Kapitoly článku:
Nabízí se zde srovnání s loňskou Gravitací Alfonso Cuaróna, jejíž atmosféře všepohlcující, tiché vesmírné prázdnoty, v níž zažíváme stejně tak úžas, jako strach z těchto nekonečných vzdáleností, se blíží. Oproti Cuarónovi se ale Nolan mnohem méně spoléhá na digitální triky a více sází na fascinující přírodní scenérie (Island).
Návrháři designových rekvizit se také drží zkrátka a nesnaží se nás ohromovat svou přílišnou fantazií. Sarkastičtí roboti sice mluví, ale nejde o žádné přešlechtěné humanoidy. Před sebou mám prosté hranoly s obrazovkami, které působí podobně stroze a účelně jako ústřední vesmírná loď.
Kubrickovská audiovizuální symfonie
Režisér se netají svou inspirací Kubrickovou Vesmírnou odysseou, která je tu znát v motivech, variacích obdobných scén, formě i přesahu, o který se film snaží. Takřka tříhodinová stopáž mu umožňuje navodit pomalé tempo, sloužící k budování zlověstné atmosféry neodvratitelného konce planety.
Díky tomuto neuspěchanému tempu si i mnohem lépe vychutnáme onu audiovizuální symbiózu obrazu a zvuku, v níž planety a kosmické stanice po kubrickovsku doslova tančí. Švýcarský kameraman Hoyte Van Hoytema (Ať vejde ten pravý, Fighter, Jeden musí z kola ven, Ona) vytváří nádherné fotogenické kompozice, které mají stejnou sílu při záběrech na hořící lány plesnivého obilí na Zemi jako ve chvíli, kdy se vznesou do nebeských výšin.
Režisérova staromódní záliba natáčet na klasický a dnes už málokdy používaný 70 mm pás pak ono měřítko velikosti toho, co se před našimi zraky odehrává, ještě umocňuje. Film jsem neměl možnost vidět v IMAX kině, ale plně věřím doporučením kolegů, že kombinace 70 mm pásu a IMAX plátna je něco, co byste si neměli nechat ujít.
Atmosferický soundtrack Hanse Zimmera sice blízkostí některých hudebních motivů připomene práci Philipa Glasse pro dokumenty vzácného hosta posledního ročníku jihlavského festivalu dokumentárních filmů Godfreyho Reggia, ale v kombinaci s obrazovou stránkou na něho nedáte dopustit.
Matthew McConaughey emočním vodítkem
Ti, kdo od Interstellaru očekávají popcornovou záležitost, plnou prvoplánových atrakcí, by se měli připravit na to, že jde spíš o minimalističtější projekt, blízký vedle již zmíněného Kubricka nebo Gravitace Boylovu Sunshine, Zemeckisově Kontaktu (pomoc z hvězd) nebo Spielbergově A.I. Umělé inteligenci. Režisér se hlásí i k odkazu Langova Metropolisu, Scottova Blade Runnera nebo Zrcadla od Andreje Tarkovského, jehož spirituality ale nedosahuje.
Jeho film spíš než spirituální zážitek nabízí ten smyslový, když demonstruje sílu filmu jako audiovizuálního umění. A pokouší se celkem úspěšně i o ten emotivní skrze vykreslení vztahů rodičů a jejich dětí. Díky oscarovým hercům jako Matthew McConaughey, Anne Hathaway, Michael Caine nebo Jessica Chastain (která byla zatím na Oscara jen nominovaná) tyto scény nikdy nesklouznou k nějakému patetickému dojímání nebo sebedojímání. I když je k tomu nejen závěrečnými obrazy s různými vzkazy domů i na palubu kosmické lodi slušně nakročeno.
Civilní Matthew McConaughey zažívá v posledních letech jakousi hereckou renesanci nebo chcete-li transformaci z bezstarostného plážového kluka s vypracovanou muskulaturou v představitele charakterních rolí, jehož vnitřní dilemata vás zajímají a jste ochotni se s nimi ztotožnit. Nejinak je tomu i v případě Interstellaru, kde se hladce vžijete do jeho pocitů otce, který se obětoval pro záchranu dětí, jež vidí na videonahrávkách stárnout, aniž by mohl být u toho.
Óda na umírající 70 mm film
Režisérovi se daří subtilní rodinnou linii po spielbergovsku propojit s oním monumentálním rozměrem vesmírné podívané. Tím, že na pozadí kosmické ságy zrcadlí naše lidské chování, které má projevy, jež můžeme hodnotit kladně i záporně. Odpovědnost za osud dětí i celého lidstva se tu potkává se sobectvím, lží a zradou těch, jimž členové posádky mnohdy věří.
Tvůrci nastiňují vizi světa, který se blíží ke svému zániku, a nenuceně přitom poukazují na to, které lidské vlastnosti by mohly přispět k tomu, aby došlo ke zvratu tohoto stavu. Ve vzrušujícím vesmírném dobrodružství, které umí být stejně tak velkolepé jako komorní, zaplavují naše smysly hypnotickými obrazy a zvuky a nezapomínají ani na emoce, ukryté v našich srdcích.
Christopher Nolan se pokusil zpřítomnit radost z objevování nových světů i smutek z odloučení od těch nejbližších. Novodobá klasiku typu Vesmírné odyssey z toho sice nevyšla, ale jeden z nejlepších filmů tohoto roku určitě. Jeho opojná vizuální stránka by snad mohla přispět k tomu, aby klasickému 70 mm filmu brzy neodzvonil v kinematografickém průmyslu umíráček. Byla by to velká škoda.
Interstellar
- Žánr: sci-fi
- Původní název: Interstellar
- www.interstellar.withgoogle.com/
- USA / Velká Británie 2014
- Scénář: Jonathan Nolan, Christopher Nolan
- Režie: Christopher Nolan
- Hrají: Matthew McConaughey, Anne Hathaway, Wes Bentley, Jessica Chastain, Matt Damon, Mackenzie Foy, Michael Caine, Casey Affleck, John Lithgow, Ellen Burstyn
- Distribuce: Warner Bros. CZ
- Distribuční premiéra v ČR: 06. 11. 2014