvaru. V tom celovečerním ale chybí větší ukotvenost postav v reálném světě, jež by nám dala třeba odpověď na to, čím se ve skutečnosti hodinoví manželé živí nebo se živili před vstupem do jejich nového podnikání. V takto nastíněném světě se vše přes různé prekérní situace až příliš jednoduše vyřeší, ať už jde o problémy s láskou nebo ty finanční.

Otázkou pak zůstává, zda měl Tomáš Svoboda jako dramatik a autor politického kabaretu, jež se z podstaty věci vyjadřuje k záležitostem společenského života, jež se nás bezprostředně dotýkají, větší ambici než jen vytvořit vtipné scénky s vděčnými dialogy, které pronášejí populární herecké tváře. Domnívám se, že ano, právě v oné dualitě mužsko-ženského náhledu na partnerské soužití a jeho problémy. Zároveň se ale bojí nevyjít vstříc nenáročnému divákovi, který se chodí do kina především odreagovat.

Na jedné straně tu tak máme sofistikované a nápaditě rozehrané scénky, jako když se Honza stydí za své pochybení a sebemrskačsky si nadává do pánských přirození, aby se v následném záběru objevil u přepážky bankovní instituce stylizován do kostýmu…hádejte čeho? Objektivizace subjektivních pocitů se tomu myslím říká.

Na druhou stranu celé tatranské intermezzo působí až příliš jako úlitba sponzorům filmu. Pobaví v něm alkoholická figurka správce lanovky (Andrej Hryc) ve scéně s ní, ale to co očekáváme, tedy provalení nevěry, zde nenastane.

Opora v hercích a jejich osobním vkladu

Tvůrci asi neměli velký rozpočet, ale díky profesionálně odvedené práci kameramana Karla Fairaisla (Hlídač č. 47, Hranaři, Bony a klid 2), střihače Adama Dvořáka, jež filmu vtiskl solidní tempo, a hudbě René Rypara, se daří vykouzlit i něco nad rámec televizního vizuálu, kam, jak jsem zmínil v úvodu, by Hodinový manžel zapadl lépe.

Oporou jsou režisérovi i dobře zvolení herečtí představitelé v čele s Davidem Novotným. Tento herec Dejvického divadla z jeho mateřské scény dobře ví, jak pracovat s trapnem a studem, s nimiž se jeho postava sexuálního nádeníka musí potýkat. Jeho lavírování mezi košilatějším a procítěnějším humorem je dobře odstíněné a mohlo by fungovat jako vzor pro celý film.

Přitom stačilo tak málo a žánr vztahové komedie mohl být účinněji naplněn. Jen to chtělo vykašlat se na čísla divácké návštěvnosti a přenést do výsledného tvaru něco z drzosti režisérových politických kabaretů. I tak, pokud hledáte příjemné povyražení po svátečních dnech, Hodinový manžel by vám ho mohl poskytnout.