Irčan: Robert De Niro, Joe Pesci a Al Pacino v epické gangsterce Martina Scorseseho s oscarovými ambicemi

6. prosince 2019
TWEET SDÍLET
Příběh o přátelství, zradě a loajalitě k mafii se silným katarzním vyústěním se stává jedním z nejlepších filmů letošního roku a Scorseseho návratem k žánru i hercům, jež ho pomáhali spoluvytvářet.

Plusy

  • Martin Scorsese v jednom filmu ukazuje tři přístupy, jak vyprávět gangsterskou ságu a dovést jí do silného katarzního konce. Jeho film se stává ukázkou brilantního vypravěčství jak po obsahové, tak formální stránce.

Minusy

  • Omlazení herců není určitě dokonalé, ale díky tomu, že není dokonalé, nepůsobí zas uměle a tím rušivě. A hlavně slouží tomu, jak a s kým chtěl režisér tento příběh vyprávět.
9/10
Hodnocení

V roce 2004 vyšla kniha Irčan aneb „Tak vy malujete kvartýry“, která líčí osudy Franka Sheerana (1920-2003), muže, jenž pracoval pro mafii i odborového předáka Jimmyho Hoffu. Sepsal ji bývalý prokurátor a advokát Charles Brandt, který Sheerana jako jeho právní zástupce zastupoval před soudem.

Slyšel jsem, že malujete domy

Brandt si v té době získal Sheeranovu důvěru a na základě jejich rozhovorů, soudních spisů, vlastního zkoumání i rozhovorů s mnoha dalšími lidmi, včetně federálních agentů, vznikl tento non-fikční román, který mimo jiné objasňuje, jak a čí rukou zemřel Jimmy Hoffa.

Onen název knihy odkazuje ke gangsterské hantýrce, kdy „vymalovat dům“ znamená někoho zastřelit, až se jeho krev rozprskne po stěnách kvartýru. Věta „Slyšel jsem, že malujete domy“, tedy že zabíjíte lidi, měla být údajně tou první, kterou Sheeran slyšel od Hoffy, když spolu vedli jejich první hovor po telefonu, než k němu nastoupil jako jeho osobní strážce.

Frank Sheeran, který je vzdáleným příbuzným zpěváka Eda Sheerana, sloužil jako mafiánský zabiják a knize se přiznává k dvěma dosud neobjasněným mafiánským vraždám, nebo přesněji k jedné vraždě a jednomu záhadnému zmizení. Ta vražda se týká newyorského gangstera Joeyho Galla a její datace spadá do roku 1972, ono zmizení Jimmyho Hoffy se událo na konci července roku 1975.

Hoffovo tělo dosud nebylo nalezeno a kniha i film podle ní říkají proč. Frank Sheeran byl v roce 1980 odsouzen, ale ne ve věci vraždy, ale korupce v odborovém svazu. Za ni dostal dlouhý trest vězení, který si ale celý neodpykal, protože byl z vězení ze zdravotních důvodů předčasně propuštěn.

Otázka věrohodnosti

Sheeran se přitom v knize přiznává k třem desítkám nájemných vražd, jež vykonal ve službách svých zaměstnavatelů. Toto jeho tvrzení ale rozporuje publicista Bill Tonelli, který o něm říká, že si hraje na Forresta Gumpa organizovaného zločinu, který u všeho byl a do všeho byl zapojen. Přičítá to jeho stařeckému vytahování a přisuzování si větší důležitosti, než jakou ve skutečnosti v mafiánských strukturách měl.

Scenárista filmu Steven Zaillian (Schindlerův seznamGangy New YorkuAmerický gangsterMoneyball) v něm otázku věrohodnosti jeho výpovědi nerozporuje, stejně jako režisér Martin Scorsese (Skrytá identitaProkletý ostrovVlk z Wall Street), který si byl vědom toho, jak skvělý materiál mu tato kniha skýtá pro vytvoření epické mafiánské fresky, klenoucí se napříč desetiletími. Důležitá přitom pro něj nebyla otázka absolutní věrnosti realitě, ale spíš postižení mechanismů, jak svět organizovaného zločinu funguje.

To Irčana spojuje s jeho předchozími filmy Mafiáni, Casino, Gangy New Yorku a Skrytá identita, které se v tomto světě rovněž odehrávaly. Až na Skrytou identitu všechny tyto snímky vycházely ze skutečných událostí, které se v případě mafiánských příběhů ukazují být těmi nejlepšími scénáristy.

Netflix opět míří na Oscary

Martin Scorsese o natočení Irčana hodně stál a tento projekt připravoval už od roku 2007. Jenomže jak se objevovaly další skutečnosti ohledně věrohodnosti výpovědi Franka Sheerana, psaní scénáře se prodlužovalo. A jak rostly náklady na výrobu v souvislosti s digitálním omlazením herců a režisérovou vizí, jak by měl film vypadat, ustupovala zas ochota velkých studií, v tomto případě Paramountu, tento náročný, ambiciózní projekt financovat.

Ten tak po všech peripetiích skončil u Netflixu, streamovací platformy, která už loni s Romou ukázala, že její ambice se už zdaleka neomezují jen na svět obrazovek a počítačových monitorů, ale míří na tu nejvyšší oscarovou ligu. Roma, ač většinou kritické obce favorizována na film roku, získala nakonec tři Oscary v kategoriích nejlepší režie, zahraniční film a kamera.

Letos tak bude opět zajímavé sledovat, jak se Netflixu s Irčanem povede při oscarovém klání mezi zavedenými filmovými společnostmi, jež pochopitelně s nelibostí nesou, že distribuční pravidla pro připuštění do nominací splňuje i tato internetová videotéka.

Netflix hollywoodskému studiovému systému ukazuje, že mu v něm roste konkurence, která se navíc nebojí dát výrazným režisérům tvůrčí svobodu a velkorysý rozpočet na vytvoření filmu přesně podle jejich představ. Tak tomu bylo v případě Alfonsa Cuaróna a je tomu tak i v případě Martina Scorseseho, který dostal k ruce rozpočet ve výši 159 milionů dolarů, tedy nejvyšší, s jakým dosud pracoval.

Z tohoto pohledu je paradoxní, že film, který za ně vytvořil, si na konci září odbyl světovou premiéru na festivalu v New Yorku a v půli října tu mezinárodní na festivalu v Londýně a poté byl, podobně jako Roma, uveden jen v omezené distribuční sítí amerických a evropských kin. Ta domácí to zatím nebyla a tak jsme spolu s ostatními uživateli a předplatiteli mohli Irčana vidět 27. listopadu při jeho premiéře na Netflixu.

Omlazení herců, které nepůsobí rušivě

Zase na druhé straně, má toto uvedení i své plusy. Můžeme jen spekulovat, jestli by film, vyrobený v klasickém hollywoodském studiu a takto i distribuovaný, mohl vypadat, tak jak si to Scorsese přál. Určitě by se ze strany studia objevily námitky nebo připomínky, že je příliš dlouhý, má proměnlivé tempo vyprávění a jak diváci přijmou to digitální omlazování herců.

Scorsese ale všechny tyto potenciální nástrahy proměnil v plus a to včetně onoho digitálního omlazování herců, které skýtalo největší nebezpečí. Není to pochopitelně bez ztráty květinky, protože když máte obsáhnout život člověka od jeho nějakých třiadvaceti let, kdy se Frank Sheerean účastnil bojů během druhé světové války v Itálii, až po jeho důchodový věk, který mu sloužil do 83 let, je to z hlediska toho, aby omlazení herců působilo přirozeně, takřka nemožné.

Představiteli Franka Robertu De Nirovi je 76 let, Joe Pescimu, který hraje jeho mentora a mafiánského bosse Russella Bufalina, stejně tak, Al Pacinovi, který hraje Hoffu, pak o tři roky víc. Z herců, kterým táhne na osmdesátku, neuděláte energické třicátníky, čtyřicátníky nebo padesátníky, i když muže tohoto věku v průběhu několika desítek let vyprávění hrají.

De-ageing CGI technologie umožňuje omladit jejich tvář, ale nedokáže omladit jejich tělo nebo jejich fyzický pohyb. Největší problém dle režiséra spočíval v tom, jak v postprodukci zapracovat na očích herců, aby měly někdejší jiskru. To prý zabralo i nejvíc času.

Je jasné, že výsledek nemůže být stoprocentní a kdyby byl, bojím se toho, že by film vypadal jak nějaká umělá videohra. Takto dle mne tvůrci s počítačovými kouzelníky došli k nějakému kompromisu, který funguje díky tomu, že herci díky tomu digitálnímu omlazování nevypadají neživotně, jaké nějaké figuríny.

Je otázka, jestli postavy v mladším věku nemohli hrát jiní herci, ale Scorsese měl po ruce hereckou sestavu par excellence a chtěl ji využít přesně tímto způsobem, včetně jejího stárnutí. Nakonec v Leoneho gangsterské klasice Tenkrát v Americe, v níž postavu Noodlese ztvárnil také Robert De Niro, docházelo zas k tomu, že tehdy jedenačtyřicetiletý herec hrál jak muže, kterému je necelých třicet a na konci zas hodně přes šedesát a za pomocí make-upu se to zvládlo.

Výhrady k technologii omlazování je určitě možné uplatňovat v případě již nežijících herců, zda je to etické, ale tady tato technologie slouží tvůrčímu záměru a osobně jsem s ní neměl v průběhu vyprávění problém, až mě to samého překvapilo, protože jsem očekával opak. Kdybych to měl shrnout, omlazení není dokonalé, ale díky tomu, že není dokonalé, nepůsobí zas uměle a tím rušivě. A hlavně slouží tomu, jak a s kým chtěl režisér tento příběh vyprávět.

Propojení politiky a organizovaného zločinu

Dát dohromady tuto hereckou sestavu se jmény jako Robert De Niro, Joe Pesci, Al Pacino, Harvey Keitel nebo Ray Romano, Bobby Cannavale, Stephen Graham, Domenick Lombardozzi, Sebastian Maniscalco či Louis Cancelmi naznačuje už příjmeními některých herců, že se tu sešla vybraná společnost amerických herců s italskými kořeny, kteří ztvárňují americké gangstery s italskými kořeny.

Martin Scorsese se po třinácti letech od Skryté identity a po čtyřiadvaceti od Casina vrací k žánru epického gangsterského dramatu, jehož se stal spolu s Francisem Fordem Coppolou (trilogie Kmotr), Brianem De Palmou (Zjizvená tvář, Neúplatní, Carlitova cesta) a Sergiem Leonem v jeho posledním opusu nejznámějším tvůrcem v historii filmu posledního půl století.

Irčanem navazuje na své předchozí opusy, zejména Mafiány a Casino, které s ním tvoří jakousi volnou trilogii, ukazující mechanismy organizovaného zločinu a jeho propojení se světem vysoké politiky. Ta je v Irčanovi ze všech těchto tří filmů nejvíc přítomná, už vzhledem k privilegovanému postavení šéfa odborové organizace Teamsters v tehdejší americké společnosti. Film přitom naznačuje nebo dopřává sluchu těm konspiračním teoriím, které říkají, že rodinný mafiánský klan Bufalinových mohl stát nejen za zmizením Jimmyho Hoffy, ale i za atentáty na bratry Kennedyovi.

Herecký návrat na vrchol

V Irčanovi zároveň po skoro čtvrt století od Casina režisér spolupracuje se svým dvorním hercem ze sedmdesátých až devadesátých let Robertem De Nirem. Spolu vytvořili filmy jako Špinavé ulice, Taxikář, New York, New York, Zuřící býk, Král komedie, Mafiáni, Mys hrůzy a právě Casino, v nichž se objevili i Harvey Keitel (Špinavé ulice) a Joe Pesci (Zuřící býk, Mafiáni, Casino), který v posledních dvaceti letech vystupuje ve filmech jen sporadicky.

Scorsese Joea Pesciho vytáhl z hereckého důchodu a ten svou kreaci mafiána Russella Bufalino ztvárnil na výbornou. Je to on, kdo z pozadí kontroluje situaci a rozdává úkoly, které plní Frank v podání Roberta De Nira. Al Pacino, s nímž Scorsese spolupracuje poprvé, ale jenž se proslavil v gangsterských a mafiánských opusech jako Kmotr, Zjizvená tvář nebo Carlitova cesta, je výbušnou protiváhou jak Robera De Nira, tak především Joea Pesciho, který za každé situace zachovává ledový klid.

Jimmy Hoffa si zvlášť po svém uvěznění a návratu zpět na svobodu počíná jako neřízená střela, která se odmítá smířit s tím, že poměry v odborové centrále se změnily a jeho někdejší vliv na její chod už je nežádoucí. Režisér s chemií uvnitř této trojice promyšleně pracuje a to včetně takových momentů, kdy Frank sleduje, jak jeho dcera Peggy (Anna Paquin) k Jimmymu vzhlíží tak jako k němu nikdy ne.

Pro všechny tři herce se zároveň Irčan stává jejich návratem na herecký vrchol. U Joea Pesciho z hereckého důchodu, u zbývajících dvou z rolí, které se nemohou měřit s těmi jejich dřívějšími. V té jejich souhře je logicky i kus dojemné nostalgie z odcházení jedné herecké generace, což nejlépe demonstruje scéna ve vězení, kdy si zestárlí Pesci a De Niro namáčejí italskou bagetu v hroznovém víně, kterou Russell už jen obtížně kouše, protože nemá zuby. Ten kdysi obávaný šéf mafie.

Příběh přátelství a loajality k mafii

Pasáž ve vězení tvoří závěrečnou třetinu vyprávění, které je možné z hlediska jeho výstavby rozdělit právě do tří částí. Ta úvodní se odehrává v padesátých letech a seznamuje nás s řidičem nákladního vozu Frankem, který začne s částí hovězího masa, které převáží, kšeftovat. Kvůli tomu mu hrozí ze strany společnosti, pro niž pracuje, soud, z něhož ho ale vyseká právník odborového svazu řidičů kamionové dopravy Bill Bufalino (Ray Romano). Ten ho seznámí se svým bratrancem Russellem, šéfem zločineckého klanu ve Filadelfii. Pro něj začne Frank z vděčnosti, dané dalšími okolnostmi, vykonávat práci muže na špinavou práci.

Tato úvodní část, ukazující přerod kšeftaře v zabijáka a seznamující nás s chodem gangsterské společnosti, je vyprávěna nejsvižněji, trochu ve stylu Vlka z Wall Street nebo Casina. Po ní ale následuje v té druhé zvolnění. Russell představuje Franka Hoffovi, svému obchodnímu partnerovi a v té době šéfovi nejmocnějšího odborového svazu, kterému začne Frank dělat bodyguarda. Zároveň se ale oba muži sblíží i přátelsky, včetně jejich rodin.

Hoffa má pocit, že je nedotknutelný, ale po zvolení Johna Kennedyho prezidentem a nástupem jeho bratra Roberta do funkce ministra spravedlnosti, který vyhlásí boj organizovanému zločinu, zjistí, že tomu tak není. Ocitá se ve vězení, z něhož je propuštěn až po milosti prezidenta Nixona.

Při jeho pokusu o zpětné ovládnutí svazu se pak začne odvíjet příběh přátelství a loajality k mafii, v němž Frank funguje jako jakýsi sluha dvou pánů, který mezi těmi pány působí jako poslíček, který tomu vzpurnému předává vzkazy a naznačuje mu, že by s tím měl přestat.

Tato druhá třetina vyprávění je nejdelší, má pozvolný ráz a je postavena hodně na slovních výměnách mezi postavami. Do hry vstupuje politika a hra o moc na různých úrovních. Do popředí v této části vystupuje Jimmy Hoffa, který si svým chováním umí nadělat spoustu nepřátel a pak záleží už jen na tom, kdy kvůli tomu ztratí ochranu těch, jež si myslel, že drží v šachu informacemi, které o nich má.

Silné katarzní vyústění

Třetí třetina je nejemotivnější. Vypravěč celého příběhu, zestárlý Frank, který nás jím provází, v pečovatelském domě bilancuje svůj život a pokouší se o smíření s vlastní minulostí. Frank není ten typ člověka, který by něčeho litoval. Celý život byl zvyklý vykonávat příkazy, ať už jako voják nebo mafiánský zabiják, ale nyní si uvědomuje, že když už nezůstal na světě nikdo z těch, jimž celý život sloužil, ani z těch, jimž z něho pomohl, že je na všechno to přemítání, jestli to celé mělo smysl, sám.

Svědomí na něho doléhá hlavně v osobě jedné z jeho čtyř dcer Peggy, která s ním odmítá komunikovat. Ale jak hledat vykoupení nebo rozhřešení, když neumíte pojmenovat vlastní vinu a vymlouváte se uvnitř svého svědomí, že jste jen plnili příkazy ve snaze ochránit svou rodinu? Proces sebereflexe a hledání odpovědnosti za vlastní činy je v případě Franka velmi hořký a tato část díky tomu získává silné moralistní vyznění, které celé vyprávění skvěle uzavírá.

Martin Scorsese tak v jednom filmu ukazuje tři přístupy, jak vyprávět gangsterskou ságu a dovést jí do silného katarzního konce. Jeho film je ale nejen ukázkou brilantního vypravěčství po obsahové stránce, kdy vám ty tři a půl hodiny přes trochu nataženější střední část hladce uběhnou, ale i toho formálního. Střihačka a jeho stálá spolupracovnice Thelma Schoonmaker odvádí opět skvělou práci, stejně jako mexický kameraman Rodrigo Prieto, který s ním dělal už na Vlkovi z Wall Street.

Výprava, hudba, ironický způsob představování vedlejších postav s uvedením jejich jména a data a příčiny jejich úmrtí, zakomponování historických záběrů a událostí (Zátoka sviní), využití flashbacků, to vše Scorsesemu slouží jako prostředky vyprávění, v němž už tolik nespěchá, ale ve svých sedmasedmdesáti letech prostřednictvím něj ukazuje, jak suverénním vypravěčem velkých epických příběhů byl a stále je.

Irčan není Scoseseho opus magnum, jako v případě Leoneho Tenkrát v Americe, ani to není jeho nejlepší film. Je to ale jeden z nejlepších filmů roku a úctyhodné dílo mistra, který se ohlíží za dějinami žánru gangsterského filmu posledního půl století a s hereckými hvězdami, které ho pomohly definovat, ukazuje, jaké to je, když ho umíte i těsně před osmdesátkou naplnit stále živým obsahem i formou.

Irčan

  • Žánr: gangsterský opus
  • Původní název: The Irishman
  • www.netflix.com/cz-en/title/80175798
  • USA, 2019
  • Scénář: Martin Scorsese (předloha Charles Brandt)
  • Režie: Martin Scorsese
  • Hrají: Robert De Niro, Al Pacino, Joe Pesci, Bobby Cannavale, Harvey Keitel, Ray Romano, Stephen Graham, Anna Paquin, Jesse Plemons, Domenick Lombardozzi, Jack Huston
  • Distribuce: Netflix
  • Distribuční premiéra v ČR: 27. 11. 2019

Témata článku: Filmy, Filmy, které musíte vidět, Recenze filmů, Recenze, Trailer

Určitě si přečtěte

40 největších ženských hereckých sex symbolů 90. let

40 největších ženských hereckých sex symbolů 90. let

Sharon Stone, Gina Gershon, Salma Hayek, Cameron Diaz, Demi Moore, Pamela Anderson, Kate Winslet, Jennifer Lopez, Elizabeth Hurley nebo Nicole Kidman a jejich odhalené scény ve filmech.

13 Marek Čech

Marek Čech
Filmy
Lamax Dots2 – skvělá malá TWS sluchátka za ještě lepší akční cenu [test]

Lamax Dots2 – skvělá malá TWS sluchátka za ještě lepší akční cenu [test]

3 Petr Březina

Petr Březina
LamaxBezdrátová sluchátka
40 ženských erotických symbolů osmdesátých let

40 ženských erotických symbolů osmdesátých let

Kim Basinger, Kathleen Turner, Melanie Griffith, Bo Derek, Nastassja Kinski, Phoebe Cates, Rebecca De Mornay, Valérie Kaprisky, Sophie Marceau, Francesca Dellera, Isabelle Adjani a jejich smyslné scény ve filmech.

Marek Čech

Marek Čech
Filmy
Tenet: Nolanova komplikovaná „bondovka“ s obráceným tokem času [recenze filmu]

Tenet: Nolanova komplikovaná „bondovka“ s obráceným tokem času [recenze filmu]

První blockbuster letošního roku, který si užijte intuitivně, smyslově, tak jak na vás bude působit a dopadat intenzivní obrazová a zvuková složka, a nesnažte se tolik analyzovat všechny časoprostorové paradoxy v něm

15 Marek Čech

Marek Čech
Recenze filmů